Zrada

„Ne, ne tohle nemůže být pravda, jak mi to mohl udělat?“ pokládá si Bill otázku, na kterou si nedokáže odpovědět a rychle utíká od místa, kde viděl Toma s úplně cizí holkou. Oči zalité slzami, v hlavě zmatek. „Proč, proč? Vždyť mi ještě před chvíli vyznával lásku a teď udělá tohle, jak jen mohl?“ Nevěděl kam jít… domů nechtěl, věděl, že se Tom každou chvíli vrátí, nechtěl ho vidět. Toma z celého srdce miloval, ale rána, kterou mu právě způsobil, byla velká, moc bolela. Hlava mu třeštila a před očima měl pořád obraz Toma, jak se líbá s tou holkou. „Jak dlouho už mě takhle podvádí? Sliboval mi věčnou lásku, a teď?“ Bloudil po městě… do čeho šlo, do toho kopl. Všude kolem byly páry, líbali se, vedly se za ruce… jako kdyby mu to dělaly naschvál. Nikdy takhle nemohl na veřejnost vyjít se svým bratrem, ale v soukromí byli jen svoji… milovali se z celého srdce a ty okamžiky byly jen jejich… a Tom? Ten to všechno zkazil..zničil lásku,která mezi nimi byla…. „PŘESTANTĚ!“ zařval na jeden pár,co kolem něj zrovna procházel.Docela vyděšeně na něj zírali „Copak,závidíš?“ zeptal se ho výsměšně chlapec. „NE!“ odsekl Bill a pokračoval v cestě. Ale najednou mu to došlo, otočí se a v dívce, na kterou před chvílí křičel pozná onu neznámou kterou viděl s Tomem. Vztek mu stoupne do hlavy, otočí se za ní, za tou, co všechno zničila, přetrhla to silné pouto mezi nimi, jejich lásku. Běží za nimi, dívku popadne za vlasy a začne ji tahat. „Děvko, ty kurvo jedna!“ křičí.

„Co ti hrabe, vole?“ ptá se chlapec Billa a vrazí mu pěstí… Billovi se spustí krev, pustí dívčiny vlasy a vrazí mu pěstí do břicha. Chlapec se prohne, Bill dívce vrazí facku. „Ještě někdy se přiblížíš k mému bratrovi a zabiju Tě!“ řekne výstražně a odejde.

Jde domů, otevře dveře. Z kuchyně vykoukne Tom a sladce se na brášku usměje. „Ahoj lásko, kdes byl tak dlouho?“ Bill na něj hodí zabijácký a zároveň ponížený pohled a rychle vyběhne nahoru po schodech, aniž by mu nějak odpověděl. Zamíří rovnou do koupelny, a když se podívá do zrcadla, tak se zhrozí. „Ježíši, já mám moncla!“ vykřikne vyděšeně, když v tom do koupelny vpadne Tom, v ruce tác s pizzou a red bullem, který položí na stůl, a jde do koupelny za bratrem. „Bille, lásko, stalo se něco? Když jsi přišel, tvářil ses nějak divně.“ Bill k němu stojí zády, aby neviděl jeho modřinu.Tom k němu přistoupí, chytne ho kolem pasu a políbí ho na krk. „Stýskalo se mi.“ Bill zavřel oči.

Nemůže se mu znovu poddat, on si to nezaslouží. „Nech mě být!“ ohnal se po něm a odstrčil ho od sebe. „Co je s tebou, Bille?“ „Kde jsi byl, než jsem se vrátil?“ Bill zvýšil hlas a otočil se na bratra. „Proboha, co se Ti stalo, máš modřinu přes půl obličeje, kdo Ti to udělal? Tom měl velmi starostlivý výraz, přistoupil k Billovi, ale ten jej nemilosrdně odstrčil. „NA NĚCO JSEM SE TĚ PTAL!“ Bill hystericky křičel. Tom začínal chápat, že tu něco nehraje. „U kámoše,“ odpověděl mu Tom. „Opravdu? A neměl ten tvůj kámoš čirou náhodou dlouhý blond vlasy, modrý oči a zadeček přímo do ruky? Hm?“ Z očí mu vytryskly slzy, po studených kachličkách se sesunul na zem a hlavu schoval do dlaní. Už se svým slzám nebránil, nemohl. Tom tam jen stál, byl bezradný. Podvedl bratra, byl si toho vědom a hrozně toho litoval. „Neplač, Bille, není to tak, jak si myslíš!“

„Ne? A jak to tedy je?! Ještě mi můžeš třeba říct, že tě znásilnila, ne? Nech si své řeči… já o ně nestojím!“

„By… byla to sázka!“ snažil se z toho Tom vykroutit.

„Nelži, to Ti nevěřím!“ Jeho zklamání se pomalu měnilo ve vztek. „Vypadni, ven!“ Div Toma nevykope ze dveří.

Tom stojí za dveřmi, do očí se mu derou slzy. „Kruci!“ kopne do dveří a odejde do svého pokoje.

Bill leží na posteli a přemýšlí, jestli to třeba nepřehnal… „Ne! To on mě podvedl, já mám právo se takhle chovat.“ Utřel si slzy. „Přece se takhle nebudu trápit.“ V koupelně si obličej omyl studenou vodou, namaloval se, učesal a poté se oblékl. Chtěl vyrazit ven za přáteli, nemohl tu být zavřený, tak dusící atmosféra ho spalovala, moc mu ubližovalo, že má Toma tak blízko a nemůže za ním jít… nevěděl, jak dlouho tohle bude trvat, ale on rozhodně nebude ten, kdo ustoupí. Tohle mu jen tak neodpustí. Sešel dolů ze schodů. Tom byl v kuchyni, dělal si kávu. Podíval se na Billa, měl uslzené oči. Bill měl takovou chuť za ním jít, utěšit ho a omluvit se. ´Ne, mám svou hrdost,´ říkal si v duchu. Jen se na něj pohrdavě podíval,vzal si bundu a odešel. Ani nevěděl, kam půjde, až když šel kolem Andreasova domu, ze kterého se ozývala hlasitá muzika. ´Asi nějaká párty,´ pomyslel se a zazvonil. Otevřel mu už mírně opilý Andrea. „Jé… ahoj Bille, kde se tady bereš, pojď dál!“ Bill neváhal a vešel, potřeboval se nějak odreagovat, nemyslet na Toma. Andreas mu do ruky vrazil flašku nějakého pití a odešel.

Bill se rozhlížel jestli tam třeba neuvidí nějaké známé. „Á, Stefan (spolužák ze základky),“ řekl si a vyrazil jeho směrem. „Ahoj Stefane, jak se máš?“ „Jé, ahoj Bille, mám se fajn… co ty? Mohl bych Ti někoho představit?“ „Mám se super, klidně!“ „Tak to je fajn… tohle je moje přítelkyně Anna.“ „Ahoj, těší mě,“ řekl Bill a podal dívce ruku. „Mě též,“ řekla Anna a sladce se na něj usmála. „Nepůjdeme tančit?“ zeptal se všech Stefan. „Jasně,“ řekli jsme s Annou nastejno. Asi 15 minut jsme tancovali všichni společně, ale potom Stefana někdo někam odvlekl. Za pár minut jsem ho spatřil, jak leží úplně opilý na zemi. Tancovali jsme jen s Annou, pořád se na mne usmívala… Přistoupila blíž, nahnula se k mému uchu a zašeptala: „Moc se mi líbíš, Bille!“ Odtáhla se od mého ucha a zadívala se do mých očí. (Ano, byla hezká, ale já miloval Toma.) Pomalu se přibližovala, celou dobu se mi dívala do očí a poté mě políbila, chvíli si hrála s mými rty a poté se mi jazykem začala dobývat hluboko do úst. Nechtěl jsem, ale po chvilce jsem začal spolupracovat… Hodně si mě k sobě tiskla. Najednou jsem ucítil její ruce pod svým tričkem. Hladila mne… měl jsem ruce na jejím zadečku. Její ruka mi najednou zajela pod kalhoty a dotkla se citlivého místa. “ Oh, Tome,“ vzdychl jsem nahlas. Přestala, ale já jí nechtěl nic vysvětlovat, a tak jsem jí políbil. Vtom cítím, jak nás od sobě někdo prudce odtrhl, už jsem se nadechoval, že něco řeknu, ale když jsem viděl Toma, který stojí vedle mě a je rudý vzteky, rychle jsem si to rozmyslel. „Bille, můžu s tebou mluvit?“ řekl klidně. „Proč, nevidíš snad, že mam práci?!“ Podíval jsem se na Annu a ta se na mě usmála. „No, ale to mě nezajímá, já s tebou chci mluvit!“ začal Tom křičet a všichni se za ním otáčeli. Popadl Billa za ruku a táhl ho ven na zahradu.

Pomalu se uklidňoval. „Můžeš mi vysvětlit, co to mělo znamenat?“ zeptal se ho a díval se mu přitom do očí. „Proč bych měl zrovna tobě něco vysvětlovat, to já naší lásku nezničil, to TY! A už je jí konec a já si můžu dělat, co chci, a nemusím se ti zpovídat, takže mě nech být a jdi si za tou svojí fuchtlí!“ řekl Bill jedním dechem, už se otáčel, že půjde, ale Tom ho chytil za ruku. „Bille, miluji Tě!“ zašeptal a políbil jej. Dveře na zahradu byly skleněné, takže všichni viděli, co se odehrávalo mezi dvojčaty, to oni však nevěděli. Bill stál jak opařený, nevěděl, jak reagovat… jestli to má Tomovi odpustit, nebo ne. ´Když on tak nádherně líbá…´ Měl v hlavě hrozný zmatek. „Přestaň!“ odstrčil Toma, „jak se jen opovažuješ mě líbat, když si těmihle rty před pár hodinami líbal tu děvku?!!“ řekl Bill a vlepil mu facku. Když se otočil, čekal ho šok… všichni tam stáli, pusu dokořán a nemohli uvěřit tomu, co právě viděli. Bill šel, nekoukal na ně, popadl Annu za ruku. „Jdeš semnou?“ Dívka přikývla a už ji táhl z domu pryč.

Byl naštvaný, s dívkou se vůbec nebavil, chtěl se Tomovi pomstit, tím, že se s ní vyspí. Dotáhl ji k sobě domů, po schodech nahoru do svého pokoje. „Chci se s tebou milovat,“ vyhrkl na ni. Vypadalo to, že dívka odpor klást nebude. Přistoupila k Billovi a jemně ho políbila na rty. Bill ji chytil za zadek a povalil na postel. Div z ní oblečení nestrhal násilím, chtěl to mít rychle za sebou, celou dobu si představoval na svém těle Tomovy ruce. Vnikal do ní, nebral ohledy na to, jestli jí to bolí… nezajímala ho.

Tom přišel domů, po tvářích se mu kutálely slzy velké jako hrách. „Všechno je zbytečné, on už mě nechce… v životě mi to neodpustí, jsem takový hlupák. Jak jsem něco takového mohl udělat?“ Z Billova pokoje uslyšel silné vzdechy…“On si ji dotáhl až jsem! Nikdy takový nebyl, nikdy se nechtěl mstít, ale teď… tolik jsem mu ublížil. Musím něco vymyslet, aby mi odpustil.“

Naposled přirazil. Po celou dobu nic necítil. Dívka se vedle něho vyčerpaně svalila. „Měla bys jít, jsem unavený,“ řekl jí. Anna se naštvaně zvedla a začala se oblékat “ Uvidíme se ještě někdy?“ Naklonila se k němu, aby ho políbila, ale Bill se schválně přetočil na bok. „Ne!“ řekl vážně. Dívka se urazila a odešla,nezapomněla za sebou pořádně třísknout dveřmi.Cestou míjela Toma, který zhrzeně seděl na pohovce a jedl popcorn (teda víc ho bylo na zemi než v něm, ale to je vedlejší :-P) „Tvůj brácha je v posteli fakt jednička, bráško,“ řekla mu a škodolibě se usmála. „Tak dost!“ Tom se naštval a běžel nahoru za Billem. Ten uslyšel vrznutí dveří. „Jsme si kvit, Tome!“ Tom přejel očima bratrovu linii těla, protože k němu ležel otočený, sklopil hlavu a odešel. Bill plakal, proto byl otočený, nechtěl, aby ho Tom takhle viděl. Tom běžel dolů do koupelny. „Ne, já tohle nemůžu… nemůžu ho mít tak blízko a přitom tak daleko!“ Šel do koupelny pomalými kroky, byl klidný, v hlavě mu vířilo snad milion myšlenek, ale jedno věděl… On nemůže být bez něho, bez svého bratra, svého dvojčete, svoji životní lásky. Sedl si na vanu, v ruce držel žiletku. Přibližoval se, smrt nebyla daleko… pár řezů a bude to. „Tome, néééé!!!“ Bill k němu přiběhl, z ruky mu sebral žiletku a objal ho kolem krku. „Panebože, co jsi to chtěl udělat, proč?“ „Protože tě miluju a tys mi nechtěl odpustit.“ „Ale Tome,lásko, to není pravda, já Tě taky miluju. Slib mi, že na něco takového už nikdy nepomyslíš, ano? Prosím!?“ „Jo, pro tebe všechno, lásko… miluju Tě! A vždycky budu.“ Podíval se mu hluboko do té tmavé čokolády, ve které se pomalu, ale jistě ztrácel a jejich rty se setkaly…

Žádná láska nikdy nebude tak čistá jako takhle, tak hluboká, spalující, zničující, nádherná, bolestná… Láska bolí, láska přináší neuvěřitelné množství štěstí… doufejme, že tato láska bude mít jen ty světlé stránky, a nikdy je nikdo nerozdělí..!

autor: Lůca
betaread: Helushka