Pokračování povídky „Lost fight“.
Prosím, snažte se Toma pochopit a neukamenujte mě 😉 VB
„Co ještě chceš říct? Copak jsi toho neřekl už dost?“ obvinil jej Bill.
Opouští ho.
Odchází.
… Tom se s trhnutím probudil. Už zase. Ode dne, kdy se svému milovanému bratrovi přiznal, že jej podvedl, se takto probouzel každé ráno. Noční můry jej věznily a svými dlouhými ostrými pařáty jej stahovaly do nejhlubšího nitra jeho vlastního zoufalství. Alespoň mu to tak připadalo. Ode dne, kdy se přiznal, se budil vždy před svítáním, lapaje po dechu se snažil zklidnit zběsilý tlukot svého srdce, a zatímco jej v očích pálily slzy, snažil se uvědomit si realitu, která jej obklopovala.
Od toho rána byly věci mezi ním a Billem jiné.
Navenek se Bill snažil vypadat stejně vyrovnaně a šťastně jako kdykoliv předtím, ale jen co se ocitl z dohledu kohokoliv, kdo by jej mohl byť jen koutkem oka zahlédnout, jeho maska povolila. Rty se stáhly do úzké štěrbiny, čelo se nakrčilo a zuby jej musely bolet od toho, jak k sobě tiskl čelisti.
Doma zavládlo mrtvolné ticho. Najednou se zdálo, že dům neobývají bratři, ale dva lidé, kteří se vůbec neznají a nejeví o to zájem. Tom po svých nočních můrách vstával velmi brzo, nasnídal se, uvařil plnou konvici čerstvé kávy a poté skočil do bazénu, aby uplaval svůj ranní kilometr. Ve vodě se cítil lépe, soustředil se na dýchání a pečlivě provedené pohyby rukama, a na pár okamžiků si dovolil zapomenout na to, co provedl. Okna Billovy ložnice vedla na opačnou stranu, takže neměl obavy, že by jej mohl probudit. Když mu došel dech, posadil se na betonový okraj bazénu, zabalil svá široká ramena do huňatého ručníku, který si s sebou na zahradu přinesl, a sledoval kalifornský východ slunce. Po ranní sprše se spěšně oblékl a vzal svého psa na krátkou procházku po okolí jejich domova. Dříve venčili psy s Billem společně, ale po té nešťastné události Bill prostě sbalil Pumbu a jel na procházku sám, čímž dal Tomovi jasně najevo, že o společné venčení nadále nestojí. Když se zdálo, že je zvíře dostatečně probuzené a nastartované na nový horký den, naložil jej Tom do auta a vyrazil s ním do studia, kde pro něj měl připravený pelech, vodu i jídlo. Na uši si nandal sluchátka a odevzdaně se pustil do práce.
I Billova rána byla jiná. Byl zvyklý probouzet se vedle pevného horkého těla svého dvojčete, ale pokaždé, když otevřel oči a nahmatal vedle sebe jen studené prostěradlo, uvědomil si, že to nebyl jen příšerný zlý sen, ale skutečnost, která mu hned po probuzení vzala chuť do nového dne. S nespokojeným zabručením se vyhrabal ze zmuchlaných peřin a dopřál si ranní sprchu. Dříve byl schopný ve sprše strávit mnohem více času, když v ní nebyl sám, ale od Tomova přiznání to byla jen nezbytná očista těla a nezabrala mu tolik času. Když se usušil a oblékl, nalil si v kuchyni plný hrnek horké kávy, kterou Tom dříve toho rána připravil, a přísahal si, že zítra si uvaří vlastní kávu. Věděl však, že to neudělá, protože nikdo nedělal kávu tak dobrou a silnou jako Tom. Zavolal na Pumbu, připnul mu vodítko k obojku a vyrazil s ním na krátkou procházku, stejně jako to dělalo jeho dvojče.
Zpátky v domě mu nasypal do misky nějaké granule a do jednoho z pamlsků zakamufloval léky, které zvíře v poslední době potřebovalo. Z barové židle sledoval, jak se Pumba láduje a s plným břichem se sune ke svému oblíbenému pelíšku u francouzského okna, kam nesvítilo ostré slunce. Vypil ještě další velký hrnek kávy, než si pobalil nějaké osobní věci a s vidinou zlepšení nálady se vydal do centra města na malé nákupy. Ve městě trávil mnohem více času než dřív, na oběd se sešel s některým z jejich společných přátel, a když se někdo zeptal na Toma, odvětil Bill popravdě, že je ve studiu a dokončuje nějakou práci. Pokud jej však některý z nich chtěl pozvat, aby se k nim na oběd přidal, vymluvil se Bill, že má ještě nějaké pochůzky a zdekoval se dřív, než jeho dvojče dorazilo. Do studia Bill jezdíval až pozdě odpoledne. Tom už byl většinou se svou prací hotový nebo ji dokončoval a chystal se k odjezdu. Bill si tak akorát přečetl nějaké poznámky připnuté k mikrofonu v nahrávacím boxu a častokrát se ani nepotkali.
Tom trávil večery před televizí. Málokdy se na ni skutečně díval, ale nic jiného na práci neměl. Bill se domů vracel až před půlnocí, a to už byl Tom zalezlý ve své posteli a děsil se snů, které se v jeho hlavě formovaly ještě dřív, než stačil zavřít oči.
***
Tom procházel ztemnělým domem. Okna i dveře byla otevřená dokořán a do domu proudil chladný mořský vzduch. Závěsy u oken vlály a tiše Toma děsily. V domě bylo mrtvolné ticho. Tom přešel ze vstupní haly do obývacího pokoje. Nikde ani památka po jejich zvířecích miláčcích. Žádné klepání drápků o podlahu. Nic. Vyšel znovu na chodbu a vzhlédl nahoru do patra. Dveře všech místností byly otevřené, kromě jedněch. Billova ložnice byla zavřená.
Jeho dech se zrychlil, hrdlo se stáhlo. Náhle cítil, jak se mu prsty u nohou boří do podlahy, jako by stál na tekutém písku. Rychle přeběhl chodbu k zavřeným dveřím a mocně zaklepal, spíše zabušil. Na těle cítil, jak se vítr zvedl a nyní svištěl domem jako o závod. Znovu zabouchal na dveře, ale opět se nic nestalo. Polkl, vzal za kliku a s hlasitým cvaknutím, které se rozlehlo domem, dveře otevřel.
V tu chvíli se svět zastavil.
Najednou Tom necítil silný vítr prohánějící se domem. Necítil, jak se jeho nohy boří do podlahy. Jediné, co dokázal vnímat, bylo namodralé, nehybné tělo jeho milovaného bratra. Leželo poklidně v černých přikrývkách, bledé ruce a část hrudníku obnažená.
A necítil nic.
Bill byl mrt…
***
„NE!“ vykřikl Tom a vyskočil na své posteli do sedu. Jeho tělo i mysl zachvátila panika. Zběsile popadal dech a cítil, jak mu po stranách obličeje stékají kapky ledového potu. Měl zpocené i ruce od toho, jak v nich drtil svou přikrývku. Zmateně se rozhlížel po své ložnici a zvolna si uvědomoval, že se probudil. Že to byl jen další zlý sen.
Neslyšně otevřel dveře a nahlédl dovnitř. Pumba ze svého pelechu v nohách bratrovy postele, zvedl hlavu, aby se podíval, kdo narušuje jejich klidnou noc. Když poznal Toma, zívl a opět si položil hlavu na složené packy a pokojně zavřel oči. Tomova pozornost se obrátila na změť přikrývek uprostřed velké postele. Vešel do pokoje a tiše za sebou zavřel dveře. Nejistě se nadechl a přešel k posteli. V bílých pokrývkách tam ležel jeho bratr. Ležel spíše na břiše než na boku, jednu nohu nataženou, druhou skrčenou do strany, poskytovala stabilitu v této poloze. Pravou ruku měl schovanou pod polštářem a podpíral si tak natočený obličej, druhá ležela poklidně pokrčená vedle něj. Čelo měl vyrovnané, hladké, tváře spánkem zčervenalé a uvolněné. Mírně pootevřenými rty sladce vydechoval.
Potřeboval ho slyšet.
Potřeboval ho cítit.
Cítit tlukot Billova srdce.
Nepřemýšlel nad následky, nemyslel na to, že jej bratr u sebe nechce. Zlehka odhrnul jeho peřinu, lehl si za Billa. Rukama objal to horké štíhlé tělo a pravé ucho přitiskl k jeho zádům. Ani si neuvědomil, že mu po tváři stéká slza. To pravidelný tlukot Billova srdce ji vytvořil.
Bill se zcela probudil a ztěžka dýchal. Sevření Tomových silných paží bylo téměř drtivé. Levou rukou nahmatal Tomovu a sevřel ji ve své dlani.
Bill se chvíli nehýbal a nečinně ležel na břiše se svým bratrem přitisknutým k zádům. Jen na chvilku natočil hlavu, aby na něj viděl, a ve světle pouliční lampy uviděl zpoza rozcuchaných vlasů mokré, lesklé tváře od slz. A pochopil. Tom měl jednu ze svých nočních můr. Jak jen na to mohl zapomenout!
Byly to už téměř tři týdny od toho osudného rána. A přestože každou noc trávil ve své ložnici, tudíž pouze o jedny dveře dál než Tom, dolehla na něj síla překvapení, že se Tom v jeho pokoji ukázal až po tak dlouhé době.
Bill se zamračil. Znal Tomovy zlé sny, vždy o nich mluvil a Bill jej pokaždé uklidňoval a sliboval, že se nikdy nesplní. Muselo to být hrozné, když o tom mluvit nechce. Nebo snad má pocit, že už o tom s ním mluvit nemůže?
„Ach, Tome.“ Vydechl a bezmocně zavrtěl hlavou.
„Tys ji líbal?“ vykřikl a vyděsil Pumbu tak, až několikrát zaštěkal.
Tom se zastyděl. Jistě, věděl, že to byl polibek, ale také věděl, co znamená polibek pro Billa, a on to bral jako velkou zradu. Byl přesvědčený o tom, že i tohle byl podvod a nedokázal v tom vidět vinu jinou než svoji.
„Podívej se na mě.“ Řekl pak a počkal, dokud nebude mít Tomovu plnou pozornost. „A teď mě dobře poslouchej.“ Řekl a vážně se na něj podíval. „Pro spoustu lidí je polibek intimnější než samotný sex. V některých případech to chápu, ale u mě to tak není. Žijeme ve světě, kde se dnes a denně potkáváme s lidmi, kteří nás chtějí políbit. A jsem přesvědčený, že některým se to podaří. Ale tyhle polibky nejsou důležité, pokud nemají pokračování. A pokud nemají pokračování, jsou bezvýznamné. Neříkám, že se máš procházet po ulici a líbat každou, která se na tebe podívá, nebo že máš takové jednorázové polibky intenzivně vyhledávat. Ale pokud k nim dojde, není to podvádění, Tome. Ne mezi námi. Miluju tě a vždycky budu, ať se děje, co se děje. Nepřijdu o to kvůli hloupému polibku, který jsi ani nechtěl. Jediné polibky, které něco znamenají, jsou ty, které prožijeme společně. Jen ty a já.“
autor: Vanity Blair
Jé ff Tokio Hotel, tak sem se určitě ještě zastavím 🙂
Ještě že to dobře skončilo.
Musela jsem si znovu přečíst první díl, abych si osvěžila paměť a musím říct, že mi po celou dobu čtení druhého dílu bylo Toma strašně líto. A to i přesto, že jsem, stejně jako Bill, byla přasvědčená, že se Tom s tou holkou vyspal. Z toho všeho, co bylo napsáno, tak moc tryskalo, jak moc toho Tom lituje a jak moc Billa miluje, že jsem trpěla spolu s ním. Jak se cítil Bill nebylo příliš popsáno, takže Billovy pocity šly trošku mimo mě, i když určitě trpěl taky…
Každopádně jsem ráda, že to tak dobře dopadlo a že jejich láska pět zvítězila!!!
Díky holky :-* 😉
Trochu som sa toho obávala, po tej poznámke že nemáme byť na Toma zlý a tak som čítanie odložila na neskôr. Po prečítaní prvej časti som si spomenula a tak som bola zvedavá, čo sa bude diať. Čakala som, že príbeh bude o tom, ako sa Tom snaží Billa presvedčiť, nech mu dá druhú šancu. Že Bill bude nakoniec súhlasiť, keď uvidí, ako Tom trpí. Že možno si všimne Tomove nočné mory. Ale nie. A nakoniec to bol len bozk??? Ako, mám v podvedomí pocit, akoby som to už raz čítala. Alebo som si to tak nejak len predstavovala pri tej prvej časti. Kôli tomu, že sa mi nezdalo, aby Tom dokázal Billa skutočne podviesť, keď potom tak trpí. Kto vie. Dôležité je, že to bol len bozk, ešte k tomu nevyžiadaný a že oni sa nakoniec uuzmierili. Hoci to trvalo tak dlho. Nabudúce by Tom nemal začínať tak ťažkými slovami a skúsiť to všetko skôr opísať. Vyhol by sa zbytočnej bolesti. Ďakujem za dokončenie príbehu. Bolo fajn, že sa to nakoniec zmenilo z toho najhoršieho na niet oveľa lepšie.