autor: Helushka
Bill rozevřel oči a snažil se zaostřit. Bezprostředně před jeho obličejem se táhlo několik světlých, zplstnatělých pramenů. Pokusil se pohnout, ale nešlo to, váha bratrova těla jej přikovala k matraci.
„Tome,“ zavolal slabě. Jmenovaný těžce zvedl hlavu a nedokázal se ubránit letmému úsměvu při pohledu do té nádherné tváře. Takhle toužil, aby to bylo. Jenom ležet vedle Billa a dívat se do jeho unaveného obličeje, uvolněného prožitým uspokojením.
„Slez, dusíš mě…“ odtušil Bill poněkud chladně a uhnul očima. Tom na prázdno otevřel pusu, ale neřekl nic. Vysoukal se z jejich složitého milostného propletení a lehl si na levou polovinu postele. Instinktivně natáhl ruku, aby k sobě svého milence přivinul, jenomže Bill se okamžitě otočil na bok a odtáhl se.
Tom s lítostí zíral na jeho nahá záda. Napřáhl dlaň, aby se jej dotkl, ale Bill ucukl. Toma zaplavila vlna neovladatelného zklamání. Roztřásly se mu rty a do očí vhrkly slzy. Silou vůle se držel, aby mu neunikl tichý vzlyk.
No jasně… vždyť on skoro zapomněl. Jak jen si mohl myslet, že by se dočkal nějakých něžností, mazlení? Samozřejmě to byl jen sex, jak mu Bill na začátku důrazně připomněl. Přece to věděl. Tak proč se tu teď rozbrečí jako malá holka? Zabořil nešťastný obličej do přikrývek.
Bill ležel na pravém boku, tupě zíral do zdi a kousal se do ruky, aby nevydal ani hlásku. Šíleně se mu třásly rty. Myšlenky mu klouzaly hlavou v takové rychlosti, že je neuměl zadržet. Jako mozaika se mu před očima skládaly střípky z událostí posledních měsíců a on je nedokázal zpracovávat. Bože, co jenom to provedl?!
Teď, když odeznělo veškeré vzrušení a poblouznění, začal zase racionálně uvažovat. Vždyť on se vyspal se svým bratrem! Bezostyšně ho vyprovokoval a svedl, dokázal to všechno udělat bez jediné známky výčitek nebo studu. S vědomím, že on necítí nic… Jak se mu bude jen moct teď podívat do očí? Po tom všem… Jak se k němu dokáže chovat jen jako k sourozenci, když pokaždé, jakmile na něj pohlédne, vybaví se mu siluety jejich vášnivě propletených těl?
On ho vlastně zneužil! Bude ho teď Tom nenávidět? Opustí ho snad?
Nedokázal by čelit jeho zhnusenému pohledu, až by opar vzrušení i u něj opadl. Musel se od něj odvrátit a zoufale zadržovat slzy, které si stejně našly cestu přes hradbu hustých řas, a smutně kanuly na polštář.
Posadil se na posteli, zády k bratrovi, a díval se na své třesoucí se ruce. Jako by na nich byl vypálen neviditelný cejch viny…
Pokusil se postavit na vrtké nohy a upřímně se podivil, že jej unesly.
„Jdu do koupelny…“ hlesl chvějícím se hlasem. „Bolí mě hlava, asi půjdu potom hned spát…“ dodal a spěšně vyšel z pokoje. Samozřejmě že spánek byl teď to poslední, nač dokázal myslet, ale nevěděl, jak jasněji by Tomovi naznačil, že až se vrátí do svého pokoje, nepřeje si ho tam najít.
Doopravdy zamířil do koupelny. Skolil se nad umyvadlem a studenou vodou si opláchl opuchlý obličej. Bože, co teď?!
Chvíli němě zíral do zrcadla na svůj odraz. Nedokázal to dlouho, hnusil se sám sobě. Podvedl a využil své vlastní dvojče! Ve jménu chtíče se neštítil zaútočit na jeho slabiny, protože věděl, že tak mu Tom podlehne. Co může být horší?!
Chvatně stáhl z provizorní šňůry nad vanou ještě napůl vlhké kalhoty a natáhl je na své štíhlé tělo. Jen tak, bez spodního prádla nebo něčeho dalšího. Prostě mu najednou přišlo nepatřičné být nahý.
Max! Ta myšlenka mu náhle probleskla hlavou. Jistě, musí zavolat Maxwellovi, jedině on ho dokáže utěšit a poradit mu. Vždycky se za ním chodil choulit, když něco provedl nebo byl prostě jen smutný. On mu určitě pomůže.
Vyrazil z koupelny a spěšně seběhl schody dolů do obýváku.
„Sakra, kde se ten pitomej krám válí?!“ nadával vztekle a prohmatával prohlubně v pohovce. Vždycky, vždycky, pokud nešel z domu, ho nechával tady dole na konferenčním stolku. Většinu dne byl totiž stejně dole, takže nemělo smysl, aby zůstával v…
„No jasně!“ pleskl se dlaní do čela a rozběhl se zpátky nahoru ke svému pokoji. Nedošlo mu, že Tom může být stále uvnitř. Vzal za kliku a vešel. Zkameněl.
***
Když Bill odešel z pokoje, Tom propukl v pláč naplno. Na dogmata, že kluci přece nebrečí, teď zvysoka kašlal. On měl proč plakat.
Přitiskl si úplně ledové dlaně na oči a snažil se trochu zklidnit své rozbolavělé pocity. Přece věděl, do čeho jde. Bylo mu jasně řečeno, že nejde o nic víc než sex… Tak proč jen ho Billovo chování teď tolik zraňuje? Smutně se pousmál. Věděl proč… ale i tak se cítil podvedený.
„Zrádče,“ zašeptal do ztichlého pokoje.
Silně si skousl rty, aby se ujistil, že v těle ještě úplně neztratil cit. Zjištění že ne, ho ale příliš neuklidnilo. Byl by býval raději, kdyby už nikdy nic necítil. Žádné zoufalství ani spalující žárlivost. Touhu, ani marnou a nenaplněnou lásku.
„Proč jsi mi to udělal, Bille, proč?“ vzlykl zoufale. Věděl, že už začíná bláznit, když si mluví sám pro sebe, ale jemu už bylo všechno jedno. Potřeboval někomu vyčíst svou beznaděj, i kdyby to měly být jenom hloupé stěny pokoje. „Nikdy jsem ti nijak neublížil, nechápu to… Přál bych si, abych nikdy nepoznal, jak chutná tvoje sladká náruč, lásko… Jestli jsem měl někdy naději, že moje city vyprchají a já se nikdy tak nebudu muset dívat tobě do zrazených a znechucených očí, právě jsem ji ztratil…“
Lískově hnědé oči několikrát smutně zamžikaly, než v nich vyhasla i poslední jiskřička života, která jim propůjčovala onen nezvyklý půvab. Jejich majitel se bezvládně zhroutil do přikrývek.
***
Bill se zarazil uprostřed pohybu. Zíral na Tomova nahá, třesoucí se ramena a nevěděl, jak dál.
„Zrádče!“ slyšel ho zašeptat a srdce mu sevřela ledová ruka. Chtěl pozpátku vycouvat z pokoje, ale nemohl se pohnout z místa. Výčitky se na něj jako divoké vosy vrhaly jedna za druhou a nedovolovaly mu téměř ani dýchat.
„Proč jsi mi to udělal, Bille, proč?“ Tomův zlomený hlas mu rezonoval v uších. Chtěl se mu vrhnout k nohám a na kolenou jej prosit o odpuštění. Chtěl, aby na něj křičel a uhodil ho, aby mu ublížil. Nedokázalo by to ulevit tomu hroznému pocitu viny, ale alespoň by se stalo něco. Nemohl jenom tak přihlížet tomu tichému zoufalství a nic neudělat…
Jenomže pak uslyšel něco, co mu vyrazilo dech.
„Nikdy jsem ti nijak neublížil, nechápu to… Přál bych si, abych nikdy nepoznal, jak chutná tvoje sladká náruč, lásko…“
Lásko, lásko, lásko! Znělo mu v hlavě jako kolovrátek a on nebyl schopný pobrat význam toho slova. To přece není možné… proč by mu Tom tak říkal? Musel určitě mluvit o někom jiném a on to samým soustředěním přeslechl. Není přece možné, aby… Nebo ano?!
***
„Tome?“
Oslovený sebou vylekaně cukl. Nečekal, že se Bill vrátí tak brzy, už se s ním nechtěl potkat. Jediné, po čem momentálně toužil, bylo zavřít se v nějaké neprodyšné, tmavé místnosti bez oken a umřít.
Znovu se posadil a připravoval se na ten moment, kdy bude muset projít kolem svého bratra. Zhluboka se nadechl a vstal. Pohled měl stále zarytě přišpendlený k zemi, ale koutkem oka zahlédl bratrovu postavu. Překvapilo ho, že je najednou tak blízko.
Bezradně se rozhlédl po něčem, čím by se zakryl, ale pak nad tím jen mávl rukou. Ostatně nemá nic, co by Bill ještě neviděl…
„Tome,“ uslyšel znovu svoje jméno. Odhodlaně zvedl hlavu, pohledu Billových očí se však vyhýbal.
„Neměj péči, já už vypadnu…“ zasyčel ostře a o dva kroky přistoupil. Na téhle straně postele zbývalo jen velice málo místa, takže mu stejně nezbude nic jiného, než se kolem Billa protáhnout.
„Ne, počkej!“ namítl Bill a zatarasil mu svým tělem cestu. Stáli teď od sebe na vzdálenost milimetrů a oba se chvěli.
Tom postřehl, že Billův pohled na okamžik zabloudil tam dolů a ošklivě se ušklíbl.
„Byl bys tak laskavej a pustil mě? Užil sis, máš cos chtěl… tak mi dej pokoj.“
Bill se na něj ublíženě podíval, Tom jen pokrčil rameny. Nečekal, až se bratr začne hájit, protáhl se kolem něj a mířil ven z pokoje.
„Tome!“ zanaříkal Bill naléhavě. Chytil ho za ruku a otočil k sobě. Viděl lesknoucí se slzy v jeho nádherných očích, smutný a zhrzený výraz. Najednou plně chápal, co všechno se v něm muselo odehrávat. Jak se musel cítit, jak trpěl.
„Řekni mi, myslel jsi to vážně?“ zašeptal plačtivě Bill. I jeho pohled se zaleskl slzami pohnutí, přestože se je snažil skrýt.
„Co jestli jsem myslel vážně?“
„To, co jsi před chvílí řekl, Tome…“
„Abys mě pustil?“ podivil se. „Jo, myslel.“
„Řekl jsi, že… že… že jsem, že…“
„Že co, Bille?!“
„Že jsem tvoje láska!“ vyhrkl. Bezmocně se na Toma zadíval. „A že jsi nikdy neměl poznat, jaké to je být se mnou, protože tvoje… tvoje city už nevyprchají. Slyšel jsem to!“
Tom několikrát němě pootevřel ústa. On ho slyšel. Slyšel celé jeho vyznání, teď už ví, jak je zvrácený…
„Přišel ses mi vysmívat?“ vzlykl nešťastně. S nevěřícím pohledem si svého bratra prohlížel. Nemohl uvěřit, že může být tak krutý.
„Tome!“
„Tak teď víš všechno, Bille,“ řekl. Tak klidně. Prohrál, už nebyl důvod cokoli předstírat. „Tolik jsem tě chtěl mít. Aspoň jednou se cítit, jako milovaný. Milovaný ze strany jediný bytosti, který bych dal všechno na světě. I svůj život, kdyby o to požádala. Mrzí mě, že to víš. Chtěl jsem tě toho ušetřit… a zachovat si zbytek důstojnosti. Ale teď… Můžeš se smát nebo mi nadávat. Vlastě už je to všechno jedno, víš? Protože… Jestli sis přál, abych se cítil nejhůř, jak se člověk cítit může, gratuluju. Povedlo se ti to dokonale… A teď už mě prosím tě nech bejt…“
Tom se bratrovi silně vytrhl a se slzami, které už nedokázal skrýt, a krvácejícím srdcem spěchal z pokoje.
Než se však stihl dostat ke dveřím, svět se s ním zatočil. Postřehl jen, jak se před ním mihlo něco černého a střapatého… a pak ty božsky jemné rty na svých ústech.
Tohle už neustál. Podlomila se mu kolena a on spadl na podlahu, Billa stáhl s sebou.
Když se od sebe konečně odtáhli, Tom svěsil hlavu.
„Proč mi tohle děláš, Bille? Co jsem ti provedl, že mi tak ubližuješ?“ Z jeho nádherného hlubokého hlasu zbylo jen ochraptělé šeptání.
Bill celou plochou dlaně nadzvedl jeho bradu a palcem jemně přejel po rtech. Tom k němu po chvíli zvedl i své utrápené oči.
„Já tě miluju, Tome. Miluju tě stejně jako ty mě. Omluvám se, že jsme si museli projít tolika věcmi, než jsem se odvážil ti to říct.“
Poté své rty znovu přitiskl k těm plným růžovým polštářkům. Líbal je něžně a opatrně… a on se nebránil…
***
Dvojčata ležela v posteli naproti sobě a držela se za ruce. Museli si všechno vyjasnit, vyříkat si, proč došlo k takovým omylům a chybám. Jak to, že jejich neuvěřitelné spojení, které mají jenom dvojčata, tady tak katastrofálně selhalo.
Bill objasňoval svůj vztah k Maxwellovi a Tom jen zaujatě poslouchal. Už nežárlil, vlastně byl tomu chlapci za všechno vděčný. Když se na to díval kolem a kolem, byl to on, kdo je svedl dohromady.
A pak se dlouho milovali. Líně a pomalu. Mazlili se a vychutnávali si jeden druhého…
„Lásko?“ zašeptal stydlivě Bill. Trochu zčervenal, když na něj Tom stočil svůj dychtivý pohled. Pořád si nemohl zvyknout na tohle krásné nové oslovení, které ale tak rád používal.
„Ano, miláčku?“ zaculil se poťouchle Tom a jemně Billa zatahal za pramen havraních vlasů.
„Víš, přemýšlel jsem… a myslím, že jsem přišel na to, co jsi.“
„Cože?“ vykulil Tom oči. „Jak to myslíš, co jsem? Já myslel, že o tom máš jasnou představu…“ A přitáhl si bratrovu dlaň do klína. Bill cudně ucukl.
„Ale né, Tomí, ty mi nerozumíš. Chci říct… víš, myslím, že nejsi gay.“
Tom tázavě zvedl obočí. „Ne? A co teda jsem? Snad mi nechceš naznačit, že jsi celou dobu převlečená holka..?“ usmál se a Bill se musel nutně dotknout jeho rtů. Dělal to tak každou chvilku. Teď, když je směl konečně líbat podle libosti, měl pocit, že déle jak deset minut by to bez jejich doteku nepřežil.
„No…“ zamyslel se s předstíranou vážností a vyjekl, když ho Tom za trest něžně kousl do krku.
„Tak jo, prostě jsem přišel na to, že nejsi gay, ale…“ Poslední část věty mu zašeptal do ucha.
„Co?“ Tom se překvapeně posadil. „To myslíš vážně? Já a bisexuál?! Ale…“
Bill se rezignovaně plácl dlaní do čela. „Ty seš úplně hluchej, Tome. Neříkal jsem bisexuál!“
„E?“
„Tak hele. Heterosexuálové jsou na opačný pohlaví, homosexuálové na stejný. Bisexuálové jsou na holky i na kluky. No a…“ Bill se zářivě usmál a objal Toma kolem ramen. „Ty jsi na Billa…“
„Takže jsem…“ Tom se na chvíli zarazil, než mu to došlo.
„Jo,“ přitakal nevinně Bill.
„Bille!“
„Ano, lásko?“
KONEC!
autor: Helushka
mám pocit, že jsem tak Billsexuál:Danebo uchylnepovidkysexuál:Dty jsi prostě neuvěřitelná Helush, díky za to, že jsi tu povídku zveřejnila…
Kráááása ♥
Naprosto úžasná povídka…♥
Většinou takové story nečtu, ale tohle jsem vážně musela přečíst celé…
Nádhera….jednim slovem,na nic víc se nezmůžu…prostě nádhera
Nedýchám, opravdu se mi celou dobu tajil dech, mám totálně ztuhlé tváře, jak jsem se celou dobu culila, bolí mě šíleně ruka z které mi brali krev, jak jsem ji celou dobu měla na myši a zřejmě se mi už úplně odkrvila, jsem naštvaná na svojí úchylnou sousedku, protože mě v polovině příběhu vytáhla od počítače, aby mi řekla takovou kravinu, jakou umí vypotit jen ona, jsem celá nějaká ztuhlá tím nedočkavým hltáním, co přijde dál, ale já tě tak žeru! Bože, ten příběh je totálně úžasný, pořád jsem byla v napětí, jak to dopadne, upřímně jsem si byla téměř jistá, že to skončí špatně, všechno tomu nasvědčovalo, ale pak se stalo něco, z čeho by se podlomily kolena i mi… ten konec celé to napětí, které prostupuje každé písmenko tohohle nejdelšího jednodílového příběhu, co jsem kdy četla, nádherně korunoval. Za tohle bych ti taky dala takovou obrovskou korunku na hlavu, třeba by tě popohnala k brzkému napsání něčeho podobného 🙂 Ohromě jsem si to užila, vyvolalo to ve mně takové emoce, jak to dokáže jen máloco 😉 Chápeš ne? Jsem prostě naprosto unešená a nadšená a provolávám ti třikrát hurááá! Co třikrát, budu řvát do úplného ochraptění 😉 Děkuji ti za ten zážitek, moc se ti to povedlo :-*
to bylo krásný :))
Moc krásná povídka. Nádherná 🙂
Uchm…
Tak, sice to skončilo šťastně, ale nedá se nic dělat xD I tak je to naprosto nádherná povídka ^^
V nějakých chvílích jsem si všimla podobnosti s Haylzee. A taky s Daniou. Buď to byla jen moje představivost a nebo ses nechala trochu inspirovat. Možná právě proto se mi ta "akční" část tak líbila *poťouchle se usmívá*
Strašně mě dojal Tom. Miluju ho, když se o něm píše jako o citlivém klukovi. Ta část, kdy se rozplakal, myslela jsem, že to nevydejchám. A taky se mi staršně líbila ta písnička <3 Neposlouchala jsem nic jinýho. Jen každý 3 minuty znovu… 🙂 Je dokonalá, stejně jako povídka.
Maxwella jsem si zamilovala ♥ Strašně ho obdivuju, byl naprosto úžasný. Jestli je ta postava podle někoho skutečného, někdo to tak třeba píše, tak mu to řekni. Já sama bych to asi neudělala. Kdybych někoho milovala, ale věděla bych, že on miluje někoho jiného než mě, nevím, jestli bych mu dopřála štěstí. Řeknu to upřímně. Asi bych to nezvládla….
Jsem naprosto unešená. Pořád přemýšlím nad různými slovy chvály, ale nechtěla bych se opakovat. Takže jestli na něco přijdeš, připiš si to na můj seznam ;))
Tak, a teď se du podívat po něčem dalším od tebe. Tak to dělávám často, když se mi něco líbí od jednoho autora a má tady víc kousků, okamžitě je přečtu. To byla další chvála na seznam ;)) xD
Jo a ještě si stáhnu tu písničku. Nechápu, jak to, že ji nemám v MP3?! ;))
Takže rozhodně se těším na další povídky, klidně stejně dlouhé :). Rozhodně piš dál! Bylo to krásné ♥
hej jako fakt drsně napsaný,je vidět velký nadání, i když mi to v některých pasážích trošku připomíná styl psaní,který používá Haylzee, ale na tom nic nemění,že je to fakt dokonalý,úžasná 5tidílovka:-)
dokonalostí skoro nedejchám, pomalu ani nemůžu psát, chce se mi křičet, brečet, smát, všechno štěstím a krásou, ach bo-že! perfektní, úplně do-ko-na-lý!
Tak to rozhodně stálo za to si to přečíst..!!!!!!!!
Naprosto nadherný……až sem až fakt nedejchala….
awwwwwwwwwwwwwwwwwwwwww
prostě nemám slov..
tohle vážně stálo za přečtení.. a bude to stát za přečtení kdykoliv to budu číst znova (počítám že se dostanu na hodně vysoký číslo ;)) …
prostě.. to všechno tak popsaný.. nejenom ten sex, ale i ty pocity a všechno prostě..
mno nádhera absolutní, dechberoucí, všechno naco si vzpomeneš..
prostě piš dál, piš piš piš a nikdy nepřestávej
<3333333333333333333333333
*umřetá*
no tak to je užasný!!!
hej ja se poseru….
to se mi bue klááásně spinkat
užasny
Ještě že dávám na Janulin názor, v tomto případě bych přišla o hodně x). Bylo to zatraceně dobré, s jistým oparem tajemství (jistě, to tam bylo to převažující…) a dost silnou vzrušující stránkou. Nevím proč, chvílemi mi to přišlo až téměř mystické a zároveň neuvěřitelně rajcovní. Jo a ten popis sexu byl prostě dokonalý – mohla bys sepsat návod "sex krok za krokem" ;). Ne, mluvím vážně – tahle povídka je jedna z nejlepších, co jsem kdy četla, má to typický už hodně krát použitý nápad (milují se, ale nevědí o tom), ale v Tvém podání to vyznělo tak originálně a fantasticky, tolik jsi to rozvedla, že tobylo jako něco úplně nového! Ah, a postava Maxwella se mi líbí – zamilovaný blbeček, který nechá milence odejít pro JEHO štěstí, ne své – kéž by to tak bylo…
Takže nakonec jen, že jdu hledat další Tvoje povídky, tahle mě naprosto odrovnala a ochromila x).
Nádherná povídka…..k týhle povídce se budu rozhodně vracet a číst ji stále dokola a dokola protože je dokonalá! Tuhle povídku si budu pamatovat snad navždycky…..prostě překrásné!!!!
nádhera
najúžasnejšia poviedka akú som čítala, prosím dalšiu
Co na tohle dílko říct? Myslím, že komentáře nade mnou to naprosto vystihly … povídka úžasná, přečetla jsem ji jedním dechem. Jedna z nejlepšich na tomto blogu … určitě se k ní ještě několikrát vrátím, protože první přečtení bylo bleskurychlé jak mě poháněla dychtivost dovědět se co bude dál.
úžasný, naprosto úžasný:) skvělá povídka, určitě si ji přečtu ještě hodněkrát;) jsem z ní nadšená;))
doufám, že brzy zase něco napíšeš…
Oh, bože, jsem úplně hotová. Snad nikdy v životě jsem ještě nečetla povídku, která by byla tak nabytá erotikou, jako tohle. Děkuju ti za tenhle dokonalý zážitek :-*
Já mám tvoje povídky ráda. Opravdu moc. A tahle, ta tedy byla naprosto úžasná! Úplně jsem vrněla blahem, když jsem to četla poprvé a po desátém přečtení jsem měla dojem, že začnu příst jako kotě :)))
Je sice pravda, že jsem se při prvním čtení zbaběle podívala na konec, zdali to dopadne dobře, takže jsem si pak v klidu mohla vychutnávat tvé spisovatelské umění, ale myslím, že i kdybys zvolila jiné rozuzlení dvojčecího příběhu, stejně bych se od téhle skvělé povídky nedokázala odtrhnout 🙂
A co s načatým večerem? Asi si půjdu přečíst Maxwella pojedenácté :-)))))
Jaktože u téhle povídky není můj koment? =O
Přemýslím, na jakém inkriminovaném místě jsem ji četla… A… Ano! V knihovně! Dokonalost! Seděla jsem v pohodlném křesílku s mobilem v ruce a nečetla knížku, ale Maxwella. Ta povídka mě uchvátila, vážně. Naprosto dokonalá a úžasná! A kdo mě nejvíc zaujal? No jasně, Maxwell. Obdivuju ho za to, co dokázal, jak se dokázal vzdát něčeho tak krásnýho…
Gratuluju k nejdelší a k jedné z nejhezčích povídek na blogu vůbec 🙂
Ó…můj…Bože!!! To bylo naprosto naprosto úžasný!!! Dokonalý! Helushko, ač i tvé další povídky jsou skvělý a nádherný, tahle je bezkonkurenčně nejlepší! Já věděla, proč si ji nechat nakonec – i když původně to bylo z důvodu její délky… teď jsem zjistila, že jsem jsem měla veliký štěstí, že jsem se u ní neudusila, protože jsem ji celou přečetla vážně snad jen na jeden nádech! 🙂 Tak strašně dobře napsanej sex… milování… mezi dvojčátky jsem snad ještě nečetla. To bylo něco tak úžasnýho!
Ze začátku jsem – přiznám se – měla trochu strach z toho Maxwella… já "cizí elementy", co se pletou mezi twinsátka moc nemusím – ale tady to byl takovej milej klučina… a skvěle se sem hodil…
Doufám, že zase brzy něco takhle skvělého napíšeš, myslím, že jsi jedna z nejlepších spisovatelek na tomhle blogu a tahle povídla mě v tom naprosto utvrdila! Snad nevadí, že jsem si ji uložila do PC k mým nejoblíbenějším FFkám a vytiskla 🙂
Na milion procent jsem tuhle povídku nejmíň 10000000x četla, ale komentuju jí až teď a nevím proč!? Každopádně je úžasná ♥ Nevím co víc na ní říct, protože to ani komentovat nejde!!! *in love*