autor: tEzUlKa_kAuLiTz
betaread: Janule
betaread: Janule
…Jít nebo nejít…?
…ale co když mě bude nenávidět?
…ale možná mě má rád stejně jako já jeho…
…mám mu to říct?
…nebo radši ne?
…co je lepší?
…trápit se?
…nebo být milován?
…to by bylo jistě krásné, ale je tu i opačná možnost…
…a to že budu zavrhnut…
…NE! Už jsme se rozhodl!
…řeknu mu to!
…poprvé budu ten statečný já!
…jsem si jist, že ho miluji a jestli mě má on rád aspoň trochu, nezavrhne mě…
Myšlenky se v mladíkově hlavě míchaly jedna přes druhou, ale po krátké chvíli přemýšlení se uklidily do správných šuplíků. Ano. Rozhodl se. Tak nebo tak to pro něj bude vysvobození. Rychle vstal z postele a vyšel ze svého pokoje.
Už stál před jeho dveřmi.
…Nádech… Výdech…
Štíhlé prsty se už dotýkaly kliky. Rozum mu říkal, ať ruku stáhne, vrátí se zpět do svého pokoje. On však poslechl srdce a s klikou mírně pootočil. Zámek cvaknul a dveře se otevřely. Dva páry hnědých očí se potkaly.
„Ahoj Bille, taky nemůžeš spát?“ zeptal se Tom a kývnul na Billa, aby vešel dovnitř. Bill zaraženě stál. Až když ho Tom podruhé vyzval, párkrát přešlápl na místě a pak vešel.
„Ahoj Bille, taky nemůžeš spát?“ zeptal se Tom a kývnul na Billa, aby vešel dovnitř. Bill zaraženě stál. Až když ho Tom podruhé vyzval, párkrát přešlápl na místě a pak vešel.
Tom se posunul na posteli a udělal tím nově příchozímu Billovi místo na sednutí. Ten se dřevěně posadil a oči měl zabodnuté do koberce položeného na podlaze.
„No… Bille… děje se něco?“ zeptal se Tom starostlivě.
„Tome, potřebuju ti něco říct, a proto tě teď prosím, ať se ti to líbí nebo ne, budeš zhnusený, naštvaný nebo překvapený… neskákej mi prosím do řeči… Ano?“ zeptal se a dredatý chlapec pokýval hlavou.
„Tome… takže jak začít… ty víš, že o jednom tématu, o kterém opravdu nerad mluvím… určitě víš co myslím…“ Tom kývnul a Bill mohl pokračovat. Tom jej pozorně poslouchal, ale v hloubi duše doufal, že Bill řekne nebo spíše udělá jednu věc, na kterou se taky v brzké době chystal, za něj.
„…víš… někoho milovat je něco co nedokáže každý a …“ Bill se začínal červenat a Tom si všimnul jeho zarudlých lící. Řekl si tedy, že když to Bill začal, on to dokončí.
Bill se zaseknul a přemýšlel, co ještě Tomovi říct. Toho Tom využil. Přisunul se rychle k Billovi a lehce, ale dlouze jej políbil. Bill otevřel oči dokořán.
„Co… to… no já… asi máš pravdu, no… někdy jsou činy prostě lepší a…“ Tom mu položil ukazováček na rty .Bill zmlknul.
„Nemluv! Líbej!“ řekl Tom. Bill se usmál a spojil jejich rty. Po pár chvílích se od sebe odtáhli.
„Tome… zlatíčko… miluju tě,“ usmál se na Toma Bill.
„Já tebe taky, ty můj ukecánku.:o)“ řekl Tom a pohladil Billa po tváři…
autor: tEzUlKa_kAuLiTz
to je kjáášnýý 🙂 fakt peckový :-)) lostomilý :))))) áááá ukecánku 😀
já cu taky pusinkuuuu :))) mám prapodivnou depku…nevím, co napsat…líbí se mi to… jo, líbí… a chci taky x))) já to mám… ale… život není povídka… chjooooo…
jůůůůůůůů….klása
uuaaaa toe nadherny!!!!!!!
to je krásný!!!♥
hezůůůůůů 🙂
pěkný moc!!!
užasnýýý
hej to je sladky xD a kasny
Jááj,…ukecánku….moooc pěkný…. 🙂
Sladký, ukecánek ♥ Moc hezký, a svatá pravda – Někdy jsou činy lepší než slova.