autor: El
Ahoj, zase po trošku delší době, se hlásím s novou jednodílkou :). Nevím, jestli tu něco takového už není, ale já na tohle téma nic takového nečetla, tak doufám že se nenajde nikdo, kdo by mě obvinil, že jsem ukradla cizí nápad :).
Povídku jsem psala dohromady 3 dny. ( S přestávkama, samozřejmě :D)
Obrázek k povídce mi dělala Amy, za což jí znovu děkuju a jako poděkování bych jí ráda povídku věnovala ;).
To je asi všechno :). Takže příjemné čtení a za komentáře budu vděčná :).
El
Bylo něco po 1 hodině v noci a Tom nemohl usnout. Zase. Za poslední měsíc toho moc nenaspal. Většinou mu dlouho trvalo, než usnul. Byly i dny, kdy neusnul buďto vůbec, nebo až když se rozednívalo. A když se náhodou zdařilo a on usnul dřív než za 2 hodiny, tak se stejně co hodinu budil, a když vstával, byl snad unavenější, než když šel spát.
Dneska to byl nejspíš jeden z těch dnů, co usne až nad ránem nebo vůbec.
Zakňučel a vztekle odhodil přikrývku stranou. Už ho nebavilo jenom ležet a hledět do stropu. Rozsvítil malou stolní lampičku a vylezl z postele. Sešel schody do přízemí a na termostatu zvýšil teplotu. Byla půlka listopadu, takže venku už nebylo tak teplo, a chlad se tlačil i dovnitř.
Z lednice vytáhl mléko, které si po nalití do skleničky nechal ohřát v mikrovlnce a s kokosovými sušenkami se usadil ke stolu. Jen tak v tichosti seděl a nepřítomně hleděl před sebe, dokud mu cinknutí neoznámilo, že jeho mléko je dostatečně teplé.
Vytáhnul ho a znovu si sednul na svoje místo u stolu.
Jak tak seděl, pojídal sušenky a popíjel mlíko, stekla mu po tváři slza. Zase tu byly ty vzpomínky… Dnes to je 5 let…
_FLASHBACK_
„Miluju tě, Tomi.“ To byla jeho poslední slova. Umřel v náručí své jediné lásky. V náručí svého bratra a zároveň milence.
„Ne, Bille…“ vzlykl a sevřel ho pevněji v náručí. Jeho láska a nejlepší přítel zároveň právě umřel. Jeho nejjasnější hvězda na nebi vyhasla. Už neměl pro co a pro koho žít.
Držel ho ve své náruči i poté, co přijela policie a sanitka. Na rukou měl už napůl zaschlou krev. Byla mu strašlivá zima, ale on se odmítal hnout od svojí lásky. Od svého malého brášky, kterého vždycky chránil a byl při něm, ať se dělo cokoliv. Teď už tady nebyl nikdo, koho by mohl chránit. Teď se cítil úplně sám.
Policie ho nechala, dokud nepřijela pohřební služba. Potom Tom musel chtě nechtě naposledy políbit bratrovy rty a čelo, a sevřít jej v náruči.
Bill byl mrtvý. Už nikdy neuslyší jeho zvonivý smích, sametový hlas ani jeho prozpěvování, když se sprchuje. Už nikdy neochutná jeho rty, nesevře jeho tělo v náručí ani s ním nebude usínat. Už nikdy se nepodívá do jeho nádherných očí, nepochválí jeho účes, ani se s ním už nikdy nepomiluje. Nikdy…
Jenom zlomeně seděl na patníku a sledoval, jak jeho tělo překryté bílým pláštěm nakládají do auta, které s ním odjíždí. Bezmocně zavzlykal a složil hlavu do dlaní…
O hodinu později už seděl na policejní stanici s hrnkem zeleného čaje a papírovýma kapesníčkama kolem sebe.
„Pane Kaulitzi, vraha vašeho bratra jsme našli…“
Když tuhle větu uslyšel, zvedl pohled k policistovi sedícímu naproti němu.
„Kde? Zabiju ho…“ Sykl. Chtěl ho zabít za to, co udělal Billovi.
„Myslím, že to už nebude potřeba… Našli jsme ho nedaleko místa činu s prostřelenou hlavou. Sebevražda.“
_ KONEC FLASHBACKU _
Tom dodnes nevěděl, proč se to stalo. Jaký důvod měl někdo k tomu, aby zabil nevinného člověka. Aby někdo zabil jeho Billa.
Tom dopil zbytek teď už jen z půlky teplého mléka a snědl poslední čokoládovo-kokosovou sušenku a šel si zase lehnout. Možná teď po teplém mléku usne lépe.
S mokrýma cestičkami na tváři si lehl zpátky do postele a s nepřítomným pohledem do zdi naproti sobě dál brečel. Odešla mu jediná osoba, kterou miloval a on to opravdu hodně špatně snášel. Vždyť to byl jeho bratr dvojče. Snad už jako plody v bříšku se objímali. A když se narodili, plakali, jen když od sebe byli odděleni kvůli kojení. Patřili k sobě. Byli jako stvoření k tomu, aby se drželi za svoje malinkaté ručičky, a když povyrostli, aby se pořad objímali a obdařovali se menšími polibky na líčka nebo rty. A potom, když byli v pubertě a jejich tělo procházelo změnami, aby navzájem zkoumali svoje tělo. A když byli velcí… Když spolu usínali po vášnivé noci v objetí, jejich těla do sebe perfektně zapadala. Byli jako stvořeni k tomu, aby spolu byli.
Spánek byl nakonec silnější než pláč a Tom byl v polospánku.
„Tomi“
Otevřel oči, uslyšel šepot. Zklamaně zase oči zavřel, když mu došlo, že to byl jen už přicházející sen.
„Tomi…“
Slyšel to znovu. Tentokrát hlasitěji. Otevřel oči a rozsvítil.
V tu chvíli to uviděl… Stál tam ON.
„Bille…?“ Vydechl. Ničemu nerozuměl. Nejspíš už blbne z toho všeho. Opravdu ho tam ale viděl.
„Ahoj Tomi.“
Opravdu tam stál. U dveří, se svým kouzelným úsměvem.
„B- Bille?“ Nevěděl, co si o tom myslet. Nevěděl, co se to děje.
Bill přešel pomalu k Tomovi a posadil se na postel.
„Jak se máš?“
Tom zamrkal. Vážně blázní…
„Co tu děláš? Jak ses sem dostal? Jsi… jenom výplod mé fantazie?“ Zadíval se mu do těch krásných očí. Po 5 letech je znovu viděl…
„Šššš…. Moc otázek najednou.“ Bill mu položil prst na rty a pousmál se. „Dneska to je 5 let…“ usmál se a pohladil Toma po krku „Jednou za 5 let… Můžu tě navštívit…“ Bill se na něj usmál snad tím nejkrásnějším úsměvem.
Tomovi stekla slza a vzlykl. Pevně Billa objal. Bylo mu jedno, jestli to je jenom sen, nebo jestli blázní. Důležité bylo, že tu Bill byl a mohl ho obejmout.
„Na jak dlouho tu můžeš být?“ Vzlyknul.
„24 hodin…“ Nechal si Toma lehnout a přitulil se k němu. Tohle mu chybělo stejně jako Tomovi.
„Takže… jednou za 5 let tě můžu na 24 hodin vidět? “ Pevně u sebe Billa tisknul a odmítal ho pustit. Nechtěl ho pouštět. Znamenal pro něj celý život všechno, a potom byl najednou pryč. Teď tu znovu byl. A on si ho nechtěl nechat proklouznout mezi prsty.
Bill jen tiše přikývl a přitulil se snad ještě blíž. Pokud to tedy šlo. V tom těsném objetí nebylo možné najít ani milimetrovou mezírku, jak do sebe jejich těla perfektně zapadala.
„Jaké to je? Jaké to je být mrtvý? Cítíš potom ještě něco, nebo to je jako když spíš a prostě nevnímáš?“
„Jo, cítíš. Tvoje tělo je v podstatě schránka pro energii. Takže když umřeš, tvoje tělo se sice spálí nebo uloží do rakve, ale ta energie nevymizí. Jsem tu s tebou. Pořád…“ Bill se usmál a vtiskl mu pusu na čelo. „Život smrtí nekončí, Tomi.“
„Takže… Ty tu se mnou pořád jsi? Vidíš mě při všem?“
Bill přikývnul. „Jo. A teď už spi… Zítra brzy vstáváš…“ Bill ho líbnul na rty a Tom mu zavzlykal do úst. Věděl, že pokud se mu tohle nezdá a opravdu tu s ním Bill na 24 hodin je, a zítra bude muset odejít, bude to pro něj opravdu těžké. Ale to se všechno uvidí až zítra…
Následujícího rána, když se Tom probudil, uviděl proti sobě tu osobu, kterou miloval. S něžným úsměvem ležel vedle něj a pozoroval ho.
„Ahoj Tomi.“
Tom vydechl a ještě chvíli mu trvalo, než se přiměl k jakémukoliv pohybu. Potom si ale Billa přitáhl k sobě a políbil ho tím nejjemnějším, a zároveň nejvášnivějším polibkem, jakým mohl…
Billovi netrvalo dlouho a začal mu to oplácet. Tomovy polibky mu chyběly. Ani jeden z nich nevěděli, jak dlouho takhle leželi v posteli a líbali se. Ztratili pojem o čase.
Jejich jazyky sváděly mezi sebou boj. Jednu chvíli Tomova ústa plenil jazykem Bill a druhou zase Billova ústa byla plná Tomova horkého jazyka. V tichém pokoji šlo slyšet jenom vzdechy a mlaskání způsobené polibky.
***
„Chyběls mi. Pořád mi chybíš.“ Zamumlal Tom, když chystal oběd. Bill byl sice něco jako duch, ale teď měl hlad jako normální člověk.
„Ty mně taky, Tomi.“ Bill k němu přešel a objal ho zezadu kolem boků.
„Chtěl jsem se zabít… Několikrát.“ Tom se otočil k Billovi čelem a vydechnul. „Nevíš, jak těžký to je, tu bez tebe být…“
„Já vím, Tomi. Viděl jsem to… Ale vždycky jsem věřil, že to neuděláš. Nesmíš se zabít. Mamka se natrápila už dost… Nemohl bys jí udělat ještě to, že by ses zabil ty…“ vtiskl mu polibek na bradu.
„Já vím, Bille…“ objal ho nejpevněji, jak dokázal, a přivřel oči. „Často si říkám, proč zrovna ty… Proč jsi musel odejít zrovna ty…“
„Dřív nebo později bych stejně umřel, Tomi…“
„Já vím… Raději ale později…“
„Nedá se nic dělat.“
Tom přikývl a bolestně stiskl víčka k sobě. Zase se mu do očí tlačily slzy. Odkašlal si a snažil se zamrkat slzy. „No… Nějak nevím, co bychom mohli dělat. Takže… Co bys chtěl dělat?“
„Jen tak se válet v posteli, s filmem a mazlit se? To zní celkem dobře, ne?“ Bill se pousmál a jemně od sebe Toma odtáhl, aby se mu mohl podívat do očí.
„To zní skvěle…“
***
„Miluju tě.“
„Já vím, já tebe taky, Tomi.“
„Já tebe víc „
Bill se zasmál. Býval to jejich každodenní rozhovor. Bylo to už klišé, ale jim to bylo ukradené.
„Lhát se nemá.“
„Nelžu…“
„Lžeš… Víc tě miluju já…“
Byl už večer, půl jedenácté, a zbývaly jim asi 3 hodiny. Leželi spolu zase v posteli. Potichu jim hrála televize, kterou stejně pořádně nevnímali. Nevnímali vlastně nic, jenom jeden druhého.
„Takže teď mi odejdeš a zase se 5 let neuvidíme?“
„Ano, Tomi… Ale budu tu s tebou. Pořád… Jenom mě neuvidíš ani neuslyšíš… Nic. Ale budeš vědět, že tu jsem a že na tebe dávám pozor…“
Tom přikývnul. „Bude se mi stýskat… Není nějaká možnost, že bys… nemusel odejít? Nebo že bys mohl přijít dřív než za 5 let?“
Bill zavrtěl hlavou. „To nejde…“ špitnul a schoval svoji tvář do Tomova krku.
„Tomi?“
„Ano?“
„Pomiluješ mě, prosím?“
Tom zvednul Billovu tvář do úrovně své a zadíval se mu do očí.
„Pomiluju tě, Bille…“
Bill se usmál a přivřel oči, když ucítil cizí rty na těch svých. Tom se nad Billa sklonil a zapřel se dlaněmi vedle jeho hlavy. Líbali se zpočátku jemně a pomalu, potom ale jejich líbání nabíralo na intenzivně, až oba naléhavě lapali po dechu a potichu sténali do úst toho druhého.
Nepřestali se líbat, ani když jeden druhému přetahovali tričko přes hlavu.
Tom na chvíli nechal Billovy rty a věnoval taky trochu pozornosti jeho bledému krku. Vždycky byl takhle bledý. I když žil.
Tom přejel špičkou jazyka po Billově tepně na krku, až k uchu a mezi rty vzal Billův ušní lalůček. Miloval, když mohl Billa takhle laskat.
Bill vydechl a zaklonil lehce hlavu, aby měl Tom lepší přístup. Na krk a ucho byl obzvlášť citlivý. Přejel Tomovi po odhalených ramenech a něžně ho poškrábal na zádech. Tohle necítil tak dlouho.
Zatímco Tom stahoval Billovi kalhoty přes boky, ho něžně líbal na klíčních kostech a po chvíli se dopracoval až k bradavkám. Jednu obkroužil jazykem a potom ji vsál mezi rty. Různě ji olizoval, sál a skousával a při tom ho hladil po bocích.
S bradavkou si hrál, dokud neztvrdla a potom to samé udělal i s druhou. Usmál se, když cítil, že není sám, koho to nenechalo chladným a v Billových boxerkách je poněkud těsno.
„Tomi…“ Zasténal Bill a vydechl. Tom k němu zvednul oči a usmál se. Pomohl Billovi sundat si svoje kalhoty a zasténal, když ho Bill stiskl přes boxerky.
Bill jej nechal lehnout si na záda a napodobil Toma v sání bradavek. Pootevřenými rty a vystrčenou špičkou jazyka sjel přes hrudník k bříšku, čímž Tomovi vytvořil vlhkou cestičku. Chvíli jenom jezdil nosem a rty přes jeho svaly na břiše, a když cítil jak jej Tomova erekce tlačí do brady, začal mu sundávat boxerky. Podíval se nahoru do Tomových očí a s úsměvem si zacinkal piercingem o zuby.
Tom se prohnul v zádech a zasténal, když ucítil na špičce svého penisu Billův jazyk a piencing v něm. Tu malou, kovovou ozdobu miloval.
Bill udržoval oční kontakt, i když ho vzal hlouběji do svých úst a přejížděl jazykem po Tomově penisu uvnitř pusy. Zamrkal, když ho Tom zastavil a usmál se, když zjistil, co má v plánu. Stáhnul si boxerky a kleknul si na čtyři nad Toma. Zase Toma vzal do pusy a přivřel víčka, když ucítil Tomův prst, masírující jeho vstup. Oba měli tuhle polohu rádi. Oběma vyhovovala a oba si ji vždycky užili.
Zatímco Bill Toma pečlivě kouřil, Tom ho začal připravovat. Chvíli masíroval jeho vstup a potom do něj zajel ukazováčkem po druhý článek. Zasténal, když cítil jak se Billovy svaly kolem něj stáhly. Chvíli jenom kroutil a natáčel prst, dokud si aspoň trochu nezvykl, a potom do něj zajel ukazováčkem až na doraz a přidal druhý prst.
Bill zasténal a stiskl víčka k sobě. Slast přebíjela bolest a naopak. Tom přidal třetí prst a Bill zakňoural. Tohle na něj už bylo moc. Sice když ještě žil, tak se milovali skoro každý den, ale od té doby přeci jen uběhlo 5 let…
Tom čekal, až si Bill zvykne. Vytáhl třetí prst a jemně Billův otvor roztáhl. Přejel mu jazykem přes vstup a spokojeně se pousmál, když se dočkal kladné reakce.
Vjížděl svým jazykem dovnitř a ven a zase ho jenom olizoval.
Bill miloval, když tohle Tom dělal. Vlastně miloval všechno, co Tom dělal. Miloval všechno na Tomovi.
„Tomi… Dál…“
Tom teda přidal znovu třetí prst a prostředníček naučeně zkroutil, aby mohl poškádlit to místečko uvnitř Billa.
Bill se prohnul v zádech, když se Tom opravdu otřel o jeho prostatu a roztřeseně vydechl. „Myslím že… Můžeš do mě…“ Zamumlal ztěžka a naposledy olíznul Tomův penis.
Tom našel rychle nějaký krém a nechal Billa, ať si klekne nad jeho kolena, čelem k němu.
Potřel si tvrdý penis krémem a zbytkem potřel Billův vstup. Bill se mu zadíval do očí a usmál se. Oba v tu chvíli věděli, na co myslí. Tom si sednul a nechal Billa dosednout na jeho penis. Bill usyknul. Tom byl velký a Bill cítil, jak ho roztahuje. Pevně ho objal kolem krku a políbil. Tom si ho k sobě přitiskl blíž a objetí mu oplatil stejně jako polibek.
Byl to nádherný obrázek. Sedící Tom s Billem v náručí a spojeni tím nejkouzelnějším poutem. Poutem lásky a chtíče. Tak vzrušující, a přitom něžné.
Netrvalo dlouho a bolest nebyla tak velká jako vzrušení, a Bill se na Tomovi začal pohupovat.
Líbali se a při tom Bill klouzal na Tomově penisu. Postupně zrychlovali. Bolest už nebyla a byl tu jenom chtíč a touha po uvolnění. Oba už hlasitě sténali a Billův penis se třel mezi jejich horkými a zpocenými těly, což způsobilo Billův orgasmus.
Stáhnul svaly a nedlouho po něm se udělal i Tom do jeho těla. Bill si opřel čelo o Tomovo rameno a zhluboka dýchal. „Och…“
Tom v něm ještě zůstával. Takhle to oběma vyhovovalo. Byli si blízko a bylo to celkem pohodlné.
Po nějaké době se ale chtě nechtě museli od sebe odtáhnout a spokojeně se na sebe usmáli.
„To bylo dobrý…“ Bill nechal Toma ze sebe vyklouznout a lehnout si. Přitulil se k jeho boku a hluboce ho políbil.
„Nechci, abys odešel.“
„Nechci odejít, Tomi…“ Bill sklopil pohled. Věděl, že tohle bude pro oba hodně těžké. Podíval se na hodiny a smutně stiskl víčka, když zjistil, že zbývá asi půl hodiny.
„Slib mi, že zase přijdeš.“ Tom ho objal snad ještě pevněji.
Bill přikývnul. „Slibuju. za 5 let.“
Tom smutně kývnul. 5 let byla dlouhá doba, ale bylo to lepší, než kdyby nepřišel už nikdy.
Líbali se a tulili se k sobě, dokud mohli.
„B-Bille? “ Tom se na něj vystrašeně podíval, když viděl, že mu mizí polovina těla. „Bille… Co… Co se děje?!“
Billovi stekla slza. „Já mizím, Tomi…“ Vydechl a naposledy ho políbil. Věděl, že tohle je jejich poslední polibek. Ale to věděl jenom Bill. Proto si dal záležet, aby to byl co neprocítěnější polibek, jaký mu mohl dát.
„Miluju tě Tomi,“ špitnul mu Bill do ucha, než zmizel úplně. Tom se rozvzlykal. Jeho láska… Odešla. Znovu. Ale tentokrát navždy.
***
Až druhého dne ráno, když Tom konečně vylezl z postele, našel na stole dopis.
Ahoj Tomi.
Omlouvám se Ti a doufám, že mi to odpustíš, ale já Ti lhal.
Už nepřijdu. Tohle bylo naposledy. Víckrát nemůžu. Omlouvám se, že jsem Ti lhal,
ale já musel, abych Tě uklidnil. Tomi, moc Ti děkuju za to, cos pro mě všechno udělal. Jak ses mě vždycky zastal, ať se dělo cokoliv. Jsem rád, že jsem mohl mít za bratra právě Tebe.
Prožil jsem s tebou ty nejkrásnější chvíle a já Ti za to moc děkuju.
Vím, že teď pláčeš. Myslím, že je dobrý plakat pro někoho, kdo nám odešel a my ho milovali, ale já nechci, ať se trápíš.
Nesmíš si nic udělat. Nesmíš se zabít. Prosím, Tomi.
Miluju Tě. Tvůj Bill
P.S.: A nezapomeň, Tomi. Život smrtí nekončí.
Tom tohle nezvládnul. Nedokázal to. Věděl, že Billovi slíbil, že si neublíží, ale tohle na něj bylo zkrátka moc. Předávkoval se práškama na spaní a s dopisem v ruce umřel.
Ale život přeci smrtí nekončí, ne…?
autor: El
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
Ja te snad prerazim ..
Ani nevis, jak u toho ted brecim, jako mala zelva ..
Opravdu si me neprej venku 😀 :'(
Jinak musm ric,t ze opravdu skvela povidka .. 🙂 Jen tak dale 🙂 ale priste veselejsi .. 🙂
krása ♥ vážně skvělý x)
To máte všichni v planu me rozbrecet??? protoze ja u tohodle bulela od zacatku do konce….. moc krasny
ja te zabiju. Ja te normalne ubezdusim. TAk ja si rikam jak je to krasny, ze se aspon kazdych pet let muzou vidat….ze smrti zivot fakt nekonci a ty udelas tohle??? NO me klepne. Jsem v praci a tecou mi slzy. Jeste ze se muzu vykecat na bolest nosu. Toto si odskaces. Bohynu…potrebuju nejaky sedativa!!!!!
Je to nadherne napsany. Z jejich intimni sceny jsem opravdu nemohla. Napsala jsi to fenomenalne!! Ovsem to te vuuuuuuuuuubec neomlouva. Priste chci nejakou fajnovou s poradnym HE.
Tak to bolo krásne…
Úžasný, nádherný, dokonalý 🙂 Břečela jsem u toho jak malá..
[1]: 😀 Klidně mužeš 😀 ale to se nejdřív musíme dokopat ven 😀
[4]: 😀 Tak ono opravdu život smrtí nekončí :)aspoň né v téhle povídce 🙂 Nevíš jestli nebude druhý díl a co v něm bude :D:P
Jinak všem ostatním děkuju moc za krasne komentáře.. 🙂 Sice nevím co vás na tom rozplakalo, ale nemužu řict že mě to na jednu stranu netěší 🙂
Aspoň vidím co sem ve vás dokázala vyvolat za emoce ^^
thank you so much! :)♥.
to bylo opravdu tak nádherné=´) a nehorázně smutný. DOKONALOST