Zkusit se má všecko… včetně vlastního dvojčete! (2/2)

(Tom)
Ty vole… nestačím se divit! Nejdřív tu vypadne proud a teď mi můj vlastní brácha sedí na klíně?! Teeeda, náš sladkej Billík se vybarvuje. Na druhou stranu mi tak celkem zlehčuje situaci… Pořád se na mě lepí a každou chvíli se mi jeho ruka snaží dostat pod mikinu. Nejdřív se tak nepatrně bráním, protože jako líbačka se svým vlastním dvojčetem mi přijde trochu absurdní. Chvíli mu neochotně vracím polibky, kterýma mě neustále zasypává a musím říct, že po chvíli se mi to začíná i docela líbit… jak docela?? Vždyť já se v tom totálně vyžívám! Rozepne mi mikinu a přitom mi skousne spodní ret… Kde se v něm tohle bere? Pohrává si se mnou jako kočka s myší a každou chvíli svoje horký rty nasměruje na můj krk. Tak to ne bráško já si tady budu určovat podmínky hry… Přitáhnu si ho za boky těsně k tělu a rukama mu zajedu pod triko. Překvapeně sebou cukne, ale neuhne. Billovy ruce mi bloudí po břiše, uvnitř to ve mně vzbuzuje neuvěřitelnej pocit vzrušení… nevydržím to! On si se mnou dělá, co chce! Prudce ho od sebe odtáhnu a položím ho na záda na sedačku. Není nijak extra velká, ale to je teď úplně jedno. Pochybuju, že při výrobě mysleli na to, k čemu se bude ještě používat… Kde se ve mně tohle bere? Každej jeho dotek je jako prudkej náraz do stěny, jako rána elektřinou… Hltavě ho začnu líbat, pohrávám si s ocelovou kuličkou v jeho jazyce, vychutnávám si každej pohyb…

***

Bill se nadzvedne, abych mu mohl líp svlíknout upnutý triko. Nečekám ani minutu a nedočkavě ho z něj strhnu. Hladím ho po zádech a každou chvíli ho políbím kamkoli na těle. Sundává mi mikinu a teď už i triko. Mám v hlavě totálně černo, vlastně je tma i všude okolo! Kdyby se teď znova zapnula elektřina, vůbec to nezaregistruju, protože jediný, co vnímám, jsou jeho doteky… Krouživým pohybem ruky mu jezdím po břiše a pomalu se přibližuju k pásku u jeho džínů. Hlasitě vzdychne. Panebože, proč mě to tak vzrušuje?? Sakra ty jeho blbý spony. Vůbec nevím jak to rozepnout! Naštěstí můj brácha není zas tak blbej (to má po mně) a jaksi mi s tím pomůže. Nedočkavě ho líbnu na vytetovanou hvězdu. Prohne se a znova vzdychne. „Tome… Tome…“ slyším, jak v tý tmě šeptá moje jméno. Už nebudu na nic čekat… V zápalu vzrušení a touhy zkusit něco, co pro mě doteď bylo nepoznaný, ho políbím na tvář a rukou znova sjedu k lemu jeho boxerek. V životě jsem nepomyslel na to, že se kdy ocitnu v týhle situaci… Byl jsem vždycky zvyklej si tohle užívat jedině s holkama a tohle je pro mě fakt premiéra! Bill sebou pode mnou pořád hází, každou chvíli mě prudce líbá a já jen tak tak popadám dech. Billovy vzdechy a tlumený steny se zrychlujou, čím víc přidávám na rychlosti pohybu ruky… „Tome, ne… ne… nepřestaneš, viď… prosím…“ Oooouu, tak bráška už prosí… Škodolibě se pousměju a začnu ho ještě víc provokovat. Sám mám co dělat, abych se udržel nedat na sobě znát chtíč, kterej mě celou dobu ovládá… Sakra! Zaslepí mě ostrej proud světla, kterej se v mžiku proleje celou místností. Vyděšeně si se podívám na Billa, kterej se pořád ještě chvěje vzrušením. Ne, že bych byl nějak extra klidnej, taky to se mnou pořádně mává!! Promnu si oči a bez váhání se začnu oblíkat. Bill nečeká a zapne si džíny. Za pár sekund se s náma vozík zase rozjede. „Uff…“ vydechne Bill a otře si pot z čela. Zaraženě sedím v sedačce a pokouším se dělat jakoby nic. „To bylo jen tak tak, brácha,“ drcnu do Billa a ten se zakymácí. Jeho výraz směřující k nebezpečně napruženýmu rozkroku u džínů silně připomíná boží umučení. Hodí si nohu přes nohu a pohled hodí kamsi do strašidelnýho koutu. Myslí, že jsem si toho nevšiml. Pořádně to s ním zamávalo a nebudu lhát, že se mnou ne. No jo, holt výhoda volnejch džínů…

(Bill)

No, upřímně doufám, že si toho Tom nevšiml! Bože můj, ještě se celej třesu… jasně, musel si všimnout, co to se mnou dělá v tý tmě, ale na světle je to teď tisíckrát horší! Je mi trapně, moje tváře přímo hoří! Snažím se aspoň trochu uklidnit a skrýt hluboký oddychování a roztřesenej spodní ret. Nebylo by mi tolik trapně… kdybych to před chviličkou všecko jen hrál… ale ne… takhle mě ještě nikdy nikdo nedostal… žádná holka, žádnej kluk (njn, nejsem svatej, ani co se stejnýho pohlaví týče), prostě NIKDO! Kdybych se teď snažil přesvědčit, že jsem to hrál… lhal bych, mně se to líbilo a jak, panebože! Tom… jak se mě dotýkal… rajcujou mě doteky mýho bráchy? No to je konec! Můj obličej hodí ještě rudější barvu, moje vzrušení z těch zmatenejch myšlenek ale už naštěstí opadne a tak si už můžu sednou zase jako kluk. „Bille, asi bych ti měl něco říct…“ Tom se nadechne. „Co?“ zeptám se zoufale… už teď jsem zoufalej… „Já… jsem se vsadil s Andreasem.“ „Cože?! Taky?“ prudce k němu otočím hlavu. „Jak taky? Copak vy jste se taky vsázeli? O co?“ „O… dvacet euro…“ sklopím hlavu. „No a za co?“ Tom není idiot. „Že… tě dostanu,“ zabloudím k jeho očím „O co ty?“ rychle se zeptám, aby moje odpověď byla zamluvena. Přikývne… „To samý!“ Chvíli na sebe jen poulíme oči… „Tak mu řekneme… že se to stalo?“ navrhnu… nemůžu mu říct, že by to tu třeba NĚKDO chtěl dokončit, to nejde, on to dělal kvůli sázce a já… no co, no… nikdo mi nedokáže, že to tak nebylo, můžu bejt přece dobrej herec! „Ok…“ souhlasí mírně zaraženě. Po chvilce se ale vozík se zadrhnutím zastaví, ale to už nám dojde trpělivost, vylezeme a pokračujeme po svejch. Už tu není taková tma, ale tmavejch koutů je tu plno… jdeme a z jednoho takovýho slyšíme volat Davida.. není mu rozumět, jakoby měl něco přes pusu… dojdeme až tam a… přes Davidovu pusu je Andyho ruka a Andyho hlava se pohybuje nahoru a dolů v jeho klíně… Náš producent a náš nej kámoš… no jako kombinace brácha a brácha asi taky není zrovna ideální, ale tohle?! David si nás všimne, začne strkat do Andrease, ten zvedne hlavu a vida… trapas jako hrom je na světě. O pár minut později sedíme na jakýsi louce na kraji města… na pouti nás už to po zážitku v hradu nebavilo (teď mluvím o výpadku elektřiny!). Tom do mě drcne… kouknu na Andyho. „Dlužíš mi dvacet euro,“ řeknu. „Cože?!?“ vyvalí na mě oči. „A mně taky.“ Tom povytáhne obočí. Dobře si ho vychutnáváme… Bude platit hošánek! „Vy jste-“ „Jo,“ proneseme oba zároveň. „Co se děje?“ zeptá se David naprosto mimo mísu. Andy jakoby ho ani nevnímal. „To by mohl říct každej. Důkaz!“ vyjede na nás. „Jako… jakej?“ polknu. „Dejte si pusu… pořádnou. To bude stačit!“ založí si ruce prsou. David jen s mírně pootevřenou pusou kouká z jednoho na druhýho a na třetího… „Fajn,“ souhlasí Tom, natočí se ke mně, chytne mě za ramena a začne líbat. Slyším Davida… „Co to jako… no co?!“ „Nech jee!“ odhání ho Andy. Moje ruce ÚPLNĚ SAMY chytnou obě Tomova stehna. Tom překvapením stáhne břicho. Přesunu se na boky… co víc – pokračuju pod triko, cejtím, jak mi Tom vzrušeně vydechl na tvář, začnu ho líbat ještě o něco intenzivněji, až se i jeho ruce přesunou z ramen přímo pod můj zadek, za kterej si mě přitáhne blíž k sobě. Tlak v boxerkách se stupňuje, unikne mi trochu silnější vzdechnutí, zapomnám na všecko okolo až… „Ok, věřím vám, jen si mi tu neu-“ Andy zmlkne v půlce věty a zabloudí pohledem k mýmu klínu. Krucinál!! Zase hodím červenou a odsednu si od Toma… jeho kalhoty jsou volný, takže nejde nic poznat… asi bych měl pouvažovat o změně stylu!! Jen se rozpačitě usměju, když Tom uvidí, kam směřují mý zraky.

(Tom)

Uff… Tak tohle je hustý… Já se totálně přestávám kontrolovat! Nejradši bych byl, kdyby to Andreas nepřerušil! Panebože, co to kecám!? Já po něm doslova prahnu! V životě jsem nezažil nic lepšího… Hej, hej Tome… uklidni se… Vyděšeně se podívám na Billův trochu natlakovanej poklopec u džínů. Ještě že ty moje jsou volný. „Tak kde jsou ty prachy, co?“ ušklíbnu se na Andrease, kterej vykuleně čučí na Billa a střídavě na mě. David se podrbe ve vlasech a přisedne si k nám na lavičku. Hned mezi mě a Billa. „Ať se tohle na veřejnosti už neopakuje! Uvědomujete si, co se mohlo všechno stát?“ vyčítavě se na nás podívá a položí Billovi ruku na stehno. Hodím na něj trochu vykulenej pohled. Štve mě to! Bill je přece MOJE dvojče a to JÁ sem si s ním ještě před malou chvílí dělal, co se mi líbilo… „Davide a uvědomuješ si, co by se stalo, kdyby viděl někdo vás jak se-“ Bill do mě drkne, takže radši ztichnu. Podívám se podezíravě na Andyho a gestem mu naznačím, aby si připravil prachy. Nakonec to nebyla vůbec špatná sázka a šel bych do toho klidně znova! „Ať už se tohle neopakuje, kluci,“ řekne přísně David a vykročí si to pryč. „Ten má tak co kecat,“ odfrknu uraženě a očkem sleduju Andrease, kterej začíná rudnout. „Tak co těch čtyřicet euro?“ domáhá se Bill svojí a mojí sázky. Andy se nejdřív všemožně vykrucuje a ošívá, ale když mu pohrozíme tím, co jsme chtě nechtě viděli před pár minutama, nakulí slíbený prachy a cupitá za Davidem. „V životě bych neřekl, že Andreas a David…“ Bill se na mě kouká tak nechápavým výrazem, až se musím začít smát. „Čemu se tlemíš?“ vytočeně do mě drcne zadkem a já popojedu na lavičce. Nikdy bych nevěřil, že přísloví říkají pravdu. A obzvlášť to jedno: Zakázaný ovoce nejlíp chutná. Ale co Davidův zákaz? Co když má pravdu? „Nepůjdeme už domů? Andreas s Davidem už šli taky,“ vzdychne znuděně Bill a posbírá se z lavičky. Sleduju, jak si natáhne padající džíny přes zadek a přes rameno přehodí černou tašku Tazuma. Co mě tak neuvěřitelně přitahuje na svým vlastním dvojčeti?? Nejspíš to, že jsem s ním zažil něco neuvěřitelně skvělýho. Něco tak skvělýho, že bych vůbec neváhal a dotáhl to až do konce. Jo, je to zakázaný a to je další věc, co mě láká. Dělat zakázaný věci. Překračovat hranice! Klidně přes Davidův zákaz. Je to jak droga. Zkusil jsem něco, co jsem nikdy nezkusil a chci to zase! Holky? Jo jasně holky… užít si a zahodit! Vystřídat je, porovnávat v čem je která dobrá… hmm… moje docela oblíbená činnost. Ale to, co jsem zažil s Billem, se porovnávat nedá. To je jedinečný.

(Bill)

Svižným krokem kráčíme zpátky k hotelu, zatímco se bavíme o spoustě věcí a velkým obloukem se chceme vyhnout tomu, co se před chvílí stalo! Jinak… můj trapas – totiž napnutý kalhoty sice všichni viděli, ale nikdo to zas až tak příliš nekomentoval, díky bože! „Co říkáš na to mezi Davidem a Andym?“ zeptám se a nejradši bych si nafackoval… to je celkem blízký téma! „Co říkáš na to mezi Tomem a Billem?“ podívá se na mě s úsměvem a čeká, co řeknu, zatímco mě polije horko. „Já… nevím?“ „Nevíš? To je docela škoda, že nevíš, nemyslíš?“ otvíráme prosklený dveře hotelu, vcházíme dovnitř a zároveň ztišíme rozhovor. „Tome, to bylo… to… já…“ nemůžu mluvit normálně! Dojdeme k výtahu, Tom stiskne přivolávací tlačítko, s pobaveným výrazem se opře o zeď a pozoruje mý rozpaky. „Já…“ slovní zásoba žádná… ještě začnu kroutit hlavou… aaach bože! „Noo?“ povytáhne obočí, jeho úsměv… jeho SEXY úsměv.. se ještě rozšíří a pohledem mě přímo propaluje. S cinknutím se otevřou dveře od výtahu. Bydlíme až úplně nahoře, takže cesta nahoru docela trvá, není to nejrychlejší výtah. Vstoupíme dovnitř, stisknu tlačítko s číslem nejvyššího patra a dveře se zase s cinknutím zavřou. Mám strach… neotáčím se, jen pořád hledím na tlačítka a čekám, až se výtah rozjede. Slyším dva kroky a Tom stojí těsně za mnou… ne… tohle nejde, prudce se otočím, rychle kouknu do jeho očí plnejch touhy a zase líbám jeho dokonalý rty… zase… zase… zase… „Ah, Bille!“ vzdychne, když chytnu jeho ruce vedle jeho hlavy, zatímco ho přimáčknu na stěnu výtahu. Zakusuju se mu něžně do krku a celkem rychle si to pusou šupajdím dolů… cesta výtahem přece jenom není tak dlouhá. Konečně jedním pohybem stáhnu jeho kalhoty, spodní prádlo a…

(Tom)

„Bille… !!“ hlasitě vzdechnu a prstama trochu zacuchám Billovy vlasy. Připadám si jak připojenej na dráty vysokýho napětí. S každým Billovým pohybem mnou prostřelí nepopsatelný vzrušení a už vůbec nemluvím o tom, co se se mnou děje fyzicky! Nebejt toho, že džíny mám teď jaksi dole, nejspíš by mi i tyhle XXL začaly bejt v určitých místech těsný! Teda řeknu vám, někdy je fakt skvělý mít dvojče. Cejtí to samý, zná dokonale všechno, co ten druhej chce, po čem touží a co si přeje, aniž by se musel na jedinou věc zeptat. A taky dokonale ví, co zrovna TEĎ chci a mimo to ví, co a jak to má dělat. Bill taky není tak svatej jak si tisíce holek myslí. Pche, to, že měl jen jednu holku, když mu bylo třináct? Nebo čtrnáct? KEC! Jednou jsme dvojčata. Bill je druhá půlka mě. Sice ta rozumnější, ale jinak je naprosto stejnej. Ze začátku naší popularity zůstal pořád stejnej, ten starej Bill, ze všeho měl strach… Ale postupem času… změnil se. Stačilo pár měsíců. Pak už jsem přestal počítat kolik holek se u něj v hotelovým pokoji za tejden vystřídalo. Jak jsem řekl – jednou je to moje dvojče. A co se týče druhýho pohlaví, to Bill taky nezaostává. Přiznám se, že jsem do něčeho takovýho v životě nešel. Až spolu s bráchou a epizodkou ve strašidelnym zámku jsem si uvědomil, o co celou tu dobu přicházím. Zapřu se rukama o stěny výtahu, protože mám co dělat, abych se udržel na nohou. Bill se každou chvíli narovná a hltavýma polibkama tiší moje stále hlasitější projevy toho, jak se právě cejtim. Bill naprosto ví, co dělá, zkušenosti s klukama ho toho očividně hodně naučily. Každá vteřina, kdy se Bill mi snaží oplatit to, co jsem mu poskytnul já ve strašidelným domě, každá z těch vteřin mi připadá, jako by byla moje poslední. V hlavě se mi zatmívá a připadám si jak načasovaná bomba, která má každou chvíli bouchnout. A taky že jo. Napětí v celým mým těle se stupňuje, až mám pocit, že to už nedokážu vydržet a hlasitě vykřiknu bráchovo jméno. Chvíli si se mnou ještě pohrává a po pár vteřinách ke mně zvedne hlavu. Nahodí přímo andělskej kukuč a jemně mi skousne kůži na úrovni lemu mejch boxek. (Btw, teď bych rád věděl, kde je vůbec mám). „Cink!“ ozve se od dveří výtahu a ty se pomalu otevřou. Bill se vyděšeně otočí od mýho klína ke dveřim výtahu a překvapeně sleduje postavu nám tak dobře známýho člověka. Tak tohle by mě ani ve snu nenapadlo. Vlastně mě za tu dobu, co jsem strávil s Billem v tom šnečím výtahu, nenapadlo ani to, že se ty dveře jednou otevřít prostě musej. Mezi nima stojí David a čučí na nás s otevřenou pusou. Okamžitě chytím v obličeji červenou barvu a vykuleně se podívám na Billa. Rajče číslo dvě. Bleskurychle si oblíknu všechny spodní části oblečení a vypálím z výtahu. Bill cupitá hned za mnou, a co nejrychleji zapadneme do hotelovýho pokoje. „Co to má znamenat???“ vtrhne za náma do ruda zbarvenej David. Z očí mu div nelítají blesky, a kdyby mohl, udělá z nás sekanou přímo tady. „Něco sem vám o tom říkal, ne? Tady jste v hotelu!! Všude je tu plno lidí a navíc ve výtahu jsou kamery!!!“ Ve mně a Billovi nastejno hrkne. Tak teď by se ve mně fakt krve nedořezal. Vyděšeně se na sebe s bráchou podíváme a oba dva rázem změníme barvu. Ze sytě červený až na stěnově bílou. „Měli jste jediný štěstí, že ty kamery jsou tenhle tejden všechny mimo provoz,“ dodá ještě David. V tu chvíli mám pocit, že ze mě spadlo snad sto kilo. Pche, kdyby sto kilo! Minimálně tuna! „Fakt si neuvědomujete, co se všechno mohlo stát?? Co kdyby tam se mnou stál ještě někdo??“ „Třeba Andreas?“ podotkne Bill a provokativně pozvedne obočí. Oba dva ve stejnou chvíli vyprskneme smíchy. Tak tomuhle se říká buzerace.

autor: Nicky, Týnka
betaread: Michelle M.