Zima

Byl první prosincový týden a venku poletoval první letošní sníh… Bill seděl u okna a tiše hleděl ven… Vzpomínal, jak si s Tomem jako malí kluci hráli ve sněhu, jak stavěli sněhuláky a jak mezi sebou vedli bitvy… Tolik mu to chybělo… Mrzelo ho, že už vyrostli z dětských let a jeho bratr tu teď není s ním a neradují se tak jako dřív…

Chyběl mu… Už dlouhou dobu spolu nebyli sami a dnes, když měli první příležitost po několika měsících odloučení, Tom odešel radši někam ven. Odešel se bavit a jeho tady nechal samotného. Přitáhl si deku více k tělu, protože mu chlad, který šel od okna, začal nepříjemně prostupovat celým tělem. Měl jedinou možnost se zahřát a tu teď svíral v rukou. Zkřehlými prsty svíral hrníček, ve kterém měl poslední zbytky teplého čaje. Nechtěl na Toma myslet, proč by měl chtít, když ho tu nechal?? Ale nešlo to. Pokaždé, když vyhlédl z okna, vzpomněl si právě na něj.

,,Co??“ zašeptal potichu a promnul si oči. Po chodníku směrem k jejich domu se vracel Tom. Byl lehce přikrčený, aby mu sníh nevál do obličeje. Vypadal tak krásně… Bill ale myšlenky na něj zahnal někam hluboko a radši odešel k sobě do pokoje, dokud má možnost. Jakmile Tom otevře dveře, nedokázal by už odejít. Teď chce být sám. Když jeho bratr mohl chtít být venku bez něj, on může chtít být sám bez něj…

,,Bille??“ Domem se rozlehl bratrův hlas.. Odpovědi se ale nedočkal. Bill ležel u sebe v posteli, otočený čelem ke zdi, a snažil se nevnímat bratrův hlas, který stále volal jeho jméno.

,,Bille, jsi tu??“ zeptal se Tom a prudce otevřel dveře od bratrova pokoje. Zarazilo ho, že už leží..

,,Spíš??“ zeptal se potichu. Neodpovídal mu, jen dál mlčky ležel a křečovitě v rukou svíral kraj peřiny. Doufal, že Tom odejde a nechá ho být, ale zmýlil se. Tom za sebou potichu zavřel dveře a došel k Billově posteli. Sedl si na kraj a lehce přejel ještě studenými prsty po jeho tváři. Lehce se zachvěl pod jeho chladným dotekem…

,,Omlouvám se,“ zašeptal Tom. Nevěděl jistě, jestli Bill spí nebo ne, ale potřeboval se mu omluvit. Bylo to od něj hnusné, takhle odejít, když věděl, jak moc se Bill těšil, že budou zase spolu. I on se těšil, ale nedokázal odmítnout přátele, když mu nabídli, ať s nimi jde ven.. ,,Jen jsem je chtěl vidět, Bille… ale už jsem zpátky… jsem u tebe,“ šeptal a dál ho hladil po tváři.

Bill se rozhodl, že dnešní večer bude nedostupný, i když věděl, že tím promrhá jedinou šanci být s Tomem sám. Zítra se vrátí domů i jejich rodiče a soukromí mít už nebudou. Tom ještě chvíli na Billa mluvil, ale když mu stále neodpovídal, vzdal to a odešel si dát teplou sprchu. Byl promrzlý až do morku kostí…

Když Bill uslyšel za bratrem klapnout dveře, přetočil se na druhý bok a zkoušel zachytit ještě poslední zbytky jeho vůně. Nakonec se mu podařilo upadnout do neklidného mikrospánku…

,,Dobrou noc,“ zašeptal mu najednou někdo u ucha a Bill se prudce posadil.. Podíval se vedle sebe. Ležel tam Tom a zmateně na něj koukal..

,,Ty-ty nespíš??“ zeptal se ho zaraženě. Nepočítal, že bude vzhůru, chtěl vedle něj alespoň ležet..

,,Ne!! Co tu děláš?!“ zeptal se ho Bill pohrdavě..

,,Chtěl jsem… jen jsem chtěl…“

,,Co??“ Billův pohled a tón hlasu se najednou změnil.. Viděl před sebou Toma se zmateným a smutným výrazem v obličeji.. Viděl, že ho trápí, jak se k němu teď chová… i přesto že se na něj zlobil, teď mu ho bylo líto.. ,,Co jsi chtěl??“ zeptal se znova a lehce se přitáhnul k Tomovi. Ten neváhal ani na okamžik a objal ho..

,,Chtěl jsem být s tebou, Bille,“ zašeptal mu do ucha a jemně ho políbil na krk.

Bill se pod ním lehce prohnul, ale když se nepatrně uklidnil, podíval se na bratra.. V očích měl touhu, touhu po něm. Přesně takovou teď cítil i Bill. Nahnul se k němu a lehce mu přejel rty po těch jeho. Tom je hned v očekávání pootevřel, ale Bill přesunul rty na hebkou pokožku na bratrově krku. Chtěl ho trochu trápit, nechtěl mu to dovolit tak snadno..

,,Bille, prosíím,“ zavzdychal Tom, když mu bratrovy ruce bloudily snad všude, ale nechtěly najít svůj cíl..

,,Copak??“ zeptal se Bill se šibalským úsměvem a vpil se do jeho rtů.. Chtěl ho potrápit a to se mu už povedlo, vytrápil ho více, než původně chtěl…

,,Nemuč mě,“ zašeptal Tom a rychle s Billem trhl, takže se ocitl pod ním..

,,Copak?? Nějaký nedočkavý,“ usmál se Bill a pokusil se přetočit, ale Tom mu v tom zdárně bránil..

,,Omlouvám se, Bille,“ zašeptal znova a políbil ho.. Bill si jeho polibky nechal líbit a rukama mu přitom začal stahovat jediný kousek oblečení – trenýrky.. Tom se mu ani v nejmenším nebránil, naopak mu ještě vycházel vstříc..

,,Lehni si,“ přikázal mu Bill a pokusil se opět vstát. Tentokrát mu nikdo nezabránil, takže se pohodlně posadil na Toma, který jej bez váhání poslechl. Jemně ho líbal na hrudi a rukama mu probíral dredy. Líbilo se mu. Jim oběma. Posunul se trochu níž a políbil ho na podbřišek.. Tom se pod jeho doteky a polibky nekontrolovatelně svíjel a jeho steny nabíraly na hlasitosti.. Bill zvedl pohled od Tomova bříška a zadíval se mu do tváře, pousmál se, když viděl bratra se zavřenýma očima, lehce si skousávat spodní ret.. Po malé chvíli se opět začal věnovat jeho hrudi a podbřišku, ale u toho nezůstal…

,,Billeeee,“ zasténal Tom, když ucítil to příjemně mučící vlhko na svém vzrušení. Bill se opět lehce pousmál a nepatrně začal pohybovat jazykem. Přidával na tempu nebo zpomaloval, záleželo na jeho bratrovi. Snažil se mu dělat dobře a podle jeho táhlých, hlasitých a čím dál častějších stenů soudil, že se mu to daří… Cítil, že se Tom blíží k vrcholu, proto trochu zrychlil tempo a po malé chvíli mu ústa zaplnila teplá tekutina.. Bez jediného slova polykal…

,,Bože Bille, tohle bylo úžasné,“ vzdychl Tom a políbil Billa na čelo..

,,To bych řekl, ani sis to nezasloužil,“ usmál se Bill a lehl si vedle svého bratra, který přes ně přes oba přehodil peřinu.

autor: Dádinka
betaread: Michelle M.