autor: Rennali
Ajoja. Takže… Především bych chtěla poděkovat betareadce Januli za trpělivost, co se mé sklerózy týče… Taky bych chtěla poděkovat za všechny komentáře u mých povídek. Moc velkej dík. Díky vám mi teď cokoli v mým životě dá inspiraci k povídce. Tahle se mi zdá trochu slabší než ostatní, ale je to povídka vytvořená během nějaké hodinky, nebo tak. K ději chci říct jen to, že mě to napadlo díky tomu, že jsem letos vycházela naposledy ze základky a plánování brzkého třídního srazu. Taakže… Je to prostě ovlivněný mým rozpoložením a tím, že mi tenhle den pořád leží v hlavě… A… Je to taková rychlovka. Něco mě napadlo, tak jsem to sepsala, takže to taky vypadá, jak to vypadá… Takže… Dankeschön, že to vůbec čtete… Zatím… Rennali
Byl to poslední den na základní škole. Poslední den, než se všichni rozeběhli každý na jinou školu. Všechno bylo fajn, všichni si povídali. I se mnou. Poslední týden se bavili se mnou všichni.
Učitelka nám rozdala vysvědčení a čekala nás poslední cesta ze školy. Děcka z nižších ročníků byli už nastoupení podél zdí od třídy až k východu. Spustila se písnička a my po párech vycházeli ze třídy. Šel jsem se Stacy. Už od začátku jsem cítil nervozitu z toho, že je to poslední den. Vyšli jsme z třídy. Lidi tleskali. V krku se mi začínal tvořit knedlík, chtělo se mi brečet. Snažil jsem se vydržet alespoň před budovu. Ovšem… Pár slz si našlo cestičku z očí dřív. Všechno to probíhalo příliš rychle. Všichni se na nás usmívali a tleskali nám. My jen šli ven. Hodně z nás mělo vlhké tváře od slz, dívky i černé cestičky na tvářích. Já nebyl výjimkou. Byla to první chvíle, kdy jsem litoval, že se líčím, ale nikdy jsem s tím nepřestal. Vyšli jsme. Byl to náš poslední den na základce.
Před budovou školy se spolužáci začali objímat. Dost lidem tekly slzy. I klukům. I těm nejsilnějším. Objal jsem Stacy, ona mě taky. Drželi jsme se chvíli v náručí, a pak se na sebe usmáli. Setřela mi z tváře slzy a naklonila se k mému uchu.
„Buď rád, že jdeš pryč. Na střední tě třeba přijmou líp.“ Pocuchala mi trochu vlasy a já se zašklebil.
„Možná,“ přitakal jsem jí a ona se šla objímat s ostatními. Stál jsem tam jako solný sloup. Nikdo nepřišel, aby se rozloučil se mnou. Pomalu ale jistě jsem to chtěl zabalit. Jít domů. Už jsem se otáčel, že odejdu, když se za mnou ozval hlas… Ten hlas, který patřil jemu. Klukovi, kterého jsem vždy obdivoval, kterého jsem nesnášel, ale i miloval.
„Bille? Odcházíš? Přišel jsem se rozloučit. Kdo ví, kdy se zase uvidíme,“ prohlásil a já se na něj musel otočit a zářivě se usmát.
„Měl jsem to v plánu zabalit. Nikoho samozřejmě nenapadlo se jít rozloučit se mnou, tak jsem si říkal, že půjdu,“ pokrčil jsem rameny.
„Já jsem se přišel rozloučit,“ usmál se a objal mě. Obmotal mi ruce kolem pasu a přitiskl mě k sobě. Chvíli jsem stál a následně mu obmotal ruce kolem krku a vdechl jeho vůni. Nohy se mi lehce podlamovaly v kolenou, hlava se mi trochu motala a jeho vůně mi přišla jako rajská zahrada. Nenávist vyprchala do neznáma.
„Budeš mi chybět.“ Poodtáhl se s úsměvem.
„Ty mně taky,“ pousmál jsem se. Chvíli jsme stáli v objetí a on se pak sehnul a dal mi pusu na koutek rtů. V tu chvíli jsem si připadal, jako bych lítal v oblacích. Svět byl najednou barevnější, růžovější. Bylo to jako koukat přes růžové brýle.
„Tak… Brzy nashle?“odtáhl se s úsměvem.
„Brzy nashle,“ přikývnul jsem a oba jsme se rozešli jinam. On zpět za děckama, já domů.
O deset let později – třídní sraz
Přijel jsem ve své Audi Q7 k restauraci, ve které se měl konat sraz naší třídy. Stálo tu i Audi R8. Napadlo mě, který ze spolužáků má tolik peněz. Audi jsou drahá auta. Moc takovýhle drahých tu nestálo. Pousmál jsem se. Někdo z nich má prostě vkus.
„Prosím, ať je tam Tom,“ zaprosil jsem ke střeše auta, zkontroloval líčení v zrcátku a vystoupil. Zamknul jsem auto a vyrazil dovnitř. Před vchodem jsem se ještě zastavil a zhluboka se nadechl. Bál jsem se, jak budou reagovat. Jestli se se mnou opět nebudou bavit, nebo jestli to bude jiné. Ale bylo jim všem 25, a tak jsem doufal, že už budou rozumnější než tehdy. Vstoupil jsem. Všichni na mě hned stočili pohled a já se nejistě usmál.
„Ahoj,“ mávl jsem a projel pohledem lidi, kteří se na třídní sraz dostavili. Byl tu. Vypadal jinak, ale pořád mu to slušelo stejně. Dredy vyměnil za rasta copánky, ale piercing a styl mu zůstal. Stejně jako mně. Zůstali jsme svému stylu věrní až dodnes. Zaregistroval jsem jeho pohled na mě. Byl to úplně jiný pohled než na základce. Skleničku měl v půli cesty k ústům. Na tváři se mu po chvíli objevil úsměv. Zvedl se od stolu a došel ke mně.
„Ahoj… Bille,“ vydechl tiše a usmál se.
„Ahoj, Tome… Dlouho jsem tě neviděl… Kam zmizelo to brzy nashle?“ díval jsem se na něj stejně tak, jako on na mě.
„Já… Omluvám se. Ale ty ses taky neozval,“ pronesl a oba jsme na sebe chvíli koukali.
„Půjdeme si sednout, nebo budeme stát?“ usmál jsem se. Zatřepal hlavou a dovedl mě na židli vedle něj. Odsunul mi ji jako pravý gentleman. Ostatní se už zase bavili, když se do místnosti vehnala dívka s dlouhými plavými vlasy.
„Čau, lidi, nestíhala jsem. Paťa nechtěl usnout,“ omluvila se hned a zasedla vedle mě.
„Stacy…?!“ vyletělo ze mě a ona se na mě otočila. Ano, byla to ona. Poznal bych ji vždycky.
„Bille!! Panebože ahoj!“ objala mě a dala mi pusu na tvář.
„Jak žiješ?“ vypálila hned otázku a koutkem oka jsem zpozoroval, že Tom se trochu naklonil blíž, aby poslouchal.
„Ale jde to. Firma běží jako po másle, šicí stroje se nezastavily už pár let,“ zasmál jsem se. „Co ty?“
„Mateřská. Mám syna Patrička. Jsem vdaná za Andrease,“ zamilovaně se usmála. „Tak říkáš, že ses nakonec dostal k tomu modelingu?“ usmála se a lehce do mě loktem drbla.
„Jo jo. Modeling no. Takže syna? Gratuluju a pozdravuj Andyho,“ usmál jsem se a znovu jsme se objali.
„A co kluci, hm?“zeptala se rovnou. Ona vždycky věděla, že se mi víc líbí kluci. Byla ráda, že má kámoše, se kterým může probírat líčidla a vlasy a kluky… Všechno.
„Ehm… No… Pořád jsem sólo. Hodně málo času na kluky,“ nejistě jsem se zasmál.
„To jo!“ pronesla ironicky a pohodila hlavou. Nechápavě jsem povytáhl obočí.
„Ten tvůj klučík, kterýho si vždycky měl tak rád, je pořád sám. Máš šanci…!“ vykřikla a pak se ke mně sklonila. „Tak se otoč a konečně se mu věnuj. Taky se mu líbíš,“ zašeptala a zasmála se. Mrkla na mě a otočila se k ostatním.
„Tak… Co vůbec ty děláš?“ otočil jsem se na Toma a on se usmál.
„No… Vlastním reklamní agenturu. Reklamy jdou pořád na odbyt,“ pokrčil rameny a pořád se na mě usmíval.
„Takže… Ta Audi R8 je tvoje?“ povytáhl jsem obočí a on s blaženým úsměvem přikývl.
„Vždycky jsem takový nějaký auto chtěl,“ zazubil se. „Co máš ty za auto?“ oplatil mi otázku trochu jinak.
„Taky Audi. Ale Q7,“ zasmál jsem se a on se mnou…
Večer:
„Takže… Jsi sám? Říkal jsi to Stacy…“ zeptal se, když jsme stáli před restaurací jako poslední odcházející.
„Hmmm… Ty?“ kouknul jsem na něj a on jen ukázal gesto, že je taky sám.
„Takže mi nikdo nerozmlátí hubu, když udělám jednu věc…?“
„Jakou?“ nechápavě jsem se na něj díval. Sklonil se a přitiskl svý rty na moje. Obmotal jsem mu ruce kolem krku a polibek mu oplácel. Roztával jsem, a kdyby mě nedržel kolem pasu, moje nohy by zklamaly. Dlouho jsem na tohle čekal. Už od základky… Ozval se hrom a začalo pršet.
Odtáhl se ode mě, kouknul na nebe a usmál se.
„Vidíš? To je znamení…“ zasmál se a pak zvážněl… „Už od devítky ti chci něco říct… Miluju tě…“ zašeptal a já na něj koukal. Nebyla důležitá slova, abych mu vrátil tuhle krásnou věc, co mi řekl. Jen jsem ho znovu políbil a kapky snášející se mi do mého pečlivě vytvořeného účesu jsem nevnímal. Nebylo důležité, co bylo. Nebylo důležité, co bude. A ani jeden z nás to nevěděl. Nevěděli jsme, jestli spolu budeme rok, dva nebo celý život. Důležité bylo, že jsme spolu byli v ten okamžik a že jsme se milovali. Jediné, co mě zajímalo, bylo, že jsem s ním, že se s ním líbám a že je ten cit oboustranný. A nezáleželo na tom, jak dlouho nám to vydrží. Já si jen chtěl vychutnávat každého dne, kdy spolu budeme, a na to, že to někdy možná skončí, jsem nemyslel. Důležité bylo, že jsme spolu.
autor: Rennali
betaread: Janule
Oh Nádherný, tohle že bylo psaný na rychlovky jak se říká?
no jo, bylo to třeba psaný na rychlovku ale je to napsané krásně a příběh sladký a romantický.. moc se mi to líbilo :)))
Kdyby si tam nenapsala že to je napsaný na rychlovku, tak bych to možná ani nepostřehla 🙂 Hrozně se mi to líbilo 🙂
krásný ! <3
Strašně krásné!!!!Jsem z toho unešená!!!Jen je škoda,že to Tom Billovi nřekl už v té devítce….a na to,že ti to trvalo tak krátko je to úplně úžasný!!!
Páni 😀 nádhera :)) takový originální, roztomilý ♥ povedlo se ti to :))
Nádherný ! :') Taky jsem teď končila základku a skoro to samé se mi stalo,až na tu pusu :/
Hmm , dosť milý zraz , fakt že áno 🙂
krasnyyy!!! skvěla povidka !!
Taky jsem právě vyšla základku tak vím co prožíváš.Je to moc krásné a romantické.Tak na tuhle jendodílku nezapomenu,protože je spojená s mým žvotem.Neřekla bych že to je rychlovka.Tohle je predcizní práce.JÁ bych to tak nenapsala.
Moc pěkné.