Rozhodně se posadil na posteli a rozsvítil lampičku na nočním stolku. Už ho nebavilo poslouchat tlumené vzlyky z vedlejšího pokoje. Prvních pár nocí se snažil předstírat, že nic neslyší. Když se jeho bratr rozhodl, že už se mu nadále nemusí svěřovat a že jeho problémy nejsou Tomova věc, ublíženě prohlásil, že se vnucovat rozhodně nebude. Teď však na nějakou uraženost úplně zapomněl. Nahodil na sebe jedno ze svých obřích triček a vydal se do vedlejšího pokoje. Teď už mu bude muset vysvětlit, co se děje. Vždyť je to jeho bratr, nemůže jen tak dál předstírat, že nic neslyší. Byl zvyklý na Billovy depresivní nálady. Se stresem a napětím kolem nich to nebylo nic neobvyklého. Cítil však, že tentokrát nejde o únavu. Něco se změnilo a jen tak to nepřejde. Už pár týdnů bezmocně sledoval, jak se bratr stahuje do sebe a dokonce ani jemu už nedovoloval nahlédnout do jeho myšlenek. Snažil se schovat veškeré pocity a Toma děsilo, jak dobře se mu to daří. Cítil, jak se z Billa stává chladná dřevěná loutka , která se dobrovolně nechává oblékat a tahat za provázky. Jen občas, v noci, ožije a vypustí ven do tmy všechny pocity, které v sobě schovává.
Zaklepal a zaposlouchal se. Vzlyky okamžitě ustaly a v pokoji zavládlo naprosté ticho. Rozhodně vzal za kliku a vešel. Rozhlédl se po pokoji, který osvětlovala jen pouliční lampa. U postele seděla schoulená postava. I přes pokročilou noční dobu byla stále oblečená. Přes dlouhé vlasy jí neviděl do tváře, i přes tu vzdálenost si však všiml, že se silně třese. Tom nebyl schopný pohybu. Nemohl uvěřit tomu, že je to jeho bratr. Vyzáblé ruce, nijak se nelišící od rukou kostlivce, měl sepnuté na hlavě a zdálo se, že se snaží vyrvat si všechny vlasy. Postava zvedla hlavu a podívala se na Toma. Ano, byl to Bill. Líčení měl nyní po celém obličeji, jak mu černé slzy potichu stékaly po tvářích až na krk. Tom k němu, jako v transu, pomalu přistoupil a posadil se vedle něj. Okamžitě ho chytil za ruce, ve kterých teď Bill svíral chomáče svých černých vlasů. Co ho donutilo? Vždycky se bál bolesti. Pokusil se ho po ruce pohladit, ta se však okamžitě sevřela v pěst. Tom nebyl schopen slova, sám si neuvědomoval, že i jemu už po tvářích stékají slzy.
,,Proč?“ dostal ze sebe po dlouhé době chraplavým hlasem jediné slovo, které se mu teď honilo hlavou..
,,Já nechci-“ hlas ho přestal poslouchat, jen bezmocně polykal slzy a nakonec zavrtěl hlavou. ,,Bez tebe,“zašeptal.
Tom jen nechápavě zavrtěl hlavou. ,,Jsem tu pro tebe, Bille. Vždycky budu a ty to víš.“
Nechápal, jak mohl Billa dostat do takového stavu právě on. Nikdy mu nedal důvod, myslet si, že ho opouští. Vždyť sám Bill ho vyhnal, byl to on, kdo se snažil přerušit jejich bratrské pouto.
,,Ne, nejsi.“ Slova tak tiše vyřčená, že by je snadno přeslechl, kdyby nebyla určená přímo jeho srdci. Slova, jež se do jeho hrudi bolestivě zapíchla a stále se prokousávala hlouběji k jeho srdci, jak mu docházel jejich význam. Pocítil, že zklamal. Pohlédl do čokoládových očí svého bratra, svojí druhé poloviny. Nikdy to nebyl Tom bez Billa. Nikdy nedokázal být sám a teď byl obviňován, že tu pro něj nebyl? Bill byl jeho součástí, jeho anděl. Nikdy nebyli dva. Jsou jen dvě části jednoho jediného celku. Spojení duší tou nejčistší a nejvěrnější láskou.
,,Udělám cokoliv,“ zašeptal Tom. Přes slzy už téměř neviděl. Rukou nahmatal bratrovu a donutil ho rozevřít pěst. Sepjal jeho prsty se svýma a čekal. Hleděl do bratrových očí rozmazaným pohledem a jako nikdy dříve si uvědomoval, jak moc ho potřebuje. Byl ochoten mu dokázat svoji lásku jakýmkoliv způsobem. Jak moc toužil po tom, dát mu všechno, co dokáže.
,,Tak mě polib.“ Nedokázal určit, zda Bill opravdu vyřkl ta slova nebo si je pouze vymyslela jeho ztrápená mysl. Bez dalšího váhání se naklonil k Billovi a chtivě se vpil do jeho úst. Jemně se dotýkal jeho rtů, snažíc se vyjádřit všechen cit, porozumění a touhu. Když Bill pootevřel mírně svá ústa a začal jeho polibek opětovat, hladově do nich pronikl a už si nevšímal svých ani bratrových slz, které se nyní mísily na jejich tvářích, stejně jako se míchaly dohromady jejich city, kterými doslova přetékali. Tom se téměř zalykal Billovými ústy, ale zároveň věděl, že se udusí, když je v tento moment něco rozdělí. Pochopil, že si nikdy nebyli a ani nebudou blíž než v tento okamžik., že znovu oba dýchají, probouzí se.
Zaklepal a zaposlouchal se. Vzlyky okamžitě ustaly a v pokoji zavládlo naprosté ticho. Rozhodně vzal za kliku a vešel. Rozhlédl se po pokoji, který osvětlovala jen pouliční lampa. U postele seděla schoulená postava. I přes pokročilou noční dobu byla stále oblečená. Přes dlouhé vlasy jí neviděl do tváře, i přes tu vzdálenost si však všiml, že se silně třese. Tom nebyl schopný pohybu. Nemohl uvěřit tomu, že je to jeho bratr. Vyzáblé ruce, nijak se nelišící od rukou kostlivce, měl sepnuté na hlavě a zdálo se, že se snaží vyrvat si všechny vlasy. Postava zvedla hlavu a podívala se na Toma. Ano, byl to Bill. Líčení měl nyní po celém obličeji, jak mu černé slzy potichu stékaly po tvářích až na krk. Tom k němu, jako v transu, pomalu přistoupil a posadil se vedle něj. Okamžitě ho chytil za ruce, ve kterých teď Bill svíral chomáče svých černých vlasů. Co ho donutilo? Vždycky se bál bolesti. Pokusil se ho po ruce pohladit, ta se však okamžitě sevřela v pěst. Tom nebyl schopen slova, sám si neuvědomoval, že i jemu už po tvářích stékají slzy.
,,Proč?“ dostal ze sebe po dlouhé době chraplavým hlasem jediné slovo, které se mu teď honilo hlavou..
,,Já nechci-“ hlas ho přestal poslouchat, jen bezmocně polykal slzy a nakonec zavrtěl hlavou. ,,Bez tebe,“zašeptal.
Tom jen nechápavě zavrtěl hlavou. ,,Jsem tu pro tebe, Bille. Vždycky budu a ty to víš.“
Nechápal, jak mohl Billa dostat do takového stavu právě on. Nikdy mu nedal důvod, myslet si, že ho opouští. Vždyť sám Bill ho vyhnal, byl to on, kdo se snažil přerušit jejich bratrské pouto.
,,Ne, nejsi.“ Slova tak tiše vyřčená, že by je snadno přeslechl, kdyby nebyla určená přímo jeho srdci. Slova, jež se do jeho hrudi bolestivě zapíchla a stále se prokousávala hlouběji k jeho srdci, jak mu docházel jejich význam. Pocítil, že zklamal. Pohlédl do čokoládových očí svého bratra, svojí druhé poloviny. Nikdy to nebyl Tom bez Billa. Nikdy nedokázal být sám a teď byl obviňován, že tu pro něj nebyl? Bill byl jeho součástí, jeho anděl. Nikdy nebyli dva. Jsou jen dvě části jednoho jediného celku. Spojení duší tou nejčistší a nejvěrnější láskou.
,,Udělám cokoliv,“ zašeptal Tom. Přes slzy už téměř neviděl. Rukou nahmatal bratrovu a donutil ho rozevřít pěst. Sepjal jeho prsty se svýma a čekal. Hleděl do bratrových očí rozmazaným pohledem a jako nikdy dříve si uvědomoval, jak moc ho potřebuje. Byl ochoten mu dokázat svoji lásku jakýmkoliv způsobem. Jak moc toužil po tom, dát mu všechno, co dokáže.
,,Tak mě polib.“ Nedokázal určit, zda Bill opravdu vyřkl ta slova nebo si je pouze vymyslela jeho ztrápená mysl. Bez dalšího váhání se naklonil k Billovi a chtivě se vpil do jeho úst. Jemně se dotýkal jeho rtů, snažíc se vyjádřit všechen cit, porozumění a touhu. Když Bill pootevřel mírně svá ústa a začal jeho polibek opětovat, hladově do nich pronikl a už si nevšímal svých ani bratrových slz, které se nyní mísily na jejich tvářích, stejně jako se míchaly dohromady jejich city, kterými doslova přetékali. Tom se téměř zalykal Billovými ústy, ale zároveň věděl, že se udusí, když je v tento moment něco rozdělí. Pochopil, že si nikdy nebyli a ani nebudou blíž než v tento okamžik., že znovu oba dýchají, probouzí se.
Víc, než tušíš, chci ti říct.
Touha znát tě. Víc a víc.
Znát tvou hloubku bezednou.
Vidět tvář tvou nevinnou.
Slyšet slova pochopení,
Sen to je a přece není.
Možná sním a možná bdím,
Však tvou vůni cítit smím.
autor: WildJude
betaread: Michelle M.
