autor: LilKatie
Bill se se smíchem vracel domů z propitého večera se svým novým nápadníkem, byli opravdu hluční. Opravdu, opravdu hluční.
Gustav s nevrlým výrazem rozrazil dveře.
„Co se to tady sakra děje?! Lidi taky chtějí spát, víte?!! Oh, Bille…“ zarazil se, když viděl, jak se jejich soused snaží se smíchem strefit do klíčové dírky.
Mladík se na něj vesele otočil.
„Gusti! Ahoj! Psst! Ať nevzbudíš sousedy!“ dal si se smíchem prst před rty a malinko se na něj zamračil.
„Kdo je tohle?“ ukázal Gustav na člověka vedle Billa.
„Oh, to je Alex! Promiň, nepředstavil jsem vás! No není nádherný! Jdeme se spolu pomilovat!“ zasmál se, a konečně se mu povedlo otevřít. Gustav zamrkal, Bill byl naprosto opilý a možná až moc upřímný, ale v jedné věci měl pravdu. Ten kluk byl vážně kus. Lesklé načesané blond vlasy, upravený obličej a velice slušivé oblečení, které tvarovalo jeho vypracovanou postavu. Blonďák radši zacouval do pokoje a zamknul, povzdychl si. Bylo to jasné, Tom rozhodně nebyl Billův typ.
***
„Oh, jasně Gustave, děkuju.“ Usmál se Bill na blonďáka, který šel pro další pití. Od jejich ne moc dobrého setkání na chodbě uběhl už týden, od té doby tohle bylo poprvé, co ho k sobě znovu pozvali domů. Tom celý ten týden přemýšlel, jak Billa oslovit, jak se k němu chovat. Nakonec se ale rozhodl, že když nemůže nic získat, nemůže nic ztratit. Tak proč se k Billovi nechovat co nejlépe to jde, přeci jen, kamarády mohli být vždy.
Hned jak blonďák odešel z bytu pryč, aby došel nakoupit další pití, které jim už bohužel v domě došlo, Tom se otočil na mladíka vedle sebe.
„Tak co Alex?“ pousmál se.
„Alex?“ nakrčil nechápavě čelo Bill. „Oh, Alex! Jasně… Nic,“ pokrčil rameny.
„Není to tvůj přítel?“
„Ne, to byl jen sex.“ Mávnul Bill rukou. „Prosím tě, ten kluk ani do dvaceti napočítat neuměl.“ Zasmál se. „Nevím, není moc chytrý, ale na kytaru válí.“ Pousmál se Bill a hodil si do pusy brambůrek. Tom na něm visel pohledem, byl tak nádherný, nechápal, jak někdo takhle dokonalý může vůbec existovat.
„To mě mrzí…“
„Co tě mrzí? Že to byl jen sex?“ zasmál se mladší z nich znovu. „Ale prosím tě, byl to dobrý sex, vážně. Vlastně jsme se tak trochu divil, že si mě ráno pamatoval… Jo, vlastně se mnou ani nemluví, na zkouškách nebo tak… Je to divný, je to idiot…“
„Určitě je idiot, když s tebou nechce být.“ Přikývl Tom bezmyšlenkovitě. Bill se na něj zadíval.
„Opravdu…?“ uculil se. „Proč myslíš…?“
„Opravdu…?“ uculil se. „Proč myslíš…?“
„Protože jsi podle mě to nejkrásnější stvoření v tomhle vesmíru, galaxii, i ve všech paralelních světech.“ Jaká byla možnost, že v alespoň jednom z těch světů byl s Billem on a ne všichni ti pitomí kluci, jejichž IQ nedosahovalo ani polovičky toho jeho?
Bill se tiše zasmál a zavrtěl hlavou.
„Jsi opravdu divný.“ Tom zbledl, Bill si myslel, že je divný, podělal to. Měl být zticha. Srdce se mu na chvilku zastavilo, když ho Bill chytil za ruku. „Je to roztomilé.“ Tom znovu změnil barvu, tentokrát zrudnul jako přezrálé rajče a dýchal tak rychle, až se mu zamlžily brýle. Sundal si je z nosu a začal je rozpačitě čistit, alespoň doufal, neviděl na ně. „Ukaž…“ Bill mu je vzal z dlaní a sám mu je vyleštil svým trikem. Chystal se mu je vrátit na oči, když se zasekl.
„Páni.“ Vydechl a překvapeně zamrkal.
„C-co se dě-je?“ vykoktal ze sebe nervózní Tom, vždycky když byl nervózní, tak mu slova prostě nešla přes jazyk.
„Máš nádherné oči, Tome. Proč nosíš tyhle strašný brýle? Měl bys nosit čočky…“ pousmál se Bill a vrátil mu brýle zpátky na oči. „Opravdu překrásný oči.“ Usmíval se. „Myslím, že kdybys nosil čočky, tak by se za tebou hned každá vědátorka tam někde u vás v práci otočila.“ Zasmál se malinko a vzal si další brambůrek. Toma píchlo u srdce, on nechtěl žádnou vědátorku, on nechtěl žádnou holku, chtěl Billa. „Jak dlouho nosíš brýle?“
„Tak dlouho, jak si pamatuju, a že si toho pamatuju hodně.“ Pousmál se Tom.
„Oh…“ přikývl Bill. „Tvůj kamarád ale nosí brýle jen občas.“
„Jo, on totiž… vidí… má je jen na dálku, takže…“
„A ty?“
„Bez nich nevidím naprosto nic.“ Povzdychl si trochu Tom.
„Oh…“ přikývl trochu Bill.
Rozhlížel se po pokoji, trochu se zamračil a zvedl se z gauče. Přešel k jedné stěně plné poliček s nejrůznějšími panáčky v krabicích. „Proč je nevyndáte?“
Tom se zvedl z gauče a následoval ho. Zastavil se za ním. „Ztratili by svoji cenu. Některé z nich jsou až moc vzácné. Kdybych je prodal, mohl bych si koupit i opravdu dobrý auto.“
„Oh páni…“ vydechl obdivně Bill. „Tohohle znám! To je ten šílenec co zezelená, když se zlobí!“
„Hulk, jo, přesně tak…“ zasmál se trochu Tom. „Není to ale šílenec, ve skutečnosti je to opravdu chytrý člověk, doktor, abych byl přesný, chtěl jen vyzkoušet tu samou látku, kterou naočkovali do-„
„Tome…“ pousmál se Bill. „Zmlkni.“ Zasmál se trochu a otočil se k němu čelem, trochu do něj vrazil, nečekal, že bude tak blízko. „Promiň… Já jen… Připadám si vedle tebe jako naprostý idiot…“
„Nejsi idiot, Bille…“
„Nepovídej,“ trochu smutně se usmál Bill. „Slyšel jsem, co o mě Gustav říká, možná jsem blbý, ale nejsem hluchý…“ povzdychl si, prošel kolem něj a vrátil se na gauč.
„Gustav je idiot,“ protočil Tom trochu oči, přelezl gauč a posadil se vedle Billa. „Chci říct, nejsi hloupý, Bille…“
„Nedokončil jsem vysokou, Tome… vyrazili mě…“
Tom zamrkal. „Oh…“
„Oh…? Jasně,“ zvedl se mladík z gauče a naštvaně se na něj otočil. „Takže když nemám vysokou, jsem idiot, že ano? Vážně, nechápu co to s váma je!“ rozkřikl se na něj Bill a odešel z bytu, třískl za sebou dveřmi. Tom za ním jen mlčky koukal.
***
„Bille, no tak, Bille, otevři…“ klepal Tom zoufale na dveře jejich souseda.
„Jdi pryč! Nejsem si jistý, jestli mám dostatečně velkou mozkovou kapacitu na to, abych zvládl otevřít dveře!“ hodil Bill po dveřích botou a dál se věnoval sledování televize.
„Bille, jsi doma? Přinesl jsem pizzu…“
Bill se převalil na gauč, pojídajíc popcorn a hodil po dveřích ovladačem.
„Bille…?“ zkoušel to Tom už pátým dnem v řadě. Ale tentokrát nepřišla žádná odpověď. Povzdychl si, otočil se na patě a zašel do svého pokoje. Posadil se k počítači a otevřel chat, na internetu byl vlastně i celkem populární, nikdo ho totiž neviděl. Přišel na stránku chatroulette.com a automaticky kliknul na: zakázat webovou kameru.
Povzdychl si, netrvalo dlouho a naskočil mu náhodný výběr partnera. Místo bydliště: Los Angeles, Věk: 22. Tom se pousmál a dal se do psaní.
Anonym zapnul svou webovou kameru a Tom měl málem infarkt. Tam, na druhé straně počítače seděl Bill. Na sobě měl je vytahané tílko, které mu padalo z ramene a odhalovalo tak jeho mléčnou kůži, vlasy měl stažené na vršku hlavy do čehosi, co vypadalo jak kobliha, a okolo očí měl slabou vrstvu stínů. Tom se doširoka usmál. ‚Ahoj‘ napsal Bill a slabě si skousával ret, vypadal rozkošně.
Tom se uculil, samozřejmě že neměl v úmyslu dát mu vědět, že tu sedí právě on. ‚Ahoj květinko‘ napsal první oslovení, které mu přišlo na mysl, po chvilce se za to ale v duchu nakopal do zadku. Květinko? Opravdu?
‚Květinko? :D‘ zasmál se Bill na druhé straně.
‚Jsi nádherný,‘ uculil se Tom, snažil se hrát frajera. Pokud tohle byl styl, který se Billovi líbil.
‚Oh, děkuju (: Škoda že nevidím tebe…‘
Tom zblednul. ‚Mám rozbitou webku‘ napsal první lež, která ho napadla.
‚To je škoda, jsem si jistý, že taky nebudeš k zahození.‘
Tom si povzdychl, kdyby jen věděl. ‚Věř mi, je to takhle lepší, nemusel bys to zvládnout.‘
‚Jsi až tak sexy, opravdu? Páni… jak se jmenuješ? Kolik ti je? Pověz mi o sobě něco…‘ naléhal na něj Bill a jemu se zatmělo před očima, nemohl mu přeci říct, jak se jmenuje, určitě by ho poznal, určitě. Ať už bylo na světě, kolik chtělo lidí se stejným jménem, Bill by na to určitě přišel, mohl by si zjistit jeho IP adresu nebo tak něco, ale… ne, vždyť to byl jen Bill, neuměl sám zapnout ani wifi.
‚Jmenuju se Thomas, Je mi 25, jsem z LA.‘
‚Opravdu? Super! Já tady taky bydlím, jmenuju se Bill, mimochodem… v podnájmu, ale… není to nic moc. Sotva to utáhnu. A ještě k tomu mám dojem, že mě moji sousedi nenávidí.‘
Tom překvapeně zamrkal, nenávidí? ‚Proč by tě nenáviděli?‘
‚Já nevím… Opravdu nevím. Ale dost o mě, řekni mi o sobě něco, nepředpokládám, že tu jsi jen proto, abychom si povídali…(:‘
Tohle Toma znovu překvapilo, takže Bill chodil na takové sítě, aby si našel přítele? Usmál se, sám pro sebe a napil se z plechovky piva, která stála na stolku, neviděl důvod proč nevyužít situace. ‚Co bys chtěl vědět?‘
‚Vzhledem k tomu, že jsem znevýhodněn tím, že ty mě vidíš a já tebe ne. Nejdřív bych moc rád věděl, s kým mám tu čest.‘
Tom zbledl, ale rozhodl se tuhle překážku překonat, nemusel přeci zacházet do detailů. ‚Jsem vysoký, vlastně opravdu vysoký, hubený. Mám hnědé oči, tmavý vlasy.‘
‚Nějaká tetování? Piercingy? Náušnice?‘
‚Ne, ani jedno, ne.‘
‚To je škoda… Já mám všechno z toho, vlastně 😀 V obou uších mám náušnice, jen kroužky, nejsem ten typ, co by se musel zdobit diamanty. Mám piercing v obočí, jazyku, bradavce a v říši divů, jestli víš, co tím myslím 😀 tetování mám na podbřišku a taky pod uchem.‘
Tomovi se znovu zamlžily brýle.
***
Z jejich malého povídání přes internet se po pár dnech stal každodenní proces.
‚Co jsi dělal celý den, Bille?‘
‚Vlastně jsem se zrovna vrátil z kina, byl jsem se svými sousedy‘ tom se musel usmát.
‚Takže už je všechno v pořádku?‘
‚Ano, řekl bych, že ano… i když mě stejně musí mít pořád za pitomce… stáli jsme ve frontě snad celý den, tolik mě bolí nohy… neuvěřitelně… ale nevadilo mi to, byla tam příjemná společnost.‘
‚Opravdu? Ve frontě byl někdo příjemný? Slyšel jsem, že tam jsou vždycky jen ti největší pitomci, co se snaží předbíhat a nadávají ti, když se vracíš ze záchodu do fronty.‘ Vzpomněl si Tom na svojí minulou zkušenost z kina, nebylo to příjemné, opravdu nebylo.
‚Jop, jeden z mých sousedů přes chodbu je opravdu milý, svým vlastním způsobem. Sice nerozumím 90% toho, co říká, ale myslím, že se mu možná líbím, což je opravdu roztomilé, kdybys ho viděl. Je tak legrační. Mám opravdu velké brýle, neustále nosí trička se srandovními obrázky, a tak, ale… myslím, že je jinak opravdu hodný a milý, i když mě občas děsí.‘
Tom seděl jako přimražený, snažil se nadechnout, valil oči na monitor a rukou roztřeseně honil po stole inhalátor.
Bill ale pokračoval. ‚Nevadilo by mi jít s ním někam, na kafe třeba, jenže on sebou všude tahá toho svého kamaráda, občas mi to začíná vadit. Myslím, že mě ten Gustav nesnáší, pořád na mě kouká jako vrah, nechápu to, nikdy jsem mu nic neudělal. Proto se bojím Toma pozvat ven (legrační, máte stejný jméno :D), určitě by mě Gustav vykopl z okna dřív než by mi stihl odpovědět. Achjo.‘
Tom se usmíval jako idiot. Nebyl v těchto věcech přeborník, ale měl dojem, že by měl jít vedle do bytu, zaklepat a pozvat Billa ven. Bez Gustava, samozřejmě. Nebude to rande, to by si nedovolil, nic mu ale nemohlo bránit v tom, aby to zkusil.
Zvedl se tedy od počítače, uhladil si triko, obul se a vyšel z bytu, zaťukal na Billovy dveře, netrvalo dlouho a otevřely se.
„Oh, ahoj Tome!“ usmál se Bill zvesela. „Zrovna jsem o tobě mluvil, potřebuješ něco?“
„Vlastně… napadlo mě, jestli bys zítra neměl čas, večer…“
„Večer mám čas, proč?“ opřel se u futra dveří. „Chcete někam s Gustavem jít?“
„Oh, jo, jasně. Přesně tak. Chceme jít. Jenže Gustav nemůže.“
„Aha, takže jindy?“ nakrčil Bill trochu nechápavě čelo.
„Ne, to ne, jeho smůla. Můžeme jít i bez něj…“ přikývl nervózně.
„Fajn, jasně, určitě.“ Usmál se Bill. „Takže jako obvykle?“
„Jako obvykle.“
„V osm?“
„V osm.“
„Budu tam.“ Usmál se Bill a zavřel dveře. Tom tam zůstal stát, díval se na dveře jako v tranzu. Bill souhlasil, že s ním půjde ven. Souhlasil, že s ním půjde ven! Ale nebylo to rande. Bohužel, nevěděl, co mu právě v bytě přišlo na počítači za zprávu.
‚Právě tu byl Tom, zve mě ven, myslím, že je to rande.‘
autor: LilKatie
betaread: J. :o)
Oh Katie! Já se tu na to usmívala jako blbeček 😀 tenhle díl byl až na ten začátek tak strašně milý 🙂 Doufám, že Bill nebude nějak blbě reagovat na to, že si s ním vlastně psal Tom, pokud to tedy vůbec zjistí 🙂 jsem ráda, že u něj má naše malé ošklivé káčátko šanci 🙂 Tom je tu tak sladký :33
Tohle je prostě úžasná povídka 😀
Miluju Toma jako podivínského a nesmělého intelektuála a doufám, že si ho zamiluje i Bill. Ten mě dneska docela překvapil, když nejenom, že o Tomovi tak hezky mluvil, ale ještě přijal jeho pozvání na rande 🙂
Jinak tam byly zase perfektní hlášky, jako Tomovy zamlžené brýle a inhalátor xD
Suprovně jsem si početla, je to skvělé, vtipné a svěží 🙂
Nádherný díl, opravdu kouzelný. Jsem zvědavá, jak jim dopadne to jejich rande a pevně doufám, že to ti dva dají spolu dohromady. Už se těším na poslední část 🙂
Vážně paráda!
Na začátku téhle povídky jsem si myslela, že Bill bude povrchní a bude Toma soudit jen podle toho, jak vypadá, ale ono ne. Nějakym zvláštnim způsobem mi Tom přijde tak nějak intelektuálně roztomilej 😀
Moc se těším na poslední část 🙂
Jak je dobře mít počítač.Tahle kapča byla krásna.
"honil po stole inhalátor" to mě totálně dostalo.. :DD ještě teď se tady tlemím…. :DD ale strašně mi to připomíná The Big Bang Theory… ale jinka je to dobře napsaný žeru to… 😉 😀 Inhalátor… :DD Bože :'DD
Ach, bože, Bill je sladký! Já se zamilovala 😀 Není povrchní, aw, ježiš, píšu tu jak debil, ale to je jedno 😀 Jak doufal, že ho Tom ošklivka někam vezme. To je fakt rozkošný. Miluju to! ♥
Tak tahle povídka je naprosto geniální a neuvěřitelně vtipná! :'DD
ještě dlouho se budu culit jak debil:DD tahle povidka me opravdu zajmá :))je pekná 🙂
To je totálne nádherne krásne 🙂 mám úsmev od ucha k uchu. Je to škoda, že už bude len jeden diel :
neviem ako je možné že som na tento skvost pozabudla, ale tak konečne komentujem xD je to úplne geniálne, smiala som sa skoro celý čas, úplne ma dostala tá časť ako Tom klopal na Billove dvere, hneď som si totiž spomenula na BBT
"knock knock knock
Bill!
knock knock knock
Bill!
knock knock knock
Bill!" xDDD
hmm a na tom chate bol Tom celkom frajer, rozosmialo ma to "kvetinka" xD bola by sranda keby sa prekecol a oslovil ho tak na tom rande-nerande xD som teda moc zvedavá ako to dopadne xD