autor: LilKatie
Rovnice lásky. Tady to máte, holky, jen doufám, že mě nezabijete za Tomův vzhled, ale tak přeci vzhled není vše, obzvlášť ne v téhle povídce. Doufám, že si ji užijete, protože její psaní je pro mě opravdu relax mezi tím vším učením. Tenhle nápad vznikl už asi před 2 roky, hodně dlouho mi ležela rozepsaná v pc, ale konečně jsem se na ni vrhla a budu se pokoušet ji dorazit co nejdřív 🙂
Katie
„Nicméně, představ si to, bylo tam tolik lidí, to bys nevěřil…!“ zasmál se trochu černovlasý mladík a promnul si krk.
„Moc lidí? Upřesni to… nevím, co přesně je tolik lidí, že bych tomu nevěřil…“ usmál se na něj blonďák a zapnul si svou mikinu.
„Pamatuješ, jak jsme vloni byli na srazu fanoušků World of Warcraft?“ blonďák přikývl. „Tak přidej jednu třetinu celého počtu lidí tam a dostaneš počet, který jsem včera zažil na setkání fanoušků Star Wars…“ kývl uznale Tom.
„Uhuh… To zní celkem dobře, možná konečně začínám litovat toho, že jsem tam nešel a zůstal místo toho doma u své matky a masíroval jí nohy…“ přikývl Gustav a strčil klíč do zámku. „Takže, povíš mi konečně, kdo byl… – Tome?“ otočil se blonďák, když za sebou přestal slyšet korky svého spolubydlícího.
Tom stál jako přimražený a zíral směrem k protějšímu bytu, odkud se nedávno odstěhoval jejich bývalý soused a jehož dveře byly dokořán. Zevnitř se ozýval šramot a tahání nábytku.
„Tome? Potřebuješ restartovat, nebo co to sakra děláš?“ syknul Gustav, Tom na něj jen mávl rukou, aby ho umlčel. Blonďák protočil oči a šel ke spolubydlícímu blíž. „Co tady děláš?“
„Podívej…!“ sykl zpátky Tom. „Někdo se sem stěhuje…!“ kývl hlavou směrem k otevřeným dveřím.
Gustav přenesl váhu z jedné nohy na druhou a naklonil se trochu na stranu, aby lépe viděl do apartmá, které bylo naproti tomu jejich.
Tam uvnitř, uprostřed nepořádku a moře krabic, ve své celé kráse, stál anděl. Blonďák na něj koukal s pusou dokořán, viděl, jak té postavě před ním vlály vlasy vánkem způsobeným otevřeným oknem. Gustav si pomyslel, že ten vánek mohl způsobit i pořádný prd, ale byla ta postava před nimi vůbec prdění schopná?
Tom se na anděla také díval s pusou pootevřenou, jako by měl kolem sebe auru, která jeho kráse ještě přidávala, či co. Všechna ta bezchybnost se ale rozplynula s jediným slovem…
„Kurva!“ ozvala se rána z bytu a v hlavách pozorovatelů na chodbě se ozval zvuk rozbíjející se kouzelné a perfektní schránky kolem chlapce uvnitř. „Do hajzlu!“
„Oh, hezké… Pojď, jdeme, máme jídlo, vzpomínáš?“ zvedl Gustav do vzduchu igelitku s thajským jídlem a zamával s ní. „Haloo…“ strčil do něj trochu, ale Tom se ani nepomohl. Naopak. Mělo to na něj naprosto jiný účinek. Tom vykročil směrem k novému sousedovi a s nejistým úsměvem zaklepal na dveře. „Co to- arrgh!“ mávl bezmocně blonďák rukou a svěsil ruce podél těla. Tohle nemělo cenu. Tom si stejně nepřizná, že nemá šanci, a stejně se bude snažit ukojit svoji nadrženost. Tlouštík se modlil, aby tentokrát ten kluk alespoň neměl nabouchaného přítele a aby Tomovi zůstaly brýle a všechny kosti v těle vcelku.
Mladík uvnitř zpola nastěhovaného pokoje zvedl pohled při zaklepání na dveře a nejistě se usmál. „Umm…?“ nakrčil obočí.
Tom si nejistě utáhl culík a opřel se o futra. „Umm, ahoj…“ kývl a pokusil se úsměv.
„Ahoj…“ kývl mladík.
„Ahoj…“ zopakoval Tom a trochu zavrtěl hlavou. „Takže, vítej v domě…“
„Děkuju,“ usmál se a přikývl. „Já jsem Bill, ahoj…“ podal mu ruku. V tom okamžiku Thomas ztuhl, mluvit to byla jedna věc, ale fyzický kontakt byla věc druhá. Skousl si nejistě ret a mladík před ním na něj nakrčil s očekáváním obočí. „Eem…? Dobře, tak ne…“ usmál se a dal se do vytahování talířů z jedné krabice. Po chvíli se pohledem zase vrátil k Tomovi. „Budeš tam jen tak stát, nebo…?“
„Jo, vlastně jsem to měl v plánu…“ kývl Tom.
„Aha, super…“ přikývl Bill. „Protože to přeci vůbec není divný….“ Tom se usmál a opřel se o futra, nepostřehl Billovu kousavou poznámku a měl dojem, že se může dál v pořádku a nezúčastněně koukat. Pak mu ale zakručelo v břiše. Nově nastěhovaný se na něj s tichým zasmáním znovu otočil. „Myslím, že bys měl jít… vzít si něco k jídlu…“
Tom se začervenal a přikývl „Vlastně, nechceš jít taky? Pak ti s Gustavem můžeme pomoct dodělat to tu…“ Mladík se na něj podíval a pokrčil rameny, přeci neodmítne jídlo zdarma a výpomoc.
***
„Pověz nám něco o sobě, Bille, hm?“ navrhl Gustav a nacpal si do pusy sousto nudlí.
„Nic zajímavýho, vážně.“ Pousmál se.
„Vážně, nic zajímavého?“ nakrčil silnější mladík čelo. „Jo tak, no ano, vypadáš přímo nezajímavě.“ Protočil trochu oči. „Rozhodně si myslím, že budeš zajímavější než my dva dohromady.“
Tom se na něj zamračil. „To si nemyslím.“
„No jo, samozřejmě, mluv, Bille, řekni nám o sobě něco.“
Jejich host nakonec přikývl a vzal si další sousto. „Hopravdu,“ polkl, nevšímal si zhrozeného výrazu člověka vedle sebe, jak mohl někdo mluvit s plnou pusou? „Nejsem tak zvláštní.“ Zasmál se. „Vlastně jsem právě dokončil školu.“ Přikývl.
„Páni, jakou?“ díval se na něj se zájmem Gustav. Bohužel nevěděl, že jeho výraz pro dokončení školy byl vlastně výraz pro vylití z fakulty pro nedostatečný prospěch a neustálou nepřítomnost spojenou s milostným vztahem s děkanem, který také nedopadl zrovna nejlépe.
„Eem, konzervatoř, zpívám.“ Přikývl trochu nejistě.
„Oh, zajímavé, opravdu.“ Opřel se Gustav zase o svou sedačku a dál jedl.
„Jo, vlastně zítra mám konkurz s jednou skupinou,“ usmál se. „Je mi 22,“ přiznal a doufal, že nikdo nebude řešit, jak jeho věk nekoresponduje s ukončením konzervatoře. „Pocházím z-„
„Nech mě hádat!“ usmál se Tom a položil na stůl prázdnou krabičku od jídla, napil se. „Podle přízvuku bych řekl, že buď pocházíš z Alderaanu nebo Evropy, Německo možná…?“
„Jsem z New Yorku, ale moji rodiče jsou Němci, ano…“ přikývl ohromeně. „A co je sakra Alderaan?“ nakrčil nos nechápavě a dal si do pusy další masovou kuličku.
„Tohle jsem neslyšel,“ podíval se na něj zhrozeně Gustav.
„Co?“
„Ty opravdu nevíš co je to Alderaan?“
„Ne?“
„Jak nemůžeš vědět, co je to Ald-… dobře, planeta rodná planeta princezny Leiy, Star Wars, říká ti to něco?“
„Oh, no jo jasně, o tom se vždycky ve škole bavili ty přiblbí kluci na obědě!“ zasmál se trochu Bill a odložil jídlo na stolek.
Mladíci, co s ním byli v místnosti, značně pobledli a vyměnili si významné pohledy.
***
„Je úžasný, že je úžasný? Dokonalý…“ vydechl Tom, když zavřel dveře za jejich návštěvníkem.
„A ty by sis měl dojít nechat vyměnit brýle, nebo jinak nechápu, jak můžeš být tak slepý…“ zabručel Gustav a vyhodil krabice od jídla do koše.
„Jak to myslíš slepý?“ zkontroloval si brýle, „vidím dobře.“ Nakrčil nos „Vždyť je nádherný.“
„Ano, to sice je, ale nemyslím si, že bys byl zrovna jeho typ. Mimo to, jestli si na něj za celý večer promluvil třikrát, tak je to moc, nepočítám, když ses zeptal, kam chce postavit televizi.“
„Nemůžeš vědět, jaký je jeho typ, Gustave, prostě jen žárlíš.“
„Já jsem s ním alespoň mluvil! Což je velice důležitý prostředek pro navázání vztahů, víš? Nemůžeš se s ním kamarádit, ani s ním mít nedejbože vztah, když s ním nebudeš komunikovat! Opravdu pochybuju, že by s jeho mozkovou kapacitou uměl číst myšlenky!“
Tom ho probodl pohledem, nechápal, o co jeho kamarádovi šlo.
„Půjdu spát, dobrou noc.“
„Dobrou noc, ty Don Juane.“ Ušklíbl se trochu blonďák a dal si vařit vodu na čaj, nemohl jít spát, měl práci.
***
„Ahoj Bille.“ Usmál se Tom na jejich nové souseda z patra, když se večer vracel domů. Bill byl naopak právě na odchodu.
„Ahoj.“ Usmál se vesele zpěvák a zamkl dveře od bytu.
„Jdeš na ten konkurz?“ pokoušel se navázat kontakt.
„Konkurz? Oh, ne, to ne. Tam už jsem byl.“ Zasmál se trochu a si poupravil kabelku na rameni. „Vlastně vyšel skvěle! Říkali, že se mi ozvou, prý jsem se jim opravdu líbil.“
„Oh, tak to gratuluju. Takže, kam jdeš teď?“
„Na večeři, jejich kytarista mě pozval na rande, je to vážně fešák.“ Usmál se doširoka zase a podíval se na hodinky. „Oh bože, jdu pozdě! Musím jít! Měj se, Tome!“ zamával mu letmo a už bral schody dolů po dvou.
„Stalo se něco?“ nakrčil obočí Gustav, když viděl jak se jeho spolubydlící tváří.
„Potkal jsem Billa, na chodbě, mluvil jsem s ním, tak jak si říkal. Neměl jsem to dělat.“
„Proč?“ nechápal.
„Protože bych se nedozvěděl, že jde na rande. S nějakým kytaristou, z té skupiny co u nich bude zpívat.“
„Taky hraješ na kytaru, pokud se nepletu.“
„Hrál jsem jo, kdysi dávno.“ Pousmál se trochu.
„Říkal jsem ti to, kdybys s ním mluvil, řekl bys mu to, a kdo ví…“
„Nemyslím si, Gustave, on není kluk pro mě, opravdu ne.“
„Hele, včera jsem možná říkal to samý, co ty teď, ale… nikdy není všem nadějím konec, hm?“ pousmál se Gustav a odešel k sobě do pokoje. Tom si povzdychl a posadil se na gauč, položil si na klín notebook a čekal, až se jeho nejlepší přítel zapne. Mezitím pozoroval svůj odraz v černé obrazovce monitoru. Gustav měl pravdu, nebyl dost dobrý pro někoho, jako je Bill. Sundal si brýle a promnul si obličej, pak si je ale zase nandal, protože byl bez nich prakticky slepý. Prohlížel se a čím dál tím víc si uvědomoval, jak je ztracený.
Tom byl velice inteligentní a hodný člověk, v životě neublížil ani mouše, při každé příležitosti se snažil pomáhat svým bližním, jenže… to co mu dal bůh do vínku v srdci, tím spíš se vykašlal na tu druhou část jeho já, která byla všem ostatním viditelná. Alespoň podle Toma. Měl husté černé vlasy, které ať dělal cokoliv, hned druhý den po umytí byly v takovém stavu, že by se na nich dal smažit oběd, a tak je jen nosil stažené v culíku, který alespoň trochu opticky vylepšoval jejich vzhled. Nad očima, které byly schované za tlustými skly, se pyšnilo neuvěřitelně husté obočí, které mělo stálou tendenci chodit si naproti a vesele srůstávat nad kořenem jeho nosu. Na bradě pěstovaná a pravidelně zastřihávaná bradka, která se vinula i po krajích jeho čelisti. A navíc, jeho pleť také nevypadal zrovna nejlépe. Po ne moc šťastné pubertě ji měl totiž skoro celou plnou jizviček po pupíncích. Jo, úplně viděl, jak by Bill pro jeho vzhled padl na kolena a bezmezně po něm toužil.
Jenže to, co Tom neviděl, bylo mnohem podstatnější. Měl nádherné oči, hluboce hnědé s malými zlatavými flíčky, které jim dodávaly na životě a kráse. Kdyby měl někdo šanci je vidět neschované za sklem, hned by se s obdivem zastavil. Nemluvě o jeho perfektně tvarovaném nosu a plných rtech.
Monitor se rozsvítil a Tom automaticky zapnul nově nainstalovaného Zaklínače 2, samozřejmě že platinovou edici, která přišla i s prstenem, mapou, přívěskem a sběratelskou postavou. Oh jak moc byl rád, že přibalená postavička byla čarodějka Triss, nesmírně krásná, rusovlasá. Jenže co byla v poměru s Billem? Pouhý plevel.
autor: LilKatie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Dál =DDD já chci další část =D to je dokonalý! A Tom mi trochu připomíná mého spolužáka =D ten popis je skoro přesnej =D
To s tím prděním mě dostalo :'D Miluju ty tvoje hlášky, kam na ně jenom chodíš? 😀 A Bill aby ihned nezapomněl všechno kouzlo své osobnosti zničit :'D
Gusta tlouštík! Tak to bylo pěkně ošklivé, ale zároveň zabité 😀
Strašně mi to připomíná BBT, kde jsi se nejpíš taky inspirovala, protože Tom je celý Leonard 😀 s těmi dotyky a nechápání sarkasmu teda spíš Sheldon xD ale to mi rozhodně nevadí, ten sitcom miluju a tvojí povídku tak a to nejenm kvůli tomu, že se podobá BBT, ale protože je perfektně, vtipně a poutavě sepsaná 🙂
A Bill ukončil školu… opravdu zajímavým způsobem :'D Se znalostí lanety Alderaan jsem na tom úplně stejně jako Bill 😀 vůbec netuším o co go 😀
Bylo mi Toma tak strašně líto, když mu Bill řekl, že jde na rande, i když Gusťa má zase pravdu, že by měl víc komunikovat, pak by Billovi třeba i došlo, že se Tomovi opravdu líbí ://
Tomův vzhled… brala bych nakonec proměnu, po které si Bill uvědomí, jak strašně moc ho vlastně miluje :'D ne, nechám to na tobě, ale už teď se nemůžu dočkat toho, jak se to vyvine 🙂
Pane Bože, tohle je tak dokonalá povídka, naprosto ji zbožňuju a už se nemůžu dočkat další části. Je opravdu úžasná a te styl, jakým je napsaná, miluju to.
Moc se ti opravdu povedla a jsem zvědavá na další části 🙂
Jelikož jsem vášnivým fanouškem Star Wars, tak jsem si vyloženě smlsla 🙂
Proto jsem samozřejmě věděla, co je Alderaan, nebo spíše co byl, než ho zničila Hvězda smrti 🙂
A Zaklínače znám taky 😀
Tak náš Bill je anděl, který mluví jako dlaždič? xD Zajímavé xD
Toma je mi docela líto, protože ač je Bill v povídce krásný jako anděl, přijde mi malinko povrchní a mám dojem, že si Toma vlastně ani nevšimnul.
On je úplně z jiného světa než Tom a moc si nedovedu představit, že by se vůbec nějakým způsobem mohli dát dohromady.
Takže jsem hodně zvědavá na další díl, jak se to bude vyvíjet.
A taky, jestli budou další hlášky ala Star Wars 😀
Super 🙂
tak toto mi úžasne vylepšilo večer xDD chudák Tom, takto ho doriadiť! xDDDD nemôžem si pomôcť, ale hrozne mi to pripomína Big bang theory a občas som si miesto Toma a Gustava predstavovala Leonarda a Sheldona, ešte by to chcelo Georga inšpirovaného Howardom xDDD to som teda zvedavá ako Billovi dopadne rande, predpokladám že nie moc dobre a ako sa potom nakoniec dajú dokopy xD
No tak to je dokonalý! Představa inteligentního Toma je opravdu skvělá! :'D Moc se mi líbí jeho charakter! A Už teď je jasný, že si ho Bill nezaslouží, jestli se mu nezmění povaha a nestane se z něj miloušek!! 😀 tvoje povídky jsou dokonalý Lil!
Jujky už jen ta představa Tománka…. náhoou by mi přišel strašně roztomilý….. Trochu je mi ho líto chuáčka maličkýho…. už se tešim na další část…
Aj keď si Toma popísala tak ako si popísala, nedokážem ho vidieť inak ako Toma 😀 takže mám výhodu 🙂
Bolo to strašne milé ako sa Tom "snažil" moc mu to nejde 😀 ale verím, že Bill pochopí… dúfam.
Aw, zlatíčko, já jsem se tak na to těšila! a teď si to četla cestou do školy.
Úžasný, super, skvělý! Víš, že tvoje psaní miluju 😀 :-*
Doufám, že se Bill do něj nějak zamiluje i přes to, že Tom není tak krásný. Pěkný jablko nemusí být uvnitř sladké, že? Bylo mi Toma líto, ještě že má ty svoje hry na útěchu, i když to mu souseda zpěváčka z hlavy nevyžene.
Nemyslím, že by byl Bill tak povrchní, doufám, spíš si to neuvědomuje a nenapadá ho, že by se do něj Tom zakoukal a že by spolu měli nějaký vztah. Bill je spíš slepý a nemyslí mu to 😀
Teda tys nam toho Tomika vymodila,ale jak si psala na konec krása může byt i nekde jinde.