Pro chlapce jménem Bill. Byl to velmi tichý klučina, který se nerad ozýval, ale každý o něm věděl díky jeho pověsti, a také vzhledu. Ne každý by přehlédl černovlasého klučinu s modrým melírem, make-upem, černými stíny a tužkou orámovanýma už tak čokoládovýma očima. S piercingem v obočí, rtu dolním na levé straně, také s hvězdičkou na podbřišku a na ruce, řetězy, v černém oblečení. Ano to byl náš Bill. Rebel, ale přitom tichý. Jeho pověst na škole nebyla dobrá, spíše špatná, sice byl klidná osoba, ale jeho orientace nepatřila mezi tu, kterou by měl někdo rád. Dívky se mu smály, a chlapci zase odsuzovali a stranili se ho.
Jako vždy Bill nezklamal, oblíkl se do černého, namalovaný sledoval u školy líbající se páry, které se k sobě měly a tulily. S povzdechem se vydal dovnitř a tam míjel další a další páry. Když došel do třídy a zjistil, že je tam jako první, vydechl si úlevně a sedl si. Netrvalo to dlouho a už se hemžila třída jeho spolužáky. To samozřejmě Bill nevnímal, protože už měl jen svůj svět s hudbou v uších. Naštěstí se neučili a jen si povídali, takže nemusel vnímat.
Když slyšel zvonek, jen si povzdychl a schoval obličej do dlaní. Byl tu onen amor, jak jsme se tu zmiňovali. Vešel a ve svém lehkém úboru s lukem, šípem se srdíčky a křídly s taškou došel. Poté začal mluvit o tom dnu, a pak začal jmenovat lidi, co si chodili pro dárky a vískali a skákali radostí. Jen Bill zase nic, nedivil se.
…
Když skončila škola, Bill se vydal s velkým balíkem v dlaních domů. Jeho matka doma nebyla, a tak došel do pokoje, tam si sedl a otevřel stužku, uhnul hned, bál se že z toho něco vylítne. Když nic, tak přišel blíže. „Pokud to bouchne, tak je zabiju…“ šeptl si pro sebe a poté s odstupem odklopil víko a utekl s ním zase dál od balíku. Když nic, tak se přiblížil a nakoukl opatrně dovnitř. Jen se zarazil. Bylo tam ohromně moc věcí. „Jé, bomboniery ve tvaru srdíček, a taky plyšáčci, a růže, taky dopisy, a fotky. Jůů a taky nějaké šperky a… Počkat, dopisy? Fotky?“ pozvedl Bill obočí a hned do krabice zalovil. Vytáhl hromadu dopisů, když koukl na odesilatele byla tam Billova adresa. „Bože, vždyť to je pro… Pro Toma…“ vyjekl a sledoval všechny ty dopisy. Poté koukl na fotky, byly to Billovy, ale i Tomovy fotky, co každý fotil pro toho druhého. „Co to znamená…“ špital se slzami v očích a probíral se tím. Poté prohledal všechno v balíku.
Když se koukl na poklop balíku, jen nechápavě zamžoural na písmo a přečetl si to, co tam bylo napsané. „Jsem tady ve městě, pokud jsi dostal balík, přijď na adresu níže…“ sjel hned pohledem dolů a sledoval adresu. „Ksakru on je u školy!“ vyjekl a četl to, co bylo pod tím ještě. „P.S.: Budu tam čekat celý život na tebe. Nenechej mě čekat.“ Jen co to dočetl, vyjekl a s nazutím bot bundy a zamknutím vyběhl na autobus a poté hned do školy. Když tam dojel, hned hledal, kde by mohl být. Venku nebyl, tak ihned vběhl do školy a tam hledal v každých dveřích Toma. Nikdy nic. Už ztrácel naději, a když prohlédl poslední dveře a tam také nic nebylo, vzdal to. Určitě jeho třída nějak zjistila, že má tajnou internetovou lásku, a tak mu tohle udělali. Pomalu vylezl ven ze školy a sedl na lavičku, se slzami v očích sklopil pohled a jen si skousával svůj piercing ve rtu a popotahoval.
„Pročpak pláčeš?“ optala se milým hlasem osoba
Bill ihned vystřelil jak splašený a sledoval každou část nově odhalené trasy. Nikde nikdo. Oběhl školu a poté doběhl až na samý konec a tam nic. Opět zklamán… Vydal se tedy zpět, ale po druhé straně ulice. Nikdo nikde. S povzdechem došel k zastávce a sedl si opět na lavičku, kde byl. Opět složil obličej do dlaní.
„Ehm… excuse me… Where is my love?“ optala se neznámá osoba se silným, ale přitom krásně jemným hlasem. Byl už onu osobu chtěl anglicky poslat do věčných krajů, ale poté se zasekl a zvedl pohled. Hned se mu zatajil dech, když uviděl osobu, kterou celý den hledal. „Ahoj…“ usmál se Tom a sledoval ho s růžemi jak červenými, tak bílými, žlutými, modrými… Bylo jich snad 35. Bill se zvedl a hleděl přímo do těch krásných očí, které každý den miloval.
autor: Viollett Shadow
Jeee…to bolo krásne..hlavne ten koniec <3..úžasná poviedka
Culím se jako pitomeček 🙂 Nádherná povídka, hlavně ta poslední věta mě dostala 🙂
Ježiši.. to je krásný.. škoda, že je to jednorázovka.. 😀 Fakt povedené dílo.. :o)
Strašně krásná povídka 🙂 hlavně ten konec s těmi růžemi 🙂
"A proč je jedna umělá?" špitl.
"Protože já tě budu milovat dokud poslední květina neuvadne…"
Dokonalost !!!
no neee ta poslední věta mě rozbrečela :'Dsem děsná :'D je to nádherná povídka♥
Tohle se povedlo 🙂
teda pokud sem dobre pochopila, Tom se s BIllem seznamil jak? on byl z ameriky ci co? 😀
[2]: Oh, přesně tak i já :))
Hrozně romantická povídka, moc se líbila, hlavně konec mě dostal do kolen…♥ LízatQo, děkuji ti, ten příběh mě zahřál na srdíčku a pohladil na duši… 🙂 Těším se na další tvorbu od tebe! (pokud bude):)
Úžasné! Opravdu nádhera 🙂
Nejlepší byly ty poslední dvě věty, ty mě dostaly nejvíc.. 😀
to je dojemny :')) staci ti rict, ze ses proste genialni? ( mne asi ne :))
Juuuu…to je krásní. :)))
Strašne pekné! Bolo to písané takým zvláštnym spôsobom, že to pôsobilo až magicky 🙂
Tak to bolo krásne ♥ ..mrzelo ma,že Bill sa tak trápil avšak ten koniec mu to celé vynahradil. Hlavne keď sa Tom presťahoval do toho istého mesta kde Bill, teraz budú obaja šťastní.
Ďakujem ti za nádhernú poviedku, veľmi krásne sa mi čítala 🙂