autor: elvisfan
Vanity se zase po čase pustila do překládání, takže tu teď postupně přibude pár jednodílek z její překladatelské dílny. Další v pořadí je kratinká jednodílka od elvisfan z roku 2015.
Pátek 13. února
Tom zaklepal a čekal; za dveřmi apartmánu slyšel tlumený smích. Dveře se otevřely a Tom se usmál na jediný důvod, kvůli kterému ještě neodešel ze své báječné práce poslíčka.
„Ahoj, Bille.“ Tom otevřel svou červenou termo tašku. „Dnes jsou to chlebové a mozzarellové tyčky?“
„Jo,“ protočil Bill očima. „Rozhodli jsme se trochu rozšoupnout.“
Tom pohlédl Billovi přes rameno na muže, který byl nejspíš Billovým přítelem, jak se blížil ke dveřím. Bill podal krabici na pizzu a ostatní věci svému příteli a vytáhl svou kreditní kartu. Jak Bill zíral do stropu a snažil se v hlavě spočítat výši dýška, Tom měl čas si jej prohlédnout. Vyměnil si zlatý kroužek v pravém uchu a dnešní úzké jeansy jsou tmavě šedé. Bill se podepsal svým obvyklým velkým písmem plných kliček a podal stvrzenku zpátky Tomovi, který se diskrétně podíval na výši spropitného.
„Užij si večer.“
„Ty taky, Tome.“
Sobota 21. února
Zatímco vycházel schody vedoucí k Billovu bytu, rozhodl se, že síla hluku, který již mohl slyšet, vysvětluje tři pizzy a čtyři porce křidýlek, které doručoval. Zaklepal a o chvíli později Bill otevřel. Tom zaznamenal náznak mrzutosti za Billovým obvyklým úsměvem.
„Pořádáte večírek, co?“
„Někdo ano.“ Zamračil se Bill a položil krabice na stolek u dveří. „Tolik k dokončení domácích úkolů.“ Povzdechl si.
„Co studuješ?“ slyšel Tom sám sebe, jak se ptá.
Bill se zarazil s perem vznášejícím se nad účtenkou. Tohle byla první osobní otázka, kterou mu Tom kdy položil.
„Um, architektonické rýsování.“
„Woow,“ Tom si od Billa vzal stvrzenku a pero. „Budeš stavět mrakodrapy, co?“
„Doufejme,“ pokrčil Bill rameny. „Takový je plán.“
Tom přikývl. „No, dobrou noc.“
Bill cítil, jak se mu na tváři usazuje opravdový úsměv poprvé od doby, kdy dorazil domů a zjistil, že jeho přítel pořádá tuto improvizovanou sešlost.
„Dobrou, Tome.“
Čtvrtek 26. února
Tomovi se skoro ani nechtělo klepat, ale uvědomil si, že ve skutečnosti nemá na výběr. Zvýšené hlasy uvnitř bytu okamžitě ztichly a Billův přítel rázně otevřel dveře.
„Oh, jasně,“ zdál se být překvapený, že tam Tom stojí s klobásovou pizzou se zelenou paprikou v ruce. „Pizza.“
Tom se podíval do bytu, ale nikde Billa neviděl. Slyšel však bouchání z kuchyně, nejspíš.
„Tady máš,“ přítel vtiskl doklad do Tomovy ruky. „Pozdějc, chlape.“
Tom se vesele usmál, když na krátkou chvíli spatřil Billa předtím, než se dveře zavřely. Podíval se na stvrzenku a zjistil, že nedostal žádné dýško. Protočil oči a strčil ten kousek papíru do kapsy.
„Kretén.“
Sobota 14. března
Bill očividně plakal, ale podařilo se mu usmát, když uviděl Toma ve dveřích. Tom se snažil nezírat, když Billovi podával velkou masovou pizzu a malý salát.
„Nějakou chvíli jsi tu nebyl,“ pousmál se Tom. „Myslel jsem, že ses přestěhoval.“
„Hm?“ Bill zamrkal a podal Tomovi doklad. „Oh. Ne. Byl jsem nějakou dobu u mamky. Aaron si obvykle objednává z pizzerky odnaproti, když tu nejsem.“
Bill se zamračil a přemýšlel, proč se Tomovi svěřuje.
„Je… všechno v pořádku?“ zeptal se Tom a zaslechl zabouchnutí dveří někde uvnitř bytu.
„Jistě.“ Přitakal Bill a už zavíral dveře. „Uvidíme se, Tome.“
Čtvrtek 19. března
Tom zvedl ruku, aby podruhé zaklepal, když se dveře otevřely. Stál v nich Bill v bílém tričku a šedých pytlovitých teplákách a rozhodně plakal.
„Ahoj, Tome,“ popotáhl.
„Ahoj, um…“ neschopný odtrhnout od Billa oči, zašmátral Tom po suchém zipu na tašce. „Vegetariánský sendvič, hranolky a skořicové tyčky?“
Bill přikývl, odložil svou večeři na stolek a vzal si účtenku.
„Je všechno v pohodě, Bille?“
Bill chtěl znovu přikývnout, ale oči se mu zalily slzami a polknul vzlyknutí.
„Můj přítel se odstěhoval.“ Zašeptal. „Hrozně jsme se pohádali a… všechno je v háji. Sakra, já jsem v háji.“ Pohlédl dolů na svůj omšelý oděv, a pak upřel své velké oči zpět na Toma. „Je to… není to dobré.“ Podal Tomovi doklad. „Ale za chvilku přijde můj kamarád Andy s velkým množstvím alkoholu, takže budu v pohodě.“
„Páni, to mě mrzí.“ Zamumlal Tom. Přestože byl rád, že je přítel mimo hru, bylo mu líto toho krásného tvorečka, který před ním stál. „Ty… dávej na sebe pozor, okay?“
Bill přikývl, jak zavíral dveře. Sotva stačil položit večeři na konferenční stolek, ozvalo se další klepání. Očekával svého nejlepšího přítele s lahví vodky a byl překvapený, že tam našel stát Toma, který se sám zdál překvapený.
„Oh,“ Bill vykulil oči. „Zapomněl jsem na spropitné?“
„Ne, tak to není…“ Tom si skousl svůj kroužek ve rtu a strčil zpocené ruce do kapes. „Já jen… chtěl jsem ti říct, že je to idiot.“
Bill popotáhnul a setřel si slzy, které se mu kutálely dolů po tvářích.
„Tvůj přítel,“ pokračoval Tom. „Ex-přítel, hádám. Je to idiot. Každý chlap, který by se s tebou rozešel… je prostě idiot.“
Než stačil Bill cokoliv říct, Tom se otočil a odešel, málem se srazil s blonďákem na schodišti.
Sobota 28. března
Bill vypadal absolutně úžasně, když ten večer otevřel dveře.
Ale Tom si myslel, že vypadal úžasně pokaždé.
Billovy blonďaté vlasy byly lesklé a nahoře načechrané, a Tom by jimi rád projel svou rukou. Billova tvář se rozzářila, když uviděl Toma, jak tam stojí s volně rozpuštěnými hnědými vlasy namísto jeho obvyklého culíku.
„Ahoj, Tome.“
„Ahoj, Bille.“ Tom na něj mrkl, když se Bill plaše kousl do rtu. „Připravený jít?“
autor: elvisfan
překlad: Vanity Blair
betaread: J. :o)
❤❤❤
Krásna povídka dík za překlad.
Zlaté. Je fajn, že Bill za tým idiotom nesmútil dlho. A že to Tom dávno nevzdal. Ďakujem za preklad.