Polib mě, prosím 3.

autor: Rachel
betaread: Janule

Slunce už vyšlo ze svého zlatého zámku, seshora budilo všechny osůbky a třpytivými paprsky pošimrávalo všechny ty spáče na tváři na znamení, že už je čas vstávat. Jeden sluneční poslíček pošimral také Billa. Usadil se mu pod nosíkem a lechtal jej tak dlouho, až se lehká víčka pootevřela a hnědá očka se upřela na ozářené okno. Bill se musel usmát. Vypadalo to, že dnes bude opravdu hezky. Zadíval se na budík, jehož drobné ručičky oznamovaly, že je půl sedmé. Bill vyskočil z postele a nevrle scházel schody do kuchyně. Bál se, že by matka odjela bez rozloučení. Ulevilo se mu, když na něj vykoukla její zrzavá hříva.
„Billi, jak to, že ještě nespíš?“ zeptala se ho nevěřícně, se značnou dávkou údivu v hlase. Obyčejně musela Billa z postele tahat násilím, protože její syn byl prostě spáč. Vždycky se smíchem říkávala, že Bill patří do nějaké ospalé země.

„Chtěl jsem se rozloučit. Mami, hlavně jeď opatrně, ano?“ ujišťoval se ještě a políbil ji na tvář.
„Zavolám hned, jak tam přijedu, ano? Tak se tu mějte hezky a papa,“ zamávala Billovi, a za chvilku už šel slyšet jen motor auta.
Bill se posadil na gauč a podíval se na horní patro. V pokoji pro hosty bylo ticho, Tom asi ještě spal. Bill zavřel oči a představil si jeho obličej. Jak ho včera chytil za ruku Vůbec mu to nevadilo. Nerozuměl tomu. Když se ho Tom včera dotkl, zvláštně se mu rozbušilo srdce. Tohle ještě nikdy nepocítil. Ještě chvíli seděl na gauči a k jeho překvapení se mu vůbec nechtělo spát. Zvedl se tedy s tím, že přichystá snídani. Zrovna vytahoval mléko z lednice, když se za ním ozvalo: „Dobré ráno,“ broukl Tom ospale, až se chudák Bill celý polil mlékem, jak se lekl.
„Promiň, nechtěl jsem tě polekat,“ omlouval se Tom a dřepl si na studenou zem k Billovi, který se papírovými ubrousky pokusil zažehnat to nadělení.
„To nic není, co si dáš k snídani?“ Bill se pokusil o úsměv a zatímco jeho hubené nožičky poběhávaly po kuchyni, jejich majitel už sypal do misky müsli z velké papírové krabice.
„Tak třeba to, co ty,“ usmál se Tom a posadil se za stůl. Bill horlivě donesl obě misky a po chvíli si už oba pochutnávali na sušeném ovoci s mlékem.
„Myslím, že už mám dost,“ odfukl si Tom a spokojeně si hladil napapané bříško.
„Chutnalo ti?“ zeptal se Bill s nadějí v hlase, že snídaně přece jen nebyla tak špatná.
„Bylo to senzační, Bille. Obleču se a vrhnu se na tu koupelnu, jo? Děkuju za snídani.“ Tom se zvedl a za sebou uslyšel hlas.
„Zavolej, jestli budeš něco potřebovat. Budu tady vařit oběd.“ Tom se ještě otočil a mrkl na Billa souhlas.
„Tak ať nic nepřipálíš,“ vesele se usmál a už si to štrádoval do horního patra.
Celý den se odvíjel ve zvláštním duchu. Bill měl očividně dobrou náladu, protože si celý den dole prozpěvoval. Jeho „tralalala“ se neslo celým domem a Bill potěšeně vařil oběd a doufal, že jim zůstane i na večeři. Tom si nahoře v koupelně dělal svou práci škrabače omítky a ani se neodvažoval hlesnout. Billův zpěv mu zněl v uších a Tom se nevědomky usmíval a poslouchal každý tón toho dokonalého hlasu, který mu na tváři vykouzlil úsměv.
„Ehm… Tome, zrovna jsem dodělal večeři a…“ Bill nedořekl, protože ho překvapil Tomův pobavený výraz. „Čemu se směješ?“
Tom jen zakroutil hlavou a s úsměvem si své nářadí skládal na hromádku. Když u něj Bill stál asi pět minut, konečně se na něj podíval a poslal ho dolů se slovy: „Hned přijdu, ty zpěváku.“
Bill se mírně zrudl a radši šel dolů nachystat talíře.

Při večeři si oba skvěle popovídali. Billa začala opouštět jeho nesmělost a naplno se smál, když mu Tom líčil všechny ty rošťárny co dělal, když byl malý. Večeře jim hned chutnala lépe a Tom si nejednou přidal. Těšilo ho, že může poslouchat Billův zvonivý smích, jehož tvůrcem byl on sám. Znovu a znovu upíral své oči na ty Billovy, ve kterých zářily jiskřičky štěstí. Hledal důvod, nebo spíš vysvětlení, proč na něj pořád tak zírá. Proč pohledem hypnotizuje jeho rty? Proč přemýšlí nad jejich příchutí? Proč by je nejradši spojil s těmi svými? Nechápal. Jenom ohromeně civěl na Billa, který se přestal smát hned, jakmile zachytil Tomův pohled. Chvilku na sebe oba hleděli, až se Bill odvážil udělat první krok. Nahnul se co nejvíce přes malý stolek a Tom udělal to samé. Ani pořádně nevěděli, co dělají, ale cíl obou dvou byl alespoň na chvíli okusit rty toho druhého. Z jejich počínání je vyrušilo až zazvonění Billova mobilu. Jejich rty se ještě ani nespojily. Bill se odtáhl a jediným tlačítkem utišil ten vřískot, oznamující mu, že volá máma. Naštěstí dorazila v pořádku a po Billově ujištění, že vše běží tak jak má, hovor ukončila.

Bill telefon odložil a zklamaně se koukl na Toma. Jako by se mu chtěl omluvit. Tom se nečekaně zvedl.
„Jdu se vysprchovat,“ oznámil Billovi a mlčky zamířil do koupelny. Horká voda dopadala na jeho rozechvělé tělo. Tak málo stačilo a on by ochutnal ty na první pohled hebké rty. A Bill si to spojení taky přál. Jinak by se přeci nenahýbal k němu pro polibek. Všechny tyhle myšlenky Tomovi přilétaly do hlavy a zase z ní odlétaly. Zastavil sprchu, oblékl si čisté triko na spaní a čisté boxerky a tiše našlapoval do obýváku. Těsně před ním se ale zastavil a zalapal po dechu. Naskytl se mu pohled, jaký ještě nezažil. Bill ležel na gauči, stočený do klubíčka a uvržen do říše snů. Černé vlasy měl ledabyle pohozené po tváři a rtíky mírně našpulené. Tom už se nedokázal bránit svým pocitům. Poprvé v životě se chtěl řídit srdcem. Klekl si k té spící nádheře, odhrnul mu vlasy z porcelánově bílé tváře a něžně se svými rty dotkl těch jeho.

autor: Rachel