autor: Janča
Vyznávám se, Bože…
mám jeden velký hřích,
tím hříchem je, že miluji,
jsem kacíř v očích tvých.
Snad mou duši zatratíš,
a navždy pohltí mě zem,
já přesto o té lásce
chci aspoň snít svůj sen.
Sen děsivý jak peklo
i jako nebe krásný,
když sním o jeho náručí,
jen tehdy bývám šťastný.
Proč je tak špatné milovat,
toho, kdo je mnou,
kdo mi svítí na cestu
a provází mě tmou?
Co špatného je na lásce?
Že zrození jsme spolu?
Já mám se kát a odprosit,
však uvnitř jsem plný vzdoru.
Jestli v nebi je láska hříchem,
tedy do pekla se dám,
raději v plamenech shořím,
než abych byl zas sám.
Té lásky nikdy se nevzdám,
chci o ni bojovat,
vím už, co je štěstí
a co je za hrob milovat.
Snad odpustíš mi přece,
a dáš své požehnání,
vždyť láska je věc čistá
jako rozbřesk ranní.
Já věřím, že se smiluješ
a posvětíš náš cit,
vždyť on a já k sobě patříme,
jinak nemůžeme žít.
Děkuji, milosrdný Bože,
že zachováš mi přízeň,
dáš napít mi z tvé číše
a uhasíš mou žízeň.
Teď konečně jsem šťastný
v duši mír a klid,
o citu v svém srdci
už nemusím jen snít.
Vždyť láska je věc čistá
jako ranní chlad,
jako kapka rosy,
jako hvězdný prach…
betaread: J. :o)
Dechberoucí. Naprosto dokonalé a Jančo, mám můj neskonalý obdiv… nádhera
Kulhá mi rytmus, rýmy jsou možná trochu strojené… ale zase to pojetí lásky jako modlitby… hmm… Nesouhlasím s naprostou dokonalostí (přece jen, Sonety jsou Sonety) ale dost se mi líbí.
Mám ráda takovéhle básně od srdce, které mají nějaký význam ( ještě lepší, pokud se dotýkají twincestu ).
Na dokonalosti básně mi tolik nezáleží, i když mi přijde dost povedená ! Tohle je prostě o obsahu, a ne o obalu.
Nádhera ♥
To je tak krásné, že jsem si to musela zarecitovat nahlas. A dvakrát! 😀 Je tak originální pojmout to jako modlitbu. Nádhera <3
Janičko♥,
dech beroucí krása.
Já jsem dnes slzela celou dobu. Jako bych slyšela tvé srdce. Promlouvá ke každému z nás.
Opravdu nádhera, něha, půvab. To umíš jen ty.
Jak napsat slova k něčemu tak půvabnému, když je tvá báseň bere?
Máš velký dar. Nejen psát básně, ale přinášíš radost všem a za to ti musím poděkovat.
Krásný den!
Nevyznám sa v básniach v ich rytmike, len viem kedy sa mi páčia, a táto je nádherná.
Milá Janičko – další krása z tvého pera, která je nepřekonatelná . Připadá mi, že tvé básně postupně gradují, jsou víc a víc silnější. Opět má duši, je plná krásné touhy a lásky. Vždyť co je víc ? 🙂 😉
Snažila jsem se vyčkat na 10. komentář, abych netrhala 'tradici', ale bohužel mi to tentokrát nevyšlo 😀
Musím říct, že tahle básnička se mi ze všech líbí nejvíc. Zbožňuji takovou tu atmosféru, která koluje v kostelích, i když já sama jsem zarytá ateistka. A z téhle básničky dýchala ta nesmiřitelnost s tím, že ho jiní odsuzují, protože 'tenhle druh lásky je špatný'. Z téhle básničky jsem skutečně nadšená =)) Jen tak dál, je to čím dál lepší 😀 (A to jsem na začátku myslela, že to ani nejde :D)
nádhera… nemám k tomu víc co říct, protože nemám slov… to byla dokonalost…♥
[2]: Já taky nejsem Shakespeare, že ano?! xD
Všem moc a moc děkuju za nádherné komentáře, opravdu si jich neskonale vážím a mám z nich ohromnou radost 🙂 ♥