autor: tenshi88
„Bille, uklidníš se už? Znervózňuješ mě!“ Tom se na bratra obořil. Už mu lezlo to jeho věčné pochodování a všelijaké kroucení na nervy. Jeho bratr byl hyperaktivní, a to znamenalo otravný. Bill si povzdechl. „Bille, co je ti?“ Zeptal se Tom mile a rozhodl se zvolit jinou taktiku, aby konečně bratra uklidnil. Dokázal být tak šílený. Byl to ovšem někdo jiný, kdo se ozval.
„Divím se, že to nepoznáš,“ byl to Gustav, kdo tlumil smích do dlaní. Tom se na něj otočil, zatímco Bill zuřivě míchal cosi v hrnečku. Gustav se s chechtáním naklonil k Tomovu uchu a zašeptal tak, že to nešlo přeslechnout: „Je prostě… sexuálně frustrovaný.“ Tomův pohled byl lehce nechápavý.
„Cože je?“ Gustav si pomyslel něco o pitomcích a znovu teď už nepokrytě na celou místnost zašeptal: „Nadržený.“ Tomův smích doprovázel Billovy kroky až do té doby, než za sebou s hlasitým prásknutím zabouchl dveře.
„To myslíš vážně?“ Tom se pořád podivoval Gustavovu prohlášení. „Mně přijde jen hyperaktivní, jako vždycky.“ Kroutil Tom hlavou a snažil se nad tím zamyslet.
„Tome, kdy naposled měl Bill sex?“ Tom se málem zakuckal limonádou, ze které se právě chtěl napít.
„Cože?“ Gustav kroutil hlavou a v duchu se podivoval, s jakými pitomci se to baví.
„Sex.“ Prohlásil znovu a Tom uhnul očima, když ho bubeníkův pohled propaloval.
„Jak to mám jako já vědět?“ Gustav se uchechtl a věnoval Tomovi všeříkající pohled, a ten se raději znovu napil, aby nemusel reagovat.
„Měl bys s tím něco udělat, než se z něj všichni zblázníme,“ bylo poslední, co Gustav řekl, než nechal Toma o samotě, kašlajícího bublinky a přemýšlejícího nad jeho slovy.
Tiché klepání protrhlo ticho ve ztemnělém pokoji. Bill nijak nereagoval. Klepání se horlivě ozvalo znovu.
„Nechte mě kurva na pokoji!“ Klepání pokračovalo. „Tome, jestli si to ty, tak okamžitě vypadni!“ Zoufale kňučel do polštáře a pak si uvědomil to, co osoba za dveřmi právě zjistila také. Nezamkl. Úzký proužek světla narušil tmu a donutil Billa přivřít oči. Zíral směrem ke dveřím. „Co to…“ Pak se ozval zastřený, nechutně sladký dívčí hlas.
„Jsem Nina. Tvoje dnešní společnost.“
„Moje…co?“ Bill zíral směrem, kde se mu postupně odhalovala spoře oděná dívčí postava. Bill polknul. Dívka se zdála být odhodlaná. „Co tu děláš?“ Děvče se zaculilo.
„Co myslíš? No tak, nemusíš se bát… nic ti neudělám.“ Smála se jeho vystrašenému výrazu. „Tom mi říkal o tvém malém problému a chtěl ti pomoct. Máš skvělého brášku.“ Uchechtlo se děvče znovu a než Bill stačil jakkoliv zareagovat, cvaknutí klíče ho probralo z letargie.
„Co si jako myslíš, že děláš?“ Začínal v něm kypět vztek a zmínka o bratrovi tomu jen pomohla. O co tu jde, mu došlo celkem rychle. Tohle si Tom vypije…
Hlasité prásknutí dveří dolehlo až k pokoji, který obýval Tom. Rána ho probrala z hlubokého zamyšlení, zda neudělal chybu. Ujišťoval sám sebe, že jen pomáhá svému bratrovi. Tak proč se cítil tak úzkostně? Jakmile Nina zmizela za bratrovými dveřmi, zmocnil se ho divný pocit. Musel se zavřít u sebe v pokoji, jinak by ji snad vzápětí, co se za ní dveře pokoje zavřely, musel vykopat ven. Nechtěl si představovat, co teď jeho bratr dělá, ale jeho mysl bloudila ve výplodech jeho mozku o bouřlivém sexu a… zatřásl hlavou. Co to jenom udělal? Jeho malý, křehký bratr si rozhodně nezaslouží, aby mu někdo musel dohazovat nějakou… šlapku. Nevěděl, co má dělat. Jak by vysvětloval, kdyby jen tak vpadl do bratrova pokoje, když, ví co se tam děje? Tohle bylo špatně.
O tom, že to nebylo dobré, ho přesvědčila rozlícená Nina, stojící v jeho dveřích. Její výraz nevěstil nic dobrého. Propalovala Toma pohledem a zhluboka dýchala.
„Tak abys věděl, tvůj bratr je naprosto neschopný! Vyhodil mě, chápeš to? MĚ! Co si osobě kurva myslí?“ Tom jen seděl a pozoroval rozčarované děvče. Nechápal, jak se mu někdy mohla líbit. Najednou stála Nina nad ním, Tom nechápal, jak si mezi dvěma kroky stihla rozepnout vrchní knoflíčky blůzy. Výstřihem se cpala do jeho tváře. „Tak, když tvůj bráška nemá zájem, co ty, hm?“ Tom se jen otřásl znechucením.
„Jdi pryč, Nino. Nemám na tebe náladu.“ Zřetelně viděl, jak dívka ztuhla.
„Prosím?“ Tom začínal ztrácet trpělivost.
„Prostě vypadni. Zaplaceno máš, tak odsud padej.“ Prošel kolem ní a otevřel dveře. Děvče zlostně zasyčelo. Tom ji popadl za loket a ze dveří ji doslova vyvlekl.
„Tohle si vypijete, oba dva. Možná by to mohlo zajímat noviny, co myslíš? Už to vidím, ten titulek. Tom Kaulitz shání svému neschopnému bratrovi holky…“ Tom se zašklebil.
„Tak podívej, nechápu, o co ti jde, ale věř mi, že jestli se něco z toho objeví v novinách, budeš hodně litovat. Takže si to dobře rozmysli a teď už padej!“ Její naštvaný odchod doprovázelo jen nepříjemné klepání podpatků. Tom si odfrkl, nechápal, jak někdy mohl…
„Bille? Bille!“ Ťukání na dveře probralo Billa z povrchního spánku. Chtěl prostě usnout a zaspat to. Na to, aby zabil svého bratra, má čas ráno. Povzdechl si.
„Je otevřeno,“ zamumlal nakřáplým hlasem a pozoroval Toma, opatrně proplouvajícího dovnitř jeho pokoje. „Zamkni,“ zašeptal Bill potichu a cvaknutí zámku byl jediný zvuk, který prolomil ticho mezi nimi. Bill se nehýbal, čekal, co z Toma vypadne. Popravdě, trošku se bavil jeho rozpaky.
„Je mi to líto.“ Doneslo se nakonec k jeho uším a Bill se potichu zasmál. Potřeba spánku najednou přešla.
„Fajn.“ Ve tmě mohl vidět, jak Tom překvapeně zamrkal. Natáhl se po lampičce na nočním stolku a přivřel oči pod nenadálým světlem. Přisunul se blíž k bratrovi. „Už nikdy to nedělej,“ zamumlal mu teď už do ucha, když se přitulil k jeho tělu.
„Nebudeš vyšilovat?“ Bill se do jeho kůže zahihňal. Tomovy ruce v krouživých pohybech hladily jeho záda a Bill mu potichu vrněl do ucha.
„Nemám náladu se hádat, a navíc to, co děláš, je tak dobré…“ Znovu mezi nimi zavládlo ticho, oba se nechali unášet vlastními myšlenkami.
„Cos jí řekl?“ Přerušil nakonec ticho Tom.
„Že nemám zájem o laciné, zmalované štětky,“ zamumlal do bratrova krku a Tom se usmál. Nemohl na něj být pyšnější. „Jen tak ti to ale neprojde, abys věděl.“ Bill k němu zvedl pohled a donutil své dvojče hlasitě polknout.
„Jo? A co mi uděláš?“ Tom se smál, ale Bill mohl v jeho hlase jasně poznat nervozitu.
„Já tobě?“ Bill se hihňal a nemohl přestat. Tom se zatvářil tak vyjeveně, že ho to nutilo se prostě jen tlemit.
„Vole,“ zamumlal Tom a snažil se před bratrem skrýt červenající se tváře.
„Ty se červenáš. Tomi, to je tak sladké.“ Nový výbuch smíchu otřásl Billovým tělem a on se zmohl jen na hýkání.
„Jestli toho okamžitě nenecháš, tak…“ A smích najednou ustal.
„Tak? Tak co, bráško?“ Tom nahlas polkl. Věděl, že si naběhl. Sklopil hlavu a snažil se ignorovat horké svůdné tělo svého bratra, které se mu horlivě snažilo znovu dostat do náruče.
„Tak se tě nebudu ptát…“ Oba věděli, do čeho se právě pouští a oba to právě teď chtěli.
„Vždycky bych ti odpověděl ano,“ zašeptal mu Bill tiše do ucha a Tom mohl cítit, jak se chvěje. A pak si uvědomil, že lehký třas rozechvívá i jeho tělo. Byli si tak blízko. „Chvěješ se ty nebo já?“ Šeptnul znovu Bill a Tom se rozhodl jej konečně umlčet. Zvedl hlavu tak, aby mu viděl do očí. „Už to sakra udělej…“ zamumlal do jeho rtů Bill, a Tom se jen malinko zasmál a opravdu pomalu přitiskl své rty na jeho. Chvilku tak setrvávali, než Billovi evidentně došla trpělivost a jeho potřeba kontrolovat ho donutila zaplout svým jazykem do tepla bratrových úst. A Tom se rád nechal. Možná Gustavova slova přeci jen k něčemu byla…
„Co to s nima je?“ Zeptal se Georg nechápavě a pozoroval rozdováděná dvojčata, která po sobě házela gumové medvídky a mezi jednotlivými záchvaty smíchu si něco tlumeně šeptala. Gustav se jen pousmál.
„Hyperaktivita,“ pokrčil rameny a dál nevzrušeně listoval časopisem pro osamělé muže, který obsahoval jen obrázky.
autor: tenshi88
betaread: Janule
No… wow =D Tak tohle mi vážně rozechvělo bránici, smála jsem se jako cvok =D Poslat Billovi štětku… Tome, ty máš ale nápady =D
Ale ten poslední byl dobrej, to se ti musí nechat. Jen se o brášku hezky postarej =o) Konec konců, kdo jinej by se o něj měl starat, než ty? =D
Chválim, tleskám, cokoliv. Tohle je skvělej nápad a naprosto úžasné, čtivě ztvárnění =o)
no,tak to je doslova naprosto úžasný,skvěle se to čte a fakticky se mi to moc líbilo,chválím autorku je to fakt suprový!!! x)))
Tohle se mi moc líbilo hlavně ten konec ….:DDD "hyperaktivita" :DDD…..
Jémine domine to bolo milunké 🙂
jééé to je roztomilé že já moc jendodílyk nečtu tka tuhle už jenom podle názvu jsme si prostě musela přečíst a rozhodně nelituji..
Jo jasně "hyperaktivita" :D:D Teda Tomane poslat bráškovi šlapku že se nestydíš! 😀 Bylo to pěkný, dalo se u toho i smát, takže jo 🙂 Líbilo se mi to …:)
Tak Gustav to na konci totálně zabil×Dprý hyperaktivita×D to je konec, bylo to skvělý:)
poslední věta ..ZABILA 😀
"Hyperaktivita," pokrčil rameny a dál nevzrušeně listoval časopisem pro osamělé muže, který obsahoval jen obrázky….
o tom se mi bude i zdát 😀
To bylo skvělé!! 😀
:'D dokonaly !
to bolo perfektné 😀 moc moc pekné 😀 tlieskam 😀 len tak dalej a o tebe budeme ešte počuť 😀 skvelý nápad 😀
naprosto úžasný!!
časopis pro osamělé muže?? :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD vy ma chcete zabiť??????????????? *bolií ju brucho od smiechu* :DDD <333