MOC Díky za ty vaše komentáříky k první jednodílovce, fakt mě to nehorázně potěšilo ani nevíte jak, takže sem se teda nějak odhodlala díky vám napsat další jednodílovku a navazuje na tu předtím Neztrácej naději! Jo jen se mi zdá divná, tak očekávám i to nejhorší xD a je k tomu zase písnička od Evanescence – The Last Song I´m Wasting On You. Ta písnička není moc pěkná ale hodí se k tomu a taky sem to u ní psala, ale to jsou detaily xD , takže každopádně dík za všechny komenty i ty špatný xD
Stojím tady, teď sám, opuštěn a myslím na tebe a ptám se proč? Proč ty a proč vlastně my!
Odešel jsi mi skoro jako já jsem odešel tobě před půl rokem a teď nevím co dále dělat… už nevím jak dál, pamatuji si na to zamilované léto s tebou a myslel jsem, že už to lepší být nemůže, byli jsme snad všude, plnili si sny a pak jednoho dne to hloupé vyšetření mi zkazilo celý život… navždy! Jsi prostě pryč a já jsem tu sám bez tvé lásky a je to horší, než když ta láska byla neopětovaná před mojí nehodou.
Flashback
„Billíí, no tak stůj, neblbni jáá uff, já už nemůžu.“ Smál se Tom, ležící na rozkvetlé louce.
„Ale no ták, Tomi, snad si nám nehapinkal, ukaž, lásko, Billík ti pomůže.“
Přitáhl jsem si ho k sobě a jemně ho políbil.
„Ach Tome, jak já tě miluju a vždy budu, to si pamatuj,“ zašeptal jsem.
Tom přivíral oči, miloval, když mu to Bill šeptal a jemně se o něj otíral tváří, miloval na něm úplně všechno.
„Já tebe taky, Billí a málem jsi mi odešel a to už nikdy nedopustím už nikdy, i kdybych měl proto vraždit, jsi můj a to si zase pamatuj ty.
Konec Flashbacku
Na tvůj hrob jsem se zhroutil, oči zalité slzami, ty vzpomínky jsou tak mučící v téhle chvíli, dal bych vše proto, být znovu s tebou a hladit tě po tváři a ty by ses na mě usmíval a dával bys mi vlasy za ucho.
Ale teď už nikdy nebude žádný den s tebou a já budu žít jen ve vzpomínkách na ty úžasné chvíle, ale to už nedovolím.
Flashback
„Tome, pojď sem.“
„Ano, co potřebuješ, děje se něco?“
„Ne, jenom pojď sem a zavři oči.“
Zavedl jsem tě do kuchyně a dal ti jahůdku do pusinky a půlku ti s polibkem ukousnul a tys měl pořád zavřené oči a vychutnával si to tak jako já… byl jsi tak nádhernej.
„Bille, to bylo krásný.“
„Ale Tome, to není vše, ještě půj…“
„Pšššt… s tebou mi stačí i jedinej polibek a je to jak nekonečná dráha.“
A něžně mě pohladil po mé hvězdě a přitom se mi hluboko díval svýma čokoládovýma očima do těch mých.
„Hvězdičko,“ zašeptal a já se tiše usmíval a přikryl mu oči a vedl ho dál.
Konec Flashbacku
Oh ano, tenkrát naše první milování, bylo tak úžasný, nekonečný.
Leželi jsme pak v objetí a říkali jsme si naše sny, které se pomalu plnily a co bude dál.
Vždycky jsi byl v tomhle TEN optimista a mě to rozesmívalo, ty tvoje neskutečné představy, dokázali jsme mluvit hodiny !
Smáli jsme se, plakali, milovali a hlavně měli sebe navzájem. Až do teď.
Je to přesně týden co mi tě zabil, týden jsem nedýchal – nežil… byl jsi pryč, moje jediné slunce, mé potěšení, naděje a já jako bych odešel s tebou, s tvojí láskou a zůstala ze mě jen troska plná vzpomínek.
Flashback
„Bille, musíš jít na tu kontrolu, jenom tě vyšetří, lásko, musíš jít, měl jsi těžké kóma.“
„Já vím, Tomi, ale…“
„Neboj, už je to jen poslední vyšetření, uvidíš, bude to v pořádku, slibuju, vrátím se pro tebe za půl hodinky, jen něco zařídím a pak zase budem spolu.“
„Tak dobře, ale vrať se pro mě ano, víš že to tu nemám rád,“ špitl jsem a ty ses chápavě usmál
„Slibuju, vrátím se, teď už ale jdi, ať to máš za sebou. Miluju tě.
Konec Flashbacku
To byla tvá poslední slova a poslední polibek a také napolo nesplněný slib, cos mi dal a odešel jsi. A nechal jsi mě tam čekat.
A já čekal. Ale jen po půlhodině přijela sanitka, avšak nehoukala a kolem spousta novinářů, nevšimli si mě, šel jsem se podívat co se stalo a viděl jsem to, co mi navždy zastavilo srdce, viděl jsem tvé bezvládné tělo, přikryté pod bílým pláštěm a tvoje jméno znělo ze všech stran, podlomila se mi kolena, křičel jsem a vzlykal proč? Vstal jsem a běžel, běžel jsem jak nejrychleji jsem mohl, nešlo mě zastavit, až na jediném místě. Louka, ano, bylo to místo, na kterém jsme trávili spoustu času. Ale všechno končí, i to co by nemělo a ty si mi odešel, odešel jsi s láskou a nechal mě tady, ale byl jsi zabit láskou, nešťastnou láskou jednoho kluka, kterého opustila dívka kvůli lásce k tobě, zní to strašně, když i láska může zabíjet .
Naposledy se podívám na tvé jméno vyryté do kamene, skloním hlavu a z oka mi steče další slza, jedna z mnoha milionů prolitých. Otočím se a podívám se nahoru na nebe, je zamračené od té doby co jsi pryč, pro mě slunce nebylo.
Jen déšť slívající s mými slzami.
Rozběhnu se, nic nevidím, nic neslyším, jen běžím a vím že to udělám.
Utíkám do koupelny a zavřu dveře, opřu se o umyvadlo a dívám se na svůj odraz v zrcadle.
Vidím, jak ke mně zezadu přistupuješ, ale když se otočím, nejsi tam, musím za tebou.
Na papírek napíšu pár slov na rozloučenou:
Mám vás všechny moc rád, ale Toma miluju a bez něho žít nemohu. Půjdu za ním
S Láskou Bill.
Otevřu skříňku a vezmu žiletku, kterou už poněkolikáté držím v ruce, ale stále ji nepoužil, až doteď.
Sednu si na zem a opřu se zády o stěnu. Stále slyším tvůj smích, doprovází mě na každém kroku.
Jemně zatlačím a už cítím jen štiplavou a palčivou bolest a jak mé tělo pomalu ochabuje a stále se mi tvůj hlas ozývá v hlavě… ten smích, tvůj šepot a tvé dotyky cítím na své kůži jako kdyby jsi byl tady se mnou. V hlavě mi pomalu vyznívá věta: Miluji tě, vždy budu s tebou.
Vídím, jak mi z ruky vyklouzává vzkaz. Snažím se naposledy vyslovit miluju tě, ale v tom už zavírám oči a poddávám se tomu, že zas mohu být konečně s tebou.
.
.
.
.
.
.
.
.
„Bille, lásko! Jemně s ním Tom třepal. On však ne a né se probudit.Vyzdvihl to tedy do sedu a v tu ránu Bill procitl, z očí mu stále tekly slzy, to byl důvod, proč ho Tom vzbudil, měl strach, že se něco děje.
„Bože Tome, byl to jen sen, byl to jen sen ty s…si… a pak já…“ Koktal Bill mezi vzlyky… přece jenom to byl hnusnej sen.
„Už je to dobrý, jsem tu s tebou, vždy budu,“ konejšil ho a pevně tisknul k sobě.
A společně usínali v náručí, aby se mohli probudit do dalšího krásného dne plného čisté lásky.
…nebo taky ne :)…
autor: Weruuška
betaread: Janule
pěknýýýýýýýýýýýý,,,,
Ahojik, hladám výpomoc na môj blog. Stačí aby ste mali radi th a občas tam niečo hodili,a dali niekam reklamu, nech tam je viac ludí. Budem mocinky rada ak sa ozvete na mail, alebo v záhlavý na blogu je aj icq. papa
mocinky hezký…už sem se bála, že to špatně dopadne…
ten konec.. a nebo taky ne 🙂 .. dobrý.. 🙂
Wow mocka pěkná povídka
tý jo….už jsem myslela, že to skočí špatně, ale ten konec je mocky povedenej, nebo taky pokráčko, že???
no to si děláš srandu…..ten poslední odstavec, ten fakt, že to byl jen sen, mě nekontrolovatelně rozbrečel….samozřejmě nadšením, že je vše tak, jak má být….uf, to byl nervák. Mooooc dobře uchopená povídka x)))
pane bože to je úžasný já se u toho rozbrečela =)
moc pekny:)
Weruuško já tě nemám ráda!! Nemám ráda když mě věci rozbrečí a pak je to vždycky jenom sen!!
jů ještěže to skončilo tak hezky 🙂
je, už sem se lekla že to skončí smutně, ale ten konec to napravil 🙂
jééé ale ten konec mě dostal….už jsem se bála, že to skončí :´-( skoro se slzama na krajíčku……….Nádhera…..Napiš ještě něco pls!!;))
oh som myslela ze to skonci smutne ale ten konec ma potesil
uf uz som sa zlakla xD zhe sa taky zabije XD