Výpadek proudu

Konečně se taky jednou za celej den dostanu ke compu… sedím,usrkávám colu, poslouchám Green Day a sjíždím stránky s hadrama, což už si dýl plánuju. Máme celej barák s Tomem jen pro sebe, protože naši jsou kdesi na návštěvě a přespí tam. A to je taky důvod, proč jsem se k tomu compu dostal až teď… Tom u toho sedí celej den! Venku fouká silnej vítr, asi bude pršet. Woow úžasný tričko! Ještě asi deset minut na ně zbožně čumim a už vyplňuju informace o sobě, abych si ho objednal po netu. Ještě to radši jednou zkontroluju – nerad bych tohle triko dopřál někomu jinýmu! Venku zahřmí, až zaduní okna. Najedu šipkou na tlačítko ‚potvrdit‘, ale v tom monitor s prasknutím zhasne, Green Day přestanou hrát a já tu sedím v úplný tmě a tichu. Sakra to nee! Opatrně, abych nezakopl o něco na zemi… jo, je tu bordel… dojdu k oknu a kouknu do ulice… všude tma.

Hm, super, takže vypadl proud všude a já můžu jen doufat, že se to někomu podaří dát brzo do pořádku!

„Billee?!“ozve se ze schodů Tom.

„No?“ křiknu.

„Já tu nic nevidim. Vypadl proud upe všude asi… toe v háji…“ slyším jeho hlas pomalu blíž a blíž… „..Nevíš,kde sou svíčky?“ zeptá se a už stojí ve dveřích.

„Ty voe, pročs nezůstal dole a nezkusil je najít tam?“ to je idiot… jako bych snad sbíral svíčky nebo co!

„Jo… no toe fakt…“ uzná a chce jít zase dolů.

„Počkej, pudu s tebou,“ ošahávám věci a nábytek kolem sebe, abych se dostal až ke dveřím, kde čeká Tom. „Tak běž první, tys tudy už šel,“ řeknu, když furt stojí a trochu se chytnu jeho ramene, aby mě naváděl. Bezpečně dojdem až do kuchyně, kde se nám po nějaký době poslepu podaří najít svíčky a kupodivu i zapalovač. Po takový době ve tmě je příjemná změna, když se místnost zaplaví aspoň tím nepatrným světlem, který ze svíčky vychází.

„Super, zrovna začínal dobrej film,“ řekne nasraným tónem Tom.

„Super, zrovna sem si objednával triko a už to skoro bylo!“ oplatím mu to. Chvilku ticho, pak se na sebe kouknem a rozesmějem se.

„Toe fakt klika! Po takový době zase doma a tohle!“ rozhodim rukama.

„Hmm… co budem dělat?“ Tom se loktama opře o linku…

„Noo… nevadilo by ti, kdybych se šel vysprchovat? Ještě sem to nestih… za světla xD.“

„No jasně, běž, já si zatím něco poslechnu, ok?“ a Tom už se sbírá a hází sebou s iPodem na gauč. Vezmu si jednu ze svíček a jdu se nahoru umejt. Normálně bych klidně počkal třeba do rána, ale jsem za celej den celej zpocenej a nechci jít spát jako čuně! Umyju si vlasy a až pak mi dojde, že si je vlastně nemůžu vyfénovat… no super! Odlíčím se a s mokrejma vlasama, který studěj, jdu dolů, zpátky k Tomovi.

„Hej, tak mě napadá, že když nejde proud, nepude asi ani topení, coo?“ oznámí mi, když přijdu. Dojdu k topení a položím na ně ruku… vlažný.

„Hm, asi máš pravdu,“ protáhnu zklamaně.

„Dyť ty máš upe mokrý vlasy!“ sedne si.

„Víš, mě nenapadlo, že nepude zapnout fén,“ přiznám.

„Dyť ti bude zima! Vysuš si to,“ zvedne se, zmizí v koupelně a vrací se s pár ručníkama.

„Na!“ hodí mi je.

„Dík,“ vezmu jeden a začnu si sušit vlasy.

„Pomůžu ti, ať je to rychlejc,“ taky jeden vezme a začne mi projíždět jednotlivý prameny. Je to zvláštní… přejíždí mi mráz po zádech a zimou to není… Je mi příjemný, jak se pečlivě dotýká mejch vlasů… Přistihnu se, jak se skoro nehnu, a tak radši rychle pokračuju dál, aby si ničeho nevšiml. Hromádka ručníků pomalu ubývá, až jsou mý vlasy skoro suchý.

„Dík moc!“ konečně mu kouknu do obličeje… najednou, jako bych nekoukal na bráchu, ale na někoho… panebože, jak mě najednou přitahuje! Tlukot mýho srdce musí být slyšet až bůhví kde! Rychle zamrkám a zaženu myšlenku ‚něco udělat‘.

„Nepudem si už lehnout? Klidně pojď spát ke mně, budem si povídat, ale už sem unavenej, tak si chci lehnout,“ protáhne se. „Tak co?“ zeptá se, když nereaguju.

„No jasně… ok… jo, budu u tebe spát,“ polknu. Co mi to nabízí? Pozhasínáme všecky svíčky až na jednu, díky který se bezpečně dostanem až do Tomova pokoje. Celou cestu jen konsternovaně zírám na jeho zadek, na kterej je teď mnohem líp vidět, když na sobě nemá ty svý xxl hadry… Lehnem do postele, Tom sfoukne svíčku a já jen zírám do stropu. Nevim, jestli za to může ta už docela dlouhotrvající tma, ale moje touha se každým okamžikem nebezpečně stupňuje… Neudržm se, prostě ne, nemyslim na následky, nemyslim na nic… prudce si sednu.

„Tome, zlobil by ses, kdyby… sedni si,“ řeknu. Nechápavě si sedne. I když mi srdce bije až v krku, jsem odhodlanej… „Můžu… můžu ti dát pusu?“ zeptám se a lehce se mi zamotá hlava, když ta slova slyším vycházet z mejch úst.

„Co, cože?!“ zeptá se vyděšeně. Položím mu ruku na rameno.

„Tome, já… musím. Promiň,“ řeknu už téměř bez dechu, nahnu se k němu a v tý tmě najdu jeho rty a dotknu se jich těma svejma… V první sekundě to vypadá, jakoby snad chtěl ucuknout, ale stisknu jeho rameno pevnějc a pokračuju… Líbám jeho rty a když o sebe naše piersy tiše cinknou, konečně pootevře pusu a pustí mě dovnitř. Kašlu na všecky zábrany a líbám ho tak, jak se na to cejtim… pořádně! Netrvá to dlouho a on přestává bejt netečnej a zapojuje se… Vrací mi stejně horlivý polibky. Tiskne se ke mně čím dál víc. Jakoby se v něm cosi probudilo. Jeho ruce, který mi bloudí po stehnech, bocích a bůhví kde ještě, mě absolutně nenechávaj v klidu a co chvíli se mi mezi polibkama vydere z úst vzrušenej sten. Pokládá mě na postel, nepřestává… spíš naopak… absolutně netušim, kde se to v něm všecko bere, ale přes moje vzrušení mi na přemejšlení nezbejvá v hlavě moc místa. Přesunuje se… líbá mě na stehnech a moje záda se jen prohejbaj.

„Ah, Tome!“ neudržím se. Když mě konečně bere do pusy, už téměř křičím a jen se snažím nezarývat mu svý dlouhý nehty moc hluboko do kůže na ramenou. „Už…“ je poslední slovo, na který se zmůžu, než se napnu v slastný křeči. Tom polyká a vrací se ke mně. Znova mě políbí a položí svou hlavu vedle tý mý.

„Co sme to provedli?“ zeptám se a ještě hluboce oddechuju.

„Já… Bille, já… tomu vůbec nerozumim!“ řekne trochu vyděšeně.

„Promiň…“ šeptnu a už začínám bejt zklamanej a smutnej, když…

„Rozhodně to musíme někdy zopakovat… bráško,“ otočí svou hlavu s úsměvem ke mně.

„Jo, já souhlasím,“ usmívám se taky a víc se k němu přitulim…

Aneb… jak twins přišla na to, co všecko jim jejich bráška může ‚dát’… xD

autor: *Nicky*
betaread: Janule