Benchpressed 1/2

autor: Haylzee, undrockroll
Další překlad od Vanity je perfektní jednodílka z roku 2009. Tentokrát si v ní s Tomem trochu zaposilujeme, jak název napovídá, tak si to užijte. J. :o)

Už snad posté Bill za večer zaklapl svůj telefon a odložil jej na konferenční stolek, který stál před pohovkou. Sotva se držel, aby bratrovi znovu nenapsal. Bylo skoro půl jedenácté a Tom říkal, že bude v posilovně. Ale to bylo téměř před třemi hodinami. Bill se opřel o polštáře a mračil se. Zdálo se, že je Tom v poslední době na cvičení závislý, a co bylo horší – Tomův čas strávený v posilovně zasahoval do jejich dvojčecího času, jejich posvátné věci.

Znovu sebral telefon a napsal: „Kde jsi? Je pozdě.“ Chvíli se díval na text a pak se rozhodl, že to zní příliš rýpavě. Smazal ta slova a začal znovu: „Přijedeš brzy? Mám hlad.“ Bylo to trochu lepší, ale také to znamenalo, že se bez něj Bill neobejde. Smazal všechna písmena, zamknul telefon a odhodil ho na stůl.
Žádná zpráva.

Hodiny ukazovaly 10:35 a Bill si hlasitě povzdychl. Narovnal se, když uslyšel otevírání vchodových dveří a nemohl si pomoci, na jeho tváři se objevil zamračený pohled, když Tom vtančil do pokoje a odhodil svou tašku s věcmi na podlahu.

„To je od tebe hezké, že jsi mi řekl, že přijdeš tak pozdě.“ Řekl Bill, snažil se nezírat na Tomovu hruď a způsob, jakým se mu tričko lepilo na rýsující se svaly. Mizerně selhával; Tom se po cvičení sprchoval a stále přítomná vlhkost způsobila, že se mu slabá látka lepila na tělo.
Tom se napil vody ze své láhve, hřbetem ruky si otřel ústa a věnoval Billovi divný pohled. „Věděl jsi, kde jsem. Těžko ti můžu psát nebo volat, když posiluju.“
Bill si přitáhl kolena k hrudi. „Mohl jsi mi napsat, když jsi skončil. Mohl jsem jít a najíst se…“ Odtáhl se, když se Tom natáhl přes křeslo, aby si protáhl nohy a spodní část zad. Bill zmlknul a sledoval, jak se jeho bratr protahuje.

„Nemyslím, že jsem se dostatečně protáhl.“ Řekl Tom s malým úšklebkem. „Cítím se trochu ztuhle.“

Bill cítil, jak se začíná červenat a otočil se.
„To je fuk.“
„Co máš za problém?“ zeptal se Tom, když se znovu napil. Postavil se rovně a masíroval si zadní část krku. „Večeřel jsi?“
„Ne,“ odpověděl Bill. „Nemám žádný problém. Proč si myslíš, že mám?“
„Chováš se divně.“ Řekl Tom. „Proč jsi nejedl?“
Bill pokrčil rameny. „Nevím, nemyslel jsem na jídlo.“
„Chceš si objednat pizzu?“ zeptal se Tom. Zatvářil se a přetáhl si tričko přes hlavu. „Ale až se osprchuju, smrdím posilovnou.“
S mírně otevřenými ústy Bill na moment zíral na Tomovu nahou hruď. Podvědomě si olízl rty. Tomův hrudník se začínal pěkně rýsovat, jeho břicho bylo ploché a pevné. Zatímco Bill byl bledý a slabý, Tom byl opálený a silný. Bill si také zvykl na Tomovy nové vlasy. Myslel si, že k Tomovi perfektně sedí, i když měl pocit, že mu někdy budou chybět jeho blonďaté dredy.

„Nesprchoval ses v tělocvičně?“ odtrhl se od něj Bill. Jeho hloupé poblouznění vlastním bratrem z něj téměř dostalo to nejlepší.

„Jo, ale víš, jak to je.“ Tom si přehodil tričko přes rameno a začal odcházet. Bill si všiml, jak pevný a vypracovaný má Tom zadek, povzdychl si a plácl sebou zpět do polštářů.
Pizza dorazila právě ve chvíli, kdy Tom vylezl ze sprchy, a Bill se málem zadusil kouskem šunky, když si Tom sedl vedle něj na pohovku zakrytý pouze ručníkem. To bylo to, co Bill potřeboval.
„Nechápu, proč bys jedl pizzu po cvičení.“ Řekl Bill a sledoval, jak se Tom zakousl do plátku pizzy. „Jaký to má smysl?“
Tom pokrčil rameny. „Půjdu zítra znovu.“

Bill odložil rozjedený kousek pizzy zpět do krabice, náhle ztratil chuť k jídlu. Nedokázal pochopit Tomovu touhu strávit tolik času na místě plném potících se, páchnoucích těl, zdravého jídla, a to nejhorší ze všeho – cvičením. Když nad tím přemýšlel příliš dlouho, jeho mysl zaplavovaly strašlivé scénáře – že je tam nějaká sexy holka, kterou se snaží Tom sbalit, že si tam Tom našel spoustu nových přátel a skončí to tak, že s nimi bude trávit víc a víc času a nechá Billa samotného a opuštěného.

„Hele,“ Tomův hlas přerušil jeho myšlenky a Bill byl rád, dokud neuviděl jeho dobře vypracovaný biceps. „Sáhni si, jsem si jistý, že je větší.“

„Ugh,“ zamručel Bill a založil si ruce. „Nechci.“ Chtěl to.
„Ale no tak,“ vykřikl Tom. „Dokážeš to posoudit.“
„Co to má znamenat?“ Bill se začervenal a nepohodlně se zavrtěl.
Tom se jen usmál tím úsměvem, který dokázal rozehřát Billovy útroby v jedné vteřině. „Protože mě znáš líp než kdokoliv jiný.“
Bill protočil oči, ale byl polichocený. Natáhl se a jemně položil ruku na Tomovu paži, zatímco se mu kroutily vnitřnosti.
„Hmm, jo, myslím, že máš pravdu.“ S lítostí odtáhl ruku pryč. „Vypadá to, že je větší.“ Tomův úsměv se rozšířil a rukou přejel po místě, kde se jej Bill dotkl. „Stejně si ale myslím, že nepotřebuješ chodit do posilovny.“
„Potřebuju se udržovat ve formě.“ Tvrdil Tom. „Není na tom nic špatného, každý by měl. Kromě tebe.“ Poslední slova řekl tak tiše, že je Bill téměř neslyšel.
„Co tím myslíš? Proč já ne?“
Tom si stoupl a jeho tváře měly růžový nádech, doufal, že to bylo ze sprchy. Poplácal Billa po hlavě a mrkl. „Protože jsi dokonalý takový, jaký jsi, samozřejmě.“ Otočil se a odešel, možná se šel konečně obléknout. Bill se za ním díval a povzdychl si.
„Taky si myslím, že jsi dokonalý takový, jaký jsi.“

***

Další den se Bill probudil kolem desáté dopoledne a cítil se líp. Šel do postele trochu mrzutý ohledně Tomovy nové posedlosti posilovnou. Nyní byl přesvědčený, že Tom posiluje, aby oslnil nějakou dívku. V poslední době Toma neslyšel mluvit o žádné dívce, ale byla to věc, o které s Billem těžko kdy mluvil. To byla spíš Georgova doména.

Bill si řekl, že se na to vykašle, nechá to být. A nechal. Cítil se mnohem lépe, uvědomil si, jak pošetilé bylo se na Toma zlobit, protože chodí do posilovny. Nevlastnil svého bratra.
Bill se zarazil po cestě chodbou do kuchyně, kde našel Toma, jak sedí u stolu a jí něco, co vypadalo jako veškerý obsah jejich ledničky.
„Co to sakra?“ zeptal se Bill a zíral na obrovskou nálož jídla.
Tom polkl doušek pomerančového džusu a pousmál se. „Co?“
„Ty…“ naklonil se Bill. „To je hromada jídla.“
„Jo, jasně, jdu teď ráno do posilovny, tak potřebuju spoustu energie.“ Řekl Tom. Postavil skleničku, na vidličku napíchl vajíčka a vložil je do úst. Kromě vajíček měl ještě tři vafle, misku ovoce, malý komínek toastů a velkou misku cereálií.

Billova dobrá nálada se vytratila. „Posilovna? Zase?“

„Mhmm,“ zamumlal Tom, žvýkal. „Co budeš dnes dělat ty?“
Bill stál a nevěřícně zíral na svého bratra. Co budeš dnes dělat? Co to mělo znamenat? Odkdy žili naprosto oddělené životy?
„Půjdu do studia, chci dokončit nějaké vokály,“ zaimprovizoval Bill. „A pak… oběd s Andym. Pak, uhm, nákupy.“
„Super.“ Řekl Tom. „Můžu se připojit na oběd s Andym? Neviděl jsem ho věky.“
Bill nakrčil obočí, Andreas vlastně nevěděl, že má s Billem plány. „Ale máš tak velkou snídani…“
„Vyběhám to,“ řekl Tom. „A na oběd budu hladový.“
„Oh,“ Bill byl trochu pobavený. Tom se choval jako kluk. Bylo to docela roztomilé.
Pak si vzpomněl, že se Tom snaží oslnit nějakou křehkou pipku bez mozku.
„Dobře, nevím, kdy přesně budeme obědvat, zavolám ti.“ Vystřelil z kuchyně a hnal se pro svůj telefon. Doufal, že Andreas už nemá jiné plány.

***

„V kolik říkal, že se s námi sejde?“

„Neříkal.“ Odpověděl Bill svému kamarádovi mrzutě. „Řekl, že se objeví, až skončí v posilovně.“ Seděli na zahrádce jedné z Billových oblíbených restaurací, s objednávkou jídla čekali, ale oba už měli na účtu připsaný koktejl.
„Odkdy chodí tvůj bratr cvičit?“ zeptal se Andreas s brčkem mezi rty.
Bill se na něj podíval přes okraj svých obřích slunečních brýlí. „Je tam teď pořád, je to jeho věc.“
Andreas pokrčil rameny. „Hádám, že prostě chce nabrat nějakou váhu.“
„Je v pohodě.“ Zamumlal Bill defenzivně. „Je to hloupé.“
„Nazdar lidi,“ Tom dosedl na židli vedle Billa a zvedl ruku k Andreasovi.
Andreas si s ním plácnul a zasmál se. „Podívejme se, Mr. Proper. Posiloval jsi?“ Hravě zamrkal řasami a Bill protočil oči. Andreas s Tomem vždy na oko flirtoval, a přestože Bill věděl, že je to jen pitomá zábava, byl přirozeně žárlivá osoba, obzvlášť, co se týkalo jeho dvojčete.

„Doufám, že ses sprchoval.“ Řekl Bill a opřel se do židle se svým drinkem, zpoza brýlí na Toma vrhal ledové pohledy.

„Dvakrát.“ Odpověděl Tom a mrknul, a Bill ho chtěl nakopnout za to, že je tak zatraceně roztomilý.
„Takže posilovna, uh?“ přerušil je Andreas. „Někdo, na koho chceš zapůsobit?“
Tom pokrčil rameny a sklonil hlavu. „Možná.“
Bill znovu zvedl oči v sloup; velké sluneční brýle měly své výhody. „Nějaká hooooolka.“ Řekl dětinsky.
„Možná.“ Řekl znovu Tom. Naklonil se k Billovi. „Holka.“
Bill se zatvářil. „To je fuk. Měli bychom si objednat. Tom nejspíš spořádá celé menu, aby měl dost energie do další návštěvy posilovny.“
Andreas vykulil oči. „Dvakrát denně, Tomasi?“
Tom se znovu naklonil k Billovi. „Ne, byl jsem v posilovně ráno, abych mohl dnešní večer strávit se svým bratrem. Bez vyrušování.“
Bill se k Tomovi otočil. „Opravdu?“
Andreas se zarazil. „Bude se s tebou snažit vzpírat, Bille. Dávej si pozor.“
„Vsadím se, že bych mohl.“ Řekl Tom.

„To bys nemohl.“ Odpověděl Bill. Polilo jej horko, když si představil, že jej Tom tiskne – na lavici nebo jinde. „Nejsi tak silný.“

„To ty vážíš tak deset liber.“ Zvolal Andreas.
„Ne, ne.“ Řekl Bill. „Mnohem víc.“
„Tak dvacet.“ Řekl Tom. „Víš, Bille, v posilovně si přidávám závaží. Dokážu zvednout jednou tolik, než je tvoje váha.“
„Skutečně,“ řekl Andreas. „Já sotva zvednu malé činky. Pamatuju, že jsem jednou nesl Billa na zádech. Málem mě rozdrtil.“
„Oh, je lehký.“ Řekl Tom. „Unesl bych ho na jedné ruce.“
„Můžeme přestat mluvit o tom, kdo mě unese?“ zasténal Bill. „Mám hlad.“
Tom na Billa vyplázl jazyk a Billův žaludek udělal kotrmelec. „Tys přemýšlel nad tím, že mě uzvedneš?“ zeptal se Bill, když si prohlíželi své menu.
„Jasně.“ Řekl Tom.
Bill se omámeně pousmál. „Oh.“
„Připraveni si objednat?“
Bill odtrhl oči od Toma a pohlédl na servírku, která je tak hrubě vyrušila, ale po celou dobu oběda sotva dokázal koukat jinam než na Toma.

***

Tomův obličej se objevil před Billovým, když Bill ten večer ležel na pohovce.

„Dáš si víno? Můžu otevřít láhev.“
Bill se na něj podíval. „Víno? Obvykle si dáváme pivo.“
„No, nemusíme.“ Řekl rychle Tom. „Byl to jen nápad, to je všechno. Jestli chceš radši pivo…“
„Víno je v pohodě.“ Odpověděl Bill. Měl raději sladší chuť než každodenní popíjení piva. „Můžeme si dát šumivé?“
Tom na něj mrkl, než jeho hlava zmizela, a Bill z kuchyně uslyšel tiché ´pop´. Posadil se, opřel si bradu o opěradlo, pokukoval a čekal, až se Tom vrátí.
Tom k němu byl celý večer tak sladký, uvařil mu večeři, nechal jej vybrat, na co budou koukat. Dokonce mu namasíroval ramena, když si Bill postěžoval, že jej bolí. Bill se málem rozpustil, když jej silné ruce pevně masírovaly a odplavovaly napětí a bolest. Stejně jako zbožňoval veškerou Tomovu pozornost, v koutku jeho mysli myšlenka, že Tom se takhle chová jen proto, že je poblázněný do nějaké dívky, Billa trhala na kusy.

Usmál se, když se Tom vrátil zpátky a podával mu sklenici šumivého vína, ale rychle ji přiložil ke rtům, aby si Tom nevšiml, jak se mu třesou.

„Na co pijeme?“ zeptal se Bill, když doušek spolkl.
„To se nepočítá.“ Řekl Tom. „Už ses napil.“
Bill nakrčil nos. „No a?“
„Dobře, dobře, na…“ Tom pozvedl sklenici a přiťukl si s Billem. „Na nás.“
„Nás?“
Tom pokrčil rameny. „Víš, nás. Kapelu.“
„Oh. Správně.“ Zamumlal Bill. Znovu upil ze své sklenice a bublinky jej zašimraly, jak postupovaly jeho hrdlem. Postavil sklenku na stolek před pohovkou a povzdechl si, když se Tom svalil vedle něj.
Tom se naklonil dopředu, triko se mu přilepilo na záda a odhalilo jeho svalnatá ramena. Bill si dovolil okukovat ho zezadu a znovu si olízl rty. Bublinky mu stoupaly do hlavy, cítil se omámený, zamlžený ale troufalý.

„Jak se jmenuje?“ zeptal se Bill zničehonic.

„Huh?“ Tom se zamračeně podíval přes rameno. „Kdo?“
„Ta holka,“ řekl Bill. Opět vzal skleničku a napil se. „Ta holka, co tě očividně dostala, ven s tím.“
Tom Billa upřeně pozoroval. „Proč si myslíš, že tu je nějaká holka?“
„No, jsi…“ mocně polkl Bill. „Očividně jsi… To, jak se chováš, je to prostě zřejmé.“
„Chovám se jako vždycky.“
„Tome, no tak. Vždycky jsi chodil posilovat? A dneska, uvařil jsi. Totiž uvařil jsi a masíroval mi záda a otevřel láhev vína.“ Řekl Bill. „Neustále cvičíš, posiluješ a tvaruješ tohle úžasné tělo a-„
„Úžasné tělo?“ řekl Tom.
„Jasně, jo, víš,“ řekl Bill a prudce zčervenal. „Je to, um. Vypadá to dobře.“ Žaludek se mu svíral. „Znám tě, Tomi. Někdo se ti líbí.“

Tom na Billa chvíli v tichosti hleděl a pak sklopil oči. „Jo, někdo se mi líbí.“

Bill cítil, jak mu srdce v hrudi pokleslo. „Věděl jsem to.“
Ticho mezi nimi bylo až hmatatelné.
„Víš,“ řekl Bill nakonec. „Nemusíš se kvůli nikomu měnit.“ Mluvil tiše, nervózně si hrál se svým přívěškem na krku. „Jsi skvělý takový, jaký jsi.“
„Já se neměním,“ odpověděl Tom a Billovi se ulevilo, že nezněl naštvaně. „Ale co se mě týče, cítím se dobře. Já se cítím silný jako…“
„Jako že můžeš někoho zvednout, přehodit si ho přes rameno a odnést jej do západu slunce?“ škádlil jej Bill.
Tom se na něj usmál a Billovi se sevřel žaludek. Tak strašně moc chtěl, aby Tom někam odnesl jeho. „Jo, něco takového. Být ve formě má své výhody.“
„Samozřejmě.“ Odfrkl si Bill. „To není žádná novinka.“
„Ne, myslím, co se sexu týče a tak…“ řekl Tom věcně.
Bill málem vyplivl víno, kterého se právě znovu napil. „Sexu?“
„Jo,“ řekl Tom a zasmál se Billově reakci. „Když jsi ve formě, vydržíš déle a je to prostě lepší.“
„Jasně,“ zamumlal Bill a rozpačitě se podíval stranou. „O tom nemůžu nic vědět.“

Chtěl o tom něco vědět, chtěl vědět, jaké to je, cítit Toma nad sebou dopřávat si potěšení z jeho těla zřejmě po hodně dlouhou dobu. Břicho se mu z toho převracelo.

„Vážně si myslíš, že vypadám dobře?“ zeptal se Tom jemně.
Bill vzhlédl a skoro se otřásl pod Tomovým intenzivním pohledem. Jak se sem sakra dostal? Proč chová tyhle city ke svému vlastnímu dvojčeti? Proč je život tak nespravedlivý?
„No, jen se nestaň kulturistou nebo tak.“ Zamumlal Bill. „Dokud to neuděláš, pak jo. Vypadáš dobře. Ale jednou jsem v televizi viděl speciál o chlápkovi, co tolik posiloval ruce, až mu vybouchly. Bylo to nechutný. Pravda, byl na steroidech… ale, není to hezké. A ty…“
Tom se usmál. „Bille?“
„Jo?“
„Chceš ještě víno?“ Tom zvedl láhev a Bill těžce dlouze vydechl.
„Ne, díky. Měl bych si jít lehnout.“ Řekl Bill. „Děkuju za večeři. A za masáž. A víno.“ Dodal. „Byl to hezký večer. Bavil jsem se.“
Bill se odmlčel. Měl pocit, jako by neohrabaně přál dobrou noc někomu, s kým byl na rande.
„Žádný problém.“ Řekl Tom stroze.

„Jdeš zítra ráno do posilovny?“ zeptal se Bill.

Tom zavrtěl hlavou. „Ne, myslím, že bych tam usnul.“
Bill si skousl ret. „Nechceš si z dek postavit pevnost v obýváku a přespat tam?“
„Bille,“ začal se smát Tom. „Jak tě to napadlo?“
„Byl to jen nápad. Dělávali jsme to mockrát.“
Tom se přestal smát. „Počkej, vážně chceš?“
„Dobrou noc, Tomi.“ Řekl rychle Bill. Bez přemýšlení se naklonil dopředu a vtiskl polibek na Tomovo čelo, pak s bušícím srdcem vyrazil z pokoje. Upaloval do své ložnice a zavřel za sebou dveře. Popadal dech a nervózně čekal, že za ním Tom přijde.
Ale nepřišel, tak se s povzdechem převlékl do pyžama a vlezl do postele.

***

Většinu následujícího dne Bill strávil ve studiu s producenty jejich nového alba. Tom tam byl také, ale byl až příliš zaměstnán svou kytarou, takže jej Bill spíš slyšel, než viděl. Když byl připravený odejít, strčil hlavu do místnosti, ve které Tom posedával, a se znuděným výrazem ladil kytaru.

„Můžeme jít?“ Bill do studia dorazil s Tomem, a tak ho potřeboval i na cestu zpět.
Tom kývl a vyhoupnul se z gauče, vypadalo to, že se nemůže dočkat, až bude pryč.
Jak Bill šplhal na sedadlo spolujezdce bratrova malého auta, všiml si na zadních sedačkách Tomovy tašky do tělocvičny.
„Jdeš do posilovny?“ zeptal se, když si zapnul bezpečnostní pás.
„Nejdřív tě odvezu domů.“ Řekl Tom, když couval na silnici. Bill neodpověděl, dokonce ani nezaregistroval, že Tom něco řekl. Věděl, co posilovna znamenala. „Pokud… nechceš jet se mnou?“
Bill se na Toma obrátil, celý zmatený. „Proč bych měl chtít?“
„Jen tak si vyrazit.“ Mumlal Tom. „Nemusíš cvičit, jen mi budeš dělat společnost.“

Bill nikdy neuvažoval, že by se na Toma při posilování díval, ale čím víc o tom přemýšlel, tím víc se mu ta myšlenka líbila.

„Jo, dobře.“
„Vážně?“ Tom zněl překvapeně. Usmál se na Billa a přidal plyn.
„Jo.“ Řekl Bill znovu. „Konečně uvidím, co děláš, když tam jsi.“ Ze strany na Toma pohlédl. Jeho bratr nebyl jediný, na koho se chtěl podívat.
„Super, můžeš mě sledovat.“ Řekl Tom.
„Huh?“
„Víš,“ usmál se Tom. „Ujistit se, že mě ta závaží nerozdrtí.“
„Ty věříš, že bych dokázal něčemu takovému zabránit?“ zeptal se Bill skepticky. „Neunesu ani vlastní kufr. Možná bych měl taky začít posilovat.“
„Ne!“
„Ne?“
Tom se nahrbil. „Co jsem ti říkal? Jsi dokonalý takový, jaký jsi.“ Odbočil na parkoviště u posilovny a zaparkoval. „Připraven?
Bill vynutil na tváři úsměv, když pohlédl na budovu. „Jako už nikdy nebudu.“

pokračování

2 thoughts on “Benchpressed 1/2

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics