autor: Jitáááááááááááá
betaeread: Janule
„Billí! Už jsem se bála, že jsi Tomovi utekl,“ řekla a pak mu podala jeden kornout s tou mraženou dobrotou.
„Děkuji…“ pípl a pak jen očkem zavadil o svou sestru a spatřil, jak se s Míšou dělí o jednu zmrzlinu.
„Nemáš zač, Billí. To já ti děkuji, že ses vrátil.“ A pak mu dala pusu na líčko. Tom se jen usmíval, a když se i na něj matka usmála, objal ji a šeptl jí do vlasů: „Konečně jsem zase šťastný a už navždy budu…“ Billi hypnotizoval jeho rty a nějak si odvodil, co šeptal. Usmál se a Tom se k němu hned přitulil.
„Dáš mi ochutnat?“ pípl a už se pusinkou blížil ke kornoutu. Billi se zaculil a našpulil rtíky. Tom jen přivřel očka a hned se na ně přisál. „Ty jsi stejně lepší.“ Zašklebil se Billi na zmrzlinu a pak se usmál na Toma. „Ale přeci tu chudinku nenechám roztát, né? Ty se mi neroztaješ, že ne?“ šeptal Billi a Tom se z jeho výrazu sotva udržel na nohou.
Připadalo mu, jako by měl Billi velmi nemravné myšlenky. A nebyl daleko od pravdy. Chvíli ho pozoroval a tajil se mu dech, když viděl, jak jazýčkem něžně přejížděl kolem a pak mu zmrzlina celá zmizela v ústech. Když tuhle „akci“ viděl opakovat se asi po desáté, nevydržel to a zcela se poddal svým pudům. Za chvilinku už cítil, jak mu jeho volné kalhoty začínají být těsnější a těsnější a už si i myslel, že musí mít v rozkroku mrakodrap. =D Zavřel oči, a před ním se zjevil Billi, který ležel na posteli a tiše jej k sobě volal.
„Tomi… Copak to je? Copak to se sluší?“ šeptal Billi, když se k němu Tom přitiskl a začal ho „něčím“ tlačit. Tom se jen pousmál, a když viděl, jak je matka nechala samotné, chytl Williama do náruče a už jej unášel do svého pokoje. Hned za sebou zamkl a opatrně Billiho položil do peřin.
„Tomi… Ty chceš…“ špitl trošinku se strachem, ale hned vzdychl, při svých představách.
„Lásko… Jestli se na to necítíš, tak…“ Tom ani nemusel dopovědět, protože uviděl Billiho zavrtění hlavou.
„Chci to, Tome… Chci tebe…“
Tom se uculil a skočil za svou láskou. Billi se k němu hned stulil a dál cumlal zmrzlinu, která už měla pokojovou teplotu. „Billí, lásko moje… Vypadáš jako miminko. Malinký roztomilý miminko.“ Billi jen zvedl hlavu z jeho hrudě a zadíval se mu do očí.
„Vážně? Tak to mě budeš muset asi přebalit.“ Zasmál se William a Tom mu hned vjel rukou pod boxerky.
„Áááááá!“ pískl Billi, ale když ucítil lechtání a něžné hlazení, zavřel oči a začal rytmicky vzdychat. Tom se otočil a Billiho si nasměroval tak, že ležel na zádech. Tom se nad ním sklonil a pohled, který mu daroval, mu způsobil, že Williamovi vypověděly všechny svaly v těle a nebohou a rozteklou zmrzlinu upustil na zem, kde se parádně rozkydla na koberec.
„Panebože… To bude bordel…“ uculil se Billi, ale Tom dělal, že neslyší. Asi tuší, že se chystá udělat něco lepšího, než je bordel…
„Billi…“ špitl Tom a začal ho pomalinku zbavovat oblečení. Billi se hned polekal.
„Tomí… Né…“ Tom na něj udělal smutnej kukuč a opět se vrátil k tomu, co měl v plánu. Pomalu mu stahoval kalhoty i s prádlem, ale Billi si je v rychlosti natáhl zpátky.
„Copak je, Billi?“ Billi se zasmál a nenápadně mrkl ke dveřím. Tom se ustrašeně ohlídl, ale nikoho neviděl. Pak mu to docvaklo. „Billi. Myslíš, že nás někdo uslyší? Vždyť se dole baví. A i kdyby nás slyšeli, tak je to jedno. Neděláme nic zakázaného. Vidíš. Proto jsem řekl, že nechci být tvůj bratr, protože bychom se museli pořád něčeho obávat. Ale takhle nemusíme. Neboj se.“
Billi se úlevně usmál. Ani nevěděl, čeho se pořád bál, ale když uslyšel Tomova slova, uklidnil se a opět mohl podlehnout svým hříšným myšlenkám. Zavřel očka a úlevně si vydechl. Hlavně klid. Mluvil na sebe v duchu a bez přestání Toma hypnotizoval. Tom se lehce usmál a naklonil se nad Billiho tvář, po které jej něžně hladil svým dechem.
„Přál bych si, abys byl se mnou navěky… Navěky…“ šeptal a bez přestání svou vílu laskal po jeho krásném obličeji.
„To já taky…“ Pípl William a zavřel očka. Už se mu dělaly mžitky před očima, ale Tomův hlas ho donutil oči znovu otevřít.
„Billí… Prosím… Chci se ti dívat do očí… Chci tě slyšet sténat… Chci s tebou žít… A s tebou se chci milovat…“ Tom jen potichounku špital. Už nedokázal zřetelně mluvit, začal vzdychat při představách, co všechno by chtěl s Williamem dělat. Když tam tak ležel, bezbranně. „Oh… Lásko… Jsi tak nevinný… Nechci ti ublížit… Nechci!“ Tomovy myšlenky byly sice na jeho povahu normální, ale nemohl je uskutečnit. To, co si právě přehrával v mysli, by neublížilo nejen Williamovi, ale i jemu samotnému.
Bál se dne, kdy by se něco zvrtlo. Asi to byl špatný nápad, když chtěl, aby se mu díval do očí. Ten jeho zastřený pohled způsobil, že se mu v mžitku zobrazila dost zvrácená a úchylná představa. Nevydržel to. Musel se na chvíli od něj dostat do bezpečné vzdálenosti.
„Omluv mě, prosím…“ Rychle šeptl, že mu skoro Billi nerozuměl. Tom se zvedl z postele a až moc nápadným rychlým krokem zamířil ven z pokoje. Billi se za ním nechápavě ohlídl, ale neříkal nic. Nechal ho být. Tom mu připadal trochu divný. Viděl mu v očích, že se s ním chce milovat, ale zároveň se něčeho bál. A čeho vlastně? Vždyť by nic nenamítal. I on se chtěl milovat. Raději zůstal v pokoji a čekal, až Tom přijde sám…
Ten se mezitím zamkl v koupelně a po chvíli, co hypnotizoval svůj vyděšený výraz v zrcadle, se zavřel ve sprchovém koutě. Cítil na sobě, že své tělo v jednu chvíli nedokázal ovládat. Už se mu v mysli ukazovaly obrázky toho, co by se stalo, kdyby v pokoji zůstal. Ublížil by mu, to věděl. „Ale tohle přeci nechci!“ křičel na sebe v duchu, ale ten hrozný zmatek v hlavě ne a ne zastavit. Rozhodl se, že po sprše si lehne na svou stranu postele a bude spát. Ale už teď začal pochybovat o tom, že usne. Byl to takový mžik, který byl hned pryč, ale stejně jej to vyděsilo. A to dost. Pustil na sebe horkou vodu a doufal, že ze sebe tu špínu trochu smyje. Aniž by si toho sám všiml, začal nahlas vzlykat, ale on byl tak moc uzavřený ve svém světě, že si ani nevšiml, že někdo hlasitě buší na dveře…
Byl to William, který měl o svou lásku strach. Nevěděl, co to mělo znamenat, ale bylo to divné. Schoulil se na podlahu na chodbě vedle dveří a okamžitě si začínal znova vyčítat to, že vůbec žije. Chtěl se zbavit sám sebe, ale nevěděl, co by pro to mohl udělat. Cítil se jako nějaký zkažený bastard, který všem jenom ubližuje. Bez vzlyků se mu po tvářích koulely slzy jako hrachy a doufal, že večer usne a už se nikdy neprobudí…
Opravdu usnul. Opřený o chladnou zeď, schoulený na podlaze. Spal, ale žádný sen se mu nezdál. Tom, který potichu opustil koupelnu, vyšel na chodbu, kde jej hned na prvním kroku zastavilo klubko, které se dalo nazvat, jeho největší cenností.
„Ach ne, Billi…“ pípl Tom a hned se k němu vrhl. Cítil, jak pravidelně, mělce dýchá. Vzal ho co nejopatrněji do náruče a odnesl do postele. Přikryl jej peřinou a přivinul si jej do náruče. „Nechtěl jsem ti ublížit.“ Pípl a dal mu něžný polibek na líčko. „Miluji tě…“ Najednou se k němu Billi otočil a zamžoural zarudlýma očima. Tom se na něj usmál, ale hned zase posmutněl. „Copak ti je?“ Billi popotáhl, ale slzy násilím zadržel.
„Nechci ti ubližovat, Tome. To raději odejdu a budu přežívat dál v lese, dokud neumřu…“
Tom si povzdychl a snažil se Williamovi nějak vysvětlit, co cítí… Ale nějak nevěděl, jestli to vůbec verbálně vysvětlit jde.
„Víš, Billi… Jsi pro mě takový nedosažitelný… ehm… Cíl… Ne… To není správné slovo… Nevím… Prostě… Měl jsem takový záblesk a nevím, co to bylo, ale nelíbilo se mi to… A moc se bojím, že by se ten záblesk, mohl někdy vyplnit… A to nechci…“ Billi se usmál, ale měl v sobě smíšené pocity.
„Tomi… Jen jsem tak přemýšlel… Nevím, jak jsi na tom ty, ale mě ten náš vztah… Připadá hrozně těžký… Už to dál nezvládnu… Možná by doopravdy bylo lepší, kdybychom byli… Bratři.“
KONEC
Hoy… Teda… Promiňte za konec… Ale musela jsem tuhle FFku ukončit… )))= Jo… Je to divnej konec, ale vážně jsem nevěděla, jak z toho vybrousit.. Konec je otevřenej, ale v podstatě i ukončenej.. Každej si to může domyslet podle svýho gusta… Abych to krapet vysvětlila… Tagže… Tom… Začal mít záblesky toho, že by Billímu mohl ublížit a tak to chtěl raději ukončit, než aby se nestala „nehoda“. A Billí si ovšem vyčítal, že dokáže každýmu jen ubližovat… Tag jestli nakonec byli bratři bo ne, nechám na vaší představě.. Já… Nevím ((=Už mi z týhle FFky pěkně hrabe, tag nemám ani sílu si to po sobě přečíst.. Tag jestli jsou tam nějaký nesrovnalosti, tag se omlouvám.. ((= Děkuji, že ste tuhle Ffku četli a kdo doufal v další pokračování, tag…Snad bude druhá řada s volnym navazováním, ale asi až za dlouho.. Jitaaaaaaaaaaaa
a…ale…to….já chci krásnj konec od tebe!!!víš? jinak to není ono…ted mám zkaženou náladu na celej týden 🙁
ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!
to si ze mě děláš prdel????????….. rpoč???…. prosíím strašně moc tě prosím na kolenou:-*.. napiš další pokráčko… je to až moc volný konec… nevím co si tam mám domyslet… potřebuju to vědět, já nevím… prosíím napoš druhou řadu… ale se šŤastným koncem….
ale ten konec se dá….
je to dobry!
no to snad ne mě asi klepne!!!!!!!!!!!! prosim druhou řadu s nějakym úžasnym koncem já wim že to umíš!!!!!! plssssssssssssssssssssssss
co se dá dělat……povídka úžasná ale přání autorky je přání autorky……xDDD
Plosííííííím plosím,dej tam pokráčko,ty to zvládneš věřim ti :)plosíííííííííííííííííííííím škemrááááááááááám.Klidně budu celej den sedět u kompu na tomdle blogu(jako bych nic jinýho nedělala xD)plosíííííííííííííííím,já si počkám hlavně to tam dej plosssssssssíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííím