autor: Sch-Rei
Ahojdá 🙂
Tohle jsem napsala kdysi o prázdninách, když jsem měla celkem depku, pže tyto prázdniny byly celkově takové depkózní 🙁 Ale newadí 😉 Je to kraťounké, možná někdo nepochopí, ale doufám, že jo 😉 Jinak kdyby někdo nevěděl, „Zhiť“ je rusky žít 😉 Sch.*
Nemohl být s ním, nemohl se vrátit.
Nemohl usínat v jeho náručí, nemohl se ho dotýkat.
Nemohl umřít, nemohl žít.
Nemohl dýchat, nemohl slyšet, jak šeptá jeho jméno.
Nemohl vidět západ slunce, nemohl slyšet šum moře.
* * *
„Bille? Billi?“ zašeptal do tmy dredatý chlapec a rozsvítil zářivky v kuchyni svého bratra. Zalapal po dechu a poplašně zamrkal. Před ním leželo tělo černovlasého chlapce. Jeho tváře, tak jako ruce, zdobily krvavé šmouhy, dredáč mohl vidět, jak se mu zvedá hrudník. Černovlásek na podlaze měl pootevřené oči, řasy se mu chvěly. Čokoládové oči, prázdně zabodnuté do kaluže krve u jeho ruky, byly podlité krví. To, co se stalo, mu změnilo život… Navždy.
* * *
Jeho oči, byly prázdné.
Jeho oči, neviděly bolest.
Jeho oči, ztratily jiskru.
Jeho oči, oněměly.
Jeho oči… Zemřely?
* * *
„Bráško, jsi lhář, když říkáš, že to bude dobré. Lžeš, když říkáš, že mám překrásné oči. Lžeš, když říkáš, že mi to sluší. Jediné ale, co ti věřím je, když říkáš, že mě miluješ.“
* * *
Jeho slova stále zní.
Jeho slova dokážou, že srdce začne bít, jak nejvíce může.
Jeho slova zbourají bariéry.
Jeho slova jsou jediné, co může mít.
* * *
„Tvé oči nespatří měsíc, neuvidí, jak se trápím, neuvidí svůj vlastní odraz v zrcadle, ale tvé uši vždy uslyší slova, která ti šeptám každou noc. Tvé tělo ucítí vždy mé doteky. Nezapomeň, tvá mysl slepá není.“
* * *
Pamatuješ? Mé krásné oči.
Pamatuješ? Můj zvonivý smích.
Pamatuješ? Náš zářící měsíc.
Pamatuješ? Slova, které jsem psal na kus papíru.
Pamatuješ? Slova, které jsem psal na kus papíru.
Pamatuješ? … Zapomněl jsi?
* * *
„Chci zase cítit, jak z mých očí padají slzy a zdobí mé tváře. Chci cítit, jak světlo slunce bije do mých očí, jak měsíční jas je hýčká. Chci… Vidět tvou tvář, dotknout se. Já chci…
* * *
Chci žít…
autor: Sch-Rei
betaread: Janule
wow…. krásnéééé… fkt.. nemám slov
to bylo…tak krásný, ale tak smutný…=) moc hezké…=)
Nevím, jestli jsem povídku dobře pochopila, každopádně krásné, ale smutné…=)
mooc krasny….x) prazdniny sem mela celkem na picu….tkaze tu powidku uplne chapu.. x)
a já chci autorku zabít….To co toto mělo být? O_O Jsem totálně v šoku. Opravdu v šoku. Až mě z toho mrazí. TAkhle nad ránem číst tohle…paráda. Ještě že jsem to nečetla přes den..to bych měla tutově depku. Takže teď se odebírám na rande s paní cigaretou protože tohle jinak nerozdýchám. Ovšem tímhle komentářem myslím samozřejmě jen to nejlepší na adresu autorky. Máš mojí hlubokou poklonu.
Wow… došli mi slová 🙂