(Tom)
Super! Konečně ta pouť. Doufám, že tam budou aspoň nějaký dobrý holky… Jednou za čas si přece člověk musí pořádně užít, ne? Jsem fakt dost zvědavej, co se dneska bude dít… Sedím v křesle a koukám do zdi. Celej den se jenom flákám a nemůžu se dočkat, až vyrazíme s Andreasem a mým bráchou mezi lidi. Těším se na to jak malý dítě. Bill je už hodinu zavřenej v koupelně spolu se svejma serepetičkami jako jsou řasenky, tužky na oči atd. Nechápu to, že ho to baví??
Znuděně přepnu program v bedně, která celou dobu běží. Ufňukanej Titanic, co teď začal, mě fakt netankuje. Jdu nahoru, za chvilku vyrazíme. Aspoň se stihnu převlíknout a zavolat Andymu.
Už aby to bylo…
Znuděně přepnu program v bedně, která celou dobu běží. Ufňukanej Titanic, co teď začal, mě fakt netankuje. Jdu nahoru, za chvilku vyrazíme. Aspoň se stihnu převlíknout a zavolat Andymu.
Už aby to bylo…
(Bill)
Ještě si přeláknu vlasy aaa je to! Zamrkám na sebe do zrcadla… jo, výborně, vypadám dobře. Hodím na sebe mikinu a vyrážíme… s Tomem na pouť, kde na nás mají čekat Andy s Davidem. Nechápu, proč chtěl jít David mermomocí s náma… asi má taky rád poutě… Já je miluju… kromě strašidelnýho domu… tam bych nikdy nevlezl… NIKDY! To se zase budou namáhat mě tam dostat – Tom a Andy… že to nic není… jasně, když jsem se minule nechal ukecat, třásl jsem se ještě tři dny potom! Ne, tam já se už prostě neukážu!
„Zdáár!“ zdravíme s Tomem ty dva, který jsme vyrušili nejspíš z nějakýho tajnýho rozhovoru, protože když jsme přišli blíž, zmateně přestali mluvit.
(Tom)
Tak super, jsme tu. Rozhlídnu se šťastně kolem sebe. Já tak zbožňuju poutě, člověk se na to těší celej rok! Hele, támhle jde pěkná blondýna!! Otočim se za ní… “ Heeej Tome!“ moje pošahaný dvojče mi zaječí do ucha, až sebou škubnu. David a Andreas netrpělivě stepují u centrifugy a Bill, kromě toho, že mi málem z jeho jekotu praskly bubínky, si upravuje vlasy. „No, co je?“ „Dohodli jsme se, že půjdeme na centrifugu, jdeš taky?“ přestanu sledovat tu holku a všichni vyrazíme k obřímu kolu. Okolo duní všelijaká hudba a lidi ječí… Nastoupím do jedný z těch kabinek a počkám na Andrease, kterej si dřepne vedle mě. Bill a David si sedli za nás. No, ty dva spolu vydrží krafat hodiny. „Tak co? Bude dneska strašidelnej hrad?“ začne se tlemit Andreas. Při vzpomínce na vyklepanýho Billa chytám výtlem. „Jeho tam nedostanem, kde žiješ?“ zaťukám si na čelo, protože Billa dostat do domu hrůzy? To je přímo nadlidskej výkon. Zažil jsem to minule. „Tak schválně, vsadíme se, jestli tam Billa dostaneš, máš u mě deset euro.“ Andreasova úchylka je s každým uzavírat sázky. A je to tu znova. Pochybuju, že tam Billa znova dostanu, ale na druhou stranu deset euro by bodlo. „Dobře,“ pokrčím ramen a sleduju jeho šťastnej výraz. OMG, to si budu muset máknout, abych tam svýho milovanýho brášku dotáhl.
(Bill)
Řešíme s Davidem něco ohledně kapely a nový show na koncertech pro nadcházející turné, zatímco Tom s Andym se asi hodně dobře baví, protože se jen smějou a něco si šeptají… „A co Linda ? (Davidova přítelkyně… jako xD) Jak je to mezi váma? Už jsem tě s ní dlouho neviděl,“ ptám se ho zvědavě. „No… víš…“ uhýbá pohledem. „My jsme se rozešli.“ „Proč??“ „Našel jsem si někoho jinýho,“ Teď už opravdu odvrátí hlavu pryč, jen aby na mě nemusel koukat. „A kdo to je?“ zkouším to, i když mi je jasný, že mi to asi těžko vyklopí… nevypadá na to. „Promiň, ale to… nemůžu říct.“ „Proč ne?“ nechápu. „Dohodli jsme se, že to necháme v tajnosti, promiň.“ Tím definitivně ukončí tohle téma a naštěstí pro mě – centrifuga zastaví a tak ani nenastane jinak nevyhnutelná trapná chvíle ticha. Zpozoruju v dálce stánek, kde se prodává cukrová vata… „Skočím nám všem pro vatu, ok? Davide, půjdeš se mnou?“ zeptám se, když vidím, že ti dva se zase něčemu zaujatě smějí. „Jo.“
(Tom)
S Andreasem se člověk ani vteřinu nenudí! Vylezu ven z centrifugy a zamířím si to s Andym rovnou k nejbližší lavičce. Přiznám se – je mi trochu šoufl, ale to se zmákne. Bill šel s Jostem pro vatu, ještě je mezi davem občas zahlídnu. No, už proto, že moje dvojče je prostě NEPŘEHLÍDNUTELNÝ. Otočím se na Andrease. Tváří se jak dílo Satanovo, tuším nějakej z jeho škodolibých nápadů. Na ty je přímo odborník. „Mám zvrhlej nápad,“ vypadne z něj po chvíli. “ Ježiš maria jakej?“ zhrozím se, ale jak znám Andrease, bude to zas nějaká provokace. „Hele, Tome, když už jsme se vsadili o těch deset euro…“ podrbe se rozpačitě ve vlasech. „No… ?“ čumím na něj, co to z něj zase vyleze. „Tak… že bys nedostal Billa… do postele?“ „COŽE??“ nestačím se divit, co ho to zas popadlo. S otevřenou pusou se snažím dostat do svý hlavy, co mi teď Andreas právě řekl. „To si děláš srandu,“ šťouchnu do něj a snažím se dělat, že mě to rozesmívá. „Ne, myslím to vážně! Copak tebe to nikdy nelákalo? Zkusit něco zakázanýho?“ nasadí svůj „přesvědčovací“ tón, kterým mě vždycky vyprovokuje až do extrému. „Vždyť Bill je kluk a a… moje DVOJČE!“ Fakt jsem nečekal, že to může myslet vážně. „Já si myslel, že na to nemáš.“ Hej, on mě začíná fakt buzerovat! „No tak to zase počkej! Já že bych nedokázal dostat svýho vlastního bráchu??“ „Tak dvacet euro, když ho dostaneš do hradu a ještě do postele,“ nasucho polknu. Ale co, vždycky mě bavilo dělat zakázaný věci a jít ve věcech až do krajních mezí. I když, přiznám se, že i tohle je na mě trochu moc. Ale neshodím se. A před Andreasem už vůbec ne. „Dobře, ale připrav si prachy ,kámo,“ poplácám ho se smíchem po zádech a namířím si to přímo k Billovi, kterej už s Davidem nese čtyři pytle vaty. Třeba to nakonec nebude tak hrozný…
(Bill)
Aaa… miluju cukrovou vatu! Všem ji rozdám a sám se zaměstnám svou megaporcí. „Co je?“ zeptám se Toma, protože na mě už asi minutu divně civí. „Nic,“ vytáhne obočí a nuceně se usměje. Grr! Nesnáším, když mi něco tají! „Musím na záchod,“ zvedne se Tom z lavičky a míří k toaletám. „Jdu s ním,“ jde i David a tak tam s Andym zůstáváme sami. Posadím se k němu na lavičku. Taky se na mě usmívá jak idiot. „Hej, co spolu vy dva máte?“ zeptám se a hodím hlavou někam k odcházejícímu Tomovi. „Nic,“ zamračí se Andy.. vypadá docela věrohodně a tak to dál nepitvám.. však já se to dozvím! Andy se ke mně najednou důvěrně nakloní. „Mám nápad,“ řekne potichu, jakoby se snad bál, že nás uslyší lidi, co tu křičej okolo… „Jakej?“ Taky se k němu nahnu. „Dám ti dvacet euro… “ „Když?“ zeptám se… no jasně, zase některá z jeho ‚úžasnejch‘ sázek! „Ale ne, nebo ne, to bys ty neudělal…“ zase se posadí a pozoruje chlapečka, co se snaží skrýt obrovskou skvrnu od zmrzliny před svou matkou. „Tak mi to aspoň řekni, nee?“ naštvaně se taky narovnám. „Jedině kdybys slíbil, že se vážně vsadíme,“ otočil se zase zaujatě na mě. Mmm… dvacet euro mám… sice mi přijde hloupý prakticky utratit tolik peněz za to, že mi to on řekne, ale co… přílišná zvědavost je holt blbá vlastnost… „Tak fajn,“ vzdávám se. „Dostaneš Toma.“ Ďábelsky se mu blejskne v očích. „Jak dostanu?“ nepobírám… „Ty víš jak, Bille,“ stiskne mý stehno. Sundám jeho ruku. „Ne!“ řeknu rázně. „Já říkal, že to neuděláš…“ zase se zakouká do davu. „Ne, to není, protože bych to neudělal, ale protože to je můj bratr!“ „Aha… takže kluci ti problém nedělají, jo?“ mrkne na mě. „Ne, ale některý mám radši jen jako kámoše,“ probodnu ho pohledem. „Však já vím,“ rozesměje se. „Tak co… dáš mi dvacet euro?“ drcne do mě. „Ne, zkusím to,“ zhluboka se nadechnu. „Ok… tak držím pěsti,“ zase se pohodlně opře, protože Tom s Davidem se vracejí.
(Tom)
Znuděně se s Davidem dopotácíme až k těm dvěma. Bill vypadá nějak podrážděně. Zato Andreas se šibalsky uculuje… „Co takhle zajít do strašidelnýho hradu?“ drcnu provokativně do svýho dvojčete, přestože vím, že jeho odpověď bude jednoznačná. „NE!“ vyjekne, jakoby ho brali na nože a otočí se zády. „No, tak bráško, nebuď jak malej,“ obejmu ho kolem ramen jako malý dítě, když se bojí, ale Bill je neoblomnej. „Tak brácha… pojď, co ti to udělá, vždyť tam choděj tříletý mrňata!“ snažím se ho jakkoli přemluvit, ale Bill se nedá. Zvládnul jsem to vloni, zvládnu to i teď. A navíc nehodlám přijít kvůli jeho umíněnosti o mejch deset euro. „Tak jinak – když půjdeš, něco dostaneš. Něco fakt dobrýho,“ hraju na něj komedii něco za něco, protože můj bráška je na dárky všeho typu jako vosa na med nebo jak se to říká. „A co to jako bude?“ zeptá se už trochu přístupněji a pousměje se. Rozhlídnu se okolo sebe a dělám, že ho „jako“ nevnímám, jenom abych tak získal trochu času vymyslet, na co ho tam nalákám. Sleduju různý lidi a přitom kuju plány, jak vyhrát sázku. Hele, támhle jde zas ta blondýna, co jsem ji tu viděl prvně… „No, tak co to bude?“ vyzvídá Bill a zaklepe mi na rameno. „Co si řekneš…“ vzdychnu a táhnu Billa ke kase, kde prodávají lístky do strašidelnýho domu. „Tome, já tam nechci!“ ječí Bill, ale to už mu strkám do ruky jednu vstupenku. „Co se vztekáš, vždyť ty na tom ještě vyděláš!“ rozhodím rukama a strkám ho do vozíku, co už na nás čeká. Bill se zastaví a očividně chvilku přemýšlí, což usoudím z jeho zahloubanýho výrazu. „Tak dobře, ale fakt dostanu, co budu chtít jo?“ ujišťuje se a sedne si do tý jezdící věci. „Jo!! Přísahám!“ rozmáchnu se a hodím se vedle Billa na sedačku. David s Andreasem si sednou hned za nás a za chvíli už se rozjedeme mezi „umělý“ strašidla.
(Bill)
Aaa proč se vždycky nechám nalanařit do těchhle akcí?? Já vím, že tohle je pro mrňata, vím, že tu není nic opravdový, ale ze srdce nenávidím, když se něčeho leknu… a tady to je každejch deset sekund! Vždycky sebou úplně cuknu… Nevědomky se na Toma mačkám víc a víc, nemůžu za to, že prostě hledám… bezpečí… i když u něj bych našel spíš zkázu, když na to přijde! Pak mě napadne, že jsem se vlastně vsadil s Andym… nenápadně se na něj otočím a on jen pobaveně koukne na mě, namačkanýho na bráchovi a na minimálně dvacet cm volnýho místa vedle. Ok, na bubáky jsem si už docela zvyknul… už mě to tolik neděsí a už se tolik nelekám. Ale to Tom neví, takže toho využiju (zneužiju) a trošku vsunu dole ruku pod Tomův zadek. Jen se nadechne a otevře pusu, ale neřekne nic… po pár sekundách se na mě podívá s otazníkem v očích. „Tome, hrozně se bojím,“ kniknu tak, aby to ti za náma neslyšeli a namáčknu se na něj ještě víc… ruku nechávám pod jeho zadkem. „To… to bude ok, uvidíš, neboj, je to všecko umělý, Bille,“ mluví ztěžka a po chvíli mě pevně chytne kolem ramen… no výborně… to to šlo rychle. Kašlu na všecko, udělám ještě vystrašenější obličej, levou rukou se natáhnu pro jeho pravou, pevně ji stisknu a zavrtám se mu do mikiny. Musíme vypadat jak naprostí idioti. Ale dvacet euro je dvacet euro! Nehledě na to, že nehodlám prohrát žádnou sázku!! Najednou se ozve ohlušující rána a všechno kolem se propadne do nekonečný tmy. „Co se stalo??“ vymaním se z Toma a otočím se dozadu… nějak, kde by měli sedět David a Andy. „Nevím, netuším, skočíme někoho najít,“ slyším dvoje kroky, jak vyskočili ze sedačky a jdou někam pryč. „A neměli bysme jít taky?“ zeptá se Tom, když zmizí z doslechu. „No ptáš se brzo,“ kývám hlavou. „To je fuk, počkáme tu na ně, hm?“ přestanu si hrát na zoufalýho a bojácnýho Billa a trochu převezmu kontrolu nad situací… teda ne, že bych jí předtím neměl… „Tak jo,“ protáhne se Tom. „Tys mi něco slíbil, ne? Že jsem sem vůbec vlezl a přežil ty hrůzy… navíc tohle je… nečekaná situace, mohl bych po tobě chtít třeba hned dvě věci, ale já jsem hodnej a tak budu chtít teda jen jednu, hmm?“ „Jo a co chceš?“ zeptá se nechápavě. „Chtěl bych Tebe,“ pošeptám mu a ve tmě najdu jeho pusu. Nejdřív ho jen tak lehce líbnu na rty a pak pootevřu rty a začnu si hrát s jeho piercem. Chvíli čekám. Nikdy bych si nepomyslel, že budu muset líbat vlastního bráchu! „Co blbneš??“ vyděsí se Tom a odstrčí mě ze sebe. „Hele, slíbils, co budu chtít, ne? A já chci tohle,“ vrátím mu hbitou odpověď a přisunu se znova k němu. „Bille, ale…“ nedořekne to. Záhadně se zarazí a asi chvilku přemejšlí. Sakra! Škoda, že ho nevidím. „Tak dobře,“ souhlasí. On souhlasí! Vyhoupnu se mu na klín a nedočkavě vyhledávám ve tmě jeho rty. Nakonec… líbá docela dobře.
autor: Nicky, Týnka
betaread: Michelle M.
Supe, super no prostě pěkný a povedený a originálnírxD
juuuuuuu ….. xD andy je svina xD
Andy je zmetek ale myslím že tím přišel dvakrát o eura.