Za doprovodu klavíru

autor: Mishka
Hups… takže ahojky, jsem tu znovu s krátkou jednodílkou. Chtěla bych k ní říct pouze to, že už je trošku starší, ale i přes to jsem se rozhodla ji sem poslat. Nevím, jestli je dobrá, je dost krátká a… no nic, nechám to na Vás. Takže se pusťte do čtení a určitě komentujte… Vaše Mishka…=o*

Velkým koncertním sálem se nesla něžná melodie klavíru. Avšak bylo tu prázdno. Prázdno, až na černovlasého mladíka sedícího za klavírem, jehož  dlouhé prsty s černě nalakovanými nehty půvabně klouzaly po bílých klávesách. Chodíval sem rád. Věděl, že pokud se zrovna nekoná nějaký koncert, může tu být jak dlouho a jak často chce. Jenže netušil, že tu není sám. Z povzdálí ho pozorovala jakási osoba. Osoba, jemu tolik blízká. Jeho bratr.
Už dávno si všiml, že jeho dvojče sem chodí čím dál častěji. A tak se rozhodl za ním jít. Ale z toho, co viděl, mu naskakovala husí kůže. Nedokázal pochopit, že to dokonalé stvoření sedící za klavírem, je jeho bratr. Z toho pohledu se mu tajil dech. Zamiloval se do něj sice už dřív, ale teď měl pocit, že se z toho citu doslova zblázní. V podbřišku cítil hejno neposedných motýlků, chtělo se mu smát i plakat zároveň. Dřív na pravou lásku nevěřil. Ale teď už o tom nepochyboval. Do svého mladšího brášky se bláznivě zamiloval, a bylo mu jedno, jestli je to zakázané nebo ne.

Černovlásek byl tak zabrán do skladby, kterou zrovna hrál, že si ani neuvědomil, že se k němu kdosi přibližuje. Až když ucítil na svých bocích něčí ruce, polekaně sebou škubnul, hrát ale nepřestával. Hned totiž ucítil tu známou vůni, kterou by rozeznal mezi tisíci. Vůni, která mu způsobovala chvění po celém těle. Vůni svého bratra. Kolikrát si tajně přál, aby tu s ním jeho dvojčátko takhle sedělo a společně si vychutnávali nádherný zvuk klavíru a přítomnost toho druhého. A teď se mu to splnilo. Připadal si jako v krásném snu, ze kterého se nechtěl nikdy probudit. Jeho bráška tu s ním sedí a objímá ho kolem pasu.  
Náhle na svém krku ucítil Tomovy vlhké rty. Jemně ho líbal na šíji a jednou rukou mu zajel pod tričko, kde ho začal něžně hladit. Bill zaklonil hlavu, ale jeho prsty stále běhaly po klávesách. Z hrdla mu unikl vášnivý sten. To Toma vzrušovalo ještě víc. Otočil si ho obličejem k sobě a hladově se vpil do jeho plných rtů. To už Bill nezvládl, rukama opustil klavír a pevně je omotal kolem bratrova krku. Ani jeden z nich nemluvil. Slov nebylo potřeba. Teď se sálem nesly jen rozvášněné vzdechy obou chlapců. Oba byli vzrušeni na nejvyšší možnou míru.  
Tom už to nemohl vydržet. Začal Billovi pomalu vyhrnovat tričko, a když Bill zvedl ruce do výšky, přetáhl mu ho přes hlavu. Na chvilku se odtrhl od jeho rtů a toužebným pohledem sjel jeho polonahé tělo. Bill ale nezůstal pozadu a zanedlouho se na zemi kolem nich válelo i ostatní oblečení, včetně jejich spodního prádla. Oba dva jazykem divoce pronikali do úst toho druhého a jejich vzrušené klíny se o sebe čím dál intenzivněji třely. Tom bloudil rukama po Billově těle a po chvilce se zastavil u jeho rozkroku. Vášnivě skousl jeho spodní ret a prsty obemkl jeho vzrušení. Bill se pod tím dotekem prohnul a začal sténat hlasitěji. Zintenzivnil tedy své pohyby a jeho steny se snažil tlumit naléhavými polibky.  
Netrvalo dlouho a na své  ruce ucítil teplou tekutinu. Bill se mu vyčerpaně schoulil do náruče. Potřeboval se vydýchat. Po chvilce začal rty jemně bloudit jazykem po tomově hrudi a nevynechal ani jeho bradavky. Každou pomalu obkroužil jazykem a po té ji jemně skousl. Teď to byl pro změnu Tom, kdo se snažil krotit své steny. Ale moc mu to nešlo. Bill si svými polibky vydláždil vlhkou cestičku až k jeho ústům, do kterých vášnivě vplul svým jazykem. Tom měl co dělat, aby se udržel a nepomiloval ho hned. Jenže Bill to chtěl naopak. Chtěl už co nejdřív cítit svého bratra v sobě, a tak se začal na jeho klíně lehce pohupovat, čímž Toma dostával do stavu naprostého šílenství. Po chvilce už Tom nebyl ani schopný opětovat mu vášnivé polibky, a proto se na něj krátce zadíval a kývl. Tom pochopil. Chytl si Billa za boky a svou pánev pomalu přitlačil proti té jeho a něžně do něj pronikl. Bill zvrátil hlavu dozadu a z úst se mu draly další a další steny. Tom proti němu lehce přirazil, a když viděl, že ho to nejspíš nebolí, začal se v něm pohybovat o něco rychleji.  
Za chvilku už bylo slyšet jen hlasité vzdychání a sténání, které už  se ani jeden nepokoušeli nějak tlumit. V tuhle chvíli jim bylo naprosto jedno, že mohl kdokoliv přijít. Dokázali vnímat jen horké tělo toho druhého. Byli si tak blízko, jak jen to bylo možné. Netrvalo dlouho a Tomovo tělo se propnulo ve slastné křeči. Bill cítil, jak se Tom udělal do jeho zadečku. Ještě chvilku počkal a potom vyšel z Billova těla.
„Miluju tě.“ špitl Bill a unaveně si opřel hlavu o jeho hrudník.
„Já tebe taky,“ odpověděl mu Tom a líbnul ho do havraních vlásků. Oba se začali oblékat, ale k odchodu se nechystali.
Koncertním sálem se znovu rozlehla melodie pomalé skladby. Avšak s jedním jediným rozdílem. Teď už po klávesách klavíru bloudily dva páry rukou…

autor: Mishka
betaread: Janule

8 thoughts on “Za doprovodu klavíru

  1. nádhera…je to taková ta povídka : miluju tě já tebe taky….ale přesně na takovou mám dnes náladu a díky tomu je tahle povídka jedna z těch,ke kterým se budu ještě milonkrát vracet xD nádhera

  2. Moc pěkná povídka, celá je taková něžná jako třepot motýlích křídel v jejich bříškách :o)

  3. oo bože bylo to úžasný tak jemný ten nádhernej začátek a konec tan klavír tomu opravdu hodně dodal:-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics