A-ach bože ne! Jak tohle nenávidim! Snáším to sice relativně dobře, ale stejně… na to si asi nikdy nezvyknu.
„Tak s tou rukou trochu zacvič,“ řekne sestřička znuděným hlasem – kolik těch injekcí už asi dneska píchla?? Chytne mou ruku. Zatnu zuby. Vidim tu hnusnou jehlu… obrovská! Když už je jehla skoro u mý kůže, radši odvrátim hlavu… vidět, jak mi to strká přímo do žíly fakt nemusim! Pitomý očkování… radši bych polkl nějaký prášky než tohle. Ale naštěstí nejsem sám – Bill to taky nemá zrovna nejradši. Půjde po mně – já už to mám za sebou >=o)
„Tak běž,“ protáhnu se, když vylezu do čekárny, kde na mě civí vyklepanej a skoro zelenej Bill. Zhluboka se nadechne, zvedne se a s těžkým srdcem za sebou zavře dveře ordinace. Zatím na sebe navlíknu zimní bundu – včera napadl první sníh- ‚super‘! Zase budu mít zmáčený nohavice. Tak kde je? Začíná mi bejt už docela vedro! Hned nato vyleze ze dveří.
„Seš v pohodě?“ ptám se, když vidim jeho výraz, kterej vypadá jako by mu právě prováděl vyšetření per rectum…
„Jo, to bude dobrý,“ pomalu se obleče a vycházíme ven. Ujdeme asi dva kroky.
„Ty vole mě je blbě,“ řekne Bill a jeho třetí krok se protáhne a on se sune k zemi. Rychle ho chytnu kolem pasu, ale v tý pitomý zimní bundě je tak neforemnej, že stejně pořád klouže k zemi. Tak jsem to aspoň trošku zbrzdil.
Takže teď tam sedim… Bill sedí, ale neví o sobě. Koukám na něj… jo, už je to nějaká doba, kdy jsem konečně pochopil, co se holkám na Billovi tak líbí… donedávna jsem tohle moc nechápal. Vážně v něm něco je a ony to poznaly. Jo, tak to je. Jako nee, že by se mi líbil! xD Jen jsem to konečně pochopil. Naberu volnou rukou trochu sněhu (vida – teď se hodí) a poplácám ho s tím po obličeji. Zamrká.
„Co… co je?“ řekne vykuleně a rozhlíží se kolem.
„Až budeš příště omdlívat, řekni dřív, jo? Jak vypadáme?“ sedíme ještě pořád na zemi, já ruku kolem jeho pasu a on ještě takovej napůl ospalej. Rychle ho pustím.
„Sorry, nevim dopředu, kdy sebou švihnu!“ řekne trochu uraženě.
„Sem si dělal prdel,“ sbírám se ze země a oprašuju si ze zadku a nohou sníh.
„Už je ti líp?“ ptám se po pěti minutách cesty, kdy na mě téměř nepromluvil.
„Jo, je to lepší. Sem vůl… měl sem si chvilku sednout,“ už má barvu v obličeji. Dojdem domů a já jdu okamžitě pod sprchu… jsem upe promrzlej! Když pak přijdu do pokoje, Bill už se odlíčil a stojí u zrcadla a cosi si patlá na obličej. Jdu k zrcadlu taky.
„Ty vole, my sme si fakt upe podobný,“ ukazuju do zrcadla.
„Ty máš postřeh!“ zvedne Bill palec a zakejvá hlavou.
„Nee, ale koukej – fakt! Bysme se mohli někdy prohodit… jako to udělaly ty dvě malý holky v tom filmu, sakra jak se to jmenovalo?“
„Jo, akorát, že já si nikdy nenechám na hlavě udělat tohle!“ zatáhne za jeden můj dred.
„Aauu!!“ chytnu mu ruku a otočim s ní o tolik stupňů, kolik to jen jde, až se stočí do dřepu.
„Pusť mě, ty retarde!!“ řve… zase ječí! Jak holka, fakt! Ještě trochu otočím… za chvilku mu jí vykloubím. xD Ale Bill bohužel není takovej idiot a volnou rukou mě chytl za nohu a prudce s ní cuknul… ležim na zemi a popadám dech, zatímco on stojí nade mnou a směje se!
„Pche… člověk ti dneska zachrání život a ty takhle!“ Ještě se zasměje, zakroutí hlavou a míří směr koupelna. Jsou teprve čtyři hodiny a venku už je tma. Zakručí mi v břiše a tak jdu kouknout do ledničky… hm, mohl jsem čekat, že tam na mě nebude čumět pečená kachna =o/
„Dáš si se mnou chleba s něčím??“ křičím směrem ke koupelně… určitě bude mít taky hlad.
„Joo!“ ozve se. Ok… na tohle jsem machr… dělával jsem nám vždycky svačiny do školy =o)
O deset minut později už se válíme na gauči s chlebama a koukáme na tv.
„Kdy se vrátí mamka z práce?“ zeptá se Bill při jedný zvlášť trapný reklamě, na kterou nemá cenu ani koukat.
„Nevim, kolem osmý?“
„Hm… co budem do tý doby dělat? Mě už ta tv nějak nebaví,“ protáhnu se, když dojim poslední chleba.
„Kouknem na net?“ zvedne se Bill a je jasně poznat, že ho to taky nebavilo. Na net často koukáme společně… co o nás kdo píše atd.
„Četls někdy nějaký ty ff?“ zeptám se, když jsme na nějaký stránce a vidim to tam.
„Jo, něco málo… prdel, co?“ otočí se na mě s úsměvem od ucha k uchu.
„Jo!“ rozesměju se.
„Coe to slash?“ ptá se a mračí se na monitor.
„Toe…“ jak jen to vysvětlit xD „…hovadiny, nekoukej na to,“ a přesně to jsem neměl říkat, protože jako bych řek ‚Koukni na to!‘. Nee, že by mi vadilo, že na to Bill bude koukat… je mi to srdečně jedno, ale cejtim se divně, když sedim vedle něj a on bude číst tohle, nevim proč, ale je to tak. Je to trapný! xD
„Hej, toe taky nějaká ff.“
„Jo já vim,“ koukám k oknu a vymejšlím vhodnou výmluvu ke zvednutí se ze židle a vyjití z tohohle pokoje ven. Po chvilce kouknu na stránku… pak na Billa… ten sedí… oči jak tenisáky! Jen s hrůzou čte další a další řádky…
„Co to… to sme… četls to??“ vyděšeně s obrátí na mě.
„Jo, já ti říkal, že toe hovadina, ať na to ani nekoukáš;o)“ kejvu hlavou.
„Sorry, du se napít,“ zvedne se a odejde. Kouknu na Billovu skleničku coly na stole vedle mě… jako já se mu nedivim. Taky bych nejradši vypadl – udělal to k dobru nás obou! xD Ještě chvilku počkám, pak se ale taky zvednu a jdu mrknout, jestli sebou znovu nesekl. Sedí na lince.
„Seš v pohodě?“
„Jo, jen… toe, bože… tys to už četl?“
„Jo,“ přiznávám.
„Dyť toe… hrozný, bože a navíc je to dobře napsaný. Sem z toho celej… mimo!“ rozesměje se najednou.
„Jo, to já taky byl!“ přidávám se k němu. Chtěl jsem ještě jednou podotknout, že je to dobře napsaný, ale radši mlčim… ok, přiznávám, že se mi tyhle povídky líbí, ale JEMU to rozhodně přiznávat nehodlám! Nee, že bych k Billovi něco cejtil, to ne… jen se mi líbí ty povídky! Nic víc, ok?
Večer ležím v posteli, mamka už je dávno doma a Bill už spí. Poznám to podle jeho dechu… když předstírá, že spí, má mělkej dech… teď je hlubokej. Nemůžu spát a ani nevim proč. Ok, vím proč.. .přemejšlim nad těma pitomejma povídkama… co to mám v mozku, že se mi to líbí? Vždyť když se nad tím rozumně zamyslim, je to… no rozhodně to není nic, co by se mohlo normálně MĚ líbit! Ještě půl hodiny se snažím zabrat, ale když je to prostě už beznadějný, vezmu compa k sobě do postele a potichu ho zapnu, abych nevzbudil Billa. Důvod, proč my dva spíme v jednom pokoji je, že jeho pokoj se opravuje – chce si ho celej předělat a tak je u mě. Nejdřív kouknu, kdo je na icq… nic moc, lidi, na který nemám náladu. Chvilku to zdržuju, ale od začátku vim, kam bude moje cesta po netu směřovat…
Po dvou hodinách jsem přečetl snad všechny slashe na jedný stránce zaměřený přímo na tohle. Jsem v šoku… já nejsem teplej! Kluci se mi hnusí… ale Bill je skoro jak holka. Tím ho nechci urážet, ale působí tak… trochu. Koukl jsem se na něj… leží na břiše, jedna ruka mu visí z postele dolů a otevřenou pusou hluboce oddychuje. Vypadá tak zranitelně… ale on není, není houpej ani zranitelnej, je silnej a se vším si umí poradit. Je mnohem jistější ve spoustě věcí než já. Možná se to nezdá, ale je to tak. Na první pohled možná vypadá, že já jsem ten, co je vždycky nad věcí a Bill… o něco míň nad věcí. xD Nebo jak to sakra říct, ale je to právě naopak. Vypnu notebook a otočím se na druhou stranu, snad už se mi bude líp usínat.
Ne, nejde to! Spal jsem třičtvrtě hodiny a zase jsem vzhůru. Nee, že bych se na zítra potřeboval vyspat, ale tohle mě vážně nebaví. Vylezu z postele a jdu do kuchyně, kde svítí malý světlo. Pustim potichu tv a jdu si udělat kakao. Když už sedím u stolu a liju do sebe hrnek týhle dobroty, slyším kroky… koukám na zem u dveří kuchyně a za chvilku vidim Billovy bosý nohy. Zvednu k němu oči. Mžourá do světla.
„Coe?“ řekne ospale a chraplavě.
„Nemůžu spát.“ vysvětlim a koukám na něj… a snažím se nemyslet na ty povídky!
„Aha, dám si taky kakao, wow… taky už se mi nechce spát!“ usměje se. Jde k lince a zatímco si dělá kakao, já nevěřím svejm očím – pořád bloudí k jeho zadku… tohle není normání! Rychle zamrkám a napiju se. Sedne si s hrnkem naproti mě.
„Měl sem noční můru!!“ vyvalí na mě oči.
„Jakou?“
„Vo těch pitomejch ff!“ zakroutí hlavou. „Panebože! Kdo to kdy vymyslel… proč tohle píšou? Komu se to může líbit??“ pořád kroutí hlavou…
„Tobě se to ani trochu nelíbí?“ dodám si odvahy. Trochu znervózní.
„Coo? Ne!“ řekne, ale rychle uhne pohledem ›=o)
„Vůbec?“ zvednu obočí.
„Je to dobře napsaný, nic víc,“ je červenej a pozoruje linku =o))
„Jdu spát,“ vyklopí do sebe zbytek kakaa a zvedne se.
„Dobrou, bráško…“ řeknu ještě… jen asi na půl sekundy se zarazí ve dveřích, ale ani se neeotočí a hned odejde. Nehodlám jít zpátky do pokoje teď… stejně bych neusnul. A počkám, až Bill usne.
Po půl hodině se rozhodnu jít teda konečně spát. Zhasnu všecky světla a zavřu za sebou dveře v pokoji. Chvilku poslouchám… Bill dělá, že spí =o)
„Já vim, že nesepíš,“ řeknu a zalehnu do postele.
„Hm.“ řekne. Dál už nic. Tak jsem se otočil čelem ke zdi a chystal se usnout, když zase promluvil. „Tome já nejsem teplej.“ Prudce otevřu oči.
„Já vim, vždyť já taky ne.“ To že čumim na zadek svýho bráchy nemá s orientací co dělat… mno, že ne? Chvilku ticho. Nechci tohle téma dál řešit a tak se pokusím znova usnout, ale on zase promluví.
„Tak proč na to musim furt myslet?“ Poskočilo mi v břiše…
„Já nevim, ale já taky,“ cejtim, jak mě pálí obličej. Čekám co řekne, jestli ještě něco řekne. „Dobrou,“ broukne.
„Dobrou,“ a zase nemůžu spát… a neslyším ani Billovo hluboký oddychování…
autor: *Nicky*
betaread: Janule
