autor: Tenshi88
Venku už znovu svítilo sluníčko, když se oba vydali na pláž. „Potřebujeme co nejvíc kamenů. Potom to bude vidět ze vzduchu.“ Za chvilku už oba pilně skládali vzkaz do písku.
„Najdou nás, že ano?“ V Billově hlase teď zněla tíseň.
„Jo. Najdou nás. Brzo. Vsadím se, že David zburcoval policii v celém Německu.“ Usmál se a najednou uslyšel tichý vzlyk. Bill se svezl do písku a tiše pofňukával.
„Co když nás nikdy nenajdou? Co když už nikdy neuvidíme mámu? Je to moje vina.“ Tom ho objal kolem ramen.
„Není to tvoje vina. Slyšíš? Není. Možná už zítra budeme pít doma kakao a znovu bude všechno jako dřív. Bude to v pořádku, rozumíš?“ Bill poslušně kývl a utřel si nos do Tomova trika. Ten se rozesmál. „Jsi moje trdlo.“
Bill položil hlavu do písku a Tom mu ji téměř okamžitě zvedl a lehl si tak, aby měl Bill pohodlný polštář z jeho bříška. Odměnou mu byl bratrův úsměv.
„Tomi?“ Jejich pohledy se setkaly. „Miluju tě.“ Na Tomově tváři se objevil zářivý úsměv, když mu věnoval nekonečně dlouhý polibek.
Tom se díval na noční oblohu a i přes všechno byl šťastný. Doma si nenašli chvilku, aby mohli jen tak pozorovat hvězdy nebo východ slunce. Sem tam se na hvězdném nebi objevilo zářivé světlo doprovázené padajícím objektem. Tom pokaždé zavřel oči a v duchu si představoval Billovu rozzářenou tvář. Pak se vždycky podíval vedle sebe, aby se ujistil, že se ještě pořád to černovlasé trdlo tulí k jeho hrudníku. Pohladil ho po tváři a jeho srdíčko sebou trhlo pokaždé, když Bill roztomile nakrčil nosík.
„Tak moc tě miluju,“ vydechl mu do vlasů a vůbec si nevšiml, že je pozorován pronikavým pohledem dvou rozzářených čokoládek.
„Miloval jsem tě celou tu dobu.“ Tom sebou trhnul při zvuku Billova tichého hlasu. Jemně ho pohladil po dlani. „Omlouvám se. Neměl jsem se takhle chovat. Já jsem… nevěděl co dělat a… moc mě to mrzí.“ Bill se malinko zachvěl, když mu Tom nadzvedl hlavu a donutil ho podívat se mu přímo do očí.
„Na tom teď už vůbec nezáleží.“ Tomovy dlaně zlehka putovaly po bratrově těle a Tom na své kůži cítil Billův teplý dech. Takhle ho pomalu připravoval o rozum. Potřeboval ho cítit blíž. Proto si ho možná až moc prudce přitáhl za boky blíž k sobě, až Bill překvapeně vypískl. Atmosféra kolem nich teď přímo dýchala intimitou. Billovy paže líně hladily Tomova záda a odvážily se i níž. To už Tom nevydržel a začal se dobývat do jeho úst. Jejich polibky se stávaly vášnivějšími a i jejich těla potřeboval uklidnit. Bill se odtáhl a s pohledem zabodnutým do jeho očí si přetáhl tričko přes hlavu.
„Teď mi ho taky oblečeš?“ Zašeptal a vzal jeho ruce do svých a položil si je přímo doprostřed hrudníku. Tom se zajíkl, když cítil přes jemnou kůži prudce bijící srdce. Zakroutil hlavou a nechal i sám sobě stáhnout tričko. Seděli proti sobě a snažili se nesmělými pohledy docílit pohybu. Bill se pomalu dotkl Tomovy horké kůže, a donutil ho tak zasténat. Nemotornými doteky se mazlili a polibky pokrývali svá těla. V tomto něžném sousoší se proplétali, dokud hvězdnou oblohu nenahradily první sluneční paprsky. Tom mohl pozorovat Billův rozzářený úsměv a sám se šťastně culil a nastavoval slunci svou tvář.
Na chvilku zavřel oči a ze dřímání ho probudil zvláštní pocit. Chvilku se rozkoukával a pak mu došlo, že slyší blížící se hluk. Zvedl hlavu a párkrát zamrkal, aby se ujistil, že je vzhůru. „Bille!“ Vykřikl a vyskočil na nohy. Černovlasý chlapec prudce zamrkal a protáhl se. Pak to slyšel taky. Zvedl hlavu k nebi a to, co viděl, ho donutilo vypísknout nadšením. Vyběhl za Tomem na pláž a zběsile mával rukama, pozorujíc, jak jeho bratr dělá totéž. Přiběhl až k němu, hluk motorů přehlušoval všechny jejich pokusy o komunikaci. Tom chytil Billa za ruku a společně se dívali, jak se přibližuje jejich záchrana.
David se líně protáhl a zaregistroval pípání telefonu. Zvedl ho a na jeho nevrlé vyštěknutí: „Co je?!“ se ozvalo to nejlepší, co za poslední tři dny slyšel, v co doufal. Okamžitě se rozeběhl do domu matky dvojčat, cestou ještě stihl obeznámit zbytek skupiny. Zazvonil, otevřela mu překvapená Simone, a když spatřila Davida s úsměvem na rtech, vrhla se mu spontánně kolem krku. Po tvářích se jí koulely slzy, když se nechala posadit na pohovku. Srdce jí zaplavilo takové štěstí, jako nikdy v životě. To, že jsou její chlapečkové v pořádku, jí znovu vrátilo úsměv na tvář. Ještě více se přitiskla k Davidovu tělu a nechala se něžně objímat.
Letěli domů. Bill se celou cestu tiskl k Tomovi a sledoval moře před sebou. „Víš, nikdy jsme doma nebyli tak brzy vzhůru, abychom viděli východ Slunce.“ Tom mu rozuměl. Pohledem přelétl nafialovělou oblohu a cítil to taky. Tam se cítil… jinak. Vždycky k sobě měli s Billem blízko, ale teď… jeli na tuhle dovolenou odpočívat. A měli ještě jeden důvod. Něco mezi nimi nebylo v pořádku. A to něco bylo zapomenuto, jakmile se Tom probral díky Billovým rtům na těch svých. Tom otočil hlavu a setkal se s bratrovým pohledem. Věděl, že ví. Dloubl ho do boku. „To tričko ti sluší,“ zašeptal a zahleděl se z okna, kde už za chvíli v dálce byly vidět vysoké věže města.
Bylo to nejbouřlivější uvítání, jaké kdy Německo zažilo. Když Tom vystoupil z letadla, nic by ho nedonutilo pustit Billovu ruku. Tiskl ho k sobě, i když odpovídali novinářům, nepustil ho, ani když objímali matku. Nehodlal ho pustit už nikdy.
Všichni s nimi chtěli mluvit, všichni se potřebovali ujistit, že jsou v pořádku. David je přivítal s širokým úsměvem a hned poté usnul u Kaulitzů v obýváku. Celou dobu téměř nezamhouřil oči. Dvojčata byla ve zvláštní euforii z návratu, ale oba se cítili zvláštně. Bylo to divné. Tom se osprchoval a automaticky se namazal oblíbeným mandlovým mlékem svého bratra a natáhl si župan. Bude spát ve své posteli, sám.
„Bille, vezmi si čisté tričko!“ slyšel jenom z chodby a nahlédl do kuchyně, kde Bill seděl u stolu nad hrnkem kakaa, pořád v jeho tričku.
„Ale já…“ Jejich pohledy se střetly.
„Tobě se ty šatičky nějak zalíbily, bráško.“ Posadil se naproti němu. Když se jejich mamka otočila, zašeptal: „Dám ti jiné, kolik budeš chtít.“ Bill se usmál a věnoval Tomovi jemný polibek na rty.
Bill si po dlouhém dni nakonec zalezl do postele. Byl unavený, ale pořád se převaloval. Nakonec vstal, vzal si polštář a peřinu, a po špičkách se vydal na návštěvu. Vklouzl škvírkou do Tomova pokoje a nejistě přešlápl.
„Jen pojď.“ Ozvalo se pobaveně z klubíčka peřin. Bill se usmál a hupsl do měkké postele. Natiskl se na Toma a za chvíli spokojeně funěl do voňavé kůže. Tom Billa spokojeně hladil, dokud mu víčka také neklesla.
„Tome.“ Bill šeptal, ale neodbytně do svého bratra dloubal.
„Hm?“ Tom zamžoural na budík. „Víš, kolik je hodin?“ Zase oči zavřel.
„Východ Slunce.“ Bill se zvedl a hrnul si to k oknu. Odtáhl závěsy a počkal, než to Toma donutí s brbláním vstát. Společně pak na balkóně mohli pozorovat východ Slunce. Tom věděl, že ho takhle chce pozorovat každý den. Ještě o něco víc se natiskl na osůbku spokojeně mu vrnící v náručí. Usmál se do prvních slunečních paprsků jejich nového začátku.
konec
autor: Tenshi88
betaread: Janule
betaread: Janule
moc hezky se mi to četlo a bylo to zajímavý….chválím…x)
Hezké… 🙂 Tenshi, jenom piš pěkně dál. Děláš mi pokaždý hroznou radost! ♥
Krásný konec,takový uklidňující….
Kyaa! To bylo krásný! =)
Nádhera. Jen škoda žes ten ostrov nerozvinula v trošku delší povídku 🙂
Nádherné. Taky miluju západ slunce!
Nádherné, naprosto nádherná povídka! Úplně úžasný nápad a kráásně napsaný, tak jemně 🙂
To bolo excelentné 🙂