„Tome?“
„Hm?“
„Co bys dělal, kdybych Ti řekl, že tě miluji ne jako bratra?“
„Začal bych se co nejvíc smát,“ řekl Tom s lehkým úsměvem. Byl to pro něj pouze další Billův dotaz jen tak, aby řeč nestála.
,,Ok, půjdu k sobě, je pozdě. Dobrou, Bille!“ řekl ospale Tom a odcházel z bratrova pokoje.
Byla jedna hodina v noci, když se Bill probudil, měl sucho v krku a na čele se mu zračily drobné kapičky studeného potu. Zvedl se z postel, vyšel z pokoje, stoupnul si doprostřed chodby a zůstal stát. Za pár vteřin se otevřely dveře od Tomova pokoje a Bill už viděl dredatou hlavu, jak vykukuje. Tom šel pomalu a pravou rukou si otíral rozespalé oči.
„Čau Bille, jak ses vyspal?“ zeptal se samozřejmě Tom. Netrvalo dlouho co si uvědomil, že je noc a ne ráno.
„Moment, moment… Bille?… Co to tady takhle děláš ?“
Bill stál, koukal na bratra a v rukou žmoulal konec svého trika na spaní.
„Nevím,“ odpověděl prostě Bill a koukal na Toma jako na svatý obrázek. Ten byl značně vykolejen bratrovou zmateností.
„Počkej, je noc, ty stojíš uprostřed chodby a nevíš proč? To je v pohodě, jinak je Bille všechno v pořádku? Do hlavy ses neuhodil?“ ptal se Tom s mírným starostlivým podtónem v hlase.
„Tome, mně se něco zdálo!“ špitnul Bill a podíval se na bratra, jakoby čekal, že mu nebude muset říct co, že to Tom pozná sám.
„Bille, mně se taky něco zdálo. Že jsem v harému asi 60 koček, dvacet brunet, dvacet blondýn a dvacet zrzek. Co bys řekl na to, kdybychom si to pověděli až někdy zítra? Třeba ráno nebo někdy přes den? Hm?“
Bill stál jako by ho přikovali k zemi, ale nehodlal se jen tak vzdát.
,,Ale já ti to musím říct asi teď!“ Tom na bratra vykulil oči.
„Hele, Bille, jestli se ti zdálo, že je konec světa tak…“
„Ne, ne to se mi nezdálo. Tome – já, teda vlastně ty…“
Tom koukal na bratra a chvilkami i přemýšlel nad tím, že bratrovi pěkně naletěl na jeho malý nejapný žertík. Nebo jestli má volat doktora?
„Dobře, Bille, tak co se Ti zdálo?“
Bill se zadíval do země.
„Že Tě mám!“
„Cože?“
,,No, že Tě mám, že jsi jenom můj.“
„Bille?!“
„Ano?“
„Meleš sračky!“
„Ne! Tome, byl tak živý!“
„Kdo?“
„Ten sen.“
„Aha.“
Rozhovor dvojčat vypadal víc jak komicky. Stáli tam naproti sobě, oba v pyžamu, rozcuchaní, mžourali na sebe a vedli smysluplnou debatu o tom, co se komu zdálo.
Ještě chvíli na sebe mlčky koukali. Tom prolomil ledy
,,Jdu spát, dobrou noc.“ Zašvitořil.
„Já taky, dobrou!“ řekl rychle Bill. Když se otáčel a téměř zacházel do svého pokoje, přiskočil k němu zezadu Tom. Vyloženě vtrhl do Billova pokoje a přimáčkl ho švihem na zeď.
„Tak co se Ti zdálo?“ řekl a koukal bratrovi zpříma do očí.
„Že se milujeme.“
Právě v tento okamžik čekal Bill to největší zlo, které mohlo přijít ze strany Toma. Omyl, Tom se ani nehnul. Dál svíral Billa, mačkal ho ke zdi a koukal stále na něj, jako
by mu teprve začínal docházet význam bratrových slov.
„Bille, ale tyhle sny, ty většinou něco znamenají, nemyslíš?“ Bill sklopil pohled.
„Právě, že si to myslím, ale Tome, prosím, pust mě, nemá cenu to řešit. Dělej, že se nic nestalo, hm?“ navrhl Bill a zatvářil se, že to vykoumal, a že lepší východisko není.
„Ale já to chci řešit a…“ Tom se nahnul k Billovi a do ucha mu šeptnul: „A hlavně chci, aby jsi mi teď a tady přesně ukázal, co jsme my dva spolu dělali v tom tvém snu!“
Bill na okamžik přestal dýchat, podíval se na bratra, který byl v nebezpečné vzdálenosti. Polibek-incestní a zakázaný, nemravný, nemorální a ještě k tomu twins!
Nemohli se od sebe odtrhnout. Tom bratra chytil za pas a přešel k posteli, neotálel… Povalil chudáka Billa, který ještě stále nestíhal situaci. Hodil s ním na postel, avšak tak, že Bill se bouchnul o rám postele. Najednou Bill nebyl!
Hvězdičky, tma.
Za několik nekonečných hodin viděl Toma, jak se nad ním sklání s mokrým hadrem.
„Ahoj!“
„Čus! Jak Ti je?“
„Zdravíš mě, jako bychom byli v nějakým hostinci a já byl nějakej Franta,“ švitořil
Bill a držel se za hlavu.
„Tak jak Ti je?“ zopakoval otázku Tom.
„Příště to bude krásný, romantický a něžný. Ne, že se mnou hodíš na postel jak s hadrem a pak se podívej, jak to dopadá!“ opět se chytil za hlavu.
Tom zíral na bratra s otevřenou pusou.
„Bille? Co to plácáš?“
„Cože?“
„Já jsem s tebou nikam nehodil.“
„Jak to, že ne?“
„Bille, ehm, dal sis ránu do hlavy, když jsem byl u tebe v pokoji. Ty jsi zalovil cosi pod postelí a jak si vstával, tak ses o ní praštil. Ale ten sen co se ti zdál asi tak nevinný nebyl, co?“
Bill zrudnul jak rajče.
„Ehm, no, já…“
„Pšt… Bille ?“
„Hm?“
„Co bys dělal, kdybych Ti řekl, že tě… že nic,“ Tom vstal a odcházel z pokoje.
„Ne, počkej! Hezky to dopověz!“
„Hm, fajn, co bys dělal, kdybych Ti řekl že k tobě chovám jiný city než jenom bratrský?“
Bill se na něj podíval s otazníkem v očích.
„Cože? Proč by jsi mi tohle říkal, prosím tě?“ Bill se tvářil opravdu zmateně. Tom jenom zakroutil hlavou, pomalu se otočil, nadechl se a zhluboka vydechl, jako by ze sebe chtěl dostat nějakou nemoc. Odcházel z Billova pokoje, otevřel dveře. Ještě se pootočil do místnosti a polohlasně, avšak tak, aby to Bill slyšel řekl :
„Mluvil jsi ze spaní.“
S tím odešel.
Bill seděl a koukal na zavřené dveře. Zavřel oči a usmál se.
„Tak třeba to přece jenom bude možné!“ pronesl do tichého pokoje a s tímto pocit štěstí, spokojenosti a mokrým hadrem na hlavě si lehl a usnul…
popravdě, asi čekám kritiku na tuhletu divnou povídku, napsala sem jí v půl dvanáctý večer…
jen tak… prostě sem začala psát a výsledek je takovej… je to prostě taková ta ,,oddechovka,, řekněme… tak i tak díky za přečtení a popřípadě za komentáře … D.
autor: Domenica
betaread: Lotushka
betaread: Lotushka
ale ne x) je to gud xD len neviem čo je sen a čo skutočnosť x) ♥
ahoj, máte krásnej blog a už se o vás ví i v německu:-D to potěší, ne? fakt, chválím…..
houu no mne sa nahodou velmo paci…skryva v sbe taky velky otaznik…nadej..pokracovanie vztahu billa a toma:))supa
jé to bylo krásný ….. mě se to moc moc mco líbilo……. akurát chudáćek billi … já se o něj tak mocinka bojím když de na tu operaci… aby chudáćek byl zase v pohodě
je upa moc MUCK nadherny… x)
skvele aveeelmi milucke
hezkééé počteníčko