autor: Wind
Ahoj, miláčkové. Nedávno jsem si pročítala vaše komentáře u povídky Timeless love a nějak mě při tom napadlo, že by mohlo být zajímavé nahlédnout do domácnosti Billa s Tomem po té, co se zase shledali. Samotnou mě to občas napadlo, jak se to s nimi asi mělo potom, tak jsem se rozhodla vám to v této jednodílovce napsat, jak já si to asi představuji 😀 Navíc jsem si potřebovala dát trochu oraz od psaní Be gentle when you’re killing me, protože se nějak nemůžu hnout z místa.
Už nebudu zdržovat. Hurá do čtení.
Vaše Wind
„Tome! Už zase!“ Will vběhl do ložnice, kde se na prostorné posteli rozvaloval jeho čaroděj. Tom si promnul spánkem ztěžklá víčka a s lehkým úsměvem se podíval na soptícího Willa stojícího ve dveřích.
„Dobré ráno, lásko.“
„Neláskuj mě a laskavě mi vysvětli, co má zase znamenat ten bordel v kuchyni!“
Tom se s povzdechem posadil.
„No… zkoušel jsem namíchat jeden lektvar, ale asi se mi to nepovedlo a ono to tak nějak… vybuchlo. Chtěl jsem to hned ráno uklidit.“
„Tome… je půl jedné odpoledne.“ Will si založil ruce na prsou.
„Aha… no… tak já to půjdu uklidit.“ Moc se mu sice nechtělo, ale na druhou stranu to bylo lepší, než si Willa rozhněvat. Opravdu uklízení nesnášel. V těchhle chvílích ho štvalo, že se prostě nedá jen tak lusknout a všechno by se uklidilo samo. Asi vymyslí nějaký lektvar, který přitáhne věci na svoje místo, bude chránit věci před prachem a špínou, aby bylo pořád uklizeno. Jo, to by mohlo fungovat. Samouklízecí lektvar. Dobrý nápad.
„Už jsem uklidil.“ Přerušil jeho snahy o vstávání Will. „A taky jsem po tobě uklidil tu cestičku z oblečení, kterou jsi nechal od kuchyně do koupelny. A umyl jsem zaneřáděný sprchový kout, černé ťápoty na podlaze, vyvětral kouř a můžu být jedině rád, že máme myčku, protože ty hrnce, které jsi večer umazal svým lektvarem a vůbec všechno nádobí, které jsi stihl zašpinit během jednoho večera, bych myl ještě teď.“
Tom provinile sklonil hlavu. Tyhle přednášky dostával často a popravdě… neměl je rád. Miloval Willa a nechtěl, aby se zlobil, ale tak nějak vždycky zapomněl, když byl unavený, prostě ze sebe cestou do koupelny shodil oblečení a pak na něj zapomněl. Navíc… pracoval teď na jednom takovém lektvaru… nechtěl Willovi říct, co přesně to bylo, ale on sám si moc přál, aby se mu už konečně povedl. Už byl tak blízko, ale konečná fáze… no vždycky mu to tak nějak vybuchlo, což by nemělo.
Will se s utrápeným výrazem posadil na kraj postele.
„Tome… jsme spolu už 67 let, vzali jsme se hned po té, co jsi v roce 2023 přesvědčil ve snu všechny svobodné poslance a senátory, že jsou homosexuálové, takže ten zákon o povolení registrovaných partnerství schválili i kvůli sobě…“
Tom se při vzpomínce na tuto událost trochu zasmál. Zabralo mu víc než dva měsíce, než ve snu přesvědčil asi třicet mužů, že jsou homosexuálové. Ale stálo to za to. Ať žije hypnóza. Konečně se mohli s Willem vzít. Vyhrabal se z tenké deky a přesunul se až k Willovi. Chtěl ho obejmout, ale Will jeho ruce odstrčil. Tom se tiše zasmál. Willova trucující tvář mu přišla vážně roztomilá a k zulíbání.
„Lásko, omlouvám se, ale… pracuju na jednom moc důležitém lektvaru a… no dá mi to hodně práce, jsem pak hodně unavený a zabírá to hrozně moc času.“
„Jo, tolik času, že pak nezbývá žádný pro mě. Tome, už jsme spolu dlouho ani nevečeřeli, nemluvili, nikde jsme nebyli minimálně tři měsíce. Už spolu ani nespíme.“ Po této poznámce se Will maličko začervenal.
„Jak to, že ne? Když skončím, chodím spát vždycky jen k tobě.“
„Takhle jsem to nemyslel.“ Pípnul Will a už se chtěl zvednout, ale Tom ho chytil za zápěstí, stáhl ho zpátky na postel a uvěznil jeho tělíčko pod sebou.
„Na to, že ti je už 84 let, pořád vypadáš na dvacet.“
„Je mi dvacet, troubo. Ve dvaceti jsi mi zastavil stárnutí, pamatuješ?“ Tom se sklonil a ukradl si od Willa malý polibek.
„Jak bych mohl zapomenout? Díky tomu jsem mohl strávit spoustu nádherných let po boku toho nejnádhernějšího stvoření, které znám.“
Will se ublíženě zamračil.
„To není fér, já se tu snažím mluvit vážně.“
„Mluvím vážně. Wille, miluju tě nade všechno a přísahám, že ti nechci dělat problémy, ale… prostě… ten lektvar je pro mě moc důležitý a… chci ho co nejdřív dodělat.“
„Důležitý?“
„Ano.“
„Hodně“
„Ano.“
„Důležitější než já?“ Will si nemohl pomoct, musel si trochu rýpnout.
„Ty víš, že ne.“
„Nevěřím.“ Zašklebil se Will a vyplázl na Toma jazyk. Tom ho rychle sevřel mezi rty a proměnil to dětinské gesto v hluboký, procítěný polibek… a než se Will nadál, stáhl z něj Tom pomalým, něžným tempem všechno oblečení.
„Všechno ti vynahradím, Willy.“ Will se spokojeně usmál a nechal Toma, aby ho zanesl až na samý vrchol rozkoše.
*o týden později*
„Heuréka! Mám to!“ Křičel Tom radostí na celý dům. Will vykoukl zpoza futer připraven kdykoli zase zalézt, kdyby to náhodou zase bouchlo. Když se nic nedělo, odvážil se vejít za Tomem do kuchyně. Tom mu pyšně ukázal na kotlík, ve kterém bublal fialový lektvar.
„A co to má být?“ Zeptal se Will. Tom se usmál. Opřel se o Willova záda a položil mu ruce na břicho.
„Pamatuješ, jak jsi říkal, že bys chtěl dítě, ale ne adopci?“ Will se začínal trochu bát.
„No?“
„Tak jsem přišel na možnost, jak to zařídit.“
„Tome, já nechci dítě z kotlíku, několika bylinek a kusu mandragory.“
Tom se zasmál.
„Já taky ne…“
„Tak co to teda dělá?“
„No… dáš si to párkrát místo čaje, pak půjdeme do ložnice a…“ Will zalapal po dechu.
Vymanil se z Tomova sevření.
„To ne… to nemyslíš vážně. Já vím, že jsem dole, ale… nejsem ženská. To ne. Tohle nepůjde. Ne. „Willy.“ Šel Tom k němu, ale Will před ním krokem utíkal.
„Ne. To prostě nejde. Jak… vždyť ani nemám… ne. To nejde.“
„Willy… lásko.“ Konečně ho dohnal a uvěznil ve svém objetí.
„Ne, Tome. Tohle nejde. Vždyť… ani nevíme, jak to funguje, co když… co když se nám narodí něco… divnýho?“
„Z naší lásky se narodí jen něco krásného. Nádherného, čistého a laskavého. Úžasný člověk. A bude celý po mamince.“ Will zakňučel.
„Jsi hroznej, víš to?“
„Vím… a vím, že tohohle hroznýho člověka miluješ.“ Will se pověsil Tomovi kolem krku a lehce políbil.
„Jak se bude jmenovat?“
Konec
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
Tak tohle jsem nečekala…že by se tu objevilo pokračování, ale jsem za něj ráda. Těším se na další dílek 🙂
Tu předešlou povídku sice neznám, ale tohle bylo boží!!! 😀
[1]: To není pokračování, to je jednodílka, na konci je napsáno konec 🙂
Wind, tak tímhle jsi mi udělala obrovskou radost! 🙂 Zajímavé je, že je to tak měsíc zpátky, co jsem si Timeless love četla celé odznova 🙂 😀 Vždycky jsem si říkala, že je škoda, že není druhá řada, protože jsem tuhle povídku fakt milovala a ráda se k ní vracím 🙂 A Ty mě teď překvapíš takovou krásnou jednodílkou 🙂
Já jsem čekala, co to Tom kuje za lektvar, a teda že bude dělat lektvar, aby spolu s Willem mohli mít miminko, mě fakt nenapadlo 🙂 Toma jsem měla vždycky za jeho lásku k Willovi moc ráda 🙂 Je to pro mě takový můj hrdina 😉 A Will je prostě úžasný. Znova musím zopakovat, že jsem strašně moc ráda, že jsi konec povídky udělala takový, jako jsi ho udělala 🙂 A jsem tak ráda, že to i po těch letech klukům klape 🙂
Moc moc za tuhle povídku děkuji!!!! 🙂
Jsem ráda, že se vám povídka líbila, napsala jsem ji poměrně rychle, asi za hodinu a půl a nějak jsem nečekala moc velký ohlas 🙂 Děkuju všem, kdo jste ji četli 🙂
[4]: To víš, taky mě to zajímalo a nedávno mě napadlo, jak by to asi mohlo vypadat. Rozhodně né celé růžové, tak to není nikdy.
[2]: Můžeš si ji zkusit přečíst, nechci se pyšnit, ale myslím, že tu měla docela dobrý ohlas 😀 A mně to udělá radost 🙂 můžeš tam když tak nechat u komentář, já si to pročítám znovu celkem často, když už nevím, jak pokračovat s jinou povídkou, čtu si komenty u starých 🙂
[1]: Nerada tě zklamu, vážně to je jen jednodílovka. Na celou další sérii si netroufám 🙂
Tak takýto náhľad do ich budúcnosti ma potešil 🙂 aj keď najskôr som si musela trošku osviežiť pamäť, o čo v Timeless love išlo 🙂
A napadlo ma, že Tom bude vymýšľať nejaký taký elixír, aby mohli mať dieťa.. keď už urobil Willa nesmrteľným a zmenil zákony o registrovaných partnerstvách 😀
To bolo super a nebola by som proti, kebyže sa tu niekedy objaví aj nejaká chvíľka s dieťaťom 😀
Dík za tuhle jednodílovku moc se mí líbila ale jak přesvědčoval ty poslance tak to jsem umírala smíchy.
[5]:Jejda moc se omlouvám…pro své nadšení jsem si ani nevšimla, že je to jen jednodílka…
[8]: To nevadí 😀 jsem ráda, že tě to tak nadchlo 🙂
[6]: Taky jsem nad tím přemýšlela, prozatím nic takového neplánuju 😀 ale kdo ví, život je nevyzpytatelný 🙂
Tak tomuto sa vraví milé prekvapenie:) A strašne ma to potešilo. Oni sú úžasní. Toto pokračovanie je krásne vtipné. To spolužitie s milovanou osobou, ktorá je tak neporiadna mi pripomenulo môj domov:D Ach niekedy je to na vraždu, ale čo s nimi, keď ich milujete… 😀 A ten dôležitý lektvar ma tiež pobavil. Dúfam, že nám oznámiš, keď sa im zadarí:) Ďakujem za toto krásne roztomilé pokračovanie♥