Ztracené a nalezené 2/3

autor: Tenshi88

Pátrací vrtulníky už druhý den kroužily nad oceánem, ve snaze najít alespoň nějakou známku, že by bratři mohli prudkou bouři přežít. David celou akci korigoval a každou chvíli musel utěšovat vyděšenou matku dvojčat. Začínal být vyčerpaný, ale vzdát to nehodlal. Kdyby se jim něco stalo… pozoroval prudké vlny tříštící se o útesy a po tváři se mu samovolně spustilo pár zbloudilých slz.

„Vůbec nic tu není,“ Tom zklamaně vydechl a pozoroval nebe, které se tvářilo ne zrovna lichotivě pro ně dva. Zřetelně se ochladilo a vzduch se stával těžším.

„Tomi, není to, co si myslím?“ Billův hlas se zřetelně třásl. V dálce se ozval děsivý odraz hromu a Billovo tělo sebou trhlo. Upustil banán, který právě jedl a zoufale se rozhlížel. „Tomi…“ Zvedl hlavu a cítil, jak se ho zmocňuje panika. Tom ho chytil za ruku a bez řečí ho táhl k jeskyni, které si všiml cestou sem. To už z nebe začaly padat první těžké kapky deště. Tom se snažil něco zakřičet, ale byl přehlušen dunivými kapkami. Mohl jen tisknout bratrovu ruku a doufat, že se k jeskyni dostanou včas.

flashback

Bill byl nemilosrdně vtažen do nitra jeskyně. Třásl se po celém těle. Promočenou měl snad každou buňku těla a pohled na bratra ho ujistil, že není sám. Tom prudce oddechoval horký vzduch a ten se okamžitě srážel před jeho ústy. Bill se svezl k zemi a objal si kolena. „Podívej,“ Tom hlavou naznačil směr, kde se záhadně nacházelo staré ohniště a cosi jako deka. Bill zamrkal.

„To je… někdo tu je?“ Bill se zachvěl.

„Spíš byl. Podle téhle krabičky sirek, tak před dvaceti lety.“ Zatřásl krabičkou a usmál se. „Pojď blíž.“ Škrtl sirkou a ta okamžitě ozářila bratrovu bledou tvář. „Je tu dokonce dřevo…“

Za chvilku už seděli naproti sobě a tiše se dívali do praskajících plamenů. Bill se zachvěl, velké tričko se mu lepilo na tělo a on kýchl. Tom se postavil. „Svlékni si to.“ Zatahal za lem svého velkého trika a pomalu se otáčel. „Vezmi si tohle, jinak nastydneš,“ podával mu deku. Bill si váhavě přetáhl triko přes hlavu a rozložil ho vedle plápolajícího ohně. Po těle mu naskočila husí kůže a donutila ho přitisknout se k dece blíž. Tom se otočil.

„A ty?“ Pohledem přeběhl přes bratrovy nasáklé šaty. Vzápětí nadskočil, když se venku ozval ohlušující hrom a poslal jeho tělem záchvěv paniky.

Simone seděla na pohovce a hypnotizovala telefon. Čekala, že se každou chvíli ozve veselé „mami“ a ona zjistí, že to byl jen hrozný sen. Její jediné děti, které si vždycky tolik přála, teď možná někde bojují o život a ona nemůže nic dělat. Rozčileně chodila po kuchyni, když se najednou ozval zvonek. Trhla sebou a téměř běžela ke dveřím. „Davide!“ Čekala, že na ní vyhrkne, že je našli, že jsou v pořádku. Ale on jen stál a koukal do země. „Už je to přes 48 hodin… pátrání komplikuje bouře…“ najednou si připadal hrozně vyčerpaně. Zatočila se mu hlava.

„Davide! Pojďte dovnitř a sedněte si.“ Podávala mu sklenku vody a on se na ni smutně usmál.

„Je to moje vina,“ sklopil hlavu. „Kdybych je nenechal… ale ta Billova paličatost, vždyť ho znáš. Teda znáte.“ Omluvně se na ní podíval.

„Znáš. Už se známe dost dlouho. Jsem Simone.“ David se na ní usmál.

„David.“ Podal jí ruku a ona jí vděčně stiskla.

„Mohli jsme umřít.“ Zašeptal Bill, když se k němu Tom přitulil a on sám se otřásl, když se ho dotkla ledová kůže. Oba se třásli a snažili se zahřát jeden druhého. Tom opětoval jeho vážný pohled.

„Ale neumřeli. A já díky tobě…“ vydechl a byl rád, že jsou oba zdraví. Neodpustil by si, kdyby se mu něco stalo. Tenhle výlet byl jedna velká fraška. Moc se mu na tuhle „domorodou plavbu“ jak to nazval, nechtělo, ale když viděl radost v bratrových očích, jen odevzdaně kývl. „Bille, děkuju.“ Bill překvapeně zamrkal.

„Za co?“

„Zachránil si mě a… mrzí mě, že jsem… však víš.“ Koktal a ani si neuvědomoval, že se k bratrovi tiskne ještě víc.

„Ty se nemáš za co omlouvat, to já. Nějak jsem, prostě…“ Podíval se na něj a jeho oči byly najednou tak zatraceně blízko.

„Bille…“ Vydechl Tom a pomalu skláněl hlavu.

„Ne Tome, nedělej to.“ Silou vůle se od něj odtáhl a zhluboka oddechoval. „Znovu ne.“

flashback

„Zítra si to stejně nebudeš pamatovat…“ zašeptal Tom a víčka mu unaveně klesla.

„Tohle bylo poprvé, co mě někdo políbil. Vždycky jsem si myslel, že to bude z lásky.“ Horké slzy se už nesnažil skrývat. Než se Tom vzpamatoval, byl jeho bratr pryč. Věděl, že tohle totálně podělal.

Od té doby se mu pokoušel omluvit snad tisíckrát. Chtěl mu říct, že toho nelituje, že to udělal, protože to chtěl, ale jeho pokusy byly marné. Bill ho pokaždé uzemnil svým nepřístupným pohledem, odehnal ho, až toho jednoho dne nechal. A teď tu vedle něj sedí a chce to udělat znovu. „A co kdyby… co kdybych ti řekl, že to bylo z lásky?“

Byl to Bill, kdo první uhnul pohledem. „Bille.“ Tom se snažil ho donutit s ním komunikovat.

„Uvědomuješ si, co mi tady říkáš?“ Teď se mu podíval tvrdě do očí.

„Myslíš to, že tě…“ než to stačil doříct, byl přerušen.

„Neříkej to! Zbláznil ses? Nemůžeš… možná jsme na nějakém pitomém ostrově, ale pořád jsme to my dva. A tohle ne…“ překvapeně vydechl, když se bratrovy rty otřely o ty jeho v letmém doteku motýlích křídel. Najednou neměl sílu se odtáhnout. Zřetelně cítil, jak se Tom do polibku usmál.

„Je mi fuk, kde jsme. Hlavní je, že jsem s tebou. Bude tě milovat kdekoliv.“ Vydechl mu měkce do ucha a Bill se zmohl jen na nesmělé zakňourání. Přivřel oči a jeho paže se Tomovi majetnicky omotaly kolem krku.

„Líbej mě,“ zašeptal žádostivě a dovolil sám sobě přijímat Tomovy nesmělé a zároveň láskyplné polibky. Opřel čelo o to bratrovo v důvěrném gestu, které používali už dřív, když si chtěli vyjádřit důvěru jenom mezi sebou. „Přestalo pršet,“ oznámil mu a něžně se na Toma pousmál.

„Jo, ale můžeme ještě chvilku zůstat.“

„Jak dlouho budeš chtít.“ Položil si hlavu na bratrovo nahé rameno a začal si potichu pobrukovat. „Du bist, alles was ich bin…“ špital Tomovi do ucha a cítil, jak se jeho tělo chvěje. Pohladil ho po zádech a ještě víc se k němu přitiskl. „Neměli bychom dát nějaké znamení? Udělat na pláži obrovské S.O.S., víš jako v tom filmu?“ Zašeptal, aby nenarušil intimní ticho, které mezi nimi nastalo.

„Dobře.“ Tom se pomalu vymotal z bratrova sevření a nerad si na sebe natáhl už suché oblečení. Potom vzal do ruky i svoje dlouhé tričko. Pomalu se sklonil k pořád sedící osůbce. „Ostatní tě chtějí svlékat, a jenom já tě teď obléknu.“ Usmál se a přetáhl mu tričko přes hlavu. Bill se trochu začervenal.

„Musím vypadat příšerně.“ Vyhrkl a pozoroval, jak se na bratrově tváři rozšiřuje úsměv.

„Takhle bez těch pitomostí jsi nejhezčí. Máš roztomile rozcuchané vlásky.“ Pohladil ho po tváři a vtiskl mu jemný polibek na bradu.

„Potřebuju žehličku na vlasy a řasenku,“ zasmál se. Tom se ušklíbl.

„Jistě a venku roste lak na nehty.“ Bill zaúpěl.

„Z tý mořský vody mám úplně vysušenou pleť a…“ to už se oba uvolněně rozesmáli.