Tady se nám bude líbit

Probouzel se v temné kobce, netušil kde je, jen se mu slabě vybavil rychlý pohyb něčí ruky a temno před očima. Teď když se probouzel tady v té díře věděl, že to byla asi poslední věc, kterou na tomhle světě viděl ještě jako svobodný člověk a posměšně se podíval na tetování na své ruce. Ovšem nestačil si ani uvědomit naprostou beznadějnost této situace a už si vzpomněl na něco zcela jiného. Kde je jeho brat? Kde je Tom, nestalo se mu snad nic, že ne? Prosím, jenom to ne… V tu chvíli ale uviděl na druhé straně ještě jedenu, jak to říci, snad postel, pomyslel si a na ní tělo. Když došel blíže uviděl, že na posteli leží jeho bráška. Byl v bezvědomí, ale dýchal.
,,Tome, no tak, Tome.“ Lehce s ním zatřásl a opravdu doufal, že se jeho bratr probudí. Chvíli se nedělo nic a proto Bill tuto proceduru ještě jednou zopakoval. A kupodivu se dočkal reakce.
,,Bi-Bille?“ Tmavovlasý chlapec se podíval na svého bratra a přesně si dokázal představit, jak se teš cítí. Ano, ze všeho nejvíc zmateně, stejně jako on sám.
„To nic, Tomi…“ Položil mu čelo na to jeho a Tom si v tu chvíli začal uvědomovat co se stalo. Jeho mysl procházela stejnou chvílí rozjasnění jako prve ta Billova.
,,Nevíš, proč jsme tady?“
,,Tak to tedy opravdu netuším ,Bille.“
,,Já, já mám strach víš…“ Jako by si v tu chvíli vyměnili role, teď byl ten slabší, zranitelnější, vyděšenější Bill a Tom se ho snažil utěšit a uklidnit. Moc si přál dostat se odtud, ale ještě více si přál, aby se odtud dostal Bill, ale nějak podvědomě tušil, že to nebude snadné. Přitáhl si svého křehkého černovlasého brášku k sobě, jemně ho hladil po dlouhé hřívě a šeptal mu do vlasů jedinou větu, kterou věděl, že chce slyšet, tu kterou chtěl slyšet i on sám…
,,Neboj se, určitě se to brzy vysvětlí.“

Ani netušil, jak rychle se to vysvětlí. Vysvětlení přišlo téměř v zápětí. Odněkud se ozval kovový hlas.
,,Vítejte! Myslím, že už vám došlo, že jste zde vítanými hosty, kteří s námi posečkají a stráví nějaké ty chvíle plné radosti.“ Smích, který následoval za touto větou, byl hrůzostrašný. Plný výsměchu, škodolibosti a zároveň i zloby, smíšené s čirým pobavením. ,,Tak, ovšem po milém přivítání by jsme se měli přesunout k podstatnějším věcem. Jistě tušíte, že toto je únos, upozorňuji ovšem, že nejde jen o vaše peníze, spíše o tom, že moje dcery po vás touží více, než po čemkoli jiném a to, jak jistě chápete, nemohu dovolit. Budete zde, než zmínky o vás vymizí z podvědomí lidí. To nemůže trvat tak dlouho, že?“ Další salva škodolibého smíchu následovala hned za touto větou.,,Pak, pak se snad uvidí… poslední pro vás podstatnou věcí je tato: Váš byteček je sice skromný, ale myslím, že pohodlný, není-liž pravda? Na pravé stěně naleznete dveře, přece by jsme vás nenechali bez koupelny, že? A o jídlo se nemusíte bát.“ Po dalším mohutném smíchu utichlo veškeré spojení se světem.

,,Cože, jak to myslel? Co to mělo znamenat?“
,,Já nevím, Billí, já opravdu nevím, ale neboj se, určitě nás najdou.“ Určitě je najdou? Sám Tom tomu nevěřil, ale co měl říct tomu nádhernému stvoření, co se mu bez přestání třáslo v náručí. Vstal a rozhlížel se po místnosti, která se měla stát jejich vězením. A vězením za co? Za slávu? Jak směšné. Ano, směšné by to bylo, když byli ještě na svobodě. Teď to bylo spíš k pláči, tomu opravdovému zoufalému, ale to si Tom nemohl dovolit, vždyť jeho povinností bylo uklidnit Billa a ne jej ještě více vyděsit. Překvapivě opravdu na protější stěně našel dveře a když je otevřel, málem omdlel. Jestli ta kobka, ve které byli, byla špinavá, tak ta koupelna byla přímo na zvracení. Bál se, co se stane, až toto uvidí Bill.

Jaké bylo jeho překvapení, když jeho bratr stál vedle něj, zvědavě mu nakukoval přes rameno a stíral si slzy z tváří.
,,Ale asi tu chvíli pobudem, že?“
,,Nevím, Bille, snad moc dlouho ne, ale nikdy nevíš…“ Neříkal mu úplnou pravdu, ale lhát úplně mu nemohl, stejně by to na něm poznal.
,,Tak jdem na to, uklidíme to tady. Stejně musím něco dělat, nebo bych se tady zbláznil.“
,,Co-cože?“ Slyšel dobře, nebo se mu to zdálo? Bill je snad skoro klidný a dokonce uvažuje jako by byl v nějakém špinavém domě na letní prázdniny, ale na druhou stranu má pravdu, něco dělat musejí. Asi takové myšlenky létaly v Tomově hlavě, když viděl Billa pouštět vodu ve špinavé koupelně. Odhodlání, které se zračilo v tvářičce té roztomilé osůbky, co v této chvíli spíše než jako téměř dospělý chlap, vypadala jako čtrnáctiletá lolitka a Tom jenom fascinovaně hleděl na sílu, jakou v sobě jeho bratr má.

,,Fajn, jde se uklízet!“ A snad poprvé od té doby co tady Tom otevřel oči, se opravdově zakřenil na svého brášku. I Bill v tom úsměvu cítil všechnu sílu, kterou mu Tom předával ze sebe a vyhříval se v tom sluníčku jeho zářivého úsměvu více, než kdyby byl na tom opravdové denním světle. Bill otevřel skříňku jedním rozmáchlým pohybem a… to neměl dělat. Praštil zvědavého Toma, okukujícího situaci, přímo do čela. Ačkoli nechtěl, záchvatu smíchu se neubránil. Uražený Tom ho odstrčil od skřínky a sám z ní vytáhl k jejich užaslému překvapení kbelíky a dokonce i hadr. Vrazil Billovi jeden z nich i s hadrem a sám si do jednoho naštvaně napustil vodu a odešel do vedlejší místnosti. Jaké překvapení ho čekalo, když si jeho rozmazlený bratříček nestěžoval, že si zláme nehtík a dokonce si k práci i zpíval. Jako by se najednou atmosféra otočila a sto osmdesát stupňů. Dokonce přestal být naštvaný.

Najednou se z koupelny ozvaly rány a voda tekoucí po podlaze a podle křiku z největší pravděpodobností i po Billovi.
,,Sakra, kruci! Co si tady myslí, že snad umím uklízet, jsem nějaká služka? Ne! Jsem Bill, Bill Kaulitz.“ Když se Tom přišel podívat co se to vedle děje, málem umřel smíchy.
,,Ale Bille, nejsi nějak mokrý?“
,,Ale ne, já jsem jenom kosmonaut, víš!“ To už tom nevydržel a začal se smát. Smát a zároveň zálibně koukat na Billovo bříško, krásně se rýsující pod mokrou látkou trička. Byl tak nepřekonatelně roztomilý, když tam pohupkával na té podlaze, v obličeji uražený výraz tříletého děcka, co mu vzali lízátko a zlostné podupávání nohama tomu dodalo korunku.
,,Ty jsi vážně šikulka.“
,,Že to říkáš zrovna ty, víš, že jsi celý špinavý jako prase? Já se na rozdíl od tebe vypral!“
,,No jasně, Billíšek se nám vypral ve vodě, se kterou se pokoušel vytírat, proč ne…“
,,Víš co, nech si ty kecy, mutante, teď vážně vypadáš jak dinosaur, umazal jsi si tu tvoji hřívu, víš?!“
,,Víš, že hádat se můžem i potom, teď sundej ten odporný mokrý hnus co máš na sobě.“
,,To by se ti líbilo, co?“
,,A víš, že jo.“ Bill zůstal s otevřenou pusou civět na svého velkého brášku. Že by to bylo tak jak doufal?

,,Svlíkej ty hadry, nebo ti pomůžu.“
,,Pomoz…“ Ehm, snad nepoznal to, na co Tom celý půlrok myslí a jestli jo, tak proč ho tak trestá? Jestli se jenom dotkne jeho nahé pokožky, tak ho tady klidně znásilní a budou mu veškeré protesty a už vůbec nějaká špííína, volné.
,,Tak co bude, Tomí, Billíškovi začíná být zima, co když se ti tady v tý hnusný kobce nachladím, kdo by ti zpíval ukolébavky.“
„Jak chceš.“ Ale neručím za sebe, dodal si v duchu Tom. Sedl si na okraj té ehm vany? Přitáhl si Billa za opasek k sobě a prvně se mu podíval do očí. Cože? Zdá se mu to nebo tam vidí něco víc, než jenom škádlení staršího bráchy? Proč to nezkusit… Postavil se, podíval se Billovi do očí a bez varování ho prudce strhnul na sebe a políbil na rty. Chvíli Bill jenom nervózně stál, ale po chvíli bratrovi začal polibek s gustem a snad stejnou chutí vracet. Tom Billa prudce opřel o zeď a dal mu ruce za hlavu a bez rozmyslu ho líbal na všechna místa jeho těla, kam jen dosáhl. Bill mu jeho polibky s vervou oplácel a byl rád, že ho Tom více než podpírá a drží, sám by stát rozhodně nevydržel, jak mu návaly vzrušení podlamovaly kolena.

,,Počkej, ty, ty to chceš?“
,,Tome já, já už dlouho…“
,,Já taky…“ Podívali se na sebe a bez jakéhokoli slova se na sebe opět vrhli, vždyť ani jeden nevěděli jak dlouho to ještě vydrží, než se vzrušením zhroutí. Bill se po chladné zdi začal sesouvat na podlahu plnou špíny, kterou teď ovšem vnímal jako to nejlepší místo, na kterém se může jeho osoba vyskytovat, stejně jako Tom vnímal jediný pocit, pocit naplnění, něčeho co u žádné holky nepoznal. Tom z Billa stáhl tričko, které letělo neznámo kam a začal se jemně prokousávat nejjemnější kůži jakou kdy poznal, až k bradavkám, které jeho rty lákaly téměř stejnou lahodností jako horké, po jahodách chutnající rty, jeho bratra. Bill byl na pokraji zhroucení a to ještě nevěděl, kolik toho bude muset vydržet, než se mu dostane nejlepšího vrcholu v jeho životě. Potřeboval zaměstnat ruce, jejichž nehty si zarýval hluboko do kůže na dlaních, proto stáhl svému kouzelnému dvojčátku tričko, které chtěl okamžitě odhodit, ale to ovšem nebylo plánem druhého z páru, milujícího se na podlaze. Tričko mu vytrhl z rukou a jednoduše jím přivázal Billovy ruce k jedné z noh vany. Zprvu byl Bill mírně v šoku, ale jak bylo jasno na jeho klíně, více než šok mu to způsobovalo ještě větší vzrušení. Tom vstal a sundal ze sebe všechno oblečení, které na sobě ještě měl. Opět se vrátil na podlahu a Bill, sjíždějící jeho tělo očima plnýma záplav horké čokolády, ve kterých teď hrály plamínky vzrušení, byl za trpělivost odměněn drsným polibkem. Poté si Tom opět sedl obkročmo na ležícího Billa, svými boky jemně pohupoval na těch Billových, ani netušil jak rychlá bude odezva, Bill okamžitě šel svými boky naproti těm Tomovým. Tom se ďábelsky ušklíbl a zopakoval pohyb naposled, pak si klek mezi Billovy nohy a své rty přesunul z Billova hrudníku na jeho podbřišek. Vždyť ta hvězda je tak lákavá, několikrát její obrys opsal špičkou jazyka, poté na vlhké místo, které zanechalo jeho počínání, lehounce fouknul.

Takovýmto způsobem pokračoval dále po Billově podbřišku, až se dostal k opasku jeansů, které měl Bill na sobě. Znovu po očku mrknul na svého bratra, který už dlouhou dobu nemohl zabránit vzdechům, které se mu jeden za druhým draly z pevně semknutých úst. Znovu se samolibě usmál a rozepnul Billovi opasek i poklopec jeansů, ale stáhnout mu je jenom tak nemínil, ať se ještě chvílí trápí. Bill, jemuž už teď byly kalhoty tak těsné, že nevěděl co má dělat, se na Toma podíval a už jenom pohledem ho prosil, aby své počínání dokončil.
,,Ještě ne, lásko…“ A opět políbil svého okouzlujícího milence, jemuž vzrušení dodalo do tváří nachovou barvu, na horké, kapkami krve potřísněné rty.
,,To se nedělá, takhle si ubližovat, víš to?“ Další šibalský úsměv. ,,Tak mě netrap.“
,,Neboj…“ Teď věděl, že vzrušení jeho bratra dospělo k téměř tomu nejvyššímu bodu, prudkým pohybem mu stáhl jeansy i se spodním prádlem. Ovšem neodpustil si ještě malé poškádlení, prudce roztáhl svému bratrovi nohy a jemně začal zpracovávat vnitřní stranu jeho stehen. Vzdechy teď již zaplnily celý prostor a pokud místnost nebyl zvukotěsná, musely se rozléhat i celým okolím. Při pohledu na nahé dokonalé tělo svého bratra, se ani Tom nedokázal udržet a i z jeho rtů se draly slastné vzdechy.
,,Tome, pro-prosím…“ Prosím, Bill prosí. To slůvko prosím z jeho úst snad ještě neslyšel. Špičkou svého jazyka se dotkl Billovy chlouby a výkřik jeho jména mu byl tou nejsladší odměnou za jeho snažení. Vzal celou Billovu chloubu do úst a jemně ji sál, po chvíli začal Bill boky sám přirážet k Tomovým ústům, ale to mu Tom nemohl jen tak dovolit. Rukama mu chytil boky a ústy se dál zabýval sladkým lízátkem v podobě přirození jeho bratra, nemusel dlouho čekat, aby se mu dostalo vítězství. Bill trhl boky tak prudce, že ho Tom neudržel, zvrátil hlavu dozadu a Tomovi nezbylo, než poslušně polykat. Po doznění Billova orgasmu se Tom nahnul ke svému roztomilému bráškovi a dal mu ochutnat jeho samého.

,,To bylo úžasný, Tome, ale co ty?“
,,Já si jdu odměnu vybrat teď…“ Rozvázal Billovi ruce a otočil ho na bříško.
,,To-Tome, já ještě nikdy…“
,,Nemusíš se bát, slibuju, že ti neublížím.“ Bill se malinko třásl strachem z toho co se stane, ale bát se nemusel. Tom mu opravdu nechtěl ublížit. Lehce mu jednou rukou pozvedl boky tak, že donutil Billa kleknout si a roztáhl mu nohy mírně od sebe. Věděl, že musí brášku řádně připravit, vždyť neměli žádný lubrikant a ublížit mu vážně nechtěl. Pohladil Billův zadeček a jemně jedním prstem zajel do Billova otvoru. Po chvíli, až si Bill zvykl, přidal i druhý prst a vyhledal to velmi důležité místečko. Když se prsty dotkl Billovy prostaty, strach, který před chvíli Billa svíral, se proměnil na další obrovskou vlnu vzrušení, která zaplavila celé jeho tělo. Tom věděl, že to je ta chvíle. Prsty nahradil něčím úplně jiným, Bill jemně vyjekl, ale po chvíli si zvykl na nový pocit, možná i na tu malou bolest, kterou ovšem hojně překrývalo vzrušení a šel svým zadečkem přirážejícímu bráškovi vstříc. Tom bláznil, nikdo ho nedokázal dostat do takovéhoto stavu, až na jednu osobu. Jeho vlastního brášku, nejnádhernější milování, jaké kdy poznal, pomyslel si v duchu. Jednou rukou dopomohl k vrcholu ještě i Billovi, který se otřásal pod vlnou již druhého orgasmu za krátkou chvíli. Po nejkrásnějším milování jejich života se oba bratři stulili vedle sebe a ještě vzrušeně si dali unavený polibek.

Když se Bill trochu uklidnil, vstal, oblékl se a odešel z koupelny do vedlejší místnosti…
,,Héj! Vy, ty nebo kdo to vlastně jste! Doufám, že mě slyšíte, protože vám musím říct důležitou novinku. Teď jsme vítanými hosty a jsme nadmíru spokojeni s klidem, jaké nám dopřává vaše milé pohostinství. Tak pa a dík!“
,,No, brácha, myslím, že jsi to vystihl.“
,,Taky myslím.“ A oba bratři propukli v hlasitý smích. Vždyť je přece někdo najde a dokud ne, mají o zábavu postaráno, ne? Bill si začal zpívat a pomalu stahovat tričko a lehce u toho pohupovat boky…
,,Co to děláš, Bille?“
,,Striptýz, to jsi nepoznal?! Tak to jsi mě krutě urazil, nic nebude, dokud neodprosíš!“

autor: Keity
betaread: Janule