Warum du?

Vyfoukl cigaretový kouř z úst. Jen tak tam stál, opřen o zašlou stěnu, černovlasý muž. Díval se do dáli a v hlavě měl jasno. ,Tohle už se víckrát nesmí stát!‘ řekl si naposledy v hlavě. Odhodil cigaretu na popraskanou zem. Uhasla, jakmile dopadla do kaluže. Bylo právě po dešti. Vzduch byl čistý a vlhký. Snad jen kouř, který zavinila cigareta, ničil tu dokonalost. Odlepil se od stěny, otevřel dveře a s tíhou na prsou vešel dovnitř. Ocitl se v úzké chodbičce, která vedla do sklepení. Každý schod byl pro něj jako rána bičem, která zanechala trvalou jizvu v jeho srdci. Každým schodem byl blíž a blíž. Blíž své pomstě, kterou již teď tak moc nenáviděl. Dorazil na konec chodby. Stačilo jen vzít za kliku a otevřít dveře.Vzal za kliku a hlavou mu prolétlo světlo vzpomínek. Vzpomínek na bolest, kterou přinesla ona osudná noc.

~

V klidu spal ve svém pokoji. Nic ho netížilo. Byl to ještě bezstarostný chlapec, který znal jen světlou stránku života. Právě se mu zdál sen, sen o jejich slávě. Byli na koncertě a fanoušci pod nimi zpívali společně písničky. Byl nesmírně šťastný. Tolik energie mu jen dávali. Otevřely se dveře a v nich stála postava. Byla malátná. Stačilo si jen domyslet, že je osoba opilá. Přistoupila k jeho posteli a pohladila ho po černých vlasech.

,,Bille..“ vzdychl tiše. Chlapec se probudil. V pokoji byla tma a tak neviděl, kdo to u něj je.

,,Tati? Jsi to ty?“ zeptal se nejistě.

,,Ne. To není on.“

Ten hlas byl Billovi známý. Jen tím alkoholem a jeho rozespalostí si nemohl uvědomit, komu patří.

,,Slib mi, že nebudeš křičet,“ řekl šeptem.

,,Cože?! Sakra! Nech toho!“ začal se bránit. Byl však příliš slabý na to, aby se ubránil.

Políbil ho. Jednou rukou mu držel ruce za hlavou, aby se nemohl bránit a tou druhou už mu sundal trenýrky. Bill zakřičel. Ale to už mu zacpal ústa a otočil si ho na břicho. Bill slyšel, jak si rozepnul zip u kalhot.

,,Ne! Prosím, nech mě být! Co to děláš?! Nech toho! Kurva, nech mě!“ vzpouzel se Bill.

,,Ani nevíš, jak moc tě chci! Neboj se, nebude to moc bolet.“ Surově do něj vniknul. Billem projela krutá a ostrá bolest. Vytryskly mu slzy. Vsakovaly se do polštáře. Nemohl nic dělat. Byl bezmocný. Neměl sílu bojovat. Tak moc to bolelo. Nikdy takovou bolest nezažil. Chtěl volat o pomoc, ale pak si uvědomil, že je v domě sám. Nikdo jiný krom nich tam nebyl.

Přirážel stále rychleji a surověji. Pořád víc a víc. Bill pocítil, jak mu zaryl nehty do zad. Sykl a z očí mu vytryskly další slzy. Když se konečně udělal, vyšel z Billa ven. Zapnul s zip. Poplácal ho po nahém zadečku a měl se k odchodu.

,,Ty kreténe! Čů*áku!! Vypadni! Slyšíš!! Vypadni!! Nenávidím tě!“ Zařval na něj z posledních sil.

,,Vždyť to tak nebolelo… ne?!“

,,Vypadni!!“ Billovi se zlomil hlas. Jakmile se zabouchly dveře, schoulil se do klubíčka a brečel. Probrečel tak celou noc, dokud únavou neusnul.

~

Stál tam přede dveřmi a otřásl se nad vzpomínkou. Jakoby to bylo včera, co pocítil tu bolest. Konečně se odhodlal a otevřel dveře. Vešel do místnosti, kterou osvětlovala jen stará lampa. Rozhlédl se kolem sebe.

,,Hansi, sakra. Kde je?“ zeptal se podrážděně Bill. Byl již dospělý a nerad čekal – rozmar z mládí.

,,Nemohli jsme ho nikde najít. Asi bys měl jít domů a vyspat se z toho. Hned jak ho najdeme, tak ti dám vědět,“ opověděl nervózně Hans.

,,Ale měl tu přeci být! Dobře… nebudu se tu zbytečně rozčilovat. Jen ho najděte a přiveďte mi ho. Nemůže se přeci jen tak vypařit!“ Rychle vyšel ven. Na vzduch. Potřeboval se nadechnout. Měl dost té hniloby, která tu byla všude kolem něj. Sáhl do kapsy a vytáhl krabičku. Otevřel ji, vytáhl cigaretu a zapálil si. Ruce se mu nervozitou klepaly. ,Ne. To bude dobrý, Bille. Oni ho najdou a ty budeš mít klid. Jen se nerozčiluj!‘ našeptávala mu mysl. Hlas už neměl jako dřív. Dřív, když mu bylo šestnáct let a byli na vrcholu slávy. Byl jiný. Cigarety mu ho přetvořily. Byl nakřáplý a sytější. Víc specifický. Černé vlasy mu padaly do čela a schovávaly právě rozezlenou tvář. Čokoládové oči už také nebyly to co dřív. Už nebyly plné lásky, radosti a důvěry. To vše zničila jedna jediná osoba za pouhou noc. Byl doma. V bezpečí. Jediný domov, který mu zůstal. Jeho vlastní rodina ho zavrhla. Po té osudné noci, se vše změnilo. Nevěřili mu a tak došlo k nejhoršímu. Přišel o rodinu. Jediná věc, kterou miloval nadevše, byla pryč. Navždy. Když dospěl, zamiloval se do krásné dívky a ona do něj.

Všechno hodil za hlavu a začal znovu. Ale poslední dobou se změnil. Něco ho trápilo a ona mu přestávala rozumět. Už to nebylo jako dřív.

Odemkl dveře bytu. Oddechl si. Vždy se tu cítil v bezpečí. Jen u ní. Svlékl si černý těžký kabát a pověsil ho na věšák. Z kuchyně k němu doléhaly divné zvuky. Potichu šel blíž. To, co uviděl, byla největší rána, která ho kdy zasáhla. A že jich bylo hodně. V tom okamžiku se v něm probudil všechen vztek nahromaděný za všechny ty roky. On tam souložil s jeho dívkou snů!

,,Ty prase jedno hnusný!! Ty kreténe! Copak jsi mně neublížil už dost?!“ rozeřval se na celý byt. Odtrhl je od sebe a jemu dal pěstí tak, že upadl na zem. ,,Vypadni! Kurva už! Běž pryč!“ Dívka s pláčem celá v šoku běžela rychle pryč. Popadl ho a zvednul ze země. ,,Co si myslíš?! Myslíš, že můžeš mít každou?! To teda ne! Do prdele, jak já tě nenávidím! Tome, proč??“ Bill byl jako smyslů zbavený. A není divu. Ten koho hledal, byl u něj doma a šoustal s jedinou osobou, kterou miloval.

,,Hej brácha, uklidni se! Promluvíme si v klidu a všechno bude ok,“ navrhl vystrašeně Tom.

,,Já s tebou nemám o čem mluvit! Už tehdy v noci, kdy si se opil a pak… pak mě přeřízl. Nikdo mi to nechtěl věřit! Všichni, celá ta posraná rodina věřila víc tobě než mně. Zničil jsi můj sen! Zničil jsi můj život! Sakra! Byli jsme si bližší než cokoli jiného. Ale ty, ty jsi to všechno posral. A proč?! Proč vlastně? Jasně… jenom jsi si chtěl užít. Proč ne, že jo!? Dům prázdný a v pokoji spí nic netušící brácha. Jsi nechutnej! Vážně Tome, jak já tě nenávidím..“ oči se mu zaleskly. Slzy by se rády prodraly ven, ale Bill to nedovolil. Nechtěl, aby ho jeho bratr viděl brečet. Nahmatal šuplík a otevřel ho. Vytáhl kuchyňský nůž a podíval se Tomovi do očí.

,,Hej počkej… Počkej přeci, Bille! Prosím tě, to se nějak vyřeší,“ zaskuhral Tom.

,,Ne… Tohle se nebude řešit. Jen mi řekni, proč? Proč ty?? Proč zrovna ty…“ napřáhl se rukou s nožem. ,,Jak já tě nenávidím!“ řekl opovržlivě a bodl. Tom vytřeštil oči bolestí. ,,Vždyť to tak nebolí.. ne?!“ zopakoval Bill jeho slova, která nikdy nezapomněl. Tom se sesunul k zemi. Všude byla krev. Bill vrátil nůž zpátky do šuplíku a pustil Toma. Ten tam ležel v kaluži krve. Bill se otočil a odešel. Ještě než si oblékl kabát a zamířil ven z bytu, slyšel, jak k Tomovi přiběhla uplakaná dívka a volala sanitku.Znechuceně zabouchl dveře a odešel pryč. Venku sáhl do kapsy. Zapálil si další cigaretu. Bylo mu lépe, ale jen nepatrně. Celý svět se mu zhnusil. Už neměl kam jít. Ani za kým. Opřel se o zábradlí mostu a díval se dolů na vodu. Z dálky slyšel houkat přijíždějící sanitku. To ho však nevzrušovalo a dál se díval do vody. Jediná stopa, která po něm zůstávala byl cigaretový kouř. Byl konec. Další jeho sen se rozplynul jedním pouhým okamžikem…

autor: Susi
betaread: Michelle M.