autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
Taak a zase skončená povídka:).Doufám,že se vám líbila a chtěla bych mocky poděkovat za krásný komentíky, které jsem dostala:) jsem moc ráda a mooooc vás milujkuuuuu:-*
…O dva měsíce později….
Gustavovu tvář konečně po dlouhé době poznamenává úsměv. Davy fanoušků šílí z každého našeho vystoupení a dokonce některé skandují před hotely, kde občas přespáváme. Je to už dva měsíce, co je naše kapela zase v původní čtyřce, ale krom toho, že jsme zase o něco úspěšnější a jsme zase tým, se nic nezměnilo. David i Géčka jsou sice spokojeni, ale já tedy vůbec ne. Nevím, jestli to David dělá schválně, ale neustále mě přiřazuje do pokoje s Billem. A dneska přišel s šíleným nápadem, že budeme jezdit dvěma tourbusy – a já budu muset být zase jen s Billem!
Za tyhle dva měsíce jsme spolu promluvili akorát tehdy, když jsme si popřáli dobrou noc, nebo u jídla dobrou chuť. Dokonce mě i ty žertíky bavily tak jenom první týden. Pak už jsem se nemohl dívat do Billovy zklamané tváře a raději jsem ho začal ignorovat. I u koncertů poskakoval kolem Geroga nebo někdy dokonce zajel až ke Gustímu, ale když se podíval na mě, jako by jej udeřila elektřina a raději rychle odběhl… A mě to takhle vyhovovalo. Nepotřeboval jsem jeho blízkost… stejně pro mě jako brácha už dávno skončil! Tak proč bych měl teď smutnit?!
Byl zase jeden z pozdních večerů a my se řítili zrovna dálnicí konečně domů – do Německa. Po dlouhé tour po Americe jsme si zasloužili vysněné volno a tak jsme se všichni čtyři sbalili a ještě dřív, než by si to David rozmyslel, jsme se rozhodli jít domů.
Znuděně jsem se zahleděl na hodiny na stěně, a když jsem uviděl čas, bolestně jsem přivřel víčka. Bylo něco po půl jedenácté a já se snažil usnout… ale spánek mě jaksi pořád obcházel. Venku řádila hezká bouřka a nepříjemný zvuk hromů a blesků mi způsoboval husí kůži. Neklidně jsem se zamuchlal do své peřiny ještě víc a zapnul jsem si malou lampičku nad sebou. Poté jsem si z poličky vzal poštu od fanynek a začal jsem číst. Stejně na to nemám čas, a teď, když jsem se nudil, mi to přišlo jako dobrý zabití času. Zrovna jsem si četl jednu fakt nechutnou poštu od mírně nadržené fanynky a s povzdechem jsem si uvědomil, že kdybych já měl napsat něco takovýho svý oblíbený hvězdě, asi by to vypadalo stejně… Za tyhle dva měsíce jsem totiž prožil asi tak pět žhavých nocí s holkama, které si doteď ani pořádně nepamatuju. Dokonce ani nevím, jak se jmenovaly. To pro mě v tu chvíli vlastně ani nebylo důležité. Užily si stejně jako já – a byl jsem rád, že víc ode mě ani nečekaly. Asi mě už holt znají…
Najednou mě z přemýšlení vyrušily tiché krůčky, které se pomalounku přibližovaly… Ani jsem se nemusel dívat, abych věděl, že to je on. Mé oči se prudce zavřely a můj dech se mírně prohloubil… ještě pořád… ještě pořád na to nedokážu zapomenout… už je to tak dlouho, co se mě naposled dotkl, ale já to ještě pořád cítím… jako by to bylo včera.
Čekal jsem, že si zaleze do postele naproti mě a půjde také spát, ale má úvaha se jaksi nepotvrdila, protože se závěsy na mé posteli neklidně zavrtěly a poté závěs kompletně zmizel a já se mohl znovu utápět v té nádherné čokoládě, která na mě bolestně hleděla. Cítil jsem, že má strach… už jako malej se bouřek vždy moc bál. Jeho očka bloudila po mém obličeji a já najednou uviděl, jak se jeho hrudník prudce zvedá a znovu pomalounku klesá. Vlasy měl nádherně uvolněné a spuštěné podél ramen a jeho rty byly provokující a smyslné…
„Měl by sis jít lehnout,“ zašeptal jsem a naklonil jsem se, abych vrátil poštu od fanoušků zase zpátky na poličku.
„Mě se ale nechce spát,“ zašeptal tiše a opatrně vylezl na mou postel. Poplašeně jsem sledoval, jak se jeho tělo něžně pokládá na to moje a jeho dlaně zoufale putují od těch mých, až na můj nahý hrudník, který se zběsile zdvíhal, jak mi divoce tlouklo srdce…
„Mě se ale nechce spát,“ zašeptal tiše a opatrně vylezl na mou postel. Poplašeně jsem sledoval, jak se jeho tělo něžně pokládá na to moje a jeho dlaně zoufale putují od těch mých, až na můj nahý hrudník, který se zběsile zdvíhal, jak mi divoce tlouklo srdce…
Myslel jsem, že zkolabuju. Jeho pohled byl stejně černej jako jeho vlasy a jenom já mohl poznat, že byl podkreslen neskutečnou vášní a touhou. Jeho horkej dech ovanul mou tvář v momentu, kdy se na mě kompletně položil a nechal svou tvář klesnout do ohybu mezi mýma ramenama a krkem.
„C-co to děláš?“ vydechl jsem tiše a prudce jsem jej od sebe odtáhl. Jeho pohled pálil… bylo to silnější než já… silnější než všechno kolem. A já věděl jenom jediné – jestli se hned nezvedne a nevrátí se k sobě do postele – pomiluju ho teď a tady! Vášnivě, smyslně, tvrdě i něžně zároveň. Vezmu si jej a ukrytej hluboce v jeho těle si konečně vybiju svou zlost a bolest, kterou ještě pořád cítím a nedokážu zapomenout! Nejde to…
„Už nemůžu… už to takhle prostě nejde, Tome. Já s ní tehdy nespal!“ vyřkl a má ústa se překvapeně rozevřela.
„Nespal?! A to mi říkáš jenom tak?! Tohle ti mám věřit? Nevěřím ti jediný slovo, Bille!“ vydechl jsem tiše a rozhodně jsem propaloval jeho zoufalý pohled. „Já to viděl! Moc dobře jsem to všechno viděl! Tys byl nahej a ona taky. A ležela na tobě! To jste si co? Povídali?“ neudržel jsem se a křičel jsem po něm. Snad tady ze mě nechce udělat slepýho blbečka… a svalit všechnu vinu na mě. Nakonec ještě já budu moct za to, že se náš vztah takhle zkazil. Naštvaně jsem se na posteli posadil a zkřížil jsem ruce na prsou. Prudce jsem vydechl hned, jak mě jeho horká dlaň něžně pohladila po mém bříšku.
„Tome… já byl opilej a žárlil jsem. Ale nemiloval jsem se s ní! A kdybys mě tehdy neuhodil, tak bych ti to možná i sám řekl,“ vyřkl tiše a z jeho nádherných očí ukápla drobná slzička.
„Tys mě také uhodil. Jenomže mě to bolelo dvojnásobně. Nedokážu ti věřit,“ šeptl jsem, ale dost mě překvapilo, když jsem spatřil jeho slzy… nečekal jsem, že bude plakat. Svůj pohled jsem raději upřel na své bříško, kde ještě pořád zůstávaly jeho hladké prstíky a jemně mě hladily.
„Tome, já ti přisahám, že jsem s ní neměl nic víc než mazlení. Nespal jsem s ní… ale styděl jsem se říct to,“ vydechl tiše a nesměle sklonil pohled. „Bude mi devatenáct a jsem pořád panic,“ šeptl a smutným pohledem zkoumal mou netečnou tvář.
„Nespal?! A to mi říkáš jenom tak?! Tohle ti mám věřit? Nevěřím ti jediný slovo, Bille!“ vydechl jsem tiše a rozhodně jsem propaloval jeho zoufalý pohled. „Já to viděl! Moc dobře jsem to všechno viděl! Tys byl nahej a ona taky. A ležela na tobě! To jste si co? Povídali?“ neudržel jsem se a křičel jsem po něm. Snad tady ze mě nechce udělat slepýho blbečka… a svalit všechnu vinu na mě. Nakonec ještě já budu moct za to, že se náš vztah takhle zkazil. Naštvaně jsem se na posteli posadil a zkřížil jsem ruce na prsou. Prudce jsem vydechl hned, jak mě jeho horká dlaň něžně pohladila po mém bříšku.
„Tome… já byl opilej a žárlil jsem. Ale nemiloval jsem se s ní! A kdybys mě tehdy neuhodil, tak bych ti to možná i sám řekl,“ vyřkl tiše a z jeho nádherných očí ukápla drobná slzička.
„Tys mě také uhodil. Jenomže mě to bolelo dvojnásobně. Nedokážu ti věřit,“ šeptl jsem, ale dost mě překvapilo, když jsem spatřil jeho slzy… nečekal jsem, že bude plakat. Svůj pohled jsem raději upřel na své bříško, kde ještě pořád zůstávaly jeho hladké prstíky a jemně mě hladily.
„Tome, já ti přisahám, že jsem s ní neměl nic víc než mazlení. Nespal jsem s ní… ale styděl jsem se říct to,“ vydechl tiše a nesměle sklonil pohled. „Bude mi devatenáct a jsem pořád panic,“ šeptl a smutným pohledem zkoumal mou netečnou tvář.
„Jdi pryč, Bille! Já už nechci trpět! Copak ti nestačí to, že jsem málem kvůli tobě zničil celou kapelu?! Stejně, jaks ty zničil před rokem mě! Nesnáším tě, rozumíš? Nenávidím tě,“ zasyčel jsem mu do tváře a dával jsem si neskutečně záležet na tom, aby každé mé slůvko pozorně slyšel. Dokonce jsem mu to vyhláskoval do obličeje, aby už konečně pochopil a odešel.
Jenomže jsem se ani nenadál a na rtech mi přistál dlouhej polibek. Jeho dlaně pevně svíraly mou tvář, zatímco se jeho rty snažily vyprovokovat ty mé ke spolupráci… Celý svět se najednou zatočil a já nic kolem sebe nevnímal… Jeho polibek byl dokonalej… jeho rty chutnaly úplně stejně jako před rokem… stejně dokonale a sladce…
Ale já jsem se prostě nemohl poddat. Prudce jsem jej chytnul vzadu za vlasy a jeho tvář jsem si násilím odsunul od té mé.
„Tohle už nikdy nedělej,“ zasyčel jsem, jak jsem pořád tahal za jeho nádhernou hřívu.
„Neříkej, že to nechceš,“ zašeptal vášnivě a najednou přestal vnímat okolní bouřku, ze které měl pokaždé strach. Jeho ruce poslepu soupeřily s mým páskem a já nedokázal nic jinýho, než jej pořád držet za vlasy a naléhavě mu bloudit očima po přitažlivé tváři.
„Tohle už nikdy nedělej,“ zasyčel jsem, jak jsem pořád tahal za jeho nádhernou hřívu.
„Neříkej, že to nechceš,“ zašeptal vášnivě a najednou přestal vnímat okolní bouřku, ze které měl pokaždé strach. Jeho ruce poslepu soupeřily s mým páskem a já nedokázal nic jinýho, než jej pořád držet za vlasy a naléhavě mu bloudit očima po přitažlivé tváři.
Mezi námi se vytvářela pomalounku pára z hlubokejch výdechů, které byly snad to jediné, co bylo krom bubnování na okna slyšet. Tourbusem se rozlehla naprostá tma, a když Bill neobratně zhasnul světlo věděl jsem, že je konec. Už nemělo smysl se nějak bránit, protože bych mu stejně podlehl… takovej jsem slaboch. Dva měsíce si nalhávám, jak moc jej nenávidím – ale přitom moc dobře vím, že jej šíleně miluju… a stačí jedinej jeho smyslnej pohled, a já padám na kolena.
„Nedělej to,“ zakňoural jsem zoufale, když se jeho hebké dlaně konečně probojovaly až k lemu mých boxerek. Naléhavě jsem zasténal hned, jak se mé tělo objevilo na posteli nahé… tohle bylo úplně poprvé…
Bill si mé tělo láskyplně prohlížel a naléhavě líbal každičký milimetr, kam jenom jeho rtíky dosáhly.
„Nesnáším tě, Tome Kaulitzi!“ zasténal, jak jeho rty přejely po celé délce mého bříška až přistály na mých rtech, aby se spojily v hladovém polibku.
„Já tebe ještě víc, Bille Kaulitzi,“ zasténal jsem a naléhavě jsem si přisunul jeho tvář blíž k sobě… už jsem prostě nedokázal odmítat…
„Nesnáším tě, Tome Kaulitzi!“ zasténal, jak jeho rty přejely po celé délce mého bříška až přistály na mých rtech, aby se spojily v hladovém polibku.
„Já tebe ještě víc, Bille Kaulitzi,“ zasténal jsem a naléhavě jsem si přisunul jeho tvář blíž k sobě… už jsem prostě nedokázal odmítat…
Naše pozice se vyměnily a já z něj rychle strhával všechno oblečení, dokud se jeho tělo neobjevilo před tím mým… poprvé… nahé… horké..a vzrušené…
Tlumeně jsem zasténal a nechal jsem drtit své rty jeho zoubky a bloudícím jazykem, který žádal mazlení… Naše nahá těla se o sebe nevědomky třela a Billova pánev se chtivě nadzvedávala k té mé. Dlaněma jsem bloudil po jeho těle, líbajíc tu nádhernou kůži vonící po kokosu a hořkých malinách… chtěl jsem jej uspokojit… chtěl jsem sám sobě dokázat,že jsem lepší, než byla ona, ale když jsem se letmo dotknul jeho vzrušení, byla tady jeho ruka, která mě najednou zastavila.
„Ne. Tohle nechci. Chci ti dokázat, že jsem se s ní nemiloval… chci, abys věřil, že budeš první, komu budu patřit, Tome… vezmi si mě, prosím,“ naléhavě zašeptal a mě se pod jeho prosbou roztřásla kolena.
„Ne. Tohle nechci. Chci ti dokázat, že jsem se s ní nemiloval… chci, abys věřil, že budeš první, komu budu patřit, Tome… vezmi si mě, prosím,“ naléhavě zašeptal a mě se pod jeho prosbou roztřásla kolena.
„T-to nejde,“ vydechl jsem tiše a zoufale jsem hleděl na své vzrušení, které bylo jenom kousíček od vstupu do jeho těla. „Ale jde… já to chci. Chci se ti odevzdat. Miluju tě… pořád jsem tě miloval… nikdy jsem jinou neměl… chci, abys to byl ty, kdo si mě vezme… chci ti být nejblíž,“ vydechl a žádostivě mě kousl do ouška. Poté jenom více rozkročil nohy, abych se na něj opatrně položil a jednodušeji se do něj dostal… Neměl jsem ani čas vzít něco, aby jej to tak moc nebolelo. Proto jsem se snažil jít dovnitř opatrně.
Bill prudce otevřel oči a němě vykřikl hned, jak se mé tělo pomalounku ponořilo do toho jeho… kdybyste cítili to co já, nedokázali byste ze sebe vyloudit klidného slova. I když měl v očích slzy… i když jsem cítil, že jej mé pohyby bolí, poslušně držel, a proto to bylo pro mě gestem, že mi nelhal…
„T-to bolí,“ pípnul tiše a pevně stisknul mou dlaň v té své. Snažil jsem se to zpříjemnit lehkými polibky, až jsem nakonec dlaněma obemknul jeho vzrušení a lehce jsem jej přitlačil na to své, aby cítil to nádherné tření mezi našimi těly.
„D-dokonalé,“ vydechl a slastně zaklonil hlavu dozadu, když jsem se začal pohybovat rychleji…
„T-to bolí,“ pípnul tiše a pevně stisknul mou dlaň v té své. Snažil jsem se to zpříjemnit lehkými polibky, až jsem nakonec dlaněma obemknul jeho vzrušení a lehce jsem jej přitlačil na to své, aby cítil to nádherné tření mezi našimi těly.
„D-dokonalé,“ vydechl a slastně zaklonil hlavu dozadu, když jsem se začal pohybovat rychleji…
Stačilo ještě několik přírazů a naše těla se zkroutila v zoufalém objetí… vím, že tohle nebyla chyba… jedinou chybou byl ten promrhanej rok, kterej jsme ztratili naší hloupostí… teď se však všechno změní… jsem tady jenom já a on… vždycky to tak bylo – a také mělo být…
Vždy byl po mém boku, stejně jako já… pořád jsem byl na jeho straně…
Konec 🙂
autor: B-kay
jůů tomu se říká spisovatelka…náááádherné,a dojemné..WOW! x)
ááááách to bylo dokonalý…..hlavně ten konec……já se snad štěstím rozbrečím…….*utírá slzičky štěstí* xDD
Tak to bylo fak moc hezký =o)
nádhera! Opravdu krásná a zajímavá povídka! Povedla se!
B-Kay to bylo fakt krasny… Tady ta povídka mě dostala fakt krása
stejně jseš nejlepší pisatelka, co znam:)
Tak to bylo naprosto dokonale….ja nemam slov …. Hned jsi jdu precist nejakou dalsi FFku od tebe 🙂
Moc pěkné =) Byla z toho cítit ta vášeň… vážně skvělé =)
To bylo úplně dokonalý dojemný!!!chwálím!!! x)
brutal krasa:)..twincest je jedna z veci ktoru hlavne vdaka FF nikdy neprestanem milovat <3
já chci 2. řadu xD
Achjo..téohle bylo tak sugoi!!!
Hrozitánsky ma mrzí, že celý rok Bill nechal Toma v tom, že ho podviedol. Mal to urobiť už vtedy v jeho byte, keď ho David vzal späť. Ale je to krásna poviedka a ďakujem za ten koniec.
wow. fakt nádherná povídka 🙂 je škoda že mu to Bill neřekl hned na začátku,ale to by pak z té povídky nejspíš nic nebylo 😀 opravdu krásné 🙂
MOc pěkna povídka.Konec nádhernej.
Krásny príbeh… B-kay, píšeš úžasne a čítať tvoje príbeh, to je proste zážitok 🙂
Přečíst si starší tvorbu od B-kay byl jedinečný zážitek. Tvoje povídky jsou prostě specifické. A nádherné. A i když oproti současnosti je vidět menší zkušenost s psaním, něco zůstává stejné – ty krásně vyjádřené emoce, kvůli kterým mám tvoje příběhy tak ráda 🙂