Microfon with quitar 2.

autor: B-kay
betaread: Janule

„Proč to děláš?“ tahle tichá otázka, která vyklouzla z Billových pootevřených rtů, protnula ticho, které se linulo jejich pokojem.
„Protože chci,“ řekl jednoduše Tom a opatrně vsunul svou dlaň do té Billovy. Kdysi by hned jako znak důvěry rychle propletli prsty, teď však oba dva váhali. Tolik se toho stalo… a najednou už to nebylo jako dřív. Vlastně už nic nebylo tak jako dřív.
„Miluješ jej?“ zeptal se Tom a Billa, který nečinně hleděl na Tomovy prsty, tahle otázka dost vyděsila. Polekaně na něj kouknul, myslíc si, že bratr bral tuhle otázku jako hloupý vtip. Avšak výraz Tomovy tváře mu naznačil akorát tak to, že ta otázka mohla být braná všelijak, ne však jako hloupý vtip.
„Tohles myslel vážně?“ zeptal se Bill zmateně a hledal v Tomových očích vysvětlení.
„Jo,“ řekl úplně v klidu a pozoroval, jak Bill odsunul jeho dlaně od těch svých.
„Ty víš, že kdybych ho nemiloval, tak bych s ním asi nebyl,“ řekl nakonec tiše, avšak velice účinně se vyhýbal bratrově tváři. Tom chápavě sklonil hlavu a pak se pomalu zahleděl z okna. „Zítra bude asi poslední koncert, Tome, co s náma odehraješ, protože Natan už je na tom lépe a tak-“ chtěl mu to všechno říct hned na rovinu, avšak Tomův pohled jej úplně zasekl. Nevěděl, co má dělat. Tomovi a ani Davidovi to přiznávat nechtěl, ale sám sobě si mohl. Mohl si přiznat jenom ten fakt, že ty tři týdny, co už s nima Tom hraje, se cítil na podiu jistější…

Nevěděl proč, ale prostě… to tak cítil. Stačilo se jen pootočit napravo a uviděl Toma, jak lehce brnkal do své kytary a v ten moment věděl, že dokud je tady Tom, nic se mu nemůže stát, protože to by Tom nikdy nedovolil. Tedy tak to alespoň kdysi sliboval, jestli je to pravda ještě teď… to už Bill netušil. Protože se k němu Tom choval jako ke kusu hadru. Jakoby už ani nebyl jeho dvojčetem… On se sice na něj také zlobil, ale dokázal si v sobě přiznat, že Toma zbožňuje nejvíc na světě a ještě pořád je jedinou osobou, pro kterou by byl ochoten zemřít. Ale prostě by bylo lepší, kdyby už odešel.

„Půjdu si už lehnout, a ty bys měl jít taky, zítra je to focení,“ řekl Tom tiše a zvednul se z bráškovy postele. Už cestou ke své postýlce ze sebe shazoval triko a kalhoty, až zůstal jenom v boxerkách. Bill se zaujetím sledoval, jak Tom míří ke své posteli, avšak když se začal svlíkat, nesměle sklopil pohled. Slyšel, jak kousky Tomova oblečení pomalu a tiše dopadají na podlahu. Dlouho však nevydržel a přecijen se na Toma podíval. Naskytl se mu pohled na Tomova lehce opálená záda krásně zlaté barvy. Když se na něj pozorněji podíval, viděl lehký náznak svalů… sice opravdu jenom lehký, ale byl tam! A také se ním Tom i pečlivě přede všema chválil xD.
„Dobrou, Bille,“ zašeptal Tom směrem k dvojčátku, které se až teď probudilo z tranzu a rychle polekaně mrkalo očkama.
„D-dobrou,“ vykoktal ze sebe nakonec a také si svlíkl triko a kalhoty, aby se konečně mohl vnořit do krásné říše snů, která mu už tolik chyběla…

Jeho spánek však trval několik hodin a už jej z krásného snění vzbudil dotěrný telefon. Bill tiše zaklel a poslepu šmátral ručkou po nočním stolku, dokud nedosáhl na malou vibrující věcičku.
„Haloo?“ řekl tiše do telefonu a dlouze zazíval. Nechtěl však vzbudit Toma, který spal na vedlejší posteli. „Natane? Copak se něco stalo?“ pomalu se posadil a unaveně si protřel očka. Ještě jednou pohledem zkontroloval spícího Toma a pak začal mluvit už klidnějším hlasem. Co však nevěděl bylo to, že hnědá očka jsou přikryta pod zlatým víčkem, avšak zvědavé uši naslouchaly každému slovu, které vypadlo z Billových rtů. „No jasně, že mi chybíš taky… ne, nejsem naštvanej, jen unavenej,“ vzdechl Bill do mobilu a nedokázal poslouchat Natanovy řeči, jak moc jej miluje a jak mu chybí. Prostě na něj teď neměl náladu. Vlastně na tyhle řeči nikdy neměl náladu. Vždy, když Natan po Billovi chtěl, aby mu řekl, jak jej miluje, Bill mlčel. Vlastně ani teď chudáček nevěděl, jestli to, co k němu cítí, je láska, nebo jenom dost dobré přátelství. Vždyť až na pár polibků a doteků mezi nima zatím k ničemu nedošlo… Co Bill netušil bylo to, že Natan se už dlouho chystal překročit hranici jejich vztahu a konečně s Billem zajít malinko dál než jenom k polibkům. Jasně… byly krásné a Billovy rty miloval, avšak ještě více chtěl jeho tělo. Chtěl, aby se do něj mohl ponořit a cítit jej všude kolem sebe… jenomže po tomhle Bill netoužil vůbec. Nechtěl se s Natanem milovat a někdy mu dokonce vadilo už i líbání. Připadal si podle, ale nemohl si pomoct. Miloval mazlení, ale s Natanem mu bylo nějak proti srsti…

Tom, který cítil Billovu náladu hned, jak zvednul telefon, se pomalounku posadil a zahleděl se na své posmutnělé dvojče. Hned, jak se jejich pohledy střetly, Bill úplně přestal naslouchat Natanovi, který mu tam kvákal něco v tom smyslu, že když se vrátí, tak se spolu budou celičkou noc líbat. Dokázal naslouchat jenom svému srdci, které právě v teto chvíli splašeně tlouklo a cítil, že se mu pomalu prohlubuje dech. V Tomových očích viděl náznak něčeho, co tam vždycky chybělo… avšak teď se to tam najednou zjevilo… Navzájem zkoumali tvář toho druhého a jejich nádechy se ještě více prohloubily. Ani jeden z nich už necítil nějakou únavu nebo něco podobného. Jenom si koukali vzájemně do očí a pohledem přímo hltali každičký milimetr těla toho druhého…

Bill se z toho menšího opojení probral jako první a rychle sebou plácnul znovu na polštář. Vykuleně hleděl do zdi a modlil se, aby na něj Tom už nekoukal. Cítil se pak tak nějak divně. Tomův pohled mu nebyl nepříjemný, spíš… tak nějak zvláštní. Ale přesto byl radši, když na něj nekoukal… dokázal ho tím velice rychle uvést do rozpaků.
Tom ještě chvíli hleděl na překvapivě se zvedající Billův hrudník a pak si taky ještě na chvilku lehnul. Obě dvojčátka najednou znovu usnula, avšak jejich spánek trval méně než půl hodiny, protože to už jim na dveře zběsile klepal David.
„Bille! Tome! Rychle se oblíkněte a sejděte dolů na snídani, pak půjdeme všichni do ateliéru,“ křičel přes zavřené dveře a bylo mu úplně jedno, jestli tím vzbudil všechny hosty, co v tom patře bydleli. Byl neskutečně šťastný. Právě mu totiž volali z jedné gramofirmy, kde prý chtěli udělat s dvojčatama nějaký rozhovor a pak by tam měli odzpívat jednu akustickou píseň – jenom Bill s Tomem. Proto si museli velice rychle pohnout, aby všechno stihli.

Bill se rozespale natáhnul na posteli a jako klubíčko neštěstí se loudavým krokem šinul do koupelny. Nemělo smysl se malovat, protože jej stejně namalujou až u focení, takže se chtěl jít jenom umýt. Líně otevřel dveře koupelny a došel rovnou k velikému zrcadlu, které se tyčilo hned před ním. Zálibně se na sebe zazubil a poté si vzal pastu, zubní kartáček a hezky začal se svým ranním rituálem.
„Bille!“ ozvalo se nevrle zpřede dveří a Bill uslyšel lehké klepání.
„Cho he?“ křikl, ještě pořád s kartáčkem v puse. Otráveně protočil oči v sloup a ne moc nadšeně otevřel dveře. „Co chceš?“ zeptal se a otráveným pohledem Toma propaloval.

Ten se však na něj začal tlemit jako sluníčko a po chvilce mu něžně přejel prstem po rtech. Bill na něj šokovaně hleděl. „C-co to děláš?“ vydechl, a když na Tomovým prstu uviděl zbytky zubní pasty, připadal si jako právě nakrojené rajče.
„Chtěl bych se jít umýt,“ zahalekal Tom a prst od pasty přejel Billovi po rukávu od trika.
„C-co, já tě přerazím,“ zapištěl Bill a chtěl se po Tomovi s vypláznutým jazykem rozběhnout, ale ten se stačil ukrýt v bezpečí koupelny.

Bill se tedy rozdýchal a v klidu se oblékl. Pak sešel dolů, kde už čekali všichni kluci.
„Dobrý ráno,“ zazíval a zazubil se na Géčka, která byla zrovna tak čilá jako on sám.
„Prosim tě, kde je tvůj bratr?“ přiběhl tam s veselým úsměvem David, nad čímž si Bill jenom odfrknul. Když on meškával, takhle veselý nebýval…

Za necelých deset minut se už všichni mačkali do auta, které je už čekalo před hotelem. A Bill jako naschvál zkejsnul vedle Toma. Proto se rozhodl k ignoraci a celou cestu tiše hleděl z okna.

Hned, jakmile přišli na místo, kde byl jejich ateliér, všichni se vesele rozhlíželi kolem.

„Tak, tady kluci počkejte! Já jdu pro maskérku,“ šeptl David a s vřelým úsměvem upaloval nahoru po schodech.

„Co se mu stalo, že je tak happy?“ ještě pořád unaveně prohodil Georg a svalil se na lavičku vedle Gustího. Tom si nervózně hrál s tkaničkama od mikiny, a přitom si pobrukoval známou melodii. Bill tu jeho písničku vlastně ani pořádně neznal, ale Tom si ji broukal skoro pořád.
„Klucii, nejdřív jenom dvojčata a pak všichni jo? Takže jděte nahoru, tam vás už připraví,“ zahvízdal David a dvojčátkům ukázal přesně směr, kudy mají jít. Bill šel do maskérny, kde mu upravili účes a taky make up. Tom šel zatím do šatny, kde mu už vybírali vhodné věci, aby spolu s Billem hezky ladili.

Maskérka dneska opravdu předvedla skvělou práci. Billovy vlasy dneska nebyly jeho obvyklých rozměrů jako to bylo doteď. Chtěla zkusit něco jiného. Snad poprvé mu jej upravila lehkým spuštěním podél ramen. Bill se na sebe v zrcadle překvapeně koukal, takhle hezky vyžehlené to ještě neměl…

Hned jak byl kompletně hotový, utíkal do ateliéru, kde už jej čekal nastoupený Tom.

„Hmhm,“ upozornil na sebe, když k němu stál Tom zády a pořád si pohrával s malým foťákem, co byl na stolku. Tom se prudce otočil a v ten moment se zasekl!

Bill byl dokonalý! Jeho vlasy… ten make up… Tom málem zapomněl zavřít pusu, jaký šok chudáček utrpěl. Bill na něj hleděl stejně překvapeně.
„Tak kluci, rychle,“ usmál se na ně fotograf a postavil je k velké krémové zdi. „Tak, sedněte si na zem a opřete se zády. Táák… a Bille, mírně našpul rty… skvělé a oba zavřete oči,“ navigoval je fotograf a zatím byl se svou prací moc spokojen…

autor: B-kay