pokračování
2015
Bill nastartoval svůj laptop, uvelebil se v autobusovém křesle a otevřel spouštěč pro svou hru Sims, která se se bzučením začala vesele načítat. Nakonec se nedostal k instalaci hry a všech dalších balíčků dřív, než zamířili na své první turné po letech, a Bill se nemohl dočkat, až to vyzkouší.
Bylo už o několik hodin později, když se autobus zastavil a Georg a Gustav přišli na návštěvu, kdy Bill konečně vzhlédl od obrazovky.
„Kde je Tom?“ Byla první věc, která vyšla z Georgových úst.
Bill pokrčil rameny. „Šel si zdřímnout, myslím.“
„Ááách, nová?“ Zeptal se Georg, vklouzl na křeslo vedle Billa a otočil si laptop k sobě.
„Ano,“ odpověděl Bill, přisunul si laptop zpět a zamračil se na něj.
„Něco dobrého?“
Bill si zamyšleně poklepal na bradu. „No, simíci jsou příšerně oškliví, ale ve skutečnosti je to opravdu cool, jiné než ta poslední.“
Gustav se naklonil, aby viděl přes Georgovo rameno. „Opravdu? Mně to připadá úplně stejné.“
Bill zavrtěl hlavou a ukázal jim, jak je celé simí sousedství nyní otevřené, a ne omezené na jednotlivé pozemky v čase, a zdálo se, že dokonce i Gustav je ohromený.
„A,“ pokračoval Bill vzrušeně, „nainstaloval jsem všechny balíčky a je tu spousta nových věcí, které se dají dělat, jako cestování do budoucnosti a bydlení v hausbótech, které skutečně plují po vodě, a potápění se a windsurfing a sežrání žraloky! Můžou dokonce žít pod vodou, pokud se z nich stanou mořské panny.“
„Wau, chci hrát, pusť mě k tomu taky.“ Georg zabubnoval rukama o stůl a zavrtěl se v křesle.
„Jdi do prdele,“ řekl Bill s opovržením. „Pořídil jsem si to, abych se zabavil, zatímco vy jste pryč a klátíte své manželky a přítelkyně.“
Aww,“ zavrkal Gustav soucitně. „Není to tak, jako bys taky nemohl jít někam někoho klátit, Bille.“
„Jak myslíš,“ řekl Bill přezíravě. „Taky jsem si pořídil všechny ty online věci, protože už je to levné, když je venku ta nová hra.“
„Online věci? Balíčky nestačí?“ Georg zavrtěl hlavou.
„Jo, můžeš si koupit nové světy, a další věci. Mám starý fantasy svět a můžeš si z vajec nechat vylíhnout své vlastní draky a taky tam je jeden jako pirátská loď, gotický, a jeden, který je jako Vegas s kasiny a tak, dokonce i mimozemský svět, trochu jako Mars. Ooh, a můžeš si postavit svou vlastní horskou dráhu.“
„Tak si pospěš, ať se na to podíváme,“ řekl Georg netrpělivě. „Když už mě nenecháš hrát.“
Bill si povzdechl a vrátil se ke hře, čímž ukázal Georgovi dva simíky sedící bok po boku v gondole, která plula přes vodní kanály.
„Je to jako v Benátkách!“ Řekl Georg vzrušeně, už nyní ohromen.
Bill přikývl. „Tak romantické.“
„Ježíši, nejste to tam ty a Tom, nebo ano?“
Bill hodil po Gustavovi zničujícím pohledem a přiblížil tváře obou simíků. „Ne, vlastně jste to vy dva.“
„Tys nás dal do hry?“ Zeptal se Georg zmateně.
„Samozřejmě,“ řekl Bill. „Jste naši homosexuální sousedé.“ Nedokázal zadržet smích, jak jej Georg šťouchl do boku. „Gustave,“ pokračoval Bill. „Ty jsi zatím moje hlavní postava. Máš práci jako vykladač tarotových karet, přítele a pět psů.“
Gustav přikývl. „To beru.“
„Vytvořil jsi Pumbu?“ Zeptal se Georg.
„Ano!“ Bill zatleskal a našel cestu zpět do světa, kde stavěl dům pro sebe, Toma a jejich mazlíčky. „
„To jsi ty? Proč jsi celý jiskřivý? A proč máš křídla?“ Georg zamžoural na obrazovku s vyprsknutím.
„Udělal jsem ze sebe vílu,“ řekl Bill jednoduše a usmál se hrdě na blikající verzi sebe sama na obrazovce. „S balíčkem Supernatural můžeš mít různé druhy. Toma jsem vytvořil jako vlkodlaka.“
„Ale já chci být vlkodlak,“ zakňučel Georg.
„Ty chceš co?“ Tomův hlas byl ochraptělý, zíval a třel si spánek z očí, když se vynořil ze spacího prostoru. Billovi připadal až příliš roztomilý.
„To je Sims,“ řekl Gustav. „Jsem gay s Georgem, a dokážu předpovídat budoucnost.“
Tom se zazubil. „A co ve hře?“
Bill se rozchechtal, jak mezi jeho dvojčetem a Gustavem vypukla nevyhnutelná potyčka v omezeném prostoru, zcela nevhodném pro takový kravál. Pak rozzlobeně vykřikl, když Gustavův zadek narazil do hrany stolu a málem mu zavřel laptop.
„Pozor!“ Zařval Georg a ochranitelsky zvedl ruku. Pak se obrátil k Billovi. „Můžeme ze mě udělat vlkodlaka a použít cheat na peníze, abys mi koupil ten největší dům, jaký můžeš získat?“
Bill předstíral, že to zvažuje. „Můžeš být zombie a pořídím ti hausbót.“
„Domluveno.“
—
Bill seděl se zkříženýma nohama na posteli, s laptopem otevřeným vedle sebe a jeho simík si vesele plaval v obrovském bazénu, který mu Bill vytvořil, spolu s mega sídlem, ve kterém žil. Bill tomu věnoval pozornost jen napůl, rozptýlen zprávami na svém telefonu a známou melodií, kterou mohl jen slabě slyšet odněkud v domě. Tom si hrál se svou akustickou kytarou a to Billa vždy potěšilo; věděl, že Tom miluje hraní si s vybavením nahrávacího studia, ale s kytarou v ruce opravdu zářil, alespoň pro Billa.
Byli nyní znovu doma, první část turné skončila a oni si užívali příjemnou přestávku, než zamíří znovu pryč, ale tentokrát nebudou daleko od domova. Bill nemohl říct, že by mu chybělo tolik času tráveného v autobuse, ale rozhodně postrádal ostatní kluky, trávení času každý den s jejich crew a ze všeho nejvíc mu chybělo oblékání do bláznivých kostýmů a vystupování před davem.
„Hej,“ Bill zvedl oči od svého telefonu a spatřil Toma stojícího ve dveřích ještě s kytarou v ruce. Bill si ani nevšiml, že hudba ztichla.
„Co se děje?“ Usmál se Bill a přesunul svůj laptop stranou, aby tak vytvořil prostor pro Toma. Tom nechal kytaru opřenou ve dveřích, natáhl se na Billově posteli a zívl.
„Nic moc, jen jsem ospalý.“
Bill přikývl; bylo teprve pozdní odpoledne, ale od chvíle, kdy se vrátili domů, hodně podřimovali a odpočívali. Turné je vyčerpávalo víc, než si většina lidí uvědomovala a oni potřebovali čas na dobití. Pohlédl na Toma, který vedle něj ležel na břiše, s tváří napůl skrytou v Billových polštářích. Oči měl zavřené a vypadal tak klidně, že si Bill zoufale přál, aby se mohl přitulit vedle něj a společně s ním si zdřímnout. Tom často podřimoval v Billově pokoji, a ač to bylo opravdu hezké, vždy to byla bolestná připomínka toho, co Bill nemohl mít.
Bill se podíval na svůj laptop. Minimálně to nemohl mít v reálném životě.
„Co teď dělají?“ Překvapil Jej Tomův tlumený hlas; myslel si, že jeho dvojče už odpadlo.
„Cože?“
„Simíci,“ řekl Tom. „Co teď dělají?“
„Aha,“ řekl Bill s vřelým úsměvem. Tom nikdy nebral na vědomí Billovu hru. „Já plavu v bazénu, a ty jsi v práci.“
„Ach, moc pěkné,“ zamumlal Tom, zvedl hlavu a zazubil se na něj. „Já vydělávám všechny peníze, zatímco ty se čvachtáš na slunci.“
„Jo,“ řekl Bill bezstarostně. „Simík Bill ví, jak si užít.“
„Zní to docela nudně v porovnání s tím, co se obvykle děje.“
Billovi se na vteřinu zastavilo srdce, myslel, že ho Tom přistihl a zjistil, že si s ním Bill v Sims vesele hraje na rodinu. Pak si uvědomil, že Tom jen odkazoval na vylomeniny, které se děly, když Bill hrál s Georgem a Gustavem. Když Bill hrál sám, byla to docela nuda – jeho simí dvojčata procházela svým každodenním životem v relativním klidu, muchlovali se při každé příležitosti, kterou dostali – možná proto, že Billův pocit viny jim nedovolil zajít někam dál – a tiše společně stárli. Když Bill hrál s Gustavem a Georgem, domy byly páleny do základů, děti byly odváženy sociálními službami a obvykle byl minimálně jeden simík zatčen. Naposledy když hráli, nastal meteorický déšť a simík Gustav byl rozmáčknutý obří vesmírnou skálou. Museli hru načíst znovu bez uložení, aby tomu mohli příště zabránit a ze simíka Georga se nestal vdovec.
Bill se zachichotal, jak si znovu vzpomněl na své přátele. „No, jestli se budeš cítit líp, tak Gustav byl nedávno unesen mimozemšťany a teď je těhotný s mimozemským dítětem.“
Tom se rozesmál do polštáře. „Teď se opravdu cítím líp.“
—
„Proč to trvá tak dlouho, než se to načte?“ Stěžoval si Georg.
„Já nevím,“ řekl Bill a protočil oči do kamery zaměřené jejich směrem. „Pravděpodobně proto, že tam je tolik věcí, a čím déle budeme hrát, tím víc věcí se bude načítat.“
Druhá část turné byla dobře a opravdově v plném proudu a skupina měla nějaký čas na odpočinek v zákulisí, než to šílenství začne znovu. Bill a Georg byli na gauči s Billovým laptopem usazeným rovnoměrně mezi nimi, zatímco Tom s Gustavem byli oba rozvaleni v křeslech a něco ťukali na svých telefonech. Erik byl ve své obvyklé pozici za kamerou a lovil náhodné záběry pro jejich kanál na YouTube.
Bill si dával pozor, aby načetl uloženou hru, která neobsahovala jeho blaženě zamilované dvojčecí simíky. Očividně nepotřeboval, aby to celý svět viděl, ale co bylo důležitější, bylo úplně jedno, jaká zkáza postihla jejich simí já s Georgem u kormidla, pokud to byla úplně jiná hra.
„Co je ta zelená věc?“ Georg ukázal na laptop, když konečně skončilo načítání, a Bill se hrdě zazubil.
„To je Gustavovo mimozemské dítě. Byl unesený a oplodněný.“
„Ách, cože? Proč se všechny ty cool věci stávají jemu? Já chci být oplodněný!“
„Ty chceš, co?“
Bill se rozesmál nad výrazem jejich asistenta. Mike se právě odněkud vynořil a zíral na Georga mírně rozrušeně.
„To je Sims,“ řekl Gustav ze svého křesla, aniž by vzhlédl.
„Aha, cool,“ řekl Mike a naklonil se, aby viděl na obrazovku. „Jsem tam já?“
„Jo,“ odpověděl Bill. „Podařilo se mi tě proměnit v mořského muže. Žiješ na dně oceánu. Georgův dům ti občas propluje nad hlavou.“
Mike se něj nechápavě podíval. „Nemám ponětí, co jsi to právě řekl.“
Tom se zasmál a hodil svůj telefon vedle sebe. „Věř mi, neptej se.“
Bill vystrčil jazyk na své dvojče. „Stáhnul jsem z internetu motorku pro tvého simíka, Tome.“
Tom vypadal příjemně překvapený. „Oni můžou jezdit na motorce? To je cool.“
Bill se na něj zářivě podíval a pak pohlédl do kamery. „To je jediná motorka, kterou má dovoleno řídit.“
„No, a je to tady zase,“ slyšel, jak Georg suše poznamenal.
„Hmm?“ Bill se otočil od kamery, aby viděl na obrazovku. „Cože? Ne!“ Pokusil se vytrhnout Georgovi počítač, ale ten ho nehodlal pustit. Simík Bill a jeho simí dvojče spolu nepokrytě flirtovali a bylo jen otázkou času, než-
„Ano!“ Georg vítězně zapumpoval pěstí.
„Tys je přinutil to udělat!“ Vykřikl Bill na Georga, jak se rty simíků spojily ve sladkém polibku.
„Udělat co?“ Zeptal se Erik.
„V každé Sims hře,“ začal Georg vysvětlovat, ale Bill mu pevně přitiskl dlaň na ústa.
„Kurva, ne.“
„Ach bože, už se to stalo zase?“ Gustav konečně vzhlédl k místu, kde spolu Bill a Georg na gauči částečně zápasili. Zazubil se. „To jsou tři ze tří!“
„O čem to mluvíte?“ Zeptal se Tom nevinně, a Bill měl pocit, že bude brečet.
„Sims, Sims 2 a teď Sims 3,“ řekl Gustav, jak počítal na prstech. „V každé hře dvojčata skončí tak, že se muchlujou.“
„Jdi do prdele,“ řekl mu Bill ledově.
„To je… divné,“ řekl Mike a podíval se na dveře, jako by chtěl rychle uniknout.
„Hej!“ Trval na svém Bill. „Není to moje vina. Vyhledal jsem si to on-line a je tam chyba ve hře, okay?“ Věděl, že jeho tvář hoří, i když nikdo nevěděl o jeho čase stráveném o samotě s hrou, kdy žil prostřednictvím svého simíka.
„V každé z nich?“ Zeptal se ho Gustav samolibě.
„Ano!“ Bill střelil pohledem po Tomovi, ale výraz jeho dvojčete byl nečitelný.
„Určitě tam je,“ škádlil ho Georg a mrkl na kameru.
„Prostě jen žárlíš, Georgu.“ Bill byl překvapený, když Tom konečně promluvil.
Georg se na Toma zamračil. „Žárlím na co?“
„Že můj simík si raději užije s Billem než s tebou.“ Rozchechtal se a k Billově úlevě se všichni začali smát spolu s ním. Bill tiše děkoval za to, jak je jeho dvojče úžasné a pak se rychle obrátil k Erikovi.
„Celé to vystřihni,“ řekl vážně.
„Jasně.“
—
Americká část turné byla téměř u konce a Bill zakázal Gustavovi a Georgovi Sims poté, co nechali Billova simíka, aby se mu vylíhlo červené dračí mládě a to střílelo ohnivé koule na všechny obyvatele města, dokud Billovi ve hře nezůstal jediný přítel. Naštěstí měl Bill ještě svou druhou uloženou hru, tu, kterou hrál, když byl sám. Nechal ji otevřenou na své hotelové posteli, zatímco byl zaneprázdněn v koupelně odstraňováním make-up na noc. Byl téměř hotový, když uslyšel tiché otevření dveří.
„Bille?“ Zvolal Tom.
„Jo?“ Bill si rukama uhladil obličej a studoval v zrcadle svůj vzhled.
„Můžu si půjčit nabíječku? Myslím, že jsem svoji ztratil, nemůžu ji nikde najít.“
„Jasně, mám v ní zapojený svůj…“ Bill doširoka rozevřel oči a vyběhl z koupelny.
„Wau.“ Tom seděl na Billově posteli s jeho laptopem na klíně s očima dokořán.
„Co?“ Bill mentálně posuzoval, jak jednoduše by se tímhle dokázal problafovat. Nebylo to, jako by Tom nevěděl o dovádění simích dvojčat. Tom nemusel vědět, že tato konkrétní simí dvojčata si užívala exkluzivní stálý vztah pod Billovým pečlivým vedením.
Tom laptop otočil. „Simík Pumba vypadá stejně jako ve skutečnosti!“
Bill se uvolnil úlevou a všiml si, jak jeho pes zvedl uši při zmínce svého jména. Vzal Tomovi laptop a rychle ho zavřel. „Samozřejmě, že ano. Strávil jsem hodně času tím, aby byl perfektní.“
„To je cool.“ Tom se na něj usmíval a Bill se cítil až příliš na hraně, aby i jen zkusil chovat se přirozeně. Tom si toho okamžitě všiml. „Co se děje?“
Bill zavrtěl hlavou. „Nic.“
Tom pokrčil rameny a vstal, přičemž si s sebou vzal Billovu nabíječku. „Okay. No, já budu ve svém pokoji, kdybys cokoliv potřeboval.“ Zazubil se a Bill si nemohl pomoci, aby nebyl podezíravý.
„Co je?“
Tom se na něj díval podivně, ale stále se usmíval. „Co? Dobrou noc, Bille.“
Odešel a Bill se podíval na Pumbu stočeného do klubíčka na křesle, na které ho Bill musel dříve vyzvednout. „Co to mělo znamenat?“ Pumba držel pohled na pár okamžiků přes povislá víčka, ale během několika minut usnul a začal chrápat.
—
Bill stál v rohu hotelového výtahu a snažil se na sebe nepřitahovat pozornost. Předpokládal, že na tom nezáleží; žádný z dalších cestujících ve výtahu nevypadal, že by jej vůbec poznal, ale Bill byl jen sotva ve společenské náladě. Po dvoudenní přestávce byli opět na turné, tentokrát odletěli až do jižní Ameriky. Bohužel, Billův kufr odletěl někam jinam. Už tak zklamaný, že bude muset být po celou dobu tohoto turné bez svého drahocenného štěněte, Bill nemohl uvěřit své smůle. Prostě to muselo být jeho zavazadlo, které se ztratilo, na místo zavazedel všech ostatních. Místo odpočinku se svými přáteli musel jít Bill na improvizovaný nákup nějakých základních potřeb a náhradního oblečení, aby se mohl cítit čistý a stále z poloviny elegantní. Jakmile dosáhli jeho podlaží, vystoupil na chodbu a mrzutě putoval ke svému pokoji. Ani prostředí luxusního hotelu mu nedokázalo zvednout náladu, tak na dně se necítil už dlouhou dobu.
„Co to děláš?“ Uvnitř jeho pokoje, seděl Tom na posteli, pohodlně uvelebený a s Billovým laptopem před sebou.
Tom mu věnoval vřelý úsměv a poklepal na postel. „Mám pro tebe dárek.“
Bill si s kopnutím sundal boty a upustil tašky uprostřed podlahy. „Dárek? Za co?“
„No, měl to být dárek k narozeninám,“ vysvětlil Tom a posunul se, aby tak Billovi vytvořil více místa. „Chtěl jsem ti to dát až toho dne, ale myslel jsem, že potřebuješ trochu rozveselit.“
„Aw.“ Bill vylezl na postel a pak zalapal po dechu, jakmile spatřil, co je na obrazovce jeho laptopu. „Je to to, co si myslím, že to je?“
„Jo,“ řekl Tom, hrdý sám na sebe. „Je to Sims 4. Já vím, že rád čekáš, dokud nejsou venku všechny ty ostatní extra sračky k tomu, abys mohl vyhodit všechny své peníze najednou…“ Tom se rozesmál, když jej Bill láskyplně praštil do ruky. „Ale vydali nějaké balíčky, které jsem ti taky stáhnul a myslel jsem, že by se ti mohlo líbit mít něco nového na hraní.“
„Miluju to,“ řekl Bill dojatý ohleduplností svého bratra. Bill nemohl odtrhnout oči od zářivých barev a stylizované grafiky, která byla zcela odlišná od všech předchozích her. „To je tak krásné, je to mnohem hezčí!“ I když to bylo víc komiksové, než byl zvyklý, Bill se do toho už zamiloval.
„Je tady věc, kde si můžeš přímo ve hře stáhnout simíky a domy, které vytvořili ostatní lidé,“ vysvětlil Tom a ukazoval přitom Billovi galerii. „Našel jsem nás.“
Bill se rozesmál. „Lidé dělají simíky podle nás?“ Vzrušeně tleskl. „Ukaž mi to.“
„Už jsem je dal do hry.“ Tom zavřel galerii a Bill uviděl, že jsou v zeleném parku obklopeni krásnými květinami a keři. Mohl vidět i další simíky, jak procházejí kolem, ale Bill jim nevěnoval žádnou pozornost.
„Ach můj bože! Vypadají přesně jako my!“ Bill byl naprosto šokován simíky, které Tom stáhnul, myslel si, že vypadají neuvěřitelně, od lesklého účesu sčesaného vzad na jeho simíkovi, až po vysoké boty, simík Bill byl perfektní.
„Myslel jsem si, že se ti budou líbit.“
Bill do svého bratra jemně šťouchl. „Děkuju, opravdu je miluju. Je to tak sladké.“
Sledoval, jak Tom na něco kliknul a simí dvojčata se vydala na cestu k roztomilé lavičce v parku.
„Co to dělají?“ Zeptal se ho Bill.
„Jsou na rande,“ odpověděl Tom nenuceně.
„Cože?“ Bill si myslel, že špatně slyšel, ale pak si všiml, jak se na něj Tom zubí. „Ach bože, tys je viděl, že?“ Tom se začal smát a Bill rychle vrtěl hlavou. „Není to to, co si myslíš, přísahám! Chci říct, je, tak trochu, ale… nemají sex, ani nic takového! Ach můj bože,“ zopakoval a zabořil svůj hořící obličej do dlaní. Cítil se poníženě.
Tom se tiše pochechtával a šťouchl do něj. „Bille, to je v pohodě, okay?“
„Ne, to není!“ Bill přitiskl tvář do Tomova ramene, příliš v rozpacích, aby se na něj podíval.
Tom si povzdechl a ignoroval ho. „Co by měli dělat na jejich rande, hm?“
„Měli by jít domů a popřemýšlet o tom, co to dělají se svými životy,“ zamumlal Bill nešťastně.
Tom se zasmál a prstem jej šťouchl do boku v místě, kde byl nejvíce lechtivý. „No tak, Bille. Nebuď hloupý.“ Bill slyšel, jak na něco kliká. „Vypadá to, že jsou tady vytyčené úkoly, které musíš splnit, aby rande bylo úspěšné, a pokud to uděláš správně, dostaneš odměnu.“
Bill konečně vzhlédl. „Jaký druh odměny?“ Bill byl všemi deseti pro, aby získal nějaké nové věci.
Tom pokrčil rameny. „Já nevím, pojďme to zjistit. Hlavním cílem je setkat se se svým rande desetkrát, to by nemělo být moc těžké.“ Otočil se k Billovi s přihlouplým úsměvem na tváři. „Ahoj.“
Bill se zahihňal a sklopil hlavu. „Tomeee.“
„Co?“ Řekl Tom nonšalantně. „Podívejme se, co dál… posedět a popovídat si se svým rande, no, to už děláme.“
Bill sledoval, zcela okouzlen, jak Tom prováděl jejich simíky skrz rande v parku. Bylo mu příjemně teplo, a i když se pořád cítil trapně, dovolil si sám sobě dopřát tu sladkou idylku s Tomem, ať už to byl jakkoliv špatný nápad.
„Hmmm… políbit své rande,“ řekl Tom zamyšleně.
„Můžu si to prostě zahrát později,“ řekl Bill rychle, protože nechtěl, aby věci začaly být nepříjemné. Obočí mu vyletělo téměř až k vlasům, když Tom klikl na simíka Billa a instruoval simíka Toma, aby ho políbil. „Nebo ne…“
Bill přesunul oči z obrazovky k Tomovi a ucítil ostré, ale příjemné bodnutí v břiše; Tom se díval přímo na něj, tentokrát vážně. Billovi vyschlo v krku a myslel si, že sní, když se měkké rty přitiskly k jeho vlastním. Bill na vteřinu ztuhl, ale objevily se kolem něj Tomovy paže, přitáhl si jej blíž a Bill proti němu roztál.
„Kolikrát to musíme udělat, aby rande bylo úspěšné?“ Zeptal se Bill omámeně, jakmile mu Tom vrátil jeho rty nazpět. Laptop byl odtlačen na konec postele, zapomenut.
Tom se usmál a vypadal stejně nervózně jako Bill. „Co?“ Přetočil Billa na záda a sám ležel napůl na něm. Bill se rozesmál, cítil se naprosto úžasně a šťastně, když se Tom naklonil, aby jej znovu políbil.
—
Když se Bill probudil, nevzpomněl si hned na to, jak usnul v Tomově náručí a musel chvíli přemýšlet nad tím, proč je jeho bratr tak příjemně omotaný kolem něj. Vše se k němu rychle v myšlenkách vrátilo a Bill z toho všeho náhle pocítil závrať. Posadil se a málem skopnul svůj laptop z postele.
„Jak šlo rande?“ Zeptal se ho Tom, napůl spící, a hravě přitom zatahal za Billovy džíny.
Bill se posunul dolů, zvedl laptop a usmál se na obrazovku, než ho zavřel a umístil na podlahu.
„Šlo to dobře, myslím.“ Vrátil se na své místo na posteli a přitulil se ke svému dvojčeti, zatímco simík Bill a simík Tom konečně úplně poprvé dospěli ke svému prvnímu woohoo v životě.
autor: Haylzee
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Milujem poviedky zo skutočnými udalosťami, potom to tomu dáva taký nádych reality. Tom je naozaj tak láskavý ako v skutočnosti a viem si predstaviť, že by svojho Billa nikdy nestrápňoval ani keby Bill naozaj hral Sim tak ako bolo napísané v poviedke.
Koniec bol prekrásny. Ja by som prijala aj tretí diel poviedky, kde by to woohoo bolo opísané tak, dychberúco, nežne, ako to Haylzee dokáže. Ďakujem za krásnu poviedku a za skvelý preklad.
Asi si stáhnu Sims 😀 😀 vážně je někdo tak krásně vytvořil? Jsou parádní 🙂 povídka byla sladká a roztomilá, Georg a Gustav s mimozemským dítětem mě dostali 😀 snad si nakonec všichni své woohoo užili. Děkuji za povídku a Zuzu za, opět excelentní, překlad ^^
Děkuji mockrát za skvělou povídku, jsem ráda, že pořád píšeš, protože tvoje povídky miluju. Mají takový nádech něčeho skutečného. Odteď mám chuť začít hrát sims 😀
Děkuji moc Zuzu za překlad 🙂
Krásný překlad a ten konec perfektní.
Jéé, tak tohle bylo sladké! 🙂
Úplně jsem se díky téhle povídce vrátila do dětsví, kdy jsem Simíky zbožňovala a hrála je v každé volné chvilce stejně jako Bill! 😛 Bohužel jsem hrála jen první sérii, takže jsem nikdy neokusila tu úžasnou grafiku a pefektní rozšíření dalších sérií, ale i tak mě ta hra zcela pohltila!
Tahle povídka byla neuvěřitelně vtipná! Smála jsem se snad po celou dobu, především proto, jak byli Georg s Gustavem zapálení do Billových her a neustále si z toho dělali srandu a hýřili miliony poznámek. 😀 Opravdu jsem si to užila!
Billa mi bylo několikrát strašně líto, že musel svůj vysněný život prožívat jen prostřednictvím Simíků a že musel tak dlouho čekat, než se jeho sen stal skutečností. Nakonec to ale dobře dopadlo, takže jsem za to šťastná!
Skvělá, orriginální a hlavně vtipná povídka! Díky moc! A především Tobě, Zuzu, za překlad! 🙂
Wow…. to by se me libilo i bez twc… zasmala jsem se kdyz bill dal nevedomky sam sebe dokupy s tomem 😀 je to fakt skveli napad a to jsem sims nikdy nehrala :-))) desne vtipny miluju ji ;-))
Oh my god, that's so sweet! Cute and hilarious, I really loved it. Especially when I used to play Sims with twins too, trying to make them fall in love xD. Amazing story!
Moc pěkné, skvělý nápad. Úžasně jsem se u toho bavila. Mimochodem si myslím, že sex ani není potřeba, každý si to domyslí sám.
Děkuji za povídku a za její překlad.
Na konci ma fakt nenapadlo nič iné, ale proste "woohoo" 😀
Gustav s mimozemským dieťaťom bol super. A hlavne ako Georg žiarlil, že to on chcel byť oplodnený 😀
Tom bol úžasný, ako mu nič neprekážalo a Billa v hraní podporoval. A ten záver, keď si Tom sám zahral Sims a vytvoril im scenár rande… Bill sa konečne dočkal vytúžených bozkov aj v realite.
Ďakujem za úžasnú poviedku a tiež za skvelý preklad.
Miluju Simiky, hraju je každý den freeplay 😀 skvělá povídka!:)
Já… nedovedu slovy popsat, jak KRÁLOVSKY jsem se bavila!!! NESKUTEČNĚ vtipné, ou bože!!! Miluju tuhle povídku! Vzhledem k tomu, že znám Sims od té doby, co vyšla House Party (tuším že k jedničce) a naposledy jsem hrála čtyřku, ale jen asi tu základní, tak si naprosto přesně dokážu vybavit ty mega vtipné scénky, podlosti a šílenosti, jaké můžete v Sims vymyslet xDDD Teda nevím o podmořském životě atd., až tak daleko jsem se nedostala, ale přesto si dovedu představit, jak Georg s Gustavem demolovali simí sousedství! 😀 O můj bože! Skvělé charaktery, indeed!:D Fakt nevím, jak popsat tu mega vděčnost za skvělý zážitek při čtení! Četla jsem povídku včera kolem třetí ráno a i přesto, že celý dům stál, já se neubránila záchvatům smíchu, doslova. Ale takových! Takhle vtipná opravdu není "každá" vtipná povídka, tohle je kvalita! Samozřejmě romance na 200%, což v povídkách taky miluju a dokonalý překlad <3 A že tam nebyl sex? Kdo ho nutně v povídkách potřebuje popsaný?:) Osobně si vystačím se svou hlavou, čím mezi řádky je totiž báječná věc:)))
velké DĚKUJI, THANK YOU, oh dear, Haylzee, you're my fantasy Goddess, this is BRILLIANT & mega FUN! <3
Tak to je pecka! Jdu si to stahnout, sice jen tu trapnou free pro mobily, ale wooohoooo 😀
Uz jsem se začínala strachovat, ze k dvojcecimu sblížení dojde ciste jen skrze Simíky 😄. Jeste, ze Tom se ujal iniciativy 🙂!