autor: Stela
Zdravím twincestní dušičky 🙂
Uráčila jsem se napsat svou první jednodílnou povídku. Teda jestli se to dá nazvat povídkou. Jednodílky mi doteď nic neříkaly a ty moje pokusy… to se nedalo. Ale o víkendu přišel takovej zlom. Koukala jsem na stejnojmenný film a prostě mi to nedalo tu jednu situaci nepopsat.
Budu ráda za jakoukoli kritiku 😀
Udělá to. Byl odhodlaný udělat to. Ladné štíhlé prsty schované v kožené rukavici svíraly plynovou ručku a s jistou dávkou nervozity střídavě ubíraly a přidávaly.
Vzduch prořezávalo vrčení, někdy až naříkání černého lesklého stroje stojícího na startovní čáře.
V očích schovaných za plexisklem se leskl strach, ale jeho mysl byla jinde.
Copánky lepící se pod helmou na zpocený krk nepříjemně svědily, ale jeho mysl byla jinde.
V jeho mysli stále poblikávala červená kontrolka. Stále narušovala jeho zkreslenou představu. Ona jediná, ta pomyslná varovná kontrolka, ona jediná mu našeptávala pravdivost situace.
„Mokrá silnice, klikatý nerovný terén… ještě to můžeš zastavit!“ Nechutně se ušklíbl nad představou, že by to vzdal.
„Pamatuj! Už se nemusíš nikdy vrátit.“ Zase ona, zase ta pravda.
Kdyby záleželo jen na něm, namístě by se otočil a na celou tuhle záležitost se vykašlal. Bohužel!
Záleželo na jeho druhém já, na dvojčátku. Jeho druhá polovina duše mu byla odcizena a on ji může získat zpět jen tím, že vyhraje tento proklatý závod. Závod na život a na smrt.
Šachovnicový prapor byl pozvednut do výše, aby závodícím naznačil, že se mají naposledy připravit. Pár hlubokých nádechů a výdechů. Pár posledních úderů srdce. Srdce z jedné poloviny nevyléčitelného snílka a z té druhé ctižádostivého rváče.
Jen několik málo okamžiků a…
Šedá obloha pláče. Z nastřádané zlosti sem tam praští ostrým bleskem. Neprší moc. Kapky lehce dopadají na již lesklý asfalt, bez jediné známky ustávání. V prohlubinách tvoří kalužky, ve kterých jde snadno poznat odraz přibližujícího se stroje. Hustým a těžkým vzduchem prostupuje řev motoru pracujícího na plné otáčky.
Střídavě utichal, když dva závodníci vjížděli takřka ve stejné rychlosti do zatáčky, a zase hučel pod větším přívalem paliva, když z ní vyjížděli.
S touhou vyhrát, každý z nich hnal tou největší rychlostí stroj kupředu. Jediná delší rovina. Tomova šance. Zapohyboval prsty v kožených rukavicích a chytil se pevněji. Trochu víc se předklonil a stehny objal trup motorky. Ještě kousek. Pár stovek metrů. Poslední zatáčka… a potom bude jenom jeho.
Jen jeho bude líbat na rty právě semklé těsně k sobě na důkaz jeho snahy. Jen jeho bude před spaním hladit po zádech, po kterých právě teď stékají krůpějky studeného potu.
Už se to blíží… ještě kousek.
Soustředěn pouze na sledování cesty před sebou, byl opět vyrušen tou kontrolkou. Opět ho varovala před ostrou zatáčkou. Opět mu připomínala, že jestli nezpomalí, poslední, co udělá, bude salto a následných nespočet metrů letu vzduchem.
Byl zmatený. Jeho myšlenky se rovnaly hokejovému zápasu a on na posledních pár desítek metrů zvažoval situaci.
Zpomalí. Projede sice bez nehody, ale sok, který mu doslova tlačí na záda, ho předjede. To by znamenalo jediné. Prohru.
Nezpomalí. Riskne to a projede to v plné rychlosti. Jeho protivník sice nebude mít šanci ho předjet, ale zato on bude mít dost velkou šanci na ztrátu života.
A teď si vyber. Ztratíš půl života, všechno… ale pořád tu je ta možnost, že to vyjde!
Když vyhraje, získá zpět svou lásku, svůj smysl života. Získá Billa.
Když prohraje, nebo vůbec nedojede, což je při takovém risku dost možné, vlastně se ani už vůbec nedozví, co se s jeho Billem stane. Oklepal se při takovém pomyšlení.
On to musí udělat. Musí tu porcelánovou tvář ještě jednou vidět. Ještě jednou naposled pohladit ty jemné havraní vlasy. Zatnul zuby a posadil se co nejhlouběji do sedadla. Zapřel nohy a s plně se soustředícím obličejem prudce přidal plyn.
Vjíždí do zatáčky. Naklání motorku do správného úhlu a se zavřenýma očima doufá, že zatáčku vybere. Tu poslední krkolomnou zatáčku, která jej dělí od Billa.
Tlak devastuje jeho svaly na pažích, které se mermomocí snaží udržet správný úhel celého stroje. Kontrolka v jeho hlavě už svou práci vzdala. Teď už nejede pro sebe. Teď už jede jen pro Billa. Silný stroj teď není jeho zbraní.
Je to jeho srdce. Jen jeho srdce rváče ho dokáže dostat za cílovou čáru.
A on to srdce má!
O.o.O
Se slzami v očích objal bratra, div ho neumačkal. Teď děkoval dešti, děkoval za to, že kapky vody jsou nerozeznatelné od pravých slz. Přilba s rockerskými nálepkami se povalovala v kalužích. Jindy by nenechal své copánky zmoknout, ale teď miloval déšť. Miloval ho za to, že mu konečně z čela smývá ten pot, věštící nejistotu a strach.
Ovšem komu by měl děkovat za to, že ho ve zdraví dovedl až sem… je jeho srdce. Srdce v zajetí rychlosti, ale přesto uhánějící správným směrem.
autor: Stela
betaread: Janule
krásný 😉 .. moc povedený ;)*
krásný 😉 .. moc povedený ;)*
dokonalý 🙂
no ty jo.. je to krásné.. nedýchala jsem u toho.. povedlo se ti to.. je to skvělé 🙂
Je to moc pěkný..:) Moc povedený…Líbí se mi jak pášeš…;))
Milá Stelinko, ty mě nikdy nezklameš. Nicméně se ti musím svěřit, když jsem četla o červené kontrolce, která prostě ví… pak se rozplakala sama obloha… Měla jsem až do konce strach, hodně velký strach. Získá Tommy Billa nebo ztratí kvůli němu život? To Bill je Tommyho život, jeho srdce je i jeho srdcem. To láska je jediným vítězem. Je to nádherné. Viděla jsem teď tuto tvou jednodílku a Kobru a řekla jsem si, že začnu tímto příběhem, byla jsem zvědavá. A mrazí mě. Nádhera, moc se ti to povedlo!♥♥♥ Ty musíš psát! Jednodílky, vícedílky, básně… to je jedno, hlavně piš, prosím…
BTW: Obrázek hodně upoutá! Je krásný!♥
Nádhera :))
to bylo úžasné! takové prosté a přesto.. všeříkající. 😉
hrozně mě zaujal ten jednostranný náhled, Tomův boj, byla jsem napjatá až do konce. 🙂 srdce rváče.. 🙂
sakra já naprosto nedýchala 🙂 fakt jsem si myslela že to nevybere….:D
naadhernee!!!!
já to nepochopila…:(
Tuhle bezvadnou povídku jsem až do konce četla s tak bušícím srdcem, že jsem myslela, že mi snad i vyletí z hrudi!! Byla jsem tak napjatá z toho, jak to skončí, že jsem ani nevnímala nic okolo, jen tenhle skvost! Sice jsem byla zklamaná, že je tak krátká, ale to nic nemění na tom, že jsem z ní nadšená! Moc moc se ti povedla!!!;) ♥♥♥
díky lidi 😀
mrkni na http://www.poznavat.cz a staň se fanouškem na FB…díky moc 🙂
Překvapili mě dvě věci. Jedna, že jsem byla opravdu napnutá jak struna od Tomovy kytary, jak to dopadne. Druhá, že to bylo takové krátké. Ale i přesto se mi to moc líbilo! Úžasné! 🙂