PUZZLE aneb Kdo si hraje, zlobí dvakrát tolik 25.

autor: ZoE
betaread: Janule
(Jsi-li TWINCESTNÍ fans z ČR, potom se tahle povídka týká i TEBE, jsi její součástí :DD )
Zezadu k němu přiskočím, pevně jej obejmu kolem pasu, náruživě se mu přisaji na krk a na chvíli vypnu. Jen si vychutnávám chuť jeho heboučké kůže, kterou opatrně drtím svými zoubky. A Bill se tiše chichotá. Nechci mu ublížit… nechci mu ublížit… nechci mu ublížit… prudce se od něj odtrhnu a zakřičím na celé kolo, abych uvolnil to napětí ve slabinách. Ani nesleduji Billovu vyděšenou reakci a vyběhnu z koupelny… dolů po schodech a rychle do města. Čím dřív budu zpět, tím dřív ho budu mít v náručí. Celého. Se vším… všudy.

* ° * ° *
Když nadšeně doběhnu z města, najdu Billa v hale, chcete-li v obýváku, jak leží nahatý, což znamená, že se ještě neoblékl, to bude moje smrt, na puzzle skládačce, a snaží sám sebe vytvarovat do polohy, kterou znázorňuje jeho puzzle dvojník.
Čumím na něj s otevřenou pusou a nechápu, kam na ty nápady chodí. Ani jsem nezavřel dveře, a to byla chyba. Páč sem zrovna jimi proběhl ten negramotný gay Pes a přímo to napálil Billovi hlavou do prdele, až se mu zamlžily slepecké brýle. Ten v domnění, tedy doufám, že to tak myslel, že jsem to já, slastně zaskučel „ještěěě“.
Pes evidentně rozeznal v Billově hlase náznak touhy a už už se začal stavět na zadní, že by si do Billa jako přirazil.
V ten moment jsem se konečně vzpamatoval a milého vořecha jsem i s jeho slepeckýma slunečníma brýlkama na gumičku vykopl z baráku. A tentokrát jsem nezapomněl zabouchnout dveře. Dost zřetelně. Až se konečně i můj roztouženě labilní bratr otočil a rozhlídl se kolem.
Nemohl jsem mu nic vyčítat. V jeho výrazu bylo tolik lásky a zmatenosti, že jsem rezignoval a svou zuřivě rozbíhající se náladu jsem hodil za hlavu.
„Copak, došlo nám spodní prádlo?“ lehce se pousměji a mrknu mu do rozkroku. I Bill se mrkne.
„Nene… mám rád čerstvý vzduch,“ řekne přesvědčivě a roztáhne nohy daleko od sebe. Vraždááá!!!
„A ták!“ čerstvý vzduch. Ten mám také rád, ale v těchto situacích ho mám nějak zoufalý nedostatek. Umí to se mnou, to musím uznat. Udělal bych pro něj cokoliv.
„Koupil jsem ti banán, Billí…“ a hodím mu ho. Momentálně už sedí na turka na puzzlatech.
„Jůůů… banán… a to už mi ten svůj jako nepůjčíš?“ hodí po mně lítostivý pohled.
„Ale to víš že půjčím… to je jen taková prevence, kdybych nebyl po ruce.“
„Hm… a proč je jako gumový?“ zeptá se nedůvěřivě.
„Protože toho víc vydrží, tomu nemůžeš ublížit… zkus to!“ vybídnu ho. Koupil jsem ve zverimexu takovou tu gumovou aportovací atrapu banánu pro psy, pro opice nebo pro co já vím… pro Billa je to ideální hračka… a také spotřeba banánů bude nižší a za další si můžu být jistý, že se nebude poohlížet po něčem jiném.
Měli i pískací variantu, ale to by můj sluch nepřežil, na druhou stranu bych měl alespoň přehled, kde se Bill nachází. Možná příště.
No… tak on ho teda hned zkusil. Ovšem když ho vytáhl ze svých čelistí… nebyl jsem schopný ani polknout, když jsem spatřil ty vytlačené otisky jeho zubů na několika místech Billova šidítka. Ehm… tak snad do večera… by to mohlo vydržet, že?
„Co kdybys šel teď na chvíli ke mně a dal mi pusinku?“ natáhnu k Billímu ruku. Pustí banán, mrštně vyskočí a rychle ke mně doskáče. Vrhne se mi kolem krku a přisaje se mi na rty. Líbá úžasně. Jazýčkem mi šmejdí kam jen dosáhne, sem tam mě pěkně třískne do zubu piercem, ale to vydržím. Jen jaksi jeho náruživost začíná nabírat vražedné tempo, protože jsem se měl nadechnout nejméně před pěti sekundama…
Teď ho už ze sebe začínám zuřivě strhávat, protože kyslíková zásoba se dostala do minusových čísel. Když jej od sebe konečně odtrhnu a držím ho daleko od sebe, má nádherný a šťastný výraz, kterým mi dává najevo, že je připraven.
No, já tedy moc ne. Opět uvádím do chodu své plicní vaky. Skoro ze mne vysál život. Nejdříve hejno spermií, teď všechen kyslík, i ten, o kterém jsem ani nevěděl, že ho mám. Křečovitě se na něj pousměji.
Když ho chci pohladit po nahém zadečku, o něco zavadím. To něco mu odlepím od zadku. Hm… dílek puzzle. Nevěřícně zvednu obočí a otočím si ho k sobě zadečkem. Má jich tam asi dvacet. No jo, to byl zase nápad sedat si holým zadkem do té skládačky. Když mu sundávám asi patnáctý kus uvědomím si, že zrychleně dýchá.
„Líbí se ti to, Billí?“ hlesnu.
„Mmmm…“ tiše zavrní.
„Mám na tebe chuť!“ vypadne ze mne bez rozmýšlení.
„Dobrou chuť, Tomi!“ řekne Bill a otočí se ke mně čelem.
„Co… co to znamená?“ chci si být jistý tím, že myslíme stejně.
„I já mám na tebe chuť,“ špitne tlumeně a sklopí oči k mému opasku. No jo, sem si dal kalhoty, přece do města nepůjdu v teplákách. Jednou tlapkou mi zůstává na opasku, druhou mě hladí po hrudi a pomalu mne obchází. Když se dostane za mne, obejme mne i druhou packou a uchopí sponu mého opasku. Prudkým škubnutím jej rozepne a jednu ruku mi vloží pod tričko. Chci něco říct, ale zrovna mě polila taková horkost, že se vzmůžu jen zaklonit hlavu a opřít si ji Billovi o rameno… zasténám. Myšlenka, že se konečně budu moci milovat a dotýkat svého miláčka mě uvádí do šíleného třesu. Za to Bill je klidný. Horkou dlaní si razí cestu k mé vzrušené bradavce.
Není ani poledne. Ještě jsem nesnídal, oběd bude nejspíš velmi pozdě, slunce nám praží do haly skrze všechna okna na každé stěně. Možná i uvidím Billův výraz, který se mi vryl hluboko do paměti, když byly puzzle hotové.
Velmi náruživě mi tře Bill boky a naléhavě ke mně tiskne svou pánev. Můj dech se mi začíná trhat na několik malých nepravidelných vydechnutí. Zvrátím ruce dozadu a silně si jej za zadeček přirazím na ten svůj. Mám závrať…
autor: ZoE

25 thoughts on “PUZZLE aneb Kdo si hraje, zlobí dvakrát tolik 25.

  1. Adella Kaulitz – to už ani nestihnem, páč já mezotiím umřuuu!!! x) xD x) xD a že by se už blížil konec??? xO v žádným případě, nic takovýho nesmíme připustit xD xD xD

  2. oooh..dokonalost ZoUííí!A už se to konečně blíží..doufam že je teď někdo nevyruší,třeba ten Gay pes..;) to by mě ten vořech asi pěkně nasral..x))

  3. Jojojojojojoooooooooooooo!!!!! Ae příští dííl se (pewně doufám) "něco" semele!!! ((= Uf… Zatím nejkwááášnější dílešek Puzzlíků!! ((= Achjo.. (((= Zase budu mít nerwa, do dalšího dílu ((= Ae takowýho hezkýho nerwa ((= Pstě wim, bo spíš tušim, že w dalším díle bude něco mooooooooc hezounkýho (((=

  4. Konečněěěěěěěěěěě:) Dneska mi zvedá náladu jedině Zoe:))) Krásný díl, opravdu moc krásný, ani mi tady nechybí ten sex….

  5. Ááááááááááááá….mám závrať…….mám ano mám…….!!! sem umřetá!!…

    Ale prej nejvíc: ,,Mám rád čerstvý vzduch!" :D:D:D:D:D:D

  6. hey…tak toe upeeeee dokonalý….hej tyo ZoE plostě ty musíš tuhle povídku psát tak dlouho dokud neumřeš…xD nebo aespoň dokud neumřu já…fseš fakt upe good ,,spisovatelka"

  7. Konečně jsem si našla čas, abych si to v klidu přečetla, protože jinak to nemá cenu. Krásná ta pasáž puzzle na Billově zadečku, hezký představy :)))))

  8. Ale já ti stejně nevěřím, žádnej sex nebude, ty nás jen napínáš, zaručeně se zas něco semele :)))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics