autor: xoxo_Lady
Tmavou chladnou nocí se šířily tiché kroky, následovalo je o něco hlasitější chichotání. Dva chlapci se prodírali hustou mlhou, kráčeli po pustém chodníku směrem k obchodům, jejichž cedule divoce poblikávaly všelijakými nápisy.
Dvojčata byla oblečena do tmavého oblečení, Bill se dokonce rozhodl použít bratrovu dlouhou mikinu, takto byl od něj k nepoznání. Jejich obličeje zakrývaly kšilty, které měli vražené hluboko do obličeje, a oříškově jiskřící oči tmavá skla slunečních brýlí. Pouze takto mohli bezpečně skrýt svou identitu, avšak byli si téměř jisti, že kdyby takto vyšli ven za denního světla, lidé by je stejně odhalili, zejména pak fanynky. Ale teď v noci byly ulice skoro prázdné, když někoho míjeli, pak nebyl střízlivý, anebo se vůbec nezajímal o okolní svět.
Jen co prošli prosklenými dveřmi do ne příliš rozsáhlého obchodu, shodili si kšiltovky, a tak napůl odkryli své masky. Bill si načechral své uhlazené černé vlasy a sundal si brýle, aby ukázal světu svůj make-up. V obchodě nebyl až na starou zamračenou prodavačku nikdo. Bylo jasné, že ho tato mrzutá žena nepozná, ba dokonce si bude myslet, že je Bill ženského pohlaví.
Chlapci se nemuseli domlouvat, oběma najednou blikl v hlavě ten samý nápad a oba se rozhodli pokračovat v jejich hře.
„Co že jsme to chtěli, miláčku?“ optal se Tom dost nahlas na to, aby ho prodavačka zaslechla, přičemž při jeho slovech ještě nastražila uši, aby jí náhodou z jejich rozhovoru nic neuniklo. Tom se naklonil ke svému dvojčeti, něžně se otřel o jeho ruku a ta bez jakéhokoli zaváhání vklouzla do té jeho. Ruku v ruce se vydali k prvním regálům.
„Ale broučku, nedělej si ze mě blázny, však víš,“ odpověděl mu Bill, a když se jakože náhodně otočil směrem k pultu, s očima upřenýma na zvědavou ženu, dodal: „A nezapomeň se pořádně podívat na velikost, víš přece, že tvá výbava je nadprůměrná.“
Tomovou tváří prolétl úšklebek. „No ještě si stěžuj!“
„A vem jich pro jistotu víc…“
Tom zamířil k regálu s všelijakými kondomy, s pozvednutým obočím si znalecky prohlížel barevné krabičky. „Kolik? Tři?“ obrátil se zpět na Billa, přes něj nenápadně sledoval výraz prodavačky.
„Víc…“
„Čtyři?“
„Víc…“
„Tak pět?“
„Víc…“
Černovlasý chlapec, zády otočený k přepážce, naschvál provokativně prodlužoval svá slova, zatímco Tom se málem rozesmál, když žena, která je dychtivě sledovala a poslouchala, zděšeně vydechla a naklonila se více dopředu, snad aby jí nic z toho neuniklo.
„Hmm, myslím, že to bude dost na celou noc,“ poznamenal Tom, přičemž nezapomněl nasadit svůj sebejistý úsměv. Opět Billa popadl za ruku a nečekaně ho zatáhl za jednu z hromad plechovek, jež se tyčily do nebezpečné výšky, takže je tak nikdo nemohl vidět.
„Co takhle je vyzkoušet?“ mrkl na své překvapené dvojče. Bill po jeho otázce vykulil oči a nechápavě na něj několik sekund jen zíral, poté se smíchem, který dusil v dlaních, pochopil. Jak si vůbec mohl myslet, že to Tom myslí vážně?!
„Oh, bože, lásko, jsi tak nádherná!“ vykřikl náhle Tom, jeho hlasitý a vzrušený hlas se rozléhal celým obchodem. Když sám sebe slyšel, zalitoval, že nemůže vidět výraz postarší ženy, jež je tak zaujatě pozorovala.
Billovi chvíli trvalo, než na jeho hru přistoupil. Přemýšlel o tom, jestli je to správné, jestli si může dovolit udělat tuhle šílenost. Pak však zahnal všechny tyto myšlenky a se zadržujícím smíchem vykřikl.
„Silněji! Jsi tak velký… oh, roztrhneš mě!“ rozkřičel se nabádajícím hlasem, schválně se zadrhával a mezi slovy několikrát zalapal po dechu.
Chlapci se k sobě nevědomky přitiskli, Tom se celým svým tělem zezadu natlačil na Billa. Obmotal své roztřesené ruce kolem jeho pasu. Jeho hrdlo bylo náhle tak vyprahlé a uvnitř cítil ten známý rozpálený pocit, avšak nyní byl silnější než kdy jindy, dopomáhal tomu zvýšený adrenalin.
„Ano! Chci tě tak moc…“ jeho slova doprovázelo černovláskovo sténání. Tom si ani neuvědomoval, že se jeho boky začaly mírně pohybovat dozadu a dopředu a on svým klínem jemně narážel do Billova malého, avšak pevného zadečku. Všechny jeho zábrany byly rázem pryč, nyní existoval jen on a Bill. On a jeho děsně přitažlivý bráška.
Billova hlava se zaklonila ve sladké euforii, jež napadla jeho tělo. Cítil se tak zvláštně, to silné mravenčení v břiše a ten hřejivě spalující pocit po celém jeho těle, to všechno mu přišlo tak neznámé, a přitom věděl, čím to bylo způsobeno. Vzrušil se ze svého bratra?
Jak se Billova hlava zvrátila dozadu, Tomova tvář se otřela o jeho líce. Malý nos se mazlivě lísal k jeho krku. Slastné zasténání, jež následovalo, bylo toužebné, slastné, vzrušené, jen ne hrané. Jeho majiteli se točila hlava takovou rychlostí, že se nedokázal udržet na nohou, jeho tělo bylo tak dokonale uvolněno, že nedokázalo ani řídit své pohyby. Odevzdal se svému dvojčeti, nechal ho, aby ho k sobě přivinul ještě těsněji a držel ho tak pevně, a přitom tak něžně. To jediné ho drželo na nohou. A nejen teď. Tom byl poslední dobou jediný, kdo ho dokázal udržet od pádu. Kdo ho dokázal přimět k tomu, aby se přes všechnu tu prázdnotu usmíval.
Rozžhavené tváře se o sebe navzájem nedočkavě otíraly, Tomovy pohyby boky se zklidnily, vystřídalo je krouživé konejšivé tření, přičemž byl na Billa naplno natlačený. Tom už to nevydržel, bezhlavě se nechal shodit do hluboké jámy, ze které už nebylo úniku. Nejprve se rty Billovy tváře jen lehce dotýkal, málem shořel pod tou jemnou kůží, byla tak nikým neposkvrněná, nikým neokušená. Pokládal motýlí polibky podél jeho krku.
Bill se málem zalykal pod tou rozkoší, jež mu způsobovaly ty měkké a hebké rty. Ucítil, jak skrz Tomovy pootevřené rty pronikl jeho jazyk, jehož špička na jeho krku zanechala vlhkou cestičku.
Bill výrazně cítil, jak ho zezadu tlačí Tomova erekce, nepohoršilo ho to, ani mu to nepřišlo nijak zvrácené, jen ho to mírně vyděsilo. Nechával se tady líbat svým vlastním bratrem, nechával ho, aby překročil jejich hranice mezi bratrskými doteky a těmi, co znamenaly něco víc, něco pro ně dávno zakázaného. Tohle mohli dělat kdysi, kdy ještě nevěděli, že jejich počínání je zakázané a špatné. Nyní si toho byli plně vědomi.
Poslední kapkou bylo, když Bill ucítil, jak se jeho penis dal do pohybu. Kalhoty byly rázem příliš těsné, a to ho vyděsilo natolik, že se od svého bratra prudce odtáhl, otočil se k němu čelem, aby v jeho očích mohl spatřit něco jako omluvu, ale Tomovy oči se schovaly pod roztřesenými víčky.
„Omlouvám se, to bylo… bylo to jen… jen jako…“ Tom ze sebe nedokázal vykoktat alespoň trochu uvěřitelný důvod. Schoval si tvář do dlaní, aby skryl výraznou červeň. Bál se otevřít oči. Bál se podívat do těch Billových. Bál se toho, co v nich uvidí. Věděl, že tohle je zakázané, už dávno se kdysi mlčky domluvili na tom, že hranici nepřekročí, a pokud se ocitnou na zakázané straně, bude to, až si budou jisti, že jsou připraveni vyrovnat se s následky. Nyní ještě připraveni nebyli. Ani zdaleka ne.
„Tomi…“ Billův hlas byl tak tichý, ale přesto v něm uslyšel tu skrývanou něžnost. „Já vím. Nebudeme o tom mluvit, ano?“
Když Tom vzhlédl, a konečně se setkal s párem hluboce oříškových očí, s lehkostí se dokázal pousmát. Jeho bratr o tom nebyl připravený ani mluvit. Stejně jako on.
Chlapci procházeli kolem pokladny, kradmými pohledy pokukovali po vyšokované prodavačce. Prošli kolem ní, aniž by cokoliv řekli, než však vyšli z obchodu, zastavila je její udivená slova.
„Nekoupíte si nic?“
Bill s Tomem na sebe pohlédli, šibalské jiskřičky v očích, když oba najednou odpověděli. „Ne, děkujeme. Vašeho zboží jsme už využili.“
***
Hotelovou chodbou se ozývalo tiché chichotání, jak se černovlasý chlapec pomalými kroky blížil ke dveřím pokoje jednoho z jeho přátel. Neustále se ohlížel, jestli se někdo neobjeví na druhém konci chodby. Všude bylo ticho, až na několik tlumených hlasů, které k němu dorážely skrz tenké zdi pokojů.
Bill se náhle prudce zastavil a otočil se na svého bratra, jehož hlava vyčuhovala z protějších pootevřených dveří. Mladík s rasta copánky ho pobídl svým pohledem a jeho oči mu dodaly odvahy. Bill se musel pousmát nad šibalským jiskřením, které v těch oříškových studánkách zahlédl. Byl si jistý, že stejné jiskřičky si teď pohrávaly i v jeho očích.
S dalším návalem chichotání, jež ho přepadlo při dalším kroku, položil před dveře nemalý košík ozdobený červenou mašlí. To, co se skrývalo uvnitř košíků, mělo jejich plán dovézt do dokonalosti. A oni dva litovali, že neuvidí, jak se bude člen jejich skupiny, ze kterého si dělali neustálou srandu a obvykle ho popichovali od rána do večera, cpát tím vším, až se mu budou nadouvat líce.
Ruka s pěstěnými nehty se natáhla ke dveřím a rázně na ně zaklepala. V tom okamžiku se chlapec u dveří splašeně rozběhl přes chodbu, jeho bratr od dveří nestačil uhnout, a tak oba kolem sebe poskakovali, snažili se obejít jeden druhého. Na poslední chvíli se jim povedlo přivřít dveře natolik, aby si nikdo nevšiml dvou párů zvědavých očí v mezeře mezi dveřmi a panty.
Z protějšího pokoje vyšel dlouhovlasý chlapec, nejprve se překvapeně rozhlédl na obě strany, zanadával na toho, kdo ho rušil a už už chtěl s nakvašeným výrazem zavřít dveře, když jeho pohled ulpěl na obrovském koši, položeném na zemi před dveřmi. Ještě jednou se podíval, jestli v chodbě nikoho nezahlédne, a až poté se sklonil a zvedl ho. První, co upoutalo jeho oči, byla obrovská červená mašle, na které byla přivázaná kartička ve tvaru srdce. Zvědavě ji otevřel.
Poslední dobou tvrdě pracuješ, šmudlíčku. Musíš si odpočinout, tak jsem ti připravila něco malého na zub.
Doufám, že ti bude chutnat. Tvá šmudlinka!
P.S: Košík si nech, vlastnoručně jsem ho pro tebe vyrobila!
Georg na ten kus papíru jen několik zdlouhavých sekund zíral. A dva chlapce, kteří ho tajně pozorovali, zamrzelo, že tenhle plán nepoužili na druhého člena skupiny. Už dlouho nevyvedli nic tak bláznivého, netušili, že už Georg není tak hloupý, aby na tohle skočil.
„Taky si mohl vymyslet něco lepšího, než tvá šmudlinka!“ pootočil se Bill na svého bratra s pozvednutým obočím.
„No na mě nekoukej! Nevím, kdo tady prohlašoval, že tohle oslovení je děsně romantické!“ obořil se na něj nazpět Tom. Viděl, jak se Bill nadechuje, avšak než něco stačil říct, upoutalo je něco zcela dechberoucího.
Georgova tvář změkla, jeho něžný úsměv vypovídal za vše. Nahlas si s úsměvem povzdechl, a pak zapadl zpět do pokoje, v náručí košík, těsně přitisknutý na hruď, jako by ho musel před někým ochránit.
„Zabralo to!“ vykřikla dvojčata, se smíchem za sebou zavřela dveře a se smíchem si představovali, co zrovna teď asi jejich drahý přítel dělá.
***
Dvojčata se právě posadila za stůl v hotelové jídelně. S kradmým pokukováním jeden po druhém nedočkavě vyčkávali, až do jídelny nakráčí Georg. Gustav už dávno seděl naproti nim, spokojeně do sebe nacpával jídlo, aniž by si uvědomoval, co si právě do pusy strká.
Ve chvíli, kdy se ve dveřích objevil dlouhovlasý mladík, Bill nečekaně stiskl Tomovo koleno, zaryl své dlouhé a pečlivě nalakované nehty do jeho kůže tak silně, až Tom málem vykřikl. Přejel svého bratra naštvaným pohledem, zatímco Bill se mu tím svým omlouval. To už však Georg zasedal ke stolu na své místo a chlapci své pohledy upřeli na svého přítele.
„Objednali jsme ti tvoje oblíbené jídlo,“ pousmál se na něj Tom, výraz ve tváři připomínal zkroceného beránka, avšak uvnitř se ďábelsky posmíval.
„Oh…“ Georg se v tu chvíli zarazil, chtěl svému příteli poděkovat, vůbec mu nepřišlo Tomovo chování divné. Číšnice před něj položila talíř přeplněný jeho oblíbeným jídlem, Bill s Tomem kuchaři dlouho tloukli do hlavy, že je Georg obrovský jedlík a musí mu na jeden talíř naložit hned dvě porce.
Jen co Georgův pohled spočinul na talíři, nešťastně se pousmál, a poté se s nespokojeným zamručením opřel do židle, rukama si hladil své přeplněné břicho.
„Hmm, vypadá to dobře,“ Bill se naklonil, a když se Georg jídla ani nedotknul, sebral jeho vidličku a vložil si do pusy první sousto jeho jídla. Slastně zamručel a přivřel oči, snažil se tak Georga vydráždit do nejvyšší míry. Georgovy oči se upíraly na Billův výraz, zamračeně si měřil vrchovatý talíř a své nabyté břicho a zvažoval, jestli se nemá do jídla přeci jenom pustit. Když se však rozhodl a polkl první sousto, jeho žaludek se začal převracet a on v tu chvíli málem vyskočil a běžel na záchod. Avšak udržel se, zapíchl nenávistný pohled na dvojčata, která se mu nestydatě posmívala.
„Kreténi,“ osopil se na ně naštvaně.
„Copak, už nemůžeme?“ smál se Tom a Bill se k němu přidal. „Šmudlíčku!“ dodal mezi dalším záchvatem smíchu, to už se však o něj opřel divoce bublající Bill, zabořil mu hlavu do šíje a snažil se tak svůj smích utlumit.
Georgova tvář v tu chvíli nabrala rudý odstín, celý zbrunátněl vztekem, oči nebezpečně vykulené. Zabodával vzteklý pohled na dvojčata, čekal, až se uklidní, aby jim mohl patřičně vynadat, v tom lepším případě i nakopat zadky. To se však nestalo, jelikož se Tom naklonil nad stůl, bouchal do stolu pěstí, jelikož mu smích zabraňoval v nadechnutí se. Jak uhodil do stolu, omylem zavadil rukou o svoji sklenici s džusem a ta se převrhla. Doteď jen tiše pozorující Gustav se pro sklenici rychle nahnul, aby ji zachytil dřív, než způsobí ještě větší škody, avšak jeho ruka strčila do misky s ovocem a ta s hlasitým žuchnutím dopadla na zem, ovoce se rozsypalo po zemi přímo pod jejich stůl.
Bill se na malou chvilku přestal smát, stálo ho hodně přemáhání se uklidnit, avšak podařilo se. Podíval se z Georga na Gustava, jejich výmluvné pohledy mu zcela stačily, chlapci už nemuseli říkat nic dalšího.
„Sice jsem to neudělal já, ale dobře, uklidím to,“ Bill na svou obranu zvedl ruce. S povzdychnutím se ze své židle spustil pod stůl, dlouhý čistě bílý ubrus mu zabraňoval ve vidění, a tak se několikrát udeřil do nohy stolu, než se zorientoval natolik, aby se mohl posadit přímo doprostřed stolu. S nafouklými lícemi vhazoval ovoce do již poloprázdné misky, jeho pohyby byly pomalé a lenivé.
Zatímco Bill uklízel pod stolem, Tom seděl pohodlně opřený do své židle, sledujíc vražedný pohled svého přítele. Georg mlčel, rozhodl se počkat, až Bill vyleze, aby si mohl dvojčata vychutnat oba najednou. Ne nadarmo o něm říkali, že je často protivný. Rád své dva kamarády poučoval, neustále jim uděloval rozkazy, i když je nikdy neposlouchali. Cítil se tak důležitější a jim to nevadilo. Naopak, přišlo jim to převelice vtipné a neustále se mu vysmívali.
Tomova tvář náhle strnula. Nebyl si jistý, jestli v tu chvíli zrudnul nebo zblednul.
Černovlasá hlava se zjevila mezi jeho nohami, Billova brada se opřela o jeho rozkrok. V první chvíli se mu před očima zjevila představa z jeho snu, jeho bujná fantazie si s ním často takhle pohrávala, avšak tohle byla skutečnost. Zděšeně zíral do očí svého bratra, několik zdlouhavých sekund jen omámeně seděl, neschopný cokoliv říct nebo normálně přemýšlet.
Až když ho Bill dloubl nosem do břicha a svým povzbuzujícím výrazem mu dal najevo, že na něj čeká, Tomovi došlo, co po něm Bill chce. Když se Bill snažil být nenápadný, často to dopadalo tak, že ho Tom prozradil svou reakcí, tentokrát se však snažil tvářit zcela normálně a nemyslet na to, že má Billovu hlavu ve svém rozkroku, tak blízko. Zakázal si myslet na Billův teplý dech, jeho růžové našpulené rty a pohled naprostého neviňátka.
„Ehm… Bille, nechceš… pomoct?“ jeho otázka vyzněla roztřeseně, Tom se nervózně ošíval, ale Georg s Gustavem byli natolik zabráni do probírání jakési nové hry, že nezaznamenali ani to, že Tom něco řekl.
Než Bill stačil odpovědět, jeho jednadvacetiletý bratr se za ním soukal pod stůl. Skrčil se pod ním tak, aby se mohl alespoň trochu pohybovat. Několikrát se udeřil hlavou o desku stolu a dokonce se mu podařilo bratrovi šlápnout na prsty, až Bill bolestivě vykřikl, což způsobilo, že se Tom vylekal a divoce vykopl nohu do strany a udeřil Gustava do kolene.
Bill se nezastavitelně rozchichotal, sladce se přitom culil a hrudníkem se zezadu přitiskl na Tomova záda, aby mu do ucha mohl zašeptat svůj plán. V okamžiku, kdy se Billův teplý dech setkal s Tomovým uchem, staršímu z bratrů naskočila husí kůže. Bylo tak příjemné poslouchat Billův šeptající hlas tak blízko, vnímat, jak se lepí na jeho záda celým svým tělem. Málem těmi všemi vjemy zavřel oči a nechal se unést, naštěstí se jeho mozek dokázal vzpamatovat a pobídl ho k uskutečnění jejich plánu.
Vzali již naplněnou mísu ovoce a s tichým smíchem vysypali její obsah pod nohy jejich kamaráda, který si ničeho nevšiml. Celý Georg, když šlo o jídlo, nevnímal nic kolem sebe. Obě dvojčata si vedle sebe klekla před jeho nohy, lokty se opřela o zem, přičemž pohupovali svým pozadím v jakémsi splašeném rytmu.
Netrvalo dlouho a tkaničky jedné boty byly silně přivázány k noze židle. Ve chvíli, kdy už Bill chtěl vylézt zpod stolu, zaznamenal něco, co by mohlo přispět k jejich plánu a mohli by zabít dvě mouchy jednou ranou. Přesněji řečeno dvě Géčka jednou ranou. A tak se dosud rozvázané barevné tkaničky Gustavovy boty ocitly při tkaničkách Georgovy nohy. Nyní jejich plán nabral grády a dvojčata ležela na zemi, Billova tvář hluboce zabořena do Tomovy hrudi, a aby se Bill nějak odvděčil svému bratrovi, který mu tak umožňoval dusit smích, přikryl mu svou rukou ústa. Navzájem se snažili zadržet smích, přičemž se v jeho křeči jakýmsi neznámým způsobem Bill dostal pod Toma a Tom se nyní pohyboval mezi Billovýma nohama, široce od sebe roztáhnutýma
.
A pak náhle oběma chlapcům v hlavě blikl ten samý ďábelský nápad. Další bod, který se přidá do jejich už tak přeplněného plánu.
Nemuseli se domlouvat, nemuseli nic říkat nahlas, stačil jediný pohled z očí do očí. Vpíjeli se do těch druhých se zvláštní touhou nechat se jimi pohltit.
„Tome, ty prase, dej tu ruku pryč!“ vykřikl s dávkou hysterie v hlase Bill. Tom na něj spiklenecky mrkl a ruku umístil na jeho citlivé místo.
„Jen klid, broučku, ještě chvilku.“
„Vypadni!“
„Bože, mám na tebe takovou chuť!“
Dva páry očí nahlédly pod stůl a jejich zorničky se do široka rozšířily, když zahlédly obraz, jenž se jim naskytl. Dvojčata ležela na podlaze, Tom nahnutý nad Billem, jedna jeho ruka natisknutá na Billův rozkrok. Černovlasý chlapec měl hlavu zakloněnou dozadu, oči zavřené a ústa doširoka otevřená, přičemž hlasitými steny povzbuzoval své dvojče.
„Vem si mě, tady a teď!“ vydralo se z Billova vyschlého hrdla, trochu se zavrtěl, když se ruka pohnula a stiskla jeho penis přes džínovinu silněji. Měli své vzrušení předstírat, avšak tato hra se jim vymkla z kontroly během několika vteřin, aniž by si to vlastně uvědomovali. Jen se nechali vtáhnout do víru rozkoše a úplně zapomněli na vše okolo, dokonce si v tu chvíli ani neuvědomovali, že na ně zírá Georg s Gustavem. Nemysleli ani na to, že to bylo vlastně součástí plánu.
Tomova ruka přejela po štíhlém stehně, umístila se na hladkém boku, který byl nyní odhalen, Billovo tričko se vysoukalo až k jeho hrudi. Tomovo tělo se položilo na to Billovo, které se divoce vzpouzelo, jak moc se k Tomovi chtělo dostat blíž.
Tvář kdysi dredatého chlapce se zabořila do Billovy šíje, rty se tiskl na bratrovu jemnou kůži na krku, přejížděl rty nahoru a dolů a nechal svůj jazyk vyklouznout z úst, aby jím mohl něžně hladit zahřátou pokožku. Ucítil na své hlavě Billovu ruku, jak ho jemně tahá za černé copánky. Vyjel svým hbitým jazykem po celé délce Billova krku, ladně jím prokličkoval přes bradu, kde se od bělostné kůže konečně oddělil, aby Tom mohl pozvednout hlavu a podívat se do páru očí, jež připomínaly hořkou čokoládu. Nebyl to karamel ani oříšky. Byla to hořkost plná neuvěřitelně silného chtíče, jenž jim oběma zaplavil mozek. Díval se do nich, nechával se jimi pohltit.
Billovy boky narážely do těch jeho, celými těly se o sebe otírali. Ani jednoho z nich nevyděsily silné erekce, které se o sebe třely. Jediné, co jim bránilo v úplném spojení, bylo oblečení, silná džínovina bylo to jediné, co je dokázalo neudělat něco, co by nebylo vhodné. Vhodné? Vhodné nebylo ani toto slovo. Správné slovo bylo zvrhlé. Nebo to snad takové nebylo? Alespoň oni to tak necítili. Pro ně to byl okamžik plný citů… Žádná zvrhlost, úchylnost ani nic dalšího. Jen city. Pouhá neukojitelná touha, narůstající chtíč, a hlavně láska tak obrovská, že není žádného slova, které by ji vystihlo. Nic by nemohlo pojmenovat to, co se mezi nimi dělo. Nic nemohlo vystihnout tu magickou chvíli. A nikdo ji nemohl pochopit. Jen oni dva. Vlastně jeden… protože oni svým způsobem byli jako jeden.
„Bože…“ vydechli chlapci, kteří nakukovali pod stůl. V mžiku upustili ubrus, který přidržovali, aby dobře viděli.
Chlapec s dlouhými hnědými vlasy zalapal po dechu, přičemž se snažil zklidnit své bušící srdce. Druhý chlapec na tom byl podobně, s tím rozdílem, že s nepřítomným výrazem zíral do prázdna před sebou a nebyl schopný se pohnout.
Zato Georg splašeně vyskočil na nohy. Jeho útěk mu však zkazilo něco, co mu podrazilo nohy a on se málem zřítil pod stůl, avšak než aby se jeho očím znovu naskytla příležitost vidět to, co právě viděly, se s co největší silou opřel o stůl a vytáhl se zpět na nohy. Nyní už mu v zděšeném úprku nemohlo nic zabránit. To si alespoň myslel on. Do chvíle, než se rozběhl a ve stejném okamžiku se zase vrátil zpět, jak ho něco zastavilo. Nyní už mu nic nepomohlo, zřítil se na zem, přímo na zadek, přičemž dosedl na cosi měkkého, co se ihned rozplesklo a on pod sebou ucítil nepříjemné vlhko. Jeho přítel, který se konečně dokázal vzpamatovat natolik, aby se rozhodl Georgovi pomoct, vyskočil ze své židle tak rychle, až se převrátila.
„Utíkej, jinak nás nakazí taky!“ zarazilo ho strašlivé zavřeštění. Nevnímajíc, co na něj Georg křičel, se rozběhl pryč, lekl se právě jeho náhlého výkřiku. Stejně jako Georg neudělal ani krok a vrátil se zpět, upadl přímo na svého drahého přítele, mohl být vděčný za měkké přistání, které mu zajistil Georgův klín. A aby toho nebylo málo, stáhl s sebou ubrus a s ním vše, co bylo na stole.
Jestliže byli předtím v panice, nyní je ovládla hysterie. Gustav strachem objímal Georga, který jeho obejmutí s radostí přijal, myslel si, že když se nebude ani jeden z nich hýbat, už nic dalšího se nestane.
Jídelnou zahřměl dvouhlasý smích. Dvojčata ležela na zemi pod stolem, sledovala spoušť kolem a nemohla popadnout dech. Tenhle plán se jim povedl. Dokonce byl zatím tím nejpovedenějším, jaký kdy provedli. A tím spíš, že zabili dvě Géčka jednou ranou. Vlastně dvě Géčka jedním šíleným nápadem.
autor: xoxo_Lady
betaread: Janule
To je teda, podarená dvojka, byť Gustav a Georgom tak ich asi zabijem.
Krásne super, zabavila som sa.
Jsou šílení!!! Oba dva 😀 Ale to už jsou Kaulitzovi 😀 Nic nového :DD Nedivila bych se, kdyby tohle vyváděli i ve skutečnosti 😀 Každopadně ty dvě JEJICH chvilky se mi moc líbili :)) Těším se na poslední část – doufám, že se tam NĚCO;) stane… Však všichni víme :DD
Ježiši 😀 chtěla bych vidět výraz té babky v tom obchodě xD ale ten konec byl nejlepší :DD Kaulitzové to umí rozjet uvidíme, co z toho bude nakonec 😉
Bezvááááá 🙂 :D*
Ne… Tohle už opravdu nemůže být možný! :'DDDDDDDD To je něco tak úžasně vtipného, že to snad ani nemůže být možný. :DDDDD Nejlepší v tom obchodě, docela bych chtěla vidět výraz té babky, jak se na ně dívala. 😀 A teď v té hotelové restauraci… Chudáci Géčka, takhle jim ubližovat. :'D Moc moooc zákeřná dvojčata, být Géčkama, udělám s nima rychlej proces¨. O:) Opravdu by mě zajímalo, co může být v poslední části. 😀 Ale… je to jednoznačně moc povedené! 🙂 Líbí se mi to.
Tak jsem se po dlouhé době zas zasmála.Ten název k tomu vážně sedí…je to úžasný.Těším se na třetí díl a jsem zvědavá jestli se už teda NĚCO stane 😀
Takové plány, drsné… xDD Dvojčata jsou docela tyrani vůči Géčkám ne? 😀 Asi jim to ale patří. Líbí se mi to… 🙂
Neuveriteľní blázni sú to:D ale nádherne to tam iskrí:)