Where There’s Smoke

Jezevčíkův zuřivý štěkot byl první, co Billa probudilo.

„Jdi spát, Penny!“ zařval, přetočil se na záda a přimáčknul si polštář na obličej v zoufalém pokusu ztlumit ten protivný zvuk. Ulyšel cvakot psích drápků směřující k jeho pokoji. Vteřinu předtím, než se rozdrnčel požární alarm. Posadil se na posteli, nyní už kompletně vzhůru. „Co to…“

Jeden závan kouře stačil, aby Bill pochopil. Popadl telefon ležící na nočním stolku, chytil Penny do náruče a utíkal ke dveřím. Hustý šedý dým valící se z prádelny ho zastavil a on zkoprněl. Jenom vytrvalé Pennyino kňučení ho přimělo vzpamatovat se. Na stole u vchodu uviděl svou černou koženou tašku. Vzal si ji. Rozrazil vchodové dveře, vypotácel se ven a nadechl se studeného nočního vzduchu.

Doběhl na chodník a zjistil, že Gustav, jeho soused, už na ulici stojí. Držel v ruce telefon a zíral na svůj byt, který se teď zdál být na jedné straně úplně pohlcený plameny. Na té straně, jejíž stěnu měl společnou s Billem.

„Gusi, co se stalo???“ vyhrkl Bill. „Jsi v pořádku?“
„Jsem v pohodě,“ odpověděl Gustav s podivným klidem. „Ačkoliv mám pocit, že všechno, co jsem vlastnil, je pryč.“

Billovi se ulevilo, když z dálky zaslechl sirénu, jejíž zvuk se postupně přibližoval.

„Co se stalo?“ zeptal se znovu.
„Já… já vlastně ani nevím. Probudil jsem se a moje prádelna byla… prostě hořela. Bylo tam hodně ohně.“ Gustav se podíval na Billa, jako by byl překvapený, že ho vidí. „Slyšel jsi můj požární alarm…?“
„Ne! Můj se rozdrnčel taky…“ Bill se otočil na jejich dům a pohladil Penny po zádech. „Viděl jsem kouř v prádelně a utíkal jsem pryč.“
„Sakra, Bille, omlouvám se.“ Gustav potřásl hlavou, přičemž stále zíral na hořící budovu. „Nechápu, co se stalo.“
„No, pokud si rád nehraješ se sirkami, řekl bych, že to byla zkrátka jedna z těch podivných nehod.“

Dvě hasičské stříkačky namířily na bytový komplex a vřeštící sirény vyháněly víc a víc sousedů ven na chodník. Vyděšená Penny se v Billově náručí vrtěla a kňučela. Z vozu vyskákala, jak se zdálo, přímo armáda hasičů, kteří s hadicí vyběhli směrem ke Gustavovu bytu.

„Můj taky!“ křičel Bill a ukazoval ke svým vchodovým dveřím, jež byly pořád otevřené dokořán.

Další skupina požárníků zamířila i s hadicí do Billova příbytku.

„Je někdo uvnitř?“

Bill poskočil, vylekaný hlasem, který za sebou zaslechl. Rozhlédl se a uviděl dva policisty čekající na odpověď.

„Oh, ne,“ zavrtěl Bill hlavou. „Jsme jen já a můj pes a Gustav taky žije sám.“

Strážníci přikývli a vydali se směrem k rostoucímu davu za účelem uhlídat, aby se někdo nedostal příliš blízko k požáru.

Zvedl se vítr, který Billa roztřásl, a tím upozornil na to, že stojí venku a nemá na sobě nic kromě tenkých pyžamových kalhot. Bill položil Penny na zem, přikázal jí, aby si sedla, a ruce obtočil kolem svého těla ve snaze se zahřát. Oheň se během pár minut zdál být pod kontrolou. Bill mohl skrz své okno pozorovat, jak plameny pohasínají, a krátce na to se hasiči začali trousit ven z obou bytů, přičemž smotávali hadice a sundávali si helmy, aby se ochladili. Jeden z nich, menší než Bill a vytahující si dlouhý ohon zpod bundy, přistoupil k oběma mladíkům. Podle jmenovky na uniformě bylo jeho příjmení Listing.

„Který z vás bydlí v…“

„Začalo to u mě,“ odpověděl Gustav.

„Ráno sem pošleme požárního inspektora,“ řekl hasič. „Vypadá to na problém s topným tělesem ve vaší sušičce, nebo to mohl být ucpaný filtr na textilní vlákna.“

„Prosím, ne něco tak primitivního,“ zamumlal Gustav a sklonil hlavu pod tíhou směsice studu a rozpaků.

„Ve druhém bytě to není tak zlé,“ promluvil další požárník, který k nim přistoupil. „Kromě prádelny se to nestačilo nikde rozšířit. Kdo…“

„Je můj,“ opáčil Bill.

Na okamžik zapomněl na chladnou noc a na to, čím si před chvílí prošel. Muž proti němu byl stejně vysoký jako on, ale očividně mohutnější – i kdyby neměl uniformu. Zpod bundy vytáhl vlasy a odhalil účes z černých copánků, které nechal spadnout na záda, zatímco oplatil Billovi pohled párem tmavě hnědých očí. Na jeho jmenovce stálo Kaulitz.

„Máte štěstí,“ řekl. „Škodu nadělal hlavně kouř.“

„Oh, díkybohu.“ Billovi spadl kámen ze srdce. „Takže nejsem bezdomovec?“

„Ani náhodou. Možná jen otevřete okno, abyste vyvětral, a promluvte si s vaším domácím o úklidu.“

„Vy bohužel nejste takový šťastlivec,“ obrátil se druhý hasič na Gustava. „Vaše prádelna a kuchyně jsou skoro kompletně zničené.“

Bill zalapal po dechu. Nezaznamenal, že muž s copánky se vzdálil.

„Gustave, to je strašné! Chceš spát u mě na gauči, dokud…“

„To je v pořádku, Bille,“ ujistil Gustav svého kamaráda. „Moje máma bude mít pro mě připravený pokoj pro hosty dvě vteřiny poté, co jí zavolám. Můžu si jít dovnitř vzít alespoň nějaké oblečení?“ zeptal se muže s ohonem.

„Jistě. Druhá část bytu je nedotčená.“

„Tak na tom s tím štěstím nejsem zas tak zle,“ zabrblal Gustav.

Bil zvedl Penny do náruče a konejšivě zabořil nos do jejího kožíšku. Najednou ucítil něco teplého a měkkého na svých ramenech. Otočil hlavou a zjistil, že ho muž s copánky zabalil do deky. Volnou rukou chytil okraje přikrývky a usmál se.

„Trochu zima na to být venku jenom v pyžamu,“ podoktnul hasič. Než se Bill zakryl dekou, stihl muž zahlédnout odlesk piercingu v jeho levé bradavce.

„Děkuju… hm… strážníku? Kaulitzi?“ zakoktal se Bill.

„Vlastně jsem poručík.“

Bill se přistihl, jak zírá na stříbrný kroužek zdobící mužův spodní ret, s nímž si momentálně hrál poručíkův jazyk. Ani jeden z dvojice si nevšiml Listingova pobaveného zafunění.

„Ehm,“ odkašlal si.

Poručík Kaulitz si dovolil ještě jeden pohled, načež vrátil svoje jednání do profesionální roviny.

„Inspektor se sem dostaví zítra ráno,“ řekl. „Zkontroluje oba byty a vyřešíte s ním věci týkající se pojišťovny.“

„Moc vám děkujeme, pánové,“ vyslovil Gustav, „za všechno.“

„Oh, můj Bože, ano,“ vzpamatoval se Bill a podíval se na oba požárníky. „Jsme vám moc vděční.“

„Jenom děláme svou práci,“ usmál se Kaulitz.

***

O dva dny později Penny škrábala na vchodové dveře bez sebe starostí, jestli se dostane ke své misce s vodou.

„Bože, zklidni se,“ smál se Bill, když odemykal dveře. „Pochybuju, že bys umřela žízní.“ Odepnul Penny vodítko a pobaveně sledoval, jak přímo letí do kuchyně. „Psycho pes.“

Akorát hodil na zem tašku a skopl tenisky, když uslyšel zvonek. Podivil se, protože nečekal žádnou návštěvu. Kouknul se klíčovou dírkou a zalapal po dechu. Couvnul a těsně se vyhnul zvědavé Penny. Připlácl si dlaň na pusu, jako by ho muž na druhé straně dveří mohl slyšet.

Co tu, sakra, dělá? proběhlo mu hlavou.

Pomalu otevřel dveře, nepochybujíc o tom, že vypadá stejně zmateně, jak se cítil.

„Strážníku… ehm… poručíku…“

„Jsem Tom,“ zasmál se muž s copánky Billovým rozpakům.

„Co vás sem přivádí?“

„Práce,“ odpověděl Tom vážně. „Jsem tu, abych zkontroloval místo požáru a ujistil se, že se nestalo nic horšího, než jsme původně mysleli.“

„Ale ten inspektor…“ Bill pohodil hlavou. „To je jedno, znáte svou práci lépe než já. Pojďte dál.“

Tom vešel a Bill si ho chvilku prohlížel. Široký hrudník a ramena se zřetelně rýsovaly pod námořnicky modrým tričkem, které mělo vepředu písmena FIRE a EMS rozmístěná kolem nějakého loga. Tmavě modré džíny zakrývaly to, co se jevilo jako moc pěkný zadek.

„Jak se jmenuje?“

„Cože?“

Bill zamrkal a uvědomil si, že se Tom přikrčil a právě si nechal očichávat prsty pejskem.

„Jak se jmenuje váš pes?“ zopakoval Tom.

„Oh… Její jméno je Penny.“

Tom byl párkrát olíznut, načež se postavil a vydal se přes kuchyni do prádelny.

„Wow.“ Stoupl si doprostřed malé místnosti a rozhlédl se. „Váš domácí se činil.“

„Já vím,“ usmál se Bill. „Přišel včera, když jsem byl v práci, a všechno dal dopořádku. Vyčistil podlahu, opravil a zamaloval díru ve zdi… Prostě všechno. Dokonce mi nabídl, že vymění sušičku, protože na téhle je pár šedivých šmouh. Ale ubezpečil jsem ho, že takhle je to v pořádku.“ Naklonil hlavu, když si Tom klekl, aby prozkoumal místo, kde byla předtím propálená díra. „Takže už jste byl u Gustava?“

„U koho?“ Tom se zmateně otočil.

„Gustav?“ připomněl mu Bill. „Ten kluk, co bydlí vedle, se zničenou kuchyní?“

„Oh! Jo, hm…“ Tom se poškrábal vzadu na krku a cítil, že jeho historka začíná pokulhávat. „Tam jdu hned potom.“

Bill zkřížil paže na prsou a opřel se bokem o pračku. Asi už věděl, která bije.

„Tome, je pro tebe kontrola místa, kde byl požár, opravdu běžný postup?“

Tom stisknul rty, ale nepodařilo se mu potlačit úšklebek.

„Okay, dostals mě,“ přiznal se. „Dneska mám volno. Já… možná jsem si vyhledal tvoje jméno v inspektorově zprávě.“

Bill se zaculil a udělal krok k Tomovi.

„A udělal jsi to, protože…“

„Myslel jsem na tebe,“ odpověděl Tom a přejel jazykem přes svůj piercing ve rtu. Rozhodl se vynechat to, že na Billa myslel hlavně poslední dvě rána ve sprše.

„Mohl jsi jenom zavolat.“

Tom zahlédl záblesk kuličky v propíchnutém jazyku. Atmosféra v místnosti postupně houstla.

„Chtěl jsem tě vidět.“

„Proč?“

„Co myslíš?“

Při rozhovoru se k sobě muži postupně přibližovali, pořád víc a víc, až se skoro dotýkali. Bill si olízl rty a vpíjel se očima do těch Tomových.

„Fajn,“ začal a zaháknul ukazováčky za poutka na kalhotách svého protějšku. „Teď když jsem tě odhalil… Co s tebou?“

Více než ochotně otevřel ústa, když k nim Tom bez dalších řečí přitiskl ta svoje, a nedokázal potlačit sten. Rychle se Tomovi podvolil. Stáli v prádelně, Billovy prsty byly sevřené okolo poutek a Tomovy ruce pevně tiskly jeho boky. Vyměnili si olíznutí a jemné kousnutí. Bill cítil silné dlaně, které ho zmáčkly ve chvíli, kdy jeho jazyk překonal hradbu Tomových rtů. O krok ustoupil a usmál se, když ho Tom následoval. Na okamžik přerušili polibek.

„Kam jdeš?“ reptal Tom.

„Možná bys tu rád stál a dělal tohle celý den…“

„Je to dobrý začátek.“

Bill zanaříkal, když Tom přerušil jeho počínání a přitiskl si ho k sobě. Kousl ho do spodního rtu ve stejném okamžiku, kdy se dotkli boky a jejich vzrušení do sebe narazila.

„Znamená to, že mi nabízíš víc?“

„Pokud chceš,“ přitakal Tom roztouženě hlubokým hlasem.

„No… Bohužel obvykle nemívám kondomy v prádelně,“ vydechl Bill.

Zase zacouval a Tom šel přímo za ním. Zamířili zpět do bytu. Odtrhli se od sebe, aby Tom Billovi mohl svléknout tričko. Bill zavřel oči, když se Tom začal věnovat jeho krku. Zhluboka se nadechl, když jedno místo stiskl zuby, a zasténal, když ten samý bod obkroužil vlhkým teplým jazykem. Pravou rukou do něčeho praštil a ve chvíli, kdy slyšel rámus, došlo mu, že v obýváku shodil na zem štos DVD.

Bill odhalil Tomův vypracovaný hrudník a odhodil jeho svršek někam do dálky. Při cestě do ložnice narazil ramenem do futra. Tom si zul boty a tak tak se stihl zapřít jednou rukou, když Bill zakopl a se smíchem se svalil na postel.

„Zvládneš celou tu dlouhou cestu a pak zapomeneš, že má tvoje postel nohy?“ zamumlal a kousnul mladíka pod sebou do ušního lalůčku.

„Víš, většinou nechodím pozadu,“ připomněl Bill neobvyklý styl chůze.

Přísahal by, že se jeho srdce zastavilo, když Tom stáhl rty okolo bradavky propíchnuté stříbrnou tyčinkou a začal ji jemně sát. Bill zanaříkal a zšátral po zapínání svých džín.

„Jsi netrpělivý,“ uculil se Tom, odstrčil mu ruce stranou a převzal jeho činnost.

Bill se nezmohl na odpověď. Kalhoty měl už stažené tak, aby mohl být osvobozen jeho penis. Jeho partner uchopil to až bolestivě napjaté mužství a pohladil ho. Bill zavzlykal a automaticky pohnul boky. Sténal a stahoval si džíny, jak nejníž mohl, a skoro zakřičel radostí, když mu je Tom konečně úplně sundal.

Tom se zarazil a pozorně si prohlédl krásného mladíka ležícího na posteli a roztahujího nohy, kterému z vrcholku penisu stékaly čiré kapky na břicho.

„Teď ty,“ vydechl Bill.

Posadil se a začal pracovat na rozepnutí Tomových kalhot. Škubnul, zatahal za ně a rychle je poslal na podlahu. Uchopil Tomův penis, olízl si rty a celý ho vcucnul. Tomovi unikl táhlý sten. Jeho ruka klouzala po Billových vlasech v rytmu jeho přírazů. Bylo to tak krásné, že by to klidně nechat dojít až do konce… Ale ne, chtěl víc. Mnohem víc. Mírně zatahal za černou hřívu. Bill, nyní zadýchaný a s rudými nateklými rty, nechal penis vyklouznout z pusy. Tom palcem obkroužil ta smyslná ústa a sledoval, jak se jeho prstu dotkla špička jazyka a celý ho oblízla. Bill Toma nespustil z očí a popaměti sáhl do šuplíku u postele, kde tušil tubu s lubrikačním gelem. Beze slov ho podal svému partnerovi, lehl si a rozevřel stehna.

Tom si klekl mezi jeho nohy, rychle si vymačkal lubrikant na prsty a odhodil tubu stranou. Obkroužil Billův vstup a prostředníčkem vnikl dovnitř. Zahýbal s ním, a když ho vytahoval, trochu ho ohnul. Bill vykřikl, víčka křečovitě sevřená. Tom přidal druhý a během chvilky i třetí prst. Bez obtíží našel slastný bod, a zároveň obstarával Billovo vzrušení. Pod tíhou laskání se Bill prohýbal.

„Tome, jsem připravený!“ zafuněl. „Pojď do mě!“

Tom se nenechal pobízet dvakrát. Ze zásuvky vytáhl kondom a nasadil si ho. Přidal gel a rozetřel si ho po celé délce.

„Na kolena,“ přikázal.

Bill se v mžiku přetočil, aby mohl vyhovět. Překvapeně zapištěl, když ho Tom popadl za nohy a přitáhnul ho blíž k okraji postele. Opřel se o předloktí a zadržel dech, když druhý muž narazil na jeho vstup, a vydechl ve chvíli, kdy proklouzl dovnitř. Tom strnul v půli cesty, ohromen tím nejtěsnějším teplem, jaké kdy pocítil. Byl si jistý, že Billovi udělal modřiny, jak mu svíral boky ve snaze ovládnout se a neproniknout do jeho těla tak prudce, jak toužil. Pomalu se odtáhl, aby vzápětí znovu přirazil. Pořád se držel na uzdě.

„Bože,“ zasténal Bill, opřel si čelo o dlaně a zkoušel se uklidnit.
„Jsi v pohodě, Bille?“ zeptal se Tom starostlivě.
„Jo, jenom… už je to nějaká doba.“
Podíval se přes rameno a mrknul na znamení, že je připravený. Když se Tom začal pohybovat, zasténal. Tom už neplýtval časem a nasadil svižné tempo. Pohupoval se tam a zpět a Billovy vzlyky a vzdechy byly rajskou hudbou pro jeho uši.

„Silněji!“ poručil si Bill.

Tom mu rád vyhověl. Přitáhl si ho za boky a zaútočil špičkou penisu přímo na jeho prostatu. Bill vykřikl jeho jméno a Tom sledoval, jak se v rytmu přírazů začal uspokojovat. Billovy svaly se okolo Toma stáhly. Ten zanaříkal a pocítil, že už to nebude trvat dlouho.

„Uděláš se pro mě, Bille?“ zeptal se zhrublým hlasem plným chtíče.
„Kurva!“ zařval Bill. „Jo!“

Tom stiskl Billa ještě silněji. Stačily už jenom tři pohyby a Bill vybouchl. Tom viděl, jak si zuřivě mačká penis a poté jeho tělo s přicházejícím uvolněním ochabuje. Tom zasténal. I jeho orgasmus se dral ven. Když ze sebe dostal všechno, odtáhnul se a viděl, jak se Bill doslova zhroutil na břicho.

Vydal se do koupelny, kde se zbavil použitého kondomu a namočil žínku. Pak se vrátil do ložnice a bez okolků přimáčkl mokrý hadřík na Billova záda. Ušklíbl se, když se jeho tělo otřáslo. Uslyšel tichý smích.

„Bože… Díky.“

Bill se posadil, otřel si stopy po vyvrcholení z břicha a snažil se očistit i prostěradlo. Pak hodil žínku Tomovi, který ji chytil, také se s ní omyl a vrátil ji do koupelny. Po návratu se opřel každou rukou z jedné strany Billovy hlavy a věnoval mu dlouhý vlhký polibek.

„Musím jít,“ pověděl mu, ač nerad.

„Už?“ zeptal se Bill a vrhl na něj prosebný pohled.

„Já… ehm… opravdu jsem neplánoval, že tu budu tak dlouho.“

„Hmm…“ Bill ohrnul ret a sledoval, jak se Tom obléká. „Takže… Budu muset založit další požár, abych tě sem zase dostal?“

Tom na něj úkosem pohlédl a zazubil se.

„Buď… Nebo by sis se mnou prostě mohl vyjít.“

„Jo, to zní mnohem méně traumaticky.“

Tom se zachechtal a podal svůj telefon Billovi, jenž mu přidal svoje číslo do seznamu.

„Budeš mít později čas?“ zeptal se Tom.

„Spíš zítra,“ odpověděl Bill, aby nevypadal příliš nedočkavě.

Tom se nahnul pro poslední polibek a poté si olízl rty.

„Dobře… Takže ti zavolám zítra.“

autor: elvisfan