autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
Dveře prostorného bytu se nesměle pootevřely a dovnitř nakoukla dredatá hlava. Krásné hluboké oči se malinko rozšířily poznáním a on už teď začínal pomalu litovat, že za tenhle byt vlastně utratil tolik peněz.
Ale co, mohl si to dovolit. Po večerech hrával v jednom baru tady v Magdeburku, což taky využíval jako zdokonalování své hry na kytaru a jsem tam vypomáhal svému otci v autodílně, takže o peníze nouzi neměl. A po nedávné hádce s tátovou přítelkyní Alex už s nima nedokázal zůstat!
Nemohl… nedokázal by se svému otci podívat do očí a říct – holka, kterou tolik miluješ, mě chtěla do postele! To by prostě nešlo. A navíc ne potom, co velmi dobře věděl, jak moc je jeho táta na to děvče navázaný. I když byla o osm let mladší, vypadalo to, že jim to spolu parádně klape, a jak Tom mohl slyšet, tak i v posteli. Ale kde se stala ta chyba?! Co udělal špatně?!
Vždyť se vůči ní nijak neprojevoval, bral ji skoro jako svou druhou mamku, zatímco ta pravá odjela bydlet do Hamburku… a vzala sebou i osobu Tomovi nejbližší…
Proto nechápal, proč se po něm začala jednoho večera, když táta meškal domů, sápat a kdyby neodešel, možná by to neskončilo jenom u sápání…
To však teď už bylo vedlejší…
Táta mu s tím bytem malinko pomohl a zanedlouho se Tom mohl stěhovat.
Ale jak se teď rozhlížel kolem, byt na něj působil až moc velký pro jednu osobu… Jasně, měl kamarády, ale ti byli až moc pohodlní na to, aby opustili své rodiče a začali konečně normálně žít.
Tohle však bylo to jediné, po čem Tom toužil! Konečně se usadit a začít normálně žít! Bez vzpomínek na dětství nebo dospívání. Na to chtěl nejradši zapomenout…
Nejraději by jistou část své paměti úplně vygumoval, ale dobře věděl, že to nejde. A čas také nejde vzít zpátky…
Opatrně dveře přivřel a rozhlídl se tou pohromou, co mu tady nadělali stěhováci. Všude se povalovaly kusy nábytku a různé škatule s jeho věcmi. Všechny ty věci neobratně překračoval, až se dostal k velikému oknu, ze kterýho byl dokonalý rozhled na Magdeburské panorama. Jemný deštík, který pulzoval za okny, dodával tomu všemu zvláštní všednost a Tom až tady pochopil, jak moc je sám. Nemá tady brášku, kterému by brknul a pochlubil se, jak skvělý byt se mu podařilo sehnat… nemá ani holku, ke které by se mohl přitulit. Byl tady naprosto sám… a až moc dobře si toho byl vědom!
Jeho biologická matka na něj kašlala a ta nevlastní se s ním chtěla vyspat. To tedy dopadl…
Od rozvodu rodičů to šlo všechno z kopce. Jemu i jeho dvojčeti bylo kolem osmi let, když konečně to peklo neurvalých hádek a křiku skončilo… Oba byli neskutečně šťastni, avšak ještě netušili, jak drahé bude jejich chvilkové štěstí. Jorgen totiž Simone vykopnul ze svého domu, prý na něj už nemá právo a chtěl si nechat kluky… Tady však nastalo další jsoudní pojednávání a nakonec to skončilo takhle… Tom ani neměl čas se s Billem rozloučit… a od té doby to šlo všechno jenom z kopce. Měl pár holek, ale i to byly jenom bezvýznamné flirty, a když na sobě ucítil dlaně Alex, hned ho na holky jaksi přešla chuť a chtěl si dát i on chvilku klidu a být prostě singl.
Až tady však poznal, že to asi dlouho nevydrží…
Když se tak rozhlédl na všechny ty škatule, bylo mu až špatně z toho, kolik úklidu jej tady čeká a nemá mu ani kdo pomoct. To skončí určitě až někdy nad ránem a pak to ještě nestihne do práce. Skvělé… Táta ho dorazí!
Až jemné zaklepání přinutilo Toma se ohlédnout a u dveří uviděl nějakýho kluka.
„Ou, pardon, já jenom, žes měl přivřeno a víš, jak tak koukám, máš toho tady hodně. Nechceš s tím píchnout?“ zeptal se vesele plavovlasý kluk s vřelým úsměvem a hravýma očima. Tom tohle tedy nečekal. Překvapeně popošel od okna a nespokojeně se rozhlídl tím nepořádkem.
„Tak tedy jo, to by bylo fajn… jsem na to sám,“ dodal tišeji, ale z tváře mu přitom neutekl jeho typickej úsměv.
„Jsem Gustav a bydlím hned vedle,“ podal mu ruku malinko buclatější plavovlásek a spiklenecky na něj mrkl.
„Já jsem Tom,“ potřásl mu rukou a by si skoro jist, že z nich budou dobří přátelé.
„Ou, pardon, já jenom, žes měl přivřeno a víš, jak tak koukám, máš toho tady hodně. Nechceš s tím píchnout?“ zeptal se vesele plavovlasý kluk s vřelým úsměvem a hravýma očima. Tom tohle tedy nečekal. Překvapeně popošel od okna a nespokojeně se rozhlídl tím nepořádkem.
„Tak tedy jo, to by bylo fajn… jsem na to sám,“ dodal tišeji, ale z tváře mu přitom neutekl jeho typickej úsměv.
„Jsem Gustav a bydlím hned vedle,“ podal mu ruku malinko buclatější plavovlásek a spiklenecky na něj mrkl.
„Já jsem Tom,“ potřásl mu rukou a by si skoro jist, že z nich budou dobří přátelé.
„Jo a předem tě varuju, asi tady budeš slyšet hezkej rámu,“ uličnicky se zaculil, i když to Tom nechápal.
„Proč?“ zeptal se zvědavě a nabídnul mu chlazenou kolu, kterou si jsem přinesl v početné zásobě xD.
„Proč?“ zeptal se zvědavě a nabídnul mu chlazenou kolu, kterou si jsem přinesl v početné zásobě xD.
„Víš, já jsem bubeník, hraju na bicí ve skupině, ale jelikož měl teď zpěvák autonehodu, a ještě pořád je v nemocnici, tak máme s kapelou volno a prostě konečně malinko vypnem,“ vydechl a vzal si od Toma pití.
„Kapelu?? Tak to musí být skvělé,“ vydechl Tom tiše.
Kapela… být slavnej… tak moc po tom toužil, ale pochyboval, že by si jej někdo mohl všimnout v tom malém baru, kde tvrdne skoro každý večer. Holt, někteří lidé mají štěstí, jiní zase ne. A on patřil do skupiny těch, kterým se to štěstí vyhýbalo obloukem.
„Jo, jo… A víš co? Když chceš, tak můžem na chvilku skočit ke mně. Kdyby tě to zajímalo, tak mám doma naše desky, fotky z koncertů a také basákovu katyru nebo taky Billovy texty, které jsme však ještě nestihli přeložit do angličtiny. Víš… chtěli jsme prorazit v Americe, kdyby se to Billovi nestalo,“ dodal tiše a Tom v jeho očích uviděl náhlý záblesk bolesti. Gustavova veselá tvář mu náhle přišla strašně smutná a ustaraná.
„Ale no tak, Gustave… podívej, já také hraju na kytaru, naneštěstí však kapelu nemám, ale zase mi jde dost dobře anglina, takže bych vám když tak pomohl. Mohl bych to třeba přeložit,“ nabídl se a mile jej poplácal po rameni.
„To bys opravdu udělal?“ Gustav nevěřil. Všichni jsousedé mu přišli stejní – byli jenom znechuceni tím věčným kraválem, který vydávaly Gustavovy bubny… Fanynky by možná šílely, kdyby jej měly za jsouseda, ale tyhle dospělé lidi moc nechytal. Ze začátku si pořád říkali o podpisy, ale jak začali jezdit na tour a tady se zjevovat jenom málo, i ti lidé si na něj nějak odvykli.
„Jasně. Klidně,“ pousmál se a následoval Gustava, který jej vesele vedl do bytu vedle, kde bydlel…
Hned, jak otevřel dveře, Tom poznal, že i z tak prázdného a velikého bytu se dá udělat něco útulného. Gustavův byt vypadal velice útulně. Dokonce tady měl i pár kytek. Ale samozřejmě to vypadalo jako klučičí byt, takže to s kytkama moc nepřeháněl.
„Ou, máš to tady fakt prima… tý jo,“ Tom se naléhavě rozběhl ke dvěma elektrickým kytarám, které ležely ve svých stojanech hned vedle bicích. „Ty jsou dokonalý,“zašeptal a něžně přejel po jemných strunách, které se ozvaly nádherným zvukem.
Gustav se na něj vesele usmíval a poté před něj postavil obrovskou škatuli, kde měl všechny jejich věci jako cédéčka, plakáty, fotky, dopisy od fans…
Tom se rozjařeně rozhlížel policí, kde byla položena nejedna cena.
„Musíte být fakt dobří,“ řekl uznale a posadil se na zem vedle Gustava, který otevíral škatuli.
„To bys musel posoudit sám. Dařilo se nám opravdu slušně… tu nehodu jsme nečekali,“ svěsil tvář a nahlédl dovnitř. „Tak tohle je náš basák Georg ,“ smutný výraz nahradil veselý úsměv, jak Tomovi podával fotografii asi dvacetiletého kluka s podlouhlými vlasy a šibalskou jiskrou v očích.
„Machr,“ ušklíbl se Tom a vzápětí uznale pokýval hlavou. Kdyby hrál v kapele, také by byl šťastný.
„Musíte být fakt dobří,“ řekl uznale a posadil se na zem vedle Gustava, který otevíral škatuli.
„To bys musel posoudit sám. Dařilo se nám opravdu slušně… tu nehodu jsme nečekali,“ svěsil tvář a nahlédl dovnitř. „Tak tohle je náš basák Georg ,“ smutný výraz nahradil veselý úsměv, jak Tomovi podával fotografii asi dvacetiletého kluka s podlouhlými vlasy a šibalskou jiskrou v očích.
„Machr,“ ušklíbl se Tom a vzápětí uznale pokýval hlavou. Kdyby hrál v kapele, také by byl šťastný.
„Tak a tohle je Bill, náš zpěvák,“ šeptl a podal Tomovi do dlaní plakát, který byl focený nedávno.
Tom na chvilku ztratil řeč… Z fotografie se na něj jemně díval kluk přibližně jeho věku s krásnými dlouhými vlasy, které měl malinko vyčesané a propletené bílými proužky. Jeho nádherně hluboké oči byly v černém pozadí stínů, a s bledou tváří a nádherně plnými rty vypadal přímo mysticky… Opravdu je to kluk?!
Tohle bylo asi první, co Toma napadlo. Byl tak jiný… tak strašlivě odlišný od všech těch kluků, které denně potkával na ulicích. Vypadal tak nějak křehčeji než ostatní… tak krásně…
„Co se vlastně stalo?“ zeptal se opatrně, protože věděl, že Gustava to jistě bolí. A také, že jo. Gustavovou tváří proběhlo menší zděšení a poté smutně přivřel oči.
„Já vlastně ani nevím. Jel někam se svou maminkou a do protisměru jim vjelo auto. Jeho mamka je na tom dost špatně, doktoři jí nedávají moc šanci na přežití, a když, tak asi nebude chodit… Bill na tom nebyl naštěstí tak špatně… už to budou tři týdny. Zanedlouho by jej měli pustit, ale pochybuji, že to zvládne. Je na dně… Jako by ztratil jedinou osobu, kterou měl. Mám o něj strach… nemá kam jít. Víš, oni bydleli spolu, ale když se dozvěděl, co se ji stalo, poznamenalo jej to… a s nikým nechce mluvit. Je úplně zatrpklej a dokonce nás s Georgem první dny nechtěl ani vidět. Už to není ten kluk, co býval… ale já jej chápu. Pořád se obviňuje a nechce s náma mluvit,“ pípl tiše a podával Tomovi další jejich fotografie.
„Co se vlastně stalo?“ zeptal se opatrně, protože věděl, že Gustava to jistě bolí. A také, že jo. Gustavovou tváří proběhlo menší zděšení a poté smutně přivřel oči.
„Já vlastně ani nevím. Jel někam se svou maminkou a do protisměru jim vjelo auto. Jeho mamka je na tom dost špatně, doktoři jí nedávají moc šanci na přežití, a když, tak asi nebude chodit… Bill na tom nebyl naštěstí tak špatně… už to budou tři týdny. Zanedlouho by jej měli pustit, ale pochybuji, že to zvládne. Je na dně… Jako by ztratil jedinou osobu, kterou měl. Mám o něj strach… nemá kam jít. Víš, oni bydleli spolu, ale když se dozvěděl, co se ji stalo, poznamenalo jej to… a s nikým nechce mluvit. Je úplně zatrpklej a dokonce nás s Georgem první dny nechtěl ani vidět. Už to není ten kluk, co býval… ale já jej chápu. Pořád se obviňuje a nechce s náma mluvit,“ pípl tiše a podával Tomovi další jejich fotografie.
Na všech těch fotkách si Tom dokázal všímat jenom jeho… byl tak nádherný… Tak strašlivě zvláštní… tak krásně zvláštní…
„Bill byl vždycky jemná osůbka, která ale svým zpěvem dokázala kouzla. Když zpíval, fanynky křičely a plakaly dojetím… byl vždycky plnej života a pořád se jen smál. A já ti řeknu Tome, že za celé tři týdny jsem u něj neviděl úsměv ani jednou…“ osamělá slza sklouzla z jeho očí, ale on si prostě nechtěl přiznat, že pláče, a proto ji rychle setřel.
„Akorát byl k holkám malinko nespravedlivej. Tak nějak netolerantní… Ještě nikdy se mu nestalo, že by se zamiloval. Tedy myslím tak skutečně. Ale to asi k životu hvězdy prostě patří.“
„Ale to bude dobrý… jestli chceš, mohl bych ti půjčit i CD, abys věděl, jak hrajem,“ pousmál se a vytáhl ze spodku škatule dvě CD-čka, která zatím stihli vydat.
„Tokio Hotel,“ zašeptal tiše Tom a pozorně si prohlížel zajímavý obal prvního CD, na kterém měl Bill ještě krátké vlasy s ofinkou přes oko. A když si porovnal ten další album poznal, že vyrostl a stal se ještě přitažlivějším. „Děkuju, ale hlavně se už o něj neboj. On se z toho dostane,“ pousmál se a spolu se vydali zpátky k němu, aby se mohlo začít dlouhé vybalování…
autor: B-kay
ooh lallla super x-*
to je dobré…. i když Simone 🙁
to je úžaný, je jasný co bude následovat, ale hrpzně se těšim na další díl:-) je to skvěle napsaný
áááá tak čtu zase něco od tebe X)) a můžu ti říct je to úžasnýýýý začalo to krásně X)) i když trošku smutně s tím Billem 🙁 ale uplně nádherný jak Tomi vidí Billa na fotce a aniž by tušil že je to jeho brácha tak k němu něco cítí XD fakt zajímavě a hezky to začlo takže se těšim na dalšííí
aaa tak tohle bude naprosto úžasná povídka…cítím to….
to je nejlepší .. teda jedna z nejlepších,poznám to po prvním dílu!! 🙁 prosím honem dál nebo zemřu!! :(( xDD
Tom a Bill tu majú z zase takých hnusných rodičov, ktorý sa boli schopní vzdať jedného dieťaťa? Dosť mi to vadí, ale odosobním sa a plánujem si užiť ten vzťah medzi súrodencami, na rodičov sa vykašlem 🙂
Viděl brášku aniž ví.