Bill seděl na posteli ve svém pokoji, na klíně notebook. Zabíjel čas surfováním po netu, čekal na svého brášku, který by se každou chvíli měl vrátit z noční pařby v místním klubu, za doprovodu Georga a Gustava. Naivně doufal, že ho kluci budou trošku brzdit, aby se zase neožral jako prase a nepřefiknul nějakou blondýnku kousek od tanečního parketu, jako se mu to podařilo minule. Ráno se pak divil, co to má na tváři za červený obtisk dlaně…
Dole se ozvalo rachocení a následný hluk tříštícího se skla.
„Tome!“ ozval se matčin výkřik. „Tys rozbil zrcadlo! Víš jak bylo cenné! Je skoro sto let staré, po babičce! Já tě přerazim, já ti zakroutim krkem… BILLE!“ vřískala Simone po celém baráku. Určitě vzbudila sousedy, kteří jako správní normální lidé už v jednu v noci dávno spí.
Bill se zvedl, počítač položil vedle sebe a spěchal dolů. V předsíni našel vysmátého Toma, ležícího mezi střepy starodávného zrcadla, nad ním rozohněnou Simone, která svého staršího syna zahrnovala kletbami, nadávkami a výhrůžkami typu Přerazim ti obě ruce a Zmaluju tě do fialova.
„Bille, odveď to prase nahoru a ulož ho, já na to nemám nervy. A pokud se ti nechce, nech ho tady, ale nějak ho vystrkej z těch střepů,“ obrátila se Simone k mladšímu synovi, který na to vše koukal z otevřenou pusou. „A zavři tu hubu, nechci ti zkoumat stoličky!“ prskla po něm ještě a odkráčela po schodech do své ložnice.
Bill tiše zaklapl pusu. Otočil se ke stále smějícímu se bratrovi.
„Ty prase, kolik si toho zase vychlastal?“ zeptal se Toma.
„Jen málo…škyt!… jednu flašku vodky…“ zahuhlal Tom. Následně vykřikl bolestivé Au!, protože se řízl o jeden z mnoha střepů, ve kterých se válel.
„Vylez z těch střepů, nebo se pořežeš ještě víc,“ nařídil mu Bill, dal ruce v bok, čekajíc na neuskutečnitelný pohyb Tomova těla.
„Když ono to nejde!“ vztekal se Tom, který se neúspěšně snažil postavit na nohy. V bláznivé gestikulaci práskl dlaněmi o zem posetou střepy. Opět vykřikl bolestí a zkoumal maličké kapičky krve, které se mu tvořily v dlaních.
„Billí!“ zvedl k bratrovi ruce s psím pohledem.
„Ty si nemehlo, to nevidíš, že na zemi jsou střepy?“ optal se ho bratr a chytil ho v podpaždí. Jakžtakž Toma postavil na nohy a opřel se s ním o zeď. Přitiskl se na něj celým svým tělem, ve snaze udržet ho na nohou a sám zatím bojoval s jeho nehybnými pažemi.
„No, Bille!“ pošeptal mu Tom a vybuchl smíchy. „Ty se nezdáš, tady jo? A není to…-„
„Trestný?“ doplnil ho Bill. „To teda sakra je, ty nemožná hroudo masa!“
„Někdy by jsme to mohli zkusit… co říkáš?“ zeptal se bratra Tom v stále ještě odeznívajícím záchvatu smíchu.
„Sakra, Tome! Si normální?!“ okřikl ho Bill, kterému se tohle téma zvlášť nelíbilo. Bylo nebezpečně podobné tomu tématu, které před chvílí studoval ve svém pokoji na internetu. A nelíbilo se mu to tím víc, protože mu všechna témata, tak detailně popisovaná v povídkách, přišla vzrušující.
Tom sjel rukou na Billovo pozadí.
„Kurva, Tome, seš vožralej jak pes po dvou pivech, tak toho nech!“ pleskl ho Bill po ruce, kterou pak uchopil a hodil si ji přes rameno. Táhl Toma ke schodům.
Došli ke schodům. Bill se zastavil s myšlenkou, jak ho dostane do druhého patra.
„Asi mě budeš muset… to, no…jo, vzít!“ pomáhal si Tom rukama.
„Jak tě mám vzít, když seš dvakrát těžší než já!“ obrátil se na něj Bill.
Tom začal něco nesmyslně blábolit o těžišti, rovnováze a párkrát se tam objevilo i jméno jejich bývalého fyzikáře.
Bill zvedl oči v sloup a obrátil si Toma čelem k sobě.
„Chyť se mě,“ řekl mu.
„A jak?“ uculil se Tom a znovu položil své dlaně na Billův zadek.
„Neser mě, brácha, nebo zavolám mamku a ta ti ty ruce urazí,“ zasyčel Bill výhružně a prudkým pohybem strhnul Tomovy ruce ze svého pozadí.
„Chytni se mě okolo KRKU,“ nařídil mu. Tom se zklamaným výrazem ve tváři obemknul rukama bráškův krk.
„A kam mám dát nohy?“ zeptal se ho Tom a v očích mu jiskřilo, jak se těšil, že se na brášku bude lepit.
„No, dej mi je okolo pasu. Ale nějak inteligentně, proboha.“
Tomovi se jakýmsi záhadným způsobem podařilo dát své nohy okolo Billova pasu.
Bill se jen hryzl do rtu, jakmile Tom přesně svůj rozkrok přitiskl na ten jeho.
„Wáu…“ vzdychl Tom.
Bratr mu položil dlaně na zadek, protože jinak by ho asi do těch schodů nevynesl. Připadal si jako Ferda Mravenec, jak má vynést slona na Říp a navíc toho slona musel držet za ocas. A chápejte si to jak chcete.
„Pak kdo tady provádí…. Eeh… to… icest…“ zareagoval Tom na bráškovy dlaně na jeho zadku.
„Incest,“ opravil ho Bill.
Bill se párkrát nadechl a vydechl, jakoby se připravoval na maratón v kancelářském prostředí plném neprostupných překážek (třeba jako hromada tlemících se úředníků na zemi, smějící se předešlé scéně v jeho mysli se slonem)
Odlepil se s Tomem okolo pasu od zdi a stoupnul na jeden schod. Pak na druhý. Třetí. Sunuli se pomalu, ale přeci jen sunuli. Co by jste taky chtěli od sestavy párátek.
Bill námahou funěl, s každým dalším schodem slyšitelně heknul a snažil se nevnímat pohybující se rozkrok svého bratra na svém.
Tom znovu chytnul nezastavitelný výtlem z Billova výrazu, čímž způsobil, že se začali mírně nahýbat dopředu.
„Co blbneš?!“ zvolal Bill a na poslední chvíli se čapnul zábradlí. Tom se začal gebit ještě víc.
„Já tě zabiju,“ prsknul Bill.
„Ty mě už nemáš lááááád?“
„Po dnešní noci teda fakt ne!“
„Béééé!“
„Sklapni,“ Tom naprázdno zaklapl pusou. Zjistil, že to vydává zajímavý zvuk, takže začal klapat pusou jako by to byla ta nejzábavnější a nejzajímavější věc na světě. Deprimoval tím svého bratra, který se právě snažil zdolat druhou polovinu schodů.
„Můžeš toho laskavě nechat?!“ ohradil se a vrhl po něm vražedný pohled.
„Čehoo?“ zatvářil se Tom jako svatý.
Bill jen smířeně zakroutil hlavou a dále se věnoval výstupu do schodů.
Po chvilce se jim konečně podařilo vylézt schody. Bill si opět opřel Toma o stěnu a zničeně mu položil hlavu na rameno a funěl mu do trika.
„Smrdíš,“ zkonstatoval Bill a odvrátil hlavu od Tomova trika.
Tom opět chytnul výtlem a řehtal se jako pomatený.
„Bože, za co mě trestáš!“ zvolal Bill s prosebným pohledem ke stropu. „Přestaň se tlemit, postav se na nohy a jdeme do koupelny.“ Pustil Toma, který s dutou ránou dopadl nohama na zem a zavěsil se na Billa.
„Billí, můžu neska spát u téébéé?“ hodil po něm psí pohled.
„No fajn, ale půjdeš se vysprchovat a vyčistíš si zuby,“ zkřivil tvář do znechucené grimasy, jak ho z Tomových úst ovanul nechutný zápach alkoholu.
Hodil si Tomovu ruku přes rameno a dotáhl jej do koupelny. Tam jej posadil na zaklapnuté víko záchodu a stáhnul mu čepici z hlavy, která už stejnak bezvládně visela na jeho zádech. Hodil ji za sebe.
„Héééj, moje beeejskááá!“ natáhl ruce k čepici na druhém konci koupelny.
„Drž hubu, vzbudíš sousedy… Teda, ty už musej bejt dávno vzhůru po tvym divadle v předsíni. Nechápu, jak se ti podařilo rozbít to zrcadlo,“ zamyslel se Bill a stáhl z něho i triko. Pohledem se zastavil na jeho alabastrové pokožce na hrudi, na plochém bříšku s lesknoucími se světlými chloupky.
„Kam koukáš?“ zeptal se ho Tom a následně se kouknul na své břicho. „Pěkný, co? Takový nemáš!“
„Jasně. Sme dvojčata ale já mám jiný břicho,“ mlasknul Bill a jal se rozepínat pásek. Tom ho jen zaujatě pozoroval.
Bill konečně rozepnul pásek, pak i džíny, které sjely k zemi. Neodpustil si mlsný pohled na Tomův rozkrok. Zděšeně si uvědomil, že jeho vlastní rozkrok se začíná nebezpečně napínat.
„Sundej si ty boxerky až ve vaně,“ řekl Bill a začal napouštět.
„E-e, já si je ci sundat už tady.“ Zavrtěl hlavou Tom a palci zajel pod tenkou látku boxerek. Pomalu si je sundával, až nakonec spadly k jeho hubeným nohám.
Bill bezděky sjel pohledem na světlé chmýří mezi bratrovýma nohama, na jeho nemalou chloubu. Jeho chlouba mu v kalhotách začala pořádně tvrdnout. Tom si toho všiml.
„Ale, ale…“ pronesl a vrtkavou chůzí došel až k Billovi. „Já tě vzrušuju?“ zeptal se.
„Ne… samozřejmě, že ne,“ vztyčil hrdě bradu Bill.
„Ááha.“ Tom nemotorně sjel rukou na Billův napjatý rozkrok. Bill hlasitě vzdychl.
Ačkoliv byl Tom opilý, byl ještě při vědomí a chtěl toho náležitě využít. I v něm pomalu narůstalo vzrušení.
Opřel se o Billa, svou ruku tedy zaklínil mezi jejich vzrušenými klíny.
„Seš vožralej, Tome. Nech toho…“ vzdychl Bill, jak Tom přitlačil svou dlaní, čímž absolutně svoje slova vyvrátil.
Tom se jen přiopile usmál a s úsměvem oblíznul Billovi citlivou pokožku pod uchem. Bill nevěděl, na co má reagovat; jestli na ten elektrizující a vlhký dotek, nebo na neskutečně nechutný zápach linoucí se z Tomových úst.
Rozum zvítězil.
„Tome, vyčisti si proboha zuby,“ zachraptěl a s největším sebezapřením od sebe Toma odstrčil. „Já… Já zatím připravím vanu,“ řekl a o okamžik poté si uvědomil, co to z huby vypustil. V duchu si pěkně vynadal a zároveň dumal nad tím, jak se dá připravit vana. Tom se tím ale zřejmě nezabýval, jelikož právě bojoval s uzávěrem pasty s nápisem Svěží dech pro každého!
Bill mu ochotně otevřel pastu, za což byl odměněn debilním úsměvem plným obdivu. Odměnu by si představoval trošku jinak, ale to by se asi musel poblít. Polibek od vožralého Toma Kaulitze by si nepřála snad ani ta nejzarytější fanynka ze všech.
Tom si konečně dočistil zuby, čímž zahnal tu nejhorší hnojárnu z jeho úst a vlezl si do vany.
„Umeješ mě, Billí?“ vzhlédl na svého bratra, který zamyšleně seděl na okraji vany. Bill se ďábelsky usmál, což jeho bratr neměl ve svém rozpoložení šanci rozpoznat, a vymáčkl si na ruku trošku namodralého sprchového gelu.
„Houba se asi ztratila,“ zareagoval na Tomův nechápavý výraz a na poslední chvilku zahodil houbu za sebe, ještě než si toho jeho bráška stačil všimnout.
Bill něžně přiložil dlaň s gelem na Tomovu vlhkou hruď a jemně jí začal přejíždět po ztvrdlých bradavkách. Sunul se níž na ploché bříško, které se už nacházelo pod hladinou a o kterém před chvílí Tom prohlásil, že je hezčí než Billovo, a pak ještě níž, do slabin. Zavadil prsty o jemné kučery nad Tomovým ztopořeným penisem.
„Fíííí!“ vydal ze sebe Tom, jakmile se Bill dotkl dlaní jeho vzrušení.
„Fííí?“ zeptal se Bill.
„Fííí,“ dostalo se mu odpovědi. Nu, skvělá konverzace na to, že tu teď právě porušovali zákon.
Tom trochu rozhoupal vodu ve vaně, jak se posunul dolů a podsadil zadek, aby byla Billova ruka ještě blíž jeho údu. Voda trošku vyšplouchla přes okraj vany a prskla sebou do Billova obličeje.
„Ty teda dokážeš zkazit romantickou chvilku,“ zamumlal Bill.
Přitlačil ještě trošku víc na jeho ztvrdlé mužství, čímž dosáhl akorát toho, že Tom zachrochtal. Veškeré vzrušení z něj už nadobro vyprchalo, naštval se, vytáhl ruku zpod vody a s obviňujícím mlčením za sebou zabouchl dveře koupelny.
Člověk málem dosáhne svého snu, ale to prase se zrovna musí vožrat a všechno úplně zkazit!
°°°
Druhý den ráno
Tom rozlepil víčka a zamžoural proti odpolednímu slunci. Zmateně se zvedl, ale hned se zase uvedl do polohy ležmo, kvůli nesnesitelné bolesti hlavy.
„Auuu!“ zaúpěl a přitiskl si na čelo dlaň.
„Ale, šípkový princ se probudil!“ promluvil Bill přehnaně nahlas, čímž způsobil Tomovi další bolest.
„Musíš mluvit tak nahlas? Víš jak to bolí?!“ obvinil ho Tom a schoval se pod peřinu.
„No jo, kdyby ses včera nevožral, mohlo ti bejt dneska skvěle,“ rýpnul si Bill. Pod snůškou sarkasmu se však skrývalo čisté obvinění.
„Ale stálo mi to za to…“ usmál se Tom a vykoukl zpod peřiny.
„Jo?“ podivil se Bill.
„Jedna svůdná černovláska… Pozvala si mě domů.“
„Cože?!“
„Jo… Přišel jsem k nim, ale jak jsem se motal, tak jsem jim rozbil zrcadlo. Přiřítila se tam její mamka a pěkně mě seřvala. Taky jsem se říznul o střepy,“ pohlédl na svou dlaň, kde měl asi tři hlubší ranky, ale nevypadaly nijak vážně. Bill nepřestával žasnout a čuměl, jako by před ním přistál létající talíř a z něho vylezl osel ve skafandru a hlásil se jako Vyšší stupeň žití.
„Ale ona mě vynesla do schodů, pak mě zatáhla do koupelny, kde mě svlíkla a naložila do vany… Dál ti snad nemusím vyprávět, ne?“ otočil se na vykuleného Billa Tom.
„To teda fakt nemusíš.“ Bill sice věděl, že až na pár doteků mezi nimi k ničemu nedošlo, ale dovedl si představit, co asi vzrušený Tom udělal po jeho odchodu.
„Co tak koukáš? Je ti něco?“ zeptal se Tom.
„Ne.“
Tom se zaúpěním zalezl pod peřinu.
Bill jen nevěřícně zavrtěl hlavou.
„Mimochodem, proč máš zapnutej notebook na tý debilně růžový stránce se mnou a s tebou, jak se na sebe lepíme jak dva teplouši?“
Nebýt neděle, ten svatý to den, stala by se v domě Kaulitzových tak chladnokrevná vražda, že by i Jack Rozparovač mohl závidět.
autor: Emiily
betaread: Janule
betaread: Janule
Tak to mě takhle večer fakt rozesmálo 😀
Kdykoliv na tuhle povídku narazim tak si jí přečtu a po každym druhým řádku se tlemim jak ťunťa… miluju tu hlášku o oslovi a fííí…
Výýýborný fakt super xDDD
oseeel xD tak to jsem chcípla xDD aaa fííí tak to sem chcípla podruhé xD a do třetice všeho dobrého "Smrdíš" ,zkonstatoval Bill xDD noo thaQ to jsem fakt ležela xD TYJO UŽ JI ČTU PODESÁTÉ a stejně se pak tlemím jak blbbb xD SUPERNÍÍ!
Nejdřív mě trochu zarazila reakce Simone, když Tom rozbil zrcadlo, jak na něho a na chudáčka Billíka Billa až moc hnusná. Ale pak jsem se až do konce řezala smíchy. Skvělej obsah povídky a naprosto suprový hlášky!!!Prostě uplně skvělá ffka!!!Moc se mi líbí, že je to twincest, že jsou tam na něj narážky a tak, ale, že tam není hned zase hned sex a buhví, co ještě. Takhle to bylo prostě naprosto suprový!!!!Loleeec…xDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD!!!!
COOL POVÍDKA:-dJo a mimochodem ktomu čištění zoubků:-)Já bych Toma políbila ikdyby byl ožralej jak sviňa:-D