Z boží vůle láska

autor: Geheimnis
betaread: Janule
Temná noc nastala. Mnoho človíčků v posteli již zachumláno jest, sníce o lásce, štěstí či jiných příjemných věcech. Jeden nešťastník však ne. Klečíc před otevřeným oknem, v němž vlaje bílá záclona, modlí se. Spjaté ruce třesouce se, z očí skapávají slzy. Oči zavřené má, k Bohu s prosbou obracejíc se. Z jeho úst spontánní modlitba line se:
„Bože… Dej, ať mne miluje… Nenech mne trápiti se více z lásky k němu.
Ne, já hříšník nejsem. Jen zamilován jsem. Bratra svého miluji nade vše, život můj položil bych pro něho. Snesl bych pro něho modré z nebe.
Bože, dej ať mne nezavrhuje pro lásku.“
Šeptajíc do tichého pokoje, který do tmy ponořen. Ruce od sebe odepne a stoupne si. Chvilku pozoruje venkovní noční svět, pak od okna vzdaluje se. Otočil se. Za ním otevřené dveře jsou, on však diví se: Proč dveře mého pokoje otevřené jsou? Snad nezavíral jsem? Ne, někdo zde byl. Někdo slyšel mé modlitby!

Vyšel z pokoje a rozhlédl se. Uviděl, jak dveře pokoje jeho bratra zavírají se. Došel až k nim, zaklepal.
„Bille?“ Zeptal se, aniž by dveře otevřel. Žádná odpověď, pak tedy vešel do bratrovy místnosti. Tam na posteli klepal se ubohý chlapec černovlasý. I přistoupil k němu. Bill zvedl hlavu a se slzami v očích díval se na bratra.
„Ty mě miluješ?“ Zašeptal uplakaný chlapec. Jeho bratr Tom přisedl si na jeho lože a pohladil ho po vlasech.
„Miluji. Nade vše, Bille.“ Přikývl a setřel mu slzy. Bill sevřel jeho dlaň ve své, přiložíc si ji k tváři. Tom se pousmál.
„Dej mi šanci, lásko. Prosím tě teď a tady o lásku, bráško můj.“ Žadonil Tom.
„Není to správné, Tomi.“ Zakroutil rozcuchanou hlavičkou Bill. Tom sklopil oči, k pláči daleko nebylo.
„Chápu tě, ale… Srdci neporučím, Bille.“ Řekl tiše Tom, pomalu se zvedajíc z postele. Bill jej zadržel, políbil jej.
„Co to znamená?“ Optal se zmatený Tom. Bill, ač oči zavřené měl, usmíval se. Políbil jej znovu, než odpověděl.
„To je naše šance, Tome.“ Zašeptal mu do ucha. Tom usmívajíc se hladil bratra po tváři.
„Dívej, lásko, jak noční nebe krásné je. Procházka pod diamanty, taková romantika! Smím pozvat tě?“ Zeptal se nesměle Tom. Bill postavil se, obouvajíc si bačkůrky. Přijímajíc Tomovu ruku vyšli z pokoje, směřujíc chodbičkou do obýváku. Tam otevřeli společně dveře od terasy, jež vedla na velkou zahradu. Vstoupili spolu na vlhký trávník, brodili se zahradou, počítajíc hvězdy. Ač nedopočítali by se konce, našli každý svou. Našli sebe. Našli lásku v sobě.
„Děkuji Ti, Bože…“ zašeptal Tom…

autor: Geheimnis

12 thoughts on “Z boží vůle láska

  1. Jitaaaaaa-Mrouskátko ((= a Malinkej Billíšto:No, ty přechodníky dali zabrat nejen mě, ale taky Januli.. 😀 Asi proto je takovejch povídek málo 😀

  2. Je to napsané opravdu zajímavě. Musím podotknout, že to vyzní, jako by to psala Božena Němcová – myšleno z hlediska jazyka. Celkem se mi to i líbilo 🙂

  3. ooo Geheimnis, ty si prostě spisovatelka! Do každé povídky mě naprosto vtáhneš! Umíš psát spousty různými styly ale přesto je to stále tvůj styl! Ohromuješ mě svými povídkami které jsou naprosto skvělé a jedinečné. Pokaždé s napětím očekávám co si vymyslela pro další povídku za novinku…..rozhodně piš dál….

  4. Sauriel:…*souhlasně kývá hlawou*…….pstě na nic jiného se asi nevzmůžu……vážně ne……je to tak jiné a proto nadherne……..:-*:-*

  5. Jako velká milovnice Boženy Němcové bych ráda podotkla, že mně to spíše připomíná Yodu :-))) Ale rýpanců jedovatých autorko milá ušetřena budiž! Ať tě provází  Síla :)))

    Ale teď vážně, Geheimnis, já mám tvoje povídky ráda, jen si mě touto trošku překvapila 🙂

  6. ach, jak smělá a krásná ta povídka jest.

    och, nyní staročeštinou mluvím, to normální není u mě, odpustíš mi to snad, když napíšu, jak nádherně to napsané je a že ty velkou spisovatelkou se můžeš stat, pokud ji už nejseš… xDxD.. blabla bla.. xD.. nečti to xD…

    nini fakt krásný a fajně že to tak dobře dopadlo 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics