autor: Haylzee
Sice už je po Vánocích, ale přesto ještě dostanete malý dárek. Zabalí vám ho Bill osobně, protože to je v téhle povídce jeho zaměstnání. 🙂 A od koho ten dárek je? Samozřejmě od Zuzu. 🙂 Přeložila pro vás tuhle čerstvou vánoční jednohubku, ale protože je dlouhá, rozdělila ji na čtyři části. Všechny je postupně uveřejním tak, aby byl poslední díl další neděli, tak si to hezky užijte a víte, co máte dělat… číst a pak komentovat. Pa J. :o)
Tom trpělivě stál ve frontě, vědom si toho, že si za to může sám, když nechal všechny své vánoční nákupy až na prosinec. Zvedl krabici, kterou držel v rukách, aby si ji znovu prohlédl, a sakra doufal, že jeho synovec tuhle sadu Lego Star Wars ještě nemá. Tomova starší sestra a její manžel si mohli dovolit koupit svým dětem, cokoliv jen chtěli, takže tady nebyla žádná záruka, když jste těm malým spratkům kupovali dárky, že už tu danou hračku nevlastní. Tom ale nechtěl strávit příliš času přemýšlením, jen už chtěl mít své nákupy hotové a zapomenout na to.
Řada se pohybovala rychleji, než čekal, a dřív, než to věděl, Tom kráčel z hračkářství a zpět do rušného vícepatrového obchodního domu, a jen tak tak se mu podařilo uhnout z cesty nákupnímu vozíku utrápeně vypadající ženy, která štěkala výtky na tři malé děti šinoucí se za ní.
Tom nezaujatě nahlížel do výkladních skříní, kolem kterých procházel, neochotný do některého z nich skutečně vstoupit. Tímhle tempem své nákupy nikdy včas nedokončí. Když před sebou spatřil kiosek s kávou, Tom zrychlil, šťastný, že má před sebou nějaký cíl. Doposud se mu podařilo koupit jen jeden dárek, ale vzhledem k tomu, že mu to trvalo čtyřicet pět minut, považoval to za dostatečný úspěch, po kterém si zasloužil dávku kofeinu.
Bylo to ve chvíli, kdy odcházel od kiosku s kávou v ruce, kdy ho Tom spatřil; ve skutečnosti se na místě zastavil, aniž by si to sám uvědomil. Tam stál, v malém stánku na balení dárků hned vedle centrálních eskalátorů vedoucích do třetího poschodí, posílal oslňující úsměv mladé ženě, která k němu právě přišla s plnou náručí předmětů k zabalení. Dokonce i s tou roztomilou červeno-zelenou elfskou čepičkou posazenou na svých divoce vypadajících bílo-černých dredech vypadal ten kluk jednoduše jako ta nejvíce dech beroucí osoba, na kterou měl Tom kdy to štěstí pohlédnout. Tom neměl tušení, kdo ten kluk je, všechno, co věděl, bylo, že ho musí poznat, Tom ho nutně potřeboval mít ve svém životě. Byl si tím tak jistý, jako si ještě nikdy ničím jistý nebyl.
Srdce se mu v hrudi zbláznilo, Tom se přiblížil ke stánku, dokud nestál hned za mladou ženou a jejími nově zabalenými balíčky. Tom jí nahlížel přes rameno na způsob, jakým si s ní ten krásný kluk, který jí pomáhal, vesele povídal, tak přátelsky na to, že měl, alespoň podle Toma, tu nejhorší práci ve vánočním období.
Tom ztuhl, když ten kluk mávl ženě na rozloučenou a náhle mezi nimi nestálo nic, a Tom na něj jen zíral, neschopen jediného slova.
„Můžu nějak pomoct?“ Zeptal se ten kluk a poslal svůj neuvěřitelný úsměv Tomovým směrem. Tom měl pocit, jako by právě byl požehnán. Oči toho kluka byly sytě zlatohnědé a jiskřily na Toma i zpod těch tmavých, pomrkávajících řas. Tom nikdy předtím neviděl kluka s plnohodnotným make-upem, ale byl si jistý, že tenhle kluk mohl dát kterémukoliv z těch takzvaných módních guru na Youtube na frak.
Otevřel ústa, ale zjevně byl stále oněmělý, a tak jen sledoval, jak úsměv na tváři toho kluka uvadal, dokud se jeho výraz neproměnil do starostlivého.
„Jsi v pořádku?“ Zeptal se a pak kývl k tašce v Tomově ruce. „Chceš, abych ti něco zabalil? Nic se za to neplatí, jen mi musíš ukázat účtenku.“
„Uhh… já…“ Tom neměl tušení, co jej to popadlo; obvykle si dokázal hezké kluky omotat kolem svého malíčku díky lichotkám a něčemu, co u něj bylo nazýváno jako neodolatelný šarm, ale tenhle kluk ho stejně tak dobře mohl zabalit ve svém stánku do přepychových rolí balicího papíru a odvézt ho domů jako hračku, protože Tom byl v jeho přítomnosti kompletně bezmocný.
Než ze sebe mohl udělat ještě většího idiota, Tom se na místě otočil a svižně odkráčel, neschopný unést to ponížení při sledování reakce toho kluka na jeho divné chování. Avšak čím dál se dostával, tím více začínal Tom panikařit nad myšlenkou, že už tu přitažlivou krásu nikdy znovu neuvidí, že už se na něj nikdy nebude moct znovu podívat, i kdyby třeba jen jednou.
„Kurva, kurva, kurva,“ zamumlal a zaplul do nejbližšího obchodu, který mohl najít, a který byl zrovna plný nezvyklých věcí a hraček populární kultury, u kterých mohl předstírat, že zaujaly jeho pozornost, zatímco vymýšlel, jak se znovu přiblížit k objektu své náhlé posedlosti a vysvětlit, že skutečně není totální blázen.
Tomovi se podařilo koupit přihlouplý set podivných panákových skleniček pro svého švagra, než z obchodu zase vyšel, a pak chodil po obchoďáku v kruzích a pokoušel se uklidnit, aby mohl jít zpátky do toho balicího stánku a očarovat toho rozkošného kluka natolik, až z něj rovnou spadnou kalhoty, aniž by na něj po celou dobu nápadně zíral. Byla to ta druhá část, se kterou měl potíže, Tomovi bušilo srdce, jen co si vzpomněl, jak hleděl do těch nádherných očí. „Kurva, seber se,“ zamumlal si pro sebe. „Je to jen kluk.“
Ale nebyl to jen kluk, byl to ten kluk. Tom už slyšel o lásce na první pohled a zavrhl to jako nesmyslnou taktiku používanou ve filmech, kde se pokoušeli přesvědčit lidi, že dva naprostí cizinci se do sebe skutečně mohli zamilovat v okamžiku, kdy na sebe pohlédli, ale Tom to cítil, a k jeho zlosti, náhle každá směšná romantická komedie, kterou kdy neochotně přetrpěl, dávala smysl.
„Sakra.“ Do výhledu se mu dostaly eskalátory, a Tom tajnůstkářsky postával za sloupem a nenápadně pohyboval hlavou v naději, že by mohl zahlédnout záblesk balicího stánku, a co bylo důležitější, osoby stojící uvnitř. Tom vzdychl, když ho zahlédl, a sledoval, jak se ten kluk směje, zatímco balí velkého plyšového medvídka pro postaršího muže. Tom stále nemohl pochopit, jak někdo, kdo po celý den musel stát na místě a balit dárky, mohl vyzařovat takovou radost a štěstí.
Počkal, dokud stánkem neprošlo několik dalších lidí, protože se nechtěl cpát ve frontě s dalšími zoufalci. Tom potřeboval mít toho kluka o samotě, jen aby mu to všechno vysvětlil.
„Ahoj,“ podařilo se mu jej úspěšně pozdravit a počkal, než ten kluk vzhlédl od místa, kde uklízel role balicího papíru.
Oslňující úsměv byl zpátky, a Tom se bál, že jen z toho pohledu zase zamrzne.
„Hej, takže ses přece jen rozhodl, že chceš něco zabalit?“
Tom o krok postoupil, dokud nestál přímo ve stánku, odkud mohl vidět cedulku se jménem na jeho oblečení. ´Bill´. Tak obyčejné jméno pro tak omračující bytost.
Tom se usmál. „Opravdu se za to předtím omlouvám, já…“ Bezradně zvedl ruku s nákupními taškami. „Zapomněl jsem, že potřebuju ještě něco, byl jsem trochu mimo, vánoční nákupy mě tak trochu přivádějí k šílenství…“
Bill mávl rukou, nevypadal tím ani v nejmenším obtěžován. V tu chvíli si Tom všiml malých zvonečků připnutých k elfské čepici, které zacinkaly pokaždé, když se Bill pohnul. Mohl být ještě rozkošnější? „Oh, vůbec si s tím nedělej starosti. Tohle je tak stresující část roku, věř mi, ty věci, které vidíš, když celý den sedíš uprostřed obchoďáku během vánočního nákupního… šílenství.“
Jeho úsměv byl upřímný a Tom oceňoval ten nenucený způsob, jakým se mu podařilo odmávnout Tomovo blábolivé vysvětlování jeho očividné reakce na Billův vzhled. Tom uvažoval, jestli byl prostě jen zvyklý to tak dělat, protože předpokládal, že to bylo nezbytné, když jste se procházeli kolem a vypadali… takhle.
Tom toho mladíka rychle přejel očima, zachytil pěstěné nehty – černé s bílými špičkami a ladící k vlasům, smyslný oční make-up a lesklé rty. Tom nikdy neměl nic proti trochu větším nákladům na samo-údržbu, a něco mu říkalo, že Bill za to bude stát.
„Takže,“ pokračoval Bill, stále se usmívající. „Co pro mě máš?“
„Uhh, oh, ano.“ Tom se rozesmál a vylovil z tašky krabici Lega a sadu panákových skleniček, než vše položil na pult.
Bill předměty zvedl. „Předpokládám, že to není pro jednu a tu samou osobu?“
Tom se znovu rozesmál, byl jím okamžitě okouzlen. Zavrtěl hlavou. „Ne, jeden je pro synovce a jeden pro švagra.“ Našel sám sebe, jak Billovi lehce vykládá o své rodině, a ten mu odpovídal, zatímco zkušeně balil jeho dárky, a nakonec vytáhl dva lepicí štítky a na každý jeden nalepil.
„Chceš si napsat jména, nebo bych měl já?“ Zeptal se ho Bill nonšalantně.
„No, já mám příšerný rukopis,“ přiznal Tom. „Takže, pokud ti to nevadí…“
Bill se rozzářil a několikrát cvaknul perem. „Samozřejmě, jaká budou jména?“
„Tady bude James, a na tom druhém Lucas.“
„A, ehm, od koho jsou?“ Zazubil se na Toma, zatímco si připravil pero nad štítek do správné polohy.
„Co? Aha, od Toma,“ řekl Tom, a úsměv mu připitoměle vrátil. „Jsem Tom.“
Bill oba dárky popsal a poté je po pultu přisunul nazpět k Tomovi. „No, tady to máš, Tome. Takže už máš všechny nákupy hotové?“
Tom se zašklebil. „Vlastně to je teprve začátek.“
„Ahááá,“ Bill našpulil rty v ukázce soucitu, ale nakonec nebyl schopný zadržet smích. „Hodně štěstí, doufám, že seženeš všechno, co potřebuješ.“
Tom se otočil, našel za sebou tvořící se frontu a zklamaně si uvědomil, že už nadále nebude moct postávat kolem a klábosit s Billem.
„Díky,“ řekl s úsměvem a znovu pohlédl na Billovu jmenovku. „Bille.“
Billovu tvář roztáhl ještě širší úsměv a krátce na Toma zamával, když odcházel pryč a zanechával jej jeho dalšímu zákazníkovi.
Následující den se Tom ocitl zpátky v obchodním domě, byl připravený na další nákupy a definitivně na více Billa. Už ho špehoval v jeho stánku, kde se srdečně smál s mladým párem, zatímco jim balil jejich dárky, a vypadal stejně šťastně jako den předtím. Zajímavější byl jeho vršek bez rukávů, který mu každou chvíli sklouzával z ramene, jak si Tom všiml, a nechával tak volný výhled na jeho nahé, smetanové rameno. Tom zasténal a pokračoval v chůzi, odhodlaný nevrátit se, dokud nekoupí alespoň jeden dárek.
Podařilo se mu vydržet, dokud za sebou neměl dva nákupy, a rázoval si to ke stánku s mnohem větším sebevědomím než předchozí den.
„Ahoj!“ Pozdravil ho Bill se vždy přítomným oslnivým úsměvem stále pevně na svém místě.
„Čau,“odpověděl Tom a ostýchavě sklopil hlavu. „Jak se máš?“
„Skvěle, díky, a co ty? Jak pokračují nákupy?“
Tom si povzdechl a hodil na pult box Game of Thrones spolu s nejnovější počítačovou hrou Call of Duty. „No, jde to pomalu, ale jde to, hádám? Nakonec se dostanu na konec.“
Bill přikývl a pochvalně nad dárky zabroukal, než začal vytahovat balicí papír. „A pro koho jsou tyhle?“
„Pro mého kámoše Gustava. Klidně je zabal dohromady.“
Bill při balení dál pokračoval v mluvení, ale vše, na co se Tom dokázal soustředit, byl způsob, jakým Billovi neustále sklouzávalo tričko z ramene, jak pohyboval rukama.
„Není ti zima?“ Přerušil ho Tom najednou a myslel přitom na sníh, kterým musel projet, jen aby se toho rána do obchodního domu dostal.
Bill pokrčil rameny a zběžně si tričko potáhl zpět na rameno. „Pořád jsem v pohybu, a mají tady tepelné čerpadlo, takže opravdu ne. Taky jsou tu moc velké davy lidí.“
„Jasně, jasně,“ řekl Tom. „Takže… pracuješ tady každý den?“
„Každý den kromě pondělků,“ odpověděl Bill. Tom přikývl a v duchu si udělal poznámku, aby se sem v pondělí vůbec neobtěžoval chodit.
„V ty dny si děláš svoje nákupy?“ Tom předpokládal, že Bill měl přestávky na svačinu i návštěvu záchodu, ale ty mu opravdu nedávaly dostatek času.
Billův úsměv se změnil v samolibý. „Moje nákupy byly dokončeny v listopadu,“ odpověděl. „Mám rád, když už to mám z krku.“
Tom hvízdnul. „Páni, to je organizace.“
„Jo.“ Bill Gustavův dárek oštítkoval a podal ho zpátky Tomovi. „Navíc, nemám toho na nakupování tak moc. Jen něco pro mé rodiče, prarodiče a Jacka.“
„Jacka?“ Tom doufal, že si Bill nevšiml toho, jak se mu celé tělo napjalo při zmínce jména nějakého kluka, ale pochyboval o tom.
„Jo,“ odpověděl Bill. „Velký, zarostlý a moc rád mě celého olíže pokaždé, když mě vidí.“ Rozesmál se nad Tomovou otevřenou pusou. „Jack je rodinný pes,“ vysvětlil.
Tom se uvolnil, hlasitě vydechl a snažil se to zakrýt smíchem. „Aháá, jasně.“ Bill se hihňal a Tom cítil, jak mu po zadní straně krku stoupá horko a hrozí, že mu zrůžoví tváře. Hodil si zabalený dárek zpátky do nákupní tašky a poslal Billovým směrem další ostýchavý úsměv. „Radši už půjdu… při troše štěstí mě uvidíš znovu s dalšími věcmi k zabalení.“
„Při troše štěstí,“ zopakoval Bill a lehce naklonil hlavu s pohledem, při kterém Tom málem zakopnul o vlastní nohu.
„Čau,“ zaskřehotal Tom a zamával, než rychle odkráčel, myslí mu poletovala představa toho, jak přejíždí jazykem přes Billovo nahé rameno. Bylo to pravděpodobně poprvé v životě, kdy Tom žárlil na psa.
Tom se dokázal udržet a toho dne navštívit balící stánek už jen jednou; Bill se smál, když mu Tom ukázal legrační golfové tričko, které měl pro svého otce společně s dalšími malými kousky, které se mu podařilo sehnat.
„Jestli je něco jako můj otec, bude to milovat,“ řekl mu Bill vřele a Tom odešel s úsměvem na tváři, který mu tam zůstal po zbytek dne.
V Tomově bytě stromeček začínal vypadat jako řádný vánoční strom, s malou hromádkou dárků položených pod ním, přesně jako si pamatoval z Vánoc trávených doma. Cítil se docela pyšně; obvykle koupil každému jen dárkový poukaz, ne že by na tom snad bylo něco špatného, jelikož Toma nenapadal žádný praktičtější dárek, ale také to znamenalo, že nikdy neměl nic k zabalení a pokaždé se u své rodiny ukázal s hromádkou poukazů.
Tento rok do toho chtěl vložit více úsilí, a díky Billovi to bylo neuvěřitelně jednoduché. Poukazy nepotřebovaly být zabaleny, a Tom potřeboval každou dobrou výmluvu, aby mohl navštívit balící stánek. Tyto Vánoce nebudou žádné dárkové poukazy.
autor: Haylzee
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 24
A opat mam vianocnu naladu. 🙂 A ja som dnes poskladala svoj stromcek do krabice. Je to velmi roztomile ako Tom kazdy darcek nechava zabalit. Ako sa tak nevtieravo vtieravo dostava k Billovi. Tesim sa na pokracovanie. Dakujem za preklad a Stastne a vesele
Krásné jsem zvědavá kdy Bill zjistí že tam Tom chodí hlavně kvůli jemu.
Jééé, bonbónek od Haylzee. Může být něco lepšího? Zatím to vypadá moc dobře. Jsem zvědavá jak to Tom vyřeší a kdy konečně chytne příležitosti za pačesy a někam Billa pozve.
Děkuji za překlad
Jůůů, povídka vypadá úplně skvostně a opět mi přinesla krásnou vánoční atmosféru, až je mi líto, že je už dávno po Vánocích. 🙁
Každopádně při Tomových nákupech jsem se děsně smála, protože jsem je to samé v bledě modrém. Jsem doopravdy příšerná co se týče nákupu Vánočních dárků, všechno kupuji na poslední chvíli a vesměs se uchýlím k tomu, že polovina dárků jsou dárkové poukazy! 😀 Takže Toma naprosto chápu. Asi bych taky někdy potřebovala nějakého sexy kluka u balicího stánku, aby mě to dokopalo k tomu pořádně nakupovat. 😛
Tom a jeho počáteční nervozita byla rozkošná. Úplně jsem se u toho culila, ale byla jsem ráda, že se docela brzy ovládl a dokázal s Billem normálně mluvit. 🙂 Ty jejich balicí chvilky jsem si úplně užívala!
Moc děkuji za překlad téhle vánoční, nádherné povídky! 🙂
Tak toto je skvostné 🙂 usmievam sa ako úplny blbeček, Bill Toma úplne očaril, a nielen jeho 🙂