V zajetí iluzí a snů

Mám já tohle zapotřebí, ptám se sám sebe už posté. A pokaždé dostanu tu samou odpověď. Chtěl jsem to tak.

Pamatuji si na bezesné noci, kdy jsem jen snil. V tu chvíli jsem míval pocit, že mě slyšíš a odpovídáš na mé otázky. Nikdy jsem nebyl dost smělý, abych ti svěřil co cítím a tak moje touha zůstávala ukrytá za vrstvou všedních pocitů. Nikdy jsem nikomu nedovolil, aby prohlédl mou masku. Tolik dívek se o to pokoušelo… Všechny selhaly.

Vlastně ani nevím, na co jsem čekal. Stačily mi sny, v jejichž opojení jsem se vznášel daleko nad realitou. A ty jsi se proměnil v jakýsi přelud, který se objevil, potěšil mě, ale vzápětí jsi zmizel. Po sobě jsi nechal jen svou pozemskou podobu, ve které jsem po určité době začal vidět jen jakousi skořápku. Ve skrytu duše jsem vždy věřil, že ty vlastně cítíš to samé. Jsme přeci dvojčata, ne? Všechny dívky, které jsem kdy potkal, dělaly jediné – ukájely můj přirozený pud. Ve skutečnosti jsem již dávno své srdce odevzdal. Tobě, Bille.

Ty sis našel holku, přestěhoval jsi se k ní a já se utěšoval, že to určitě nevydrží dlouho. A navíc mi zůstaly sny. V nich jsi byl můj. Vysvětloval jsi mi, že vlastně jen čekáš na mě, že čekáš, až přijde správný čas. Slepě jsem věřil.

Potom jsi oznámil tu zprávu, že se budete brát. Tvůj dvojník v mých snech mě už nedokázal utěšit a já mu pomalu přestával věřit. Byl jsem v té době opravdu v depresi. A co mi pomohlo? Mé sny. Sny ve kterých jsi mě miloval k zbláznění, stejně jako já tebe. Ve snech jsme spolu prožívali noci plné vášní, romantická vyznání i bolestné rozchody a opětovná shledání. Vydalo by to na několik telenovel.

Když jsi si vzal Isabelle, začal jsem své sny nenávidět. Byla muka vědět, že to co si představuji se nestane. Chtěl jsem se od nich oprostit, snažil jsem se žít svůj život. Ale proč se snažit prožívat všechna trápení a zklamání, když mohu jednoduše utéct k iluzím?

Přestával jsem vnímat realitu a také to, že to mezi tebou a Isabelle začíná skřípat. Já se v té době už pomalu smířil s tím, že tě nikdy nebudu mít. Ale na co realita, když tě mohu mít ve snech?

Rozvedli jste se a ty jsi chodil pravidelně ke mně, nakonec jsi se zase zpátky přestěhoval. Pravidelně jsi se mě ptal, jestli jsem v pořádku, stávalo se totiž, že jsem se koukal na jedno místo třeba několik hodin. Snil jsem. Měl jsi o mě starost.

A já jsem se ti svěřil. Vyznal jsem se ti z lásky. Nejdříve jsi byl překvapený, ale nakonec jsme spolu začali chodit.

Už jsou to tři roky. Jenže teď se to začíná kazit. Včera ses mě zeptal, jestli tě miluju. Odpověděl jsem že ano, ale… Nejsem si už jistý. Mám tě stále rád, bráško, ale nejsi pro mě už tolik přitažlivý. Ten druhý Bill se ve snech vždy choval tak, jak jsem chtěl já. Musím říct, že poslední dobou se stále víc a víc uchyluji ke snění. Snění mě nikdy nezradilo, pomohlo mi.

Dnes jsi mi řekl, že bude lepší, když se rozejdeme. Zřejmě to cítíme oba stejně. Když jsi opouštěl můj dům, měl jsi v očích slzy, ale já jsem skoro rád.

Neber to osobně miláčku, ale… Sny jsou prostě lepší.

autor: TeRRineCZka
betaread: Janule