Začínáme

V mysli se mi rodí představy. Kdykoliv na tebe pohlédnu… Připadám si jako blázen, ale jako šťastný blázen. Nikdy jsem si nemyslel, že tohle řeknu.

Nesnáším, když všechny ty dívky okolo štěbetají a hází na tebe zamilované pohledy. Nesnáším ta naivní zamilovaná slůvka a debaty o tom, jak má kdo krásné oči… A přesto mám teď sto chutí se k nim přidat a důkladně (a kladně) ohodnotit tvůj zadek. Jsem to ale zvrhlý, co?

Stojíš u baru, lokty se opíráš o naleštěný pult a právě provozuješ nevázanou konverzaci s jednou z mnoha přítomných dívek. Je poměrně pohledná… A to mě sere.

Tvé prsty se ladně obtočí okolo stopky sklenice a ty upiješ jakéhosi zářivě modrého moku. Nevědomky si přejedeš jazykem přes rty.

O můj bože… Tohle jednoduché, v podstatě nic neříkající gesto ve mně probudí touhu. Rychle popadnu jednu téměř děvku (podle toho jak je oblečená a přítulná, je to příhodné pojmenování) a táhnu ji skrze parket směrem záchodky. Na nic se mě neptá, stejně je opilá. Jde to rychle. Za pár okamžiků už vycházím z kabinky, alespoň na čas uspokojen.

Můj pohled automaticky zamíří k baru. Ty už tam nejsi. Zběžně prohlédnu celý lokál. Hmm… už jsi odešel. Škoda.

Ráno se probouzím rozlámaný, ale kupodivu ve svém domě i ve své posteli. Zajímalo by mě, jestli už jsi vzhůru. Potichu otevřu dveře a zamířím k tvému pokoji. Ani tam nedojdu a slyším ránu z kuchyně. Následně pár vybraných nadávek na adresu máminy nejoblíbenější pánve.

„Co to, prosím tě, vyvádíš?“ zeptám se a s úsměvem pozoruju moukou zaprášenou kuchyň.

Odpovíš mi jen mrzutým zamručením.

„Každopádně… nechceš pomoct?“ mrknu…

Kývneš.

Nevnímám, co vaříme, musím pozorovat tvé tělo, ruce, oči, rty… tebe. Krájím jahody a přemýšlím, jestli i ty chutnáš po jahodách. Au… říznul jsem se. Není divu. Trochu sebou škubnu, když uchopíš moji dlaň a pomalu ji přibližuješ ke svým ústům. Nepodíváš se na mě, jen soustředěně pozoruješ drobnou krvavou stopu na mém prstu a začneš ji slíbávat. Zatajil se mi dech. Vážně jsem si myslel, že mi někdo uvázal uzlík na hrtanu. Už to dál nevydržím a přitáhnu si tě k sobě. Mám trochu strach, ale i přes to tě políbím na rty. Chvíli strávíme v očekávání, co udělá ten druhý, až mě konečně pouštíš skrze jahodovou bránu do hlubiny tvých rtů. Cítím pachuť vlastní krve. Na zádech mi raší křídla, protože vím, že teprve s tebou se dostanu do nebe.