autor: Theodor
Hey leute,
Už zase další povídka, že? Jenže povídek není nikdy dost a já doufám, že se Vám to bude zase líbit. Mělo to být kratší, ale najednou mi z toho vzniklo mnoho stránek, ale Vám to stopro nevadí 😀 Tato povídka se jmenuje „World of blond“ a o čem je, to si přečtete 😀
Tuto povídku věnuji mému krásnému Lassemu, Saurielce a samozřejmě Lexovi, protože vím, že mají rádi šťastné konce. Mám Vás rád ♥
Děkuju všem za úžasné komentáře a děkuju, že to čtete. 🙂
Pac a pusu Theodor ♂+♂=♥
Píše se rok 2483.
Svět se dávno rozpadl.
Světlovlasí vládnou, tmavovlasí žijí v chudobě.
Budoucnost je nejistá…
Píše se tedy rok 2483. Celý svět umírá. Blonďáci vládnou slabším – tmavovlasým. Tmavovlasí musí sloužit jim. Říká se jím PETS – zvířátka.
Je to již dávno, možná pár let, kdy se na vrchol dostali mocní blonďáci. Čím více měli světlé vlasy, tím větší měli moc.
Avšak jeden, vysoký, štíhlý, čistý blonďák, s vlasy zmuchlanými do dreadů, měl zalíbení v černovlasých stvořeních. Fascinovala jej. Jmenoval se Tom a byl to jeden z aristokratů, tedy lidí, kteří se podíleli na správě světa. Využíval své moci, a hlavně si mohl vybírat ty nejlepší pets, které kdy byli v Bekližé předvedeni. Pets byli prostě jen hračky, mazlíčkové na sex a různé akce. Čím více měl blondie pets, tím více byl v očích druhých za pána.
Černovlasí byli spodina. Byla to ta nejchudší část obyvatelstva na světě. Obyvatelstvo se dělilo na čtyři kategorie. Představme si pyramidu, rozdělenou na čtyři díly. Úplně na vrcholu stáli světlovlasí (Blondies), pod nima byli rudovlasí, třetí skupinou byli hnědovlasí a tou chudinou byli černovlasí. Kdokoliv z druhé nebo z třetí kategorie, mohli být pets. Avšak nejvíce na odbyt šli rudovlasí. Byla to přece jen vrstva na úrovni.
Černovlasí se dostávali do Bekližé jen zřídkakdy, museli být neskonale krásní a museli mít charisma, či co nabídnout.
Bekližé byl velký sál. Vypadalo to spíš jako divadlo. Byla jeviště, na kterých se přiváděli pets na prodej. Dole pod podiem seděli za honosnými stoly světlovlasí páni/dámy a vybírali si. Byla to spíš taková „aukce“ lidí. Mezi světlovlasou smetánkou to bylo velmi oblíbené a dá se říct, že takovéto „aukce“ byly jistým pravidlem a výsadou vysoké společnosti.
Tom byl na těchto „aukcích“ závislý a vždy byl vítán. Nikdy se nestalo, že by odešel bez nějakého toho zvířátka. Bral dívky i chlapce. Měl již nespočet pets a stále přibývali noví.
Zrovna stál před velkým zrcadlem a na hlavě si urovnal černou látkovou čelenku.
„Vypadáš úžasně, Tome. Zkombinovala bych rudou a černou pro dnešní večer.“ Promluvilo zrcadlo. Tom se otočil a vzal z magnetického věšáku dlouhé rudé tričko. Natáhl si ho a prohrábl si dready. Ještě si upravil pár blond dreadů, dlouhých až po zadek, a mohl vyrazit.
„Díky, Terry.“ Poděkoval Tom a odešel ze svého bytu číslo 66. K zamknutí nepotřeboval ani klíče. Jednoduše se podíval do skeneru sítnice a poručil zamknout. Mířil si to na další lidskou „akci“ s tím, že si dneska večer odvede dalšího pets na hraní.
—
Billa probudilo jemné zatřesení s jeho ramenem. Otevřel rozespale oči a u své postele viděl dva muže. Byli rudovlasí a na sobě měli bílé obleky, na kterých bylo napsáno „PETS CONTROL“. Bill se zhrozil. Pets control přece brali otroky do Bekližé. Tam Bill rozhodně nechtěl. Chtěl svobodu a nechtěl být otrokem nějakému blondiemu.
„Je vskutku nádherný.“ Řekl jeden a poplácal malou ženu po zádech. Ta malá žena, byla Billova matka. Do rukou jí vložil pět set Grodů (měna). Žena peníze vzala a raději se vzdálila. Právě prodala svého syna. Doufala, že bude žít lépe, sice v zajetí, ale v lepším prostředí. Tady neměl žádnou budoucnost a jako pets bude Bill něco, oproti černovlasé spodině.
Žena si vzdychla a sedla si na stoličku, peníze zastrčila za ušmudlanou košili. Stekla jí slza, když slyšela svého syna křičet…
„Prosím, nechte mě, já tam nechci! Pomoc! Mamí!“
„Tvá matka, tě prodala, hochu.“ Řekl jeden z Pets control. „Neboj se. U nás ti bude lépe, než tady. S tvou postavou a krásným obličejem o tebe bude zájem. Kdybys byl blondie, byl bys asi ten nejkrásnější. Zatím se, ale musíš spokojit s titulem nejkrásnějšího pets.“
Podrbal se za uchem a sbíral Billa ze země.
„Už v tomhle pracuji mnoho let a ty seš vskutku prvotřídní zboží.“ Řekl druhý a zaklapl Billovy ruce do klepet. Jemně, aby nepodřel tu porcelánovou kůži. Poplácal jej po zádech a vylezli z prostého bytu směrem ke své dodávce.
„Mají Billa! Z Billa bude pets!“ Bill slyšel odněkud hlasy, nezvedl poníženě hlavu, ale stejně cítil na svém těle mnoho pohledů, jak se sousedé z jeho baráku zvědavě koukali.
„Nebožátko.“ Slyšel jednu paní. Ta paní se jmenovala Grituová. Bill ji měl moc rád, chodil k ní vždycky na sladkosti, protože měla světlovlasého vnuka. Jmenoval se Andreas, párkrát ji tady navštívil, ale když paní Grituová odmítla jeho nabídku bydlet s ním na špičce, už se nikdy neukázal.
Paní Grituová byla z toho dlouhou dobu špatná, a tak ji Bill chodil utěšovat. Oblíbila si ho a teď, když ho viděla spoutaného a vedeného rudovlasými muži, bylo jí do breku.
Bill byl doveden až do velkého auta. Auto nemělo kola, protože létalo. Dnešní doprava byla jen ve vzduchu, na zemi se jen chodilo nebo spalo.
Bill seděl na zeleném polštáři a koukal do prázdna, černé linky měl rozmazané a vlasy zacuchané. Ovšem i když takto vypadal, vyzařovalo z něj kouzlo a charisma, a celý Bill byl jako afrodiziakum. Byl vystrašený a nevěděl, co ho čeká.
Netrvalo ani deset minut a auto vletělo do přistávací stanice v jednom z velkých mrakodrapů.
„Půjdeš na prohlídku, doktorka tě pořádně prohlédne, a pak tě naše vizážistka upraví.“ Zašeptal rudovlasý muž do Billova ucha a zase se od něj odtáhl. Nevydržel by se na Billa dívat věčně, ta jeho vůně měla charakteristické a dráždivé aroma. Cítil v kalhotách těsno, ale nedával na sobě nic znát. Dveře se s tichým bzučením otevřely a muži vybídli Billa, aby se zvedl a šel před nima.
Bill to udělal. Dělal velmi malé krůčky a spíš jako by se šoupal. Oba rudovlasí muži i se spoutaným Billem vešli do velkého sálu. Sál byl ozářený kulatými diodami, které se vznášely a díky své antigravitaci potulovaly po stropě. Kráčeli k velkým dveřím. Plno Blondies se po Billovi se zájmem poohlídlo a sem tam Bill slyšel šuškání, zamířené na jeho osobu. Povzdychl si a vešel do velké bílé místnosti.
„Svlékni se.“ Řekl rudovlasý muž a i s jeho parťákem odešli z pokoje. Bill si tedy sundal všechno své ubohé oblečení a stál stydlivě uprostřed místnosti, zakrývajíc dlaněmi své přirození. Po chvíli do místnosti vstoupila starší žena v bílém plášti. Bill ji odhadl na doktorku. Byla sympatická. Pobídla Billa, aby si lehl na vznášející se lůžko. Bill to provedl a doktorka jej začala šetrně prohlížet. Sledovala jeho oči, ústa a zoubky, celkovou figuru, penis, a pak nebohému Billovi roztáhla nohy s úmyslem podívat se na jeho zadeček. Bill sebou škubl.
Doktorka povytáhla levé obočí a podívala se na něj.
„Měl jsi někdy anální styk?“
Billovi se do tváří nahrnula červeň. Zatřepal hlavou a koukal nepřítomně do zdi. Doktorka diktovala propisce, co má zapsat, a zavolala si do ordinace jinou ženu. Žena se jmenovala Darja. Darja byla vysoká světlovlasá dáma ve středních letech. Byla také velice sympatická a chovala se velmi vlídně.
„Tak, pets.“ Otočila se na Billa. „Tohle je slečna Darja, je u nás vizážistka, a proto tě trošku upraví.“ Usmála se a strčila do Billa. Bill pochopil a šlapal za Darjou. Styděl se, ale nemohl jinak. V druhé místnosti vládlo ticho. Stěny byly žlutě vymalovány a působily zklidňujícím dojmem. Bill to vnímal velmi pozitivně. Sedl si na prostorné křeslo a nechal Darju dělat svou práci.
Z ušmudlaného, starého Billa se stal pets. Naprosto nádherný mladík, s vlasy hebkými jako holubí křídla a černými jako samotné noční nebe. Když se z jeho vlasů smyla špína, třpytily se jako stébla drahokamů. Pleť měl hladkou, porcelánově bílou, velké hnědé oči měl obtažené černými linkami, jak byl zvyklý, a jeho rty měly nádech růženínu. Sama Darja vydechla nad tou krásou. Byla spokojená sama se sebou. Přehodila přes Billa černý sametový župan a postrčila jej zase do dalších dveří. Teď se Bill ocitl na kraji malé místnůstky. Byli tu ostatní „noví“ pets k prodeji. Mohlo jich být kolem patnácti.
Cítil obdivné pohledy na svém těle. Přešel místnost a schoulil se do klubíčka do nejvzdálenějšího rohu. Porozhlédl se, a všiml si, že se na něj všichni dívají. Otevřené pusy a vyvalené oči značily ještě trvající šok všech kolem.
Raději zavřel oči.
Možná si trochu zdřímnul, probral se, až když do místnosti někdo vstoupil. Brali jednoho pets po druhém, až zůstal Bill v malé místnůstce sám.
V Bekližé se to hemžilo samou blonďatou smetánkou. Všichni seděli za rudě prostřenými stoly a srkali své drahé drinky. Všichni koukali na jeviště.
„Dámy a pánové. Dnes večer tu máme pro Vás velkou lahůdku. Naprosto nejkrásnějšího pets, jakého jsme tu vůbec měli.“ Zakončil muž a dal pokyn dvěma stejným rudovlasým mužům. Ti vešli do malé místnůstky a postavili Billa na nohy. Svlékli mu župánek a na krk nasadili stříbrný obojek na řetízek, za který ho vedli na jeviště. Billa oslepila spousta světla. Jednou rukou si zakryl oči a druhou nechal spočinout v klíně. Nelíbilo se mu to a začal se cukat. Muži ho ovšem dovedli až do středu a tam jej zacvakli za řetízek o zabetonované očko v podlaze. Bill klečel uprostřed podia. Slyšel jen užaslé vzdechy a opět cítil dychtivé pohledy na svém těle.
Bylo mu to velmi nepříjemné. Klečet před mnoha lidmi. Raději zavřel oči a vzpomínal na svůj domov, dokonce ani nepostřehl mluvení režiséra celé akce.
„Pets číslo 2807, 17 let, vysoký 182 cm, vážící 55 kg…“
Pořadatel přistoupil k Billovi a vytrhl ho ze snění. Bill otevřel oči a muž jej chytl pod bradou.
„…Porcelánová pleť, hnědé velké oči, černá barva vlasů.“
Muž ho pustil.
„A samozřejmě… něco vzácného…“
Muž odtáhl Billova stehna a Bill knikl. Teď měli všichni přihlížející v sále dokonalý výhled na jeho obnažený zadeček.
„…panenský zadeček, ještě nedotčený, vyvolávací cena 350 000 Grodů.“ Zakončil pořadatel monolog a přesunul se ke svému stolečku s paličkou.
„360!“
„400!“
„450“
„610!“
Chvíli zavládlo ticho. Blonďatý chlapec vzadu za stolem si usrkl svého drinku.
„Takže nikdo víc? Takže 610 000 Grodů pro pana Andrease poprvé…“ klepl. “ 610 000 Grodů pro pana Andrease podruhé…“
„Jeden milion.“
Celý sál se ohlédl za hlasem s vysokou nabídkou. I Andreas se ohlédl a spatřil Toma. Hned mu to bylo jasné.
„V hotovosti…“ Dodal Tom.
„Dobrá tedy, jeden milion poprvé, podruhé, prodáno Siru Tomovi Kaulitzovi-Trumperovi.“ Zahřměl hlas pořadatele a odklepl aukci.
Tom se zvedl a šel si pro svého nového pets. Z dálky se mu velmi líbil, ale jakmile ho viděl zblízka, oněměl úžasem. Před ním klečel černovlasý anděl. Vlasy měl dlouhé a černé jako havran. Krásné nevinné oči a božské křehké tělo. Tom věděl, že tohoto anděla nekoupil nadarmo. Odhákl si ho z oka na podlaze a vedl si ho na řetízku ke stolečku, za kterým stál pořadatel.
„Gratuluji, Tome. Další úžasný pets do vaší sbírky, tady to prosím podepište.“ Usmál se pořadatel a podal Tomovi zelenou magnetickou propisku a elektronickou tabulku. Tom podepsal všechny možné dokumenty od zdravotního stavu pets, až po částku, kterou za něj složil.
Potřásl si s pořadatelem rukou a šel zase na své místo. Sedl si do koženého křesla a donutil Billa sednout si na něj. Bill se ostýchal, ale neměl na vybranou. Tom byl jeho pánem a on to musel respektovat.
Tom si to užíval. Cítil, jak se mu Bill třese na klíně. Bylo to jako afrodiziakum. Cítil, že se do jeho penisu hrne krev, ale přešel to bez problému, později bude více času na ukojení svého chtíče.
Se zájmem sledoval Billův hrudník, který se nadzvedával v pravidelném rytmu. V hlavě se mu honily miliony nemravných myšlenek, počínaje tím, jak ty drobné bradavky bude cumlat ve svých ústech. Natáhl ruku a pohladil Billa po vlasech, ten cukl, ale držel. Tom se proplétal tím jemným sametem a hladil bělostný krk.
„Gratuluji, Tome. Lepší vyhrál.“
„Není to v tom, že jsem lepší, jen vysoké peníze a rychlost, Andreasi.“ Usmál se Tom a hladil Billa po vystouplých obratlích. „Sedni si příteli.“ Ukázal na druhé kožené křeslo. „Co si dáš k pití? Zvu tě.“
„Oceánii, mám chuť na něco trpkého. Poslyš, Tome… půjčil bys mi ho někdy?“
Andreasovi přiletěla sklenička drinku, a ten se s kyselou grimasou napil. Pohlédl na Toma a hned pohledem sjel Billovo tělo.
„Ještě se rozmyslím, ano?“ Řekl. To bylo pro Andrease jasné znamení, že ne nebo že ano. Malinko posmutněl a opět si usrkl svého drinku. Nahnul se přes opěrku a rukou přejel Billovi po obličeji, krku až na hrudník.
„Závidím ti, Tome.“
Tom se pousmál, věděl, že má vzácnost a byl na to hrdý. Přitiskl si Billovo nahé tělo ještě víc k sobě a nadechl se.
„A co ten tvůj poslední pets?“
„Ále, že se ptáš. Zvládl jednu rundu, a pak už nemohl. Musel do nemocnice.“
„No, víš, Andreasi, prostě na tvůj tvrdý, sadomasochistický sex není většina pets zvyklých.“ Usmál se Tom a dopil svůj drink. Andreas udělal to stejné a oba Blondies se rozloučili. Tom si vedl Billa na řetízku. Většina blondies se za ním otáčela a uznale pokývala hlavou.
Nahému Billovi byla zima, náhle se mu podlomily nohy a dál o sobě nevěděl.
Bill se probudil k večeru. Usoudil to podle zrovna zapadajícího slunce a temného nádechu oblohy. Ležel na posteli ve velké místnosti, která byla fialovo-červeně vymalovaná. Na stěnách visely obrazy aut a jedna strana byla prosklená. Billovi se tento design líbil, okno přes celou stěnu mu dodávalo volnost a on měl možnost vidět pod sebou celé město a v dálce kopce s lesy a západ. Uvědomil si také příjemnou věc, že už není nahý. Na sobě měl černé saténové pyžamko a kolem krku už neměl kovový obojek.
Promnul si krk a koukal tak na západ slunce. Po chvíli jej to přestalo bavit, a proto si zase vlezl do postele a dřímal. Na Toma si vůbec nevzpomněl.
Tom se vrátil domů kolem osmé hodiny, celý den byl na nohou a byl rád, že se konečně může zout. Položil batoh na konferenční stolek uprostřed obývacího pokoje a namířil si to do ložnice. Potichu do ní vstoupil a pohled mu spočinul na posteli. Ležel tam. Černé vlasy měl rozhozené po celém polštáři a Tom měl chuť po něm skočit a políbit jeho nevinná, plná ústa. Zatetelil se blahem při té představě. V hlavě se mu honily myšlenky, a každou z nich mohl uskutečnit, avšak něco mu v tom bránilo.
Posadil se a postel a pohladil Billa po tváři. Tomu se jen zachvěla oční víčka. Tom se nahnul nad něj, jemně uchopil jeho bradu a dotkl se svými rty těch jeho. Tomem projel elektrizující proud. Roztřásl se a sledoval, jak se Billovy oči otevírají.
Bill otevřel oči a spatřil nad sebou Toma. Malinko pootevřel ústa a kníkl. Vmáčkl se ještě víc do postele a ani nedutal. Snažil se být neviditelný.
Tom z něj strhl peřinu, měl právě neodolatelnou touhu se na něj znova podívat. Bill začal křičet a Tom mu marně zakrýval ústa. Tak se stalo, že se Bill bránil, nechtěl se vzdát pyžama, a proto Toma kousl do ruky a svým ostrým, dlouhým nehtem jej škrábl pod pravým okem.
Tom se chytil za tvář, nahmatal něco mokrého a oddálil své prsty, viděl na nich pár kapek krve. Tom si povzdechl. Bill se rozkřičel naplno. Tomovi to bylo jedno, chytil jeho křehké tělíčko a přetočil jej na břicho.
„Ne prosím, já nechci!“ Kňučel Bill. Tom se jen samolibě usmál.
„Neboj se, nic se ti nestane.“ Prohodil Tom ledabyle a pokračoval ve své činnosti – koukání na Billa. V hlavě mu promluvil jakýsi hlas, který se ho ptal, co to dělá.
Tom jako by si náhle uvědomil, že je to špatně, že se dívá na kluka, a že k němu snad něco pociťuje. I když ostatní pets si bral násilím, u tohohle jej něco zastavilo. Nedokázal si to vysvětlit. Otočil se k němu zády a hlavu si položil do dlaní.
Cítil horkost svého těla. Bylo toho na něj nejspíš moc, a tak se rozhodl, že půjde do sprchy. Smyje konečně tu špínu ze sebe a nahodí si novou a čistou masku.
Zvedl se z postele a s hlasitým bouchnutím dveří si to zamířil do sprchy. Podíval se do zrcadla a sundal si tričko. Pozoroval své vypracované tělo a svaly na rukou, a říkal si jaký je king. Zatřepal boky, až se jeho menší kámoš bimbal zleva doprava a usmál se. Je to jeho malý zlozvyk. Potom si sundal i ostatní oblečení.
Jeho sprcha byla velmi moderní. Tom ji miloval, připadalo mu to, jako by se sprchoval v přírodě, protože jeho sprcha vypadala jako rybníček s tvrdou deskou uprostřed a kolem květiny a rákosí. Bylo to velmi ekologické, protože vodu, co sprchovala Toma, si braly květiny. Neublížily jim ani ekologické šampony a mýdla.
Stoupl si na desku a nechal se zahalit přírodou. Skrz prosklenou zeď mohl pozorovat zářící město. Ještě, že bydlí v nejvyšším patře, pomyslil si a mydlil své krásné tělo. Po chvíli vše opláchl a vystoupil z desky. Z boku k němu přijela taková mašinka, vypadající jako větrák ,ale s desítkami malých větráčků, a počala Toma sušit. Tom to měl rád, protože si nechtěl zbytečně froté ručníky dřít svou opálenou pokožku a stát hodinu před zrcadlem a z metru na sebe foukat fénem se mu nechtělo, pořídil si natruc tuhle vymoženost. Bylo to pohodlné, a co by on pro pohodlnost neudělal. Ovšem představa, že by ho fénem sušil Bill, mu nebyla proti srsti. Spíše naopak.
„Terry? Hoď mi sem nějaký spodky.“ Poprosil Tom a čekal. Nic… „Terry!?“ Zase nic. Tom se naštval a šel si pro spodky sám. Cestou jeho penis pleskal o jeho stehna. Musel to být komický pohled. Po té, co úspěšně rozmontoval elektronickou zásuvku s boxerkami, natáhl si je na sebe.
„Terry?“
„Ano, Tome?“
„To je dost, kde si byla?!“
„Odpočívala jsem, ty chceš po mně i tu nejmenší maličkost.“
„Spodky nejsou maličkost, Terry!“
Zamontoval zpátky zásuvku a potřepal hlavou.
„A kdo je ten krásný človíček, na tvé posteli?“
„To je můj nový pets, Terry.“
„Vypadá vážně sladce.“
Tom zavrněl na souhlas. Otočil se a koukal na Billa. Byl schoulený v peřině a usmíval se. Tom došel k posteli a pohladil Billa po tváři. Potom otevřel velkou skříň, na které bylo tmavě modře napsáno „PETS“.
Otevřel ji a zamyslel se. Bill nebyl schopný ze sebe vytlačit nějaké kloudné slovo, a proto raději zarytě mlčel.
„Tak do čeho tě dneska obleču?“ Říkal si spíš jen pro sebe a přehraboval se v ní. Vytahoval všechny možné oblečky na své pets a rozhazoval je všude po pokoji. Nakonec našel něco, co se k Billovi bude hodit. Ze skříně vytáhl černé kožené minikraťásky a k tomu průhledné síťované tričko. Položil si to na postel a ještě vyhrabal kožený obojek s hroty a na řetízek.
„Dneska půjdeme na procházku, a potom ještě musím za svým známým do klubu. Znáš toho Andyho, že? To je ten blonďák z Bekližé.“ Pousmál se Tom a vytáhl Billa z postele. Sundával mu černé pyžamko, až byl zcela nahý. Tom se mlsně olízl.
„Ty se mnou nemluvíš?“ Zeptal se Tom, když Bill za tu dobu nepromluvil. Nakonec pokrčil rameny a nechal Billa postavit se. Bill stál a koukal na Toma, který se ho snažil nacpat do minikraťásků. Nikdy by si Bill nepomyslel, že se do toho vůbec vešel, bylo to jak pro panenku, ale Tom byl velmi spokojený, už jen proto, že v tom měl Bill strašně sexy zadeček. Ještě Billovi přetáhl síťované tričko přes hlavu a na ruce mu dal černé stahováky. Kolem krku mu připevnil obojek s řetízkem. Poodstoupil a koukal se na něj. Byl uchvácen. Bill byl prostě nádherný.
Zato Bill rudl co nejvíc mohl, ale je to lepší, než být zcela nahý.
„Seš nádhernej.“ Vydechl Tom a sednul si na postel. Jednou rukou se o ni opíral a druhou rukou si poklepal na kolena, aby si Bill sednul. Bill chvíli zaváhal, ale přece jenom si rozkročmo sedl na Toma a koukal do jeho očí. Líbily se mu. Miloval čokoládu, ať už v ústech nebo jen na pohled. Tom se trošku nahnul a otřel se svými rty o ty Billovy. Bill přesně věděl, co Tom právě žádá, a jelikož mu nic jiného nezbývalo, spojil jejich rty ve vášnivý, dlouhý polibek.
Tom se od něj po chvíli odtrhl a nabral vzduch do plic. Jemně ze sebe Billa sundal a zvedl se. Nechal Billa ještě na posteli a vrátil se ke skříni. Chtěl vybrat boty, ale absolutně nevěděl jaké, až mu pohled sjel po vysokých, černých a kožených s přezkami. Tom se zatetelil blahem – tohle bylo přesně ono!
Vrátil se k Billovi i s botami a obul jej. Líbilo se mu takhle ho rozmazlovat. Líbil se mu on, ale musel si zakázat milovat jej.
Bill už v tom ale plaval. V ústech měl sucho a v bříšku mu létali motýlci. Bylo jich mnoho a svými křídly jej hladili po stěně břicha. Cítil k Tomovi velkou náklonnost, snad se do něj při prvním pohledu i zamiloval.
Tom si chytil Billa za řetízek a vedl si ho za sebou. Vlezli do velkého skleněného výtahu a sjeli až dolů. Vyšli před budovu a zamířili si to do parku. Celou cestu Tom Billa hladil a šimral nebo drbal za ouškem. Billovi se z toho chtělo akorát tak smát. Procházeli se tak nocí a dýchali čerstvý vzduch. Tom se podíval na svůj supermoderní mobil a zjistil, že je nejvyšší čas zajít do klubu Le Grill za Andreasem.
Cukl trošku řetízkem a zamířili si to na západ.
Tom a Bill stáli před klubem. V budově to už žilo, protože klub Le Grill byl prostě vyhlášený, laserové show tu byly na denním pořádku a alkohol tekl proudem. Před klubem byly dlouhé pets zábradlí, kde se mazlíčci zacvakli a oni museli slušně čekat, až se jejich pán vrátí. Stejně tak to bylo s Billem. Tom si jej zacvakl a ještě zaplatil hlídači, který všechna pets hlídal. Osamocený Tom vešel do klubu.
Bill seděl na zemi a koukal kolem sebe, mohlo tu být kolem deseti pets a všichni čekali na své pány. Dva muži, kteří zrovna vycházeli z klubu, si šli pro své mazlíčky. Oba dva při pohledu na Billa oněměli. Jejich ústa, která byla do „o“, značila, že byli Billem unešeni. Ale byli si vědomi toho, že kdyby jej unesli, bylo by to pro ně velmi špatné, protože je to majetek někoho jiného. Odcvakli si své pets a rychle odešli.
Tom seděl na baru asi půl hodiny, vedle svého kamaráda Andrease, a za velkého povyku pil svůj alkoholový nápoj. Smál se s Andreasem a vyprávěl mu historky.
„A co tvůj nový pets?“
„Čeká před barem s ostatníma.“
„Mohu se na něj jít podívat?“ Tom zamručel na znamení souhlasu a dopil svůj drink. Zvedl se ze židličky a spolu s Andreasem vyšli před klub. Andreas se rychle hnal k zábradlí, aby se konečně mohl podívat na nového mazlíčka.
„Je opravdu…přenádherný.“ Usmál se Andreas a natáhl k němu ruku a odcvakl ho. Teď oba stáli a Andreas se tázavě podíval na Toma…
„Můžu?“
Tom kývl hlavou. Andreas ani nezaváhal a políbil Billa na ústa, rychle, tvrdě a dravě. To se Billovi však nelíbilo a kousl jej do rtu.
„Au, ty malá bestie!“ Andreas vyskočil a držel si pokousaný ret. Nadával a klel. Tom se dobře bavil, poplácal Andrease po zádech a sám se nahnul k Billovi.
„Koukej, Andreasi, co dokáže jemnost polibku.“ Usmál se Tom a přisál se na svého pets. Bill se od Toma nechával líbat, nechával jej, ať mu plení ústa a zkoumá každý kousíček. Andreas jen ohromeně stál. Nejenže jej Bill nekousl, ale ještě s ním spolupracuje. Je vidět, že Tom to má v kapse, dneska Tomovi určitě podlehne.
Uznale pokýval hlavou a poplácal Toma po rameni. Tom se také pousmál a otočil se s Andreasem zády k Billovi.
„Mám pocit, že jsem se zamiloval.“
Andreas vyvalil oči a podíval se za sebe na černovlasé stvoření.
„Do něj?“
Tom jen nepatrně přikývl a do obličeje se mu hrnula červeň. Andreas si po tomto přiznání musel sednout. Tohle prostě jen tak nerozdýchá. Měl k Tomovi obdiv, protože on sám by si tohle nedokázal přiznat.
Ano, Bill jej sice přitahoval, ale jen sexuálně, nedokázal by si představit, že by se zamiloval do svého pets. Ale jak se říká, láska je slepá.
Andreas promnul své paže a koukal na Toma. Ten byl jak v transu a pozoroval svého Billa. Ten se právě ohlížel kolem a zíral na ostatní blondies a jejich pets.
„Něco bych si ještě dal.“ Olízl se Tom a kývnul směrem ke klubu. Andreas okamžitě pochopil a vydal se směrem ke klubu. Prstem naznačil, aby vzal Billa s sebou. Tom se jen pousmál a vedl si Billa do klubu. Nesmělo se to, ale on dostal výjimku. Znal místního ředitele a ten mu dovolil snad vše. Ředitel se jmenoval Albrecht Fuckmichnen a byl Tomem pozvaný na skleničku. S radostí přijal a sedli si úplně dozadu do boxu. Bill seděl na zemi vedle Toma a pořád se k němu lísal.
Tom objednal všem třem po drinku a Billa si ze země posadil vedle sebe na sedačku.
„Váš nový pets je úchvatný, Thomasi.“
„Děkuji a říkejte mi Tome.“
„Dobrá, Tome. Tak tedy, na zdraví!“
Všichni tři si ťukli skleničkami a napili se. Tom měl ruku položenou kolem Billových ramen. Po chvíli mu zvedl bradu a přiložil mu skleničku k ústům. Vlil do nich hořký nápoj a sám se usmál. Bill to polkl, celé hrdlo jej začalo pálit. Nebyl zvyklý pít a vypít najednou tolik alkoholu bylo pro něj jako vypít bečky piva.
Cítil pachuť na svém jazyku, ale přesto se na Toma usmál, sice trochu přiopile, ale přeci jen. Tom to na Billovi hned poznal. Měl skleněné oči a koukal na něj jak na svatý obrázek.
Pobavilo jej to.
„My už asi půjdeme.“ Řekl Tom a ďubnul do usmívajícího se Billa.
„Jo, jasně, užij si to, Tome.“ Usmál se na něj kamarádsky Andreas a zamával. Tom se rozloučil s Andym i s Albrechtem. Podepřel mírně opilého Billa a šli spolu na čerstvý vzduch.
Bill se chichotal a nohy se mu pletly. Tom se divil, jak se někdo takhle může zřídit jen z pár mililitrů alkoholu. Bill byl teď vláčný a nechal sebou manipulovat, avšak věděl, kde ještě je.
„Miluješ mě?“
„Ano Bille, miluju tě. Teď půjdeme domů…“
…………
Stačí smích, radost, světlo v duši a stanou se zázraky, když sílu máš. Svit nadějí, když ti zbyly. Když sílu máš, tím blíž máš cíl, když chceš… Bill chtěl. Měl sílu a vyhrál. Vyhrál lásku, a láska je mocnější než moc a zlo.
Zázraky se dějí každý den, mějte v nich víru a svého cílu dosáhnete. Naděje je všude kolem a nikdy není pozdě postavit se na vlastní nohy…
autor: Theodor
betaread: Janule
děkuju za věnovanání Theo!!! Nádherná povídka s krásným, šťastnám koncem….prostě dokonalost….
Nádherná povídka, jako opravdu nádhera
strasne rada ctu tvoje povidky, jsou fakt uzasny
To byla krásná povídka,ten nápad skvijelej!!! Mohla bys k tomu udělat další díli,…moc se mi líbila!
Jéé to bylo opravdu krásný, skvělá fantazie 😀
tady někdo koukal na okane ga nai ne? xD jinak super xD
No joo, kdyby to byla vícedílovka, vůbec bych se nezlobila.
p.s. scifi to je moje!!!
p.s.2 opravdu se ti to povedlo ;o)
Je to super u něčeho jsem se musela smát, ale vážně super konečně nějaká změna:-)
Tak tohle bylo opravdu parádní :-* Bill jako poslušný mazlíček, takového Billa já mám mooooooc ráda… *yes* vážně skvělá povídka…
Btw… souhlasím s Lorettkou… za vícedílku bych se nezlobila… xD
wow Theodoreee ….to je tak krásnýýý! x**
A Theo obejvil Ai no kusabi…Tom jako Mink no proc ne…zajimavý to je
*YES*..naprosto skvělej nápad…krásná povídka Theooo =)
Miluji každou tvou povídku ♥♥ naprosto dokonalé a originální
Originalita nadevše, já to říkám pořád a ty máš takový dobrý nápady… xD xD dokonalý, ani jsem u toho nerdýchala…
skutečně krásná povídka ;o)
Skvělej nápad a úžasně napsaný, bylo by to hezký ne jako vícedílovka, ale jako ff na tři díly, ještě nějaký pokráčko… Ale asi to mělo být takhle, tak to tak je a to je taky dobře xD
Ou, hezké, jen mě štve, že bych byla otrokyně…. :-/
ne, to byl vtip 😀 vážně se mi to líbilo, o to víc, že sci-fi (a fantasy a manga) je mou vášní už nějaký ten pátek 😀
Hele… jako já chci taky další díl… xD… prosíím!
theo theo ':) tohle se ti povedlo, ale poznala sem v tom Ai no Kusabi a Okane ga Nai… nebo se pletu?D:D:D
Bylo to naprosto dokonalý, úžasnej nápad.
Na začátku se mi sice chtělo zvracet z toho jejich světa a dokonce mě napadlo, že bych tu povídku ani nedočetla, ale zvědavost mi to nedovolila a jsem za to ráda. Bylo to fakt dokonalý
Fakt supeer. Bylo mi líto Billa když ho tam nahýho na vodítku přivlekli. Ale skončilo to krásně :-)) Už se těším na další povídku xDD To bude taky sranda
Trošku mě mrazilo během celé povídko – ale jak jsem se dočetla, že má štastný konec – uf, to se mi ulevilo.
Tohle je opravdu originální téma! Místo mi bylo Billa vážně líto a snažila jsem se pochopit, proč to v tom světě funguje tak, jak to funguje… bylo to smutné… Napadlo mě dokonce, že třeba Tom zařídí, aby si všichni, i PETS byli sobě rovni a nikdo už si je nemohl vybírat jako mazlíčky. Ale jsem moc ráda, že to dopadlo, tak jak to dopadlo x) Není všem dnům konec, třeba se ještě dočkáme krásné svobody a rovnocennosti (můžu si to aspoň představit po této povídce x) Tím citátem na konci jsi všechno přenesl do té roviny, že už jsem si víc než jista, že máš pravdu 😉
Děkuji za krásný zážitek a obohacení fantazie, Theo! 😉
Je to nádherná poviedka, zvláštny nápad a napriek šťastnému koncu mám pocit trpkosti. Pretože ako môže byť šťastie byť niekoho otrokom, aj keď ho miluje. Ale je to krásne napísané.