autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
„No tak co?“ Gustavovou tváří se mihlo malinké nadšení, avšak když uviděl slzy v Tomových očích, všechno mu došlo.
„Nenávidí mě,“ šeptl a unaveně se složil na lavici vedle Gustava.
„Nenávidí mě,“ šeptl a unaveně se složil na lavici vedle Gustava.
„Takže je to tvůj brácha?“zeptal se opatrně.
„Je… nechápu to.Obvinil mě z té nehody… jako bych snad já za to mohl,“ najednou jej však něco napadlo. „Myslíš, že by mě pustili za mámou?“ v jeho hlase se už neozývala ta naděje a nadšení s jakým sem kráčel. A Gustav to také hned postřehl. Prostě se to dalo čekat. Bill byl hnusnej i na ně, takže to nebylo nic překvapivého…
„Ptal jsem se doktora, Billa by měli zítra pustit domů,“ řekl tiše Gustav, když míjeli nemocniční oddělení, kde ležel Bill a pomalu kráčeli dlouhou bílou chodbou až ke dveřím úplně na konci, kde ležela Simone. Tedy alespoň jim to její doktor řekl.
„A co mu vlastně je? Je v pořádku?“ Tom najednou pocítil to zvláštní pouto, které jej s ním spojovalo. Dokonce se o něj i bál. Gustav se mírně poškrábal za krkem a poté si dodal odvahy.
„Už je v pořádku. Když jej však přivezli, byl dva dny v komatu. Víš, on řídil a auto skončilo jako kupa šrotu. Bylo to štěstí. Přesná zranění moc nevím, ale naštěstí je v pořádku, takže to bude dobrý,“ mírně se pousmál a hlavou ukázal na dveře, ke kterým pomalu došli.
„Už je v pořádku. Když jej však přivezli, byl dva dny v komatu. Víš, on řídil a auto skončilo jako kupa šrotu. Bylo to štěstí. Přesná zranění moc nevím, ale naštěstí je v pořádku, takže to bude dobrý,“ mírně se pousmál a hlavou ukázal na dveře, ke kterým pomalu došli.
„Gustave, děkuju, ale tohle bych měl zvládnout,“ šeptl tiše, rozloučil se s ním a poté pomalounku vešel.
Obraz uvnitř jej však naprosto šokoval. Mezi kopou přístrojů a kapaček leželo bledé tělo jeho maminky. Tvář měla celou odřenou a ruce v dlaze. Tom ji viděl naposled tak před třinácti lety, ale stejně si pořád pamatoval její úsměv…
Miloval ji… Bill a ona pro něj byli nejdůležitějšími lidmi na zemi. A právě tyhle dvě osoby ztratil…
Pamatoval si, jak jim vyprávěla vždycky před spaním pohádky. O malém králíčkovi a autíčku… Říkala mu Tomísek…
Po jeho vcelku vyspělé tváři pomalounku stékaly slzy jedna za druhou… Kam se poděly ty oči, které se usmívaly na celý svět?! Kam se poděl její úsměv, kterým hladila každou bolístku?!
Proč se to vlastně muselo takhle zkazit?!
S tichým pláčem se posadil na kraj postele a opatrně ji vzal za ruku.“Jsem u tebe mami,“pípl tiše a jemně políbil její bílou dlaň.Věřil,že se z toho dostane!Musí se z toho dostat!
Je ještě mladá,musí být v pořádku…
Z nemocnice šel rovnou do práce. Co ho překvapilo byl fakt, že se jej táta na nic nevyptával. Asi to prostě bral tak, že i on potřebuje čas pro sebe.
„Tak co, jak se žije v novém bytě?“ zeptal se jej Jorgen kolem polední přestávky a podával mu vychlazenou kolu. Tom se na něj překvapeně podíval, ale kolu odmítl.
„Ujde to,“ pípl a chtěl v sobě zapudit myšlenku že až se vrátí, bude zase sám.
„Tak co, jak se žije v novém bytě?“ zeptal se jej Jorgen kolem polední přestávky a podával mu vychlazenou kolu. Tom se na něj překvapeně podíval, ale kolu odmítl.
„Ujde to,“ pípl a chtěl v sobě zapudit myšlenku že až se vrátí, bude zase sám.
„Víš, kdybys chtěl, kdykoliv se můžeš vrátit. Ty víš, že jsem moc rád, když jsi se mnou,“ usmál se na něj a dloubl jej do boku.
„Já vím, tati. Jenom už prostě nechci. Bylo to hezký, ale je mi devatenáct a krom toho chci už konečně poznat život svůj, ne tvůj. A Alex jsem tam stejně překážel,“ řekl a musel se moc přemáhat, aby se alespoň pousmál.
„To ne… Má tě ráda, dokonce řekla, že tě přijde navštívit.“
„Skvělý,“ povzdechl si Tom a raději běžel k dalšímu zákazníkovi, než by se jejich rozhovor stočil zcela jiným směrem…
Domů přišel kolem půlnoci a to už se mu vůbec nechtělo brát kytaru a utíkat do baru. Dnes měl den pod psa a pochyboval, že zítra to bude lepší. Ale je aspoň víkend a on nemusí do práce. Snad jediná výhoda…
Zmohl se akorát tak na dlouhou sprchu a pak šel rovnou do postele. Na devatenáctiletého kluka je takovýhle život malinko tvrdým oříškem, ale když chtěl dokázat tátovi, že je dospělý, musel to zvládnout!
Na to, že začínala zima, bylo ještě celkem hezké počasí. Dokonce i sluníčko svítilo a dodávalo všem kolem energii do nového dne. Tom však tu energii nějak nepociťoval. Byl unavený a skoro vůbec nespal.
Před očima se mu pořád míhal obraz maminky a svého krásného bratra. Nedokázal na něj nemyslet. Nepřešla minutka, aby si na něj nevzpomněl…
Proč se to muselo takhle zkomplikovat?! Jeho život fungoval přesně a klidně jako hodinky. Bez žádných zátěží nebo komplikací. Prostě byl naučený na svůj stereotyp. Autodílna, bar, spánek a druhý den se opakovalo to samé. Na přítelkyni jaksi neměl čas a teď ani chuť.
Nějak se mu hnusilo poslouchat ty trapné řečičky typu: „Miláčku“ nebo „Lásko“… Nepotřeboval to. Aspoň tedy v tuhle dobu ne. Na trvalých vztazích si moc nezakládal, vlastně jej žádná dívka ještě nepobláznila natolik, aby byl ochoten kvůli ní zahodit všechno. Zamilovaný byl vícekrát, ale prostě to nikdy nevyšlo. Jednou to bylo jenom platonické a jednou si vyhovovali tak akorát v posteli…
Ale právě teď si nepřál nic víc, než konečně potkat tu pravou a usadit se. Už mu přeci není šestnáct. Už není tím puberťákem, který hledal jenom pobavení… Teď mu je devatenáct a moc dobře ví, že kluci v jeho věku to už berou vážně… Možná že i Bill už má holku, která jej má ráda doopravdy…
Tiše se posadil a vykoukl z okna.
Bylo něco po půl osmé a asi většina lidí ve městě byla ještě pořád v teple postelí a nějak zapomínala, že víkend trvá jenom dva dny a pak zase nastoupí to peklo povinností.
…On na to taky zapomněl… na chvilinku. Pohled mu však náhle padl na jeho kytaru, která ležela tiše ve svém stojanu v rohu pokoje a vedle ní byly položeny texty písní. Bill jej nenávidí… nemá smysl se do jejich kapely vůbec plést.
Opatrnými kroky popošel blíž a vzal první popsaný papír do rukou. Byly napsány perem, dokonce tam byly ještě i jeho poznámky… takže je psal on…
Tom strnule přivřel víčka, zpod kterých vykoukla malinká slza. Slza, která jenom matně symbolizovala tu lásku, kterou k němu ještě pořád cítil. Byl přeci jeho dvojčetem a to se jenom tak nezapomíná… to pouto mezi nima nikdo nedokázal přetrhnout, dokonce ani sebemenší hádka… Asi se však něco změnilo…
Tom si slzu rychle setřel a znovu se začetl do slůvek písně, když najednou někdo naléhavě zaklepal.
TOM:
Nepamatuji si, že bych někoho zval… ale co když je to Bill??
Rychlými kroky jsem popošel ke dveřím a zkušeným pohybem jsem je otevřel…
Náhle jsem se však ocitl přitlačen ke zdi a mé rty byly divoce skousávány a tvrdě laskány něčím jazykem. Když jsem však zahlédl tu bledou kštici, hned jsem poznal, o koho se jedná.
Prudce jsem ji od sebe odsunul a nasupeně jsem si otřel rty.
„Co tady zase děláš?“ štěkl jsem na ní beze známky nějakého citu a propaloval jsem ji naštvaným pohledem. Alex se na mě však potutelně usmála a chtěla mě znovu políbit, avšak to už jsem jí nedovolil a raději jsem odstoupil o dva kroky dál. Tohle přeci nemůžu udělat vlastnímu tátovi!
„Co tady zase děláš?“ štěkl jsem na ní beze známky nějakého citu a propaloval jsem ji naštvaným pohledem. Alex se na mě však potutelně usmála a chtěla mě znovu políbit, avšak to už jsem jí nedovolil a raději jsem odstoupil o dva kroky dál. Tohle přeci nemůžu udělat vlastnímu tátovi!
„Ty ses úplně zbláznila!“ štěkl jsem po ní a nemohl jsem uvěřit, že žena, která mě vychovávala, po mně vyjela. Dokonce dvakrát!
„Ale Tome, no ták… Bože, když ty seš tak sexy… prostě si nemůžu pomoct,“ šeptla a už zase se vpíjela do mých rtů. Snažil jsem se ji odstrčit, ale nedokázal jsem to… nelíbala vůbec špatně a já najednou přestal vnímat, že je to holka mého táty a polibky jsem jí začal oplácet… Cítil jsem se tak sám a ona přišla právě tehdy, když mi bylo nejhůř… Jsem idiot a podrazák! To vím i sám, ale prostě jsem to nedokázal. Tak moc mi chyběly něčí doteky a polibky… a ona po těch mých prahla jako vyhasnutá sopka.
Ani jsem nevěděl jak a její ruce se jemně pohupovaly někde pod mýma trenkama a ty mé ji spočívaly někde pod trikem. Bože… chtěl jsem ji!
Náhle se však ode dveří ozvalo jemné zakašlání a tvrdý došlap podpatků.
Prudce jsem se od ní odtrhnul a zbývalo mi jenom modlit se, aby to, co stálo u dveří, nebyl táta.
Když jsem se však otočil ke dveřím, to co u nich stálo, se mému tátovi nepodobalo ani v nejmenším. Ta osoba se tady zjevila jako nějaký zázrak právě včas, protože kdyby ne, asi bych se neovládl a skončil bych s Alex v posteli.
Jsem já ale idiot!
Celý červený jsem se zahleděl na mého brášku, který rozpačitě podupával nohou a nevěděl co říct… Vypadal ale neskutečně. Černé džíny, černo-bílé proužkované triko, boty na menším podpatku. Vlasy už neměl tak splihlé jako v nemocnici, a když si dal dolů veliké muší brýle, jeho pohled mě málem srazil ke kolenům.
„Gustav mi říkal, že seš tady sám,“ řekl tiše a nechápavě pozoroval Alex, která si rychle vzala svetr a s tichým pozdravem a slibem, že někdy zajde, odešla.
„Gustav mi říkal, že seš tady sám,“ řekl tiše a nechápavě pozoroval Alex, která si rychle vzala svetr a s tichým pozdravem a slibem, že někdy zajde, odešla.
„Asi nejseš až tak osamělej, jak si myslel,“ řekl škodolibě a já si všimnul, že za ním stojí několik kufrů.
„Ale, že by sis najednou vzpomněl i na bratra?? Nemáš kam jít, co?“ můj tón hlasu byl stejně odtažitý jako ten jeho! Přistoupím na jeho hru!
„Ale, že by sis najednou vzpomněl i na bratra?? Nemáš kam jít, co?“ můj tón hlasu byl stejně odtažitý jako ten jeho! Přistoupím na jeho hru!
Najednou však popošel ke mně a já byl znovu zatlačen ke zdi, akorát na mě neleželo tělo Alex, ale jeho… A řeknu vám, že to jeho mi náhle přišlo daleko přitažlivější…
„Tak hele! Já bratra ztratil už dávno! Vlastně tě ani neznám, Tome Kaulitzi. Potřebuju být jenom asi týden v blízkosti kluků a tak jsem tě chtěl tedy požádat, jestli bych nemohl zůstat tady? Ale to neznamená, že je mezi náma všechno ok .To už nikdy nebude ok,“ vydechl tiše a pohledem brouzdal po mé tváři.
„Co tak koukáš?“ zeptal jsem se tiše, protože mě jeho pohled mírně znervóznil. Byl tak smyslný… jako čokoláda… její smyslnost nikdo nikdy nepochopí, ale přesto není nic chutnějšího.
„Kdysi si byl hezčí,“ odfrkl si a s pobaveným úšklebkem přešel ke svým kufrům. „Jo a když jsem zase přijde ta tvá holka a ty budeš mít chutě, jděte raději do hotelu,“ pípl jako neviňátko, ale jenom já věděl, že je to pěkná potvora!
Zblázním se tady… Ještě ráno jsem tady byl sám a najednou jsem málem skončil v posteli s tátovou přítelkyní a bydlím se svým sexy bratrem… No není to až příliš komplikované?!
autor: B-kay
ježišmarjááá to je napínavé jak Billovy trencléé :-(( honem dál,prosím,honem,bez té povídky nemůžu žít xD
dál, dál, dááááál…
těžká závislost… xD
ale Alex bych už nakopala pr*el!
to ale zřejmě udělá Billí, nebo se pletu? xD
ano, opravdu komplikované a taky napínavé a skvělé :o)
super ff doufám že jí sem dáš celou
Ať se ta kráva nepokouší vracet xD
co říct…..já nevim xDDD
Tomi neboj ono se to nějak vyvrby.