Microfon with quitar 5.

autor: B-kay
betaread: Janule

Tom překvapeně a zároveň šokovaně hleděl někam na stěnu před sebou, zatímco mu bratr do ouška špital slova omluv.
„Neodcházej mi,“ vydechl Bill zoufale, a když ucítil Tomovy dlaně, které jej začaly něžně hladit přes záda, úlevně vydechl. Tohle už necítil tak strašlivě dlouho… Vlastně od té doby, co Tom odešel, jej nikdo takhle neobjal. Jedině v tomhle objetí se konečně cítil v bezpečí a tak krásně… jedině tyhle paže jej dokázaly jediným objetím posilnit a dodat mu tu nekonečnou sílu… Toma také konečně opustil počáteční šok a teď oplácel Billovi stejně naléhavé tulení, jaké od něj dostával.
„Myslel jsem, že mě nesnášíš, když jsi byl na mě takovej,“ vydechl tiše Tom a omámeně přivřel víčka nad Billovou nádhernou vůní.
„Ty víš, že to bych nedokázal,“ plakal tiše Bill a poté se od Toma malinko odsunul, aby se mu mohl zadívat do tváře.
„Za ty dva roky ses neskutečně změnil, Bille,“ šeptl Tom a něžně jej pohladil po ubrečené tváři.
„Jsou to přece dva roky – oba jsme se změnili,“ pípl tiše a jemně vzlykl.

„To jo,“ uznal Tom a nevědomky dlouze utkvěl pohledem na Billových pootevřených rtech. Hned se však vzpamatoval a smutně se na něj zahleděl. „Co je s Natanem?“ zeptal se zklamaně a pohledem ukázal na mobil, který už hluchý ležel na posteli. Bill malinko sklonil pohled.
„Pustili jej z nemocnice. Nevím, jestli se sem vrátí nebo ne, ale… nechci, aby ti nějak ublížil. On totiž umí ubližovat už jen i slovy,“ povzdechl si Bill, který si moc dobře pamatoval, jak ošklivě mu Natan vynadal, když se s ním nechtěl milovat. Pak se mu samozřejmě omlouval asi týden, až pak s ním Bill začal znova mluvit.
„Bille, já bych chtěl… chtěl bych se ti za tohle všechno omluvit. Nikdy jsem tě neměl opouštět… a také si to nikdy neodpustím, že jsem tě tím ztratil,“ špitl Tom tiše a provinile sklonil svůj pohled k Billovým bosým nožkám, které se k němu však vzápětí přiblížily a on mohl jen cítit, jak se mu jeho bratr znovu ukryl v náručí.
„Ztratil jsi mě Tomi… ale teď jsi mě znovu našel,“ vydechlo tiše to černovlasé stvořeníčko a šťastný úsměv ukrylo v Tomově mikině. Najednou však jejich krásnou idylku potrhala malá škvírka světla, která se objevila otevřením dveří. Bill namáhavě rozeznával v náhlém návalu světla osobu, která rozsvítila a teď na obě dvojčátka vrhala palčivé pohledy.
„Jak vidím, Bille, asi jsem ti moc nechyběl, co? K Tomovi ses taky tak tulil po nocích jako ke mně?“ protnul to nádherné ticho Natanův žárlivostí poznačený hlas, a když už z čirého zoufalství nevěděl co dělat, rychle si vymyslel tu ošklivou lež.
„Cože?“ zeptal se nechápavě Bill, který až teď opustil Tomovo hřejivé objetí a snažil se rozvzpomenout, kdy se on po nocích tulil k Natanovi, když spával většinou u Gustava.
„Hm, Bille, já asi půjdu, než si to tady domluvíte, hmm?“ ozval se po dlouhé chvíli mlčení Tom, kterému teď bylo děsně blbě. Natan jej přímo vraždil pohledem, zatímco Billův pohled zračil strach, zklamání, ale i menší odpor vůči Natanově osobě.
„Tome-“ snažil se jej Bill zastavit, ale to už se za ním s tichým klapnutím zavřely dveře pokoje.
„Tak,a já jsem to tušil!“ spustil hned Natan, na kterém už vůbec nebylo vidět, že právě přišel z nemocnice po nehodě, kdy málem přišel o život.
„Cos tušil?“ vydechl smutně Bill a nepatrně si otřel drobné slzičky, které mu ještě na štěstím uplakané tváři ulpěly.
„Až tak jsem ti chyběl, že se teď musíš tulit k němu?“ zavrčel, jako by byl Tom jenom nějakým nepodstatným odpadem. Tím ale Billa rozzuřil do nepříčetnosti.
„Tak hele! Vybij si svou zlost a hněv na mně, ale mýmu bratrovi dej pokoj, Natane! Já nic neudělal, jenom jsem se přitulil ke svýmu dvojčeti. To se tě snad mám ptát o svolení?“ nechápavě mu vytkl Bill, který se od přibližujícího Natana snažil co nejvíce vzdálit. Natan si ústupně vydechl.
„Billí, promiň. Já jsem jen asi malinko žárlil, víš… tři týdny jsem byl teď mimo a s tebou skoro vůbec ne. Moc jsi mi chyběl. Polib mě,“ šeptl a natáhnul po vzpouzejícím se chlapci své dlaně.
Bill by teď nejraději utekl pryč… ven za Tomem a znovu se skryl v jeho objetí… jenomže to by všechno jenom zhoršilo. Proto pevně semknul rty k sobě a s bolestně přivřenými víčky se otřel o Natanovy rty. Ten však chtěl víc… byl do Billa blázen a chtěl cítit víc než jenom jednu jeho pusinku. Chtěl se s ním celý večer líbat…
Zatímco se Bill snažil Natanovi všemožně vykroutit, Tom zatím bezcílně procházel nedalekým parkem. Věděl, že dnes byl jeho poslední koncert s Billem, a také věděl, že bude muset odejít… Slzy hněvu k samému sobě mu neustále stékaly po tváři… a on, který se vždy slzám vyhýbal, se jim dnes k vlastnímu překvapení nebránil. Kdyby šlo vyplakat všechnu tu bolest, kterou cítil, klidně by brečel celou noc. Jeho kroky pomalu ale jistě směřovaly zpátky k hotelu, kde byli ubytováni…
Když konečně stanul před zavřenýma dveřma jejich pokoje, malinko zaváhal, zdali má vůbec vstoupit nebo ne. Jak znal Natana, právě v této chvíli určitě Billa svlékal, a jak znal svého brášku, nedokázal se bránit… na to byl příliš slabý… Nakonec se ale odhodlal a potichu vstoupil. Celým pokojem se rozprostírala nekonečná tma, jenom na veliké posteli rozeznal jednu spící postavu a malinké klubíčko se krčilo někde v rohu postele. Zřejmě usnuli…
Tom tedy pomalu ze sebe shodil všechno oblečení a zaplul do koupelny, kde si dal dlouhou sprchu a pak už umytý vyšel ven. Ještě na chvilku došel k jejich posteli, aby si vzal polštář, který ležel v rohu na zemi… ale nedalo mu to a pohledem se zastavil na spícím Billovi. Byl stočený v klubíčku a i ze spánku se snažil co nejvíce vzdalovat Natanovu tělu. Tom věděl, že nesmí… ale prostě mu to v tuhle chvilku přišlo jako jediné rozumné řešení. Pomalu natáhnul své dlaně po spícím Billovi a vzal to křehké stvořeníčko do své náruče…

…Bylo kolem půl páté, když se s lehkým zachvěním otevřely nádherně čokoládová očka černovlasého chlapce. Velice pomalounku si uvědomoval, že leží v něčí těsné blízkosti… a cítí něčí horký dech na svém krku. Bolestně přivřel víčka a chtěl ze sebe tíhu Natanova těla rychle střepat, ale po chvilce jej na tváři zašimralo něco, co vůbec nepůsobilo jako Natanova hříva. Bill pomalounku odsunul jeden zbloudilý pletenec vlasů a až poté se z něčího náručí opatrně vydrápal do sedu.
„Tomi,“ nevěřícně pípl, jakmile vedle sebe uviděl v klubíčku stočeného brášku, aby se na pohovku vlastně mohli vejít oba. Mírně zakýval pohmožděnýma nožičkama, čímž z Toma omylem shrnul celou deku, která pilně hřála jejich drobná tělíčka. Bill se rychle nahnul přes brášku, aby jej pečlivě zakryl, aby mu nenastydl… i když… teď už byl nenastydl jemu…
Se smutným výrazem usazujícím se na jeho krásné tváři, se znovu vrátil do sedu a opatrně pod sebe poskládal své dlouhé nožičky, aby se mohl dát do pohodlnější polohy. Jeho očka smutně poletovala po Tomiho tváři a laskala ji každým milimetrem víc a víc. Nic víc totiž Bill nebyl schopen udělat… Dokázal na něj jenom smutně hledět s vědomím, že jej zase ztratí. Zase tady zůstane na pospas Natanovi sám… Bože… dal by teď půlku života za to, aby mohl být s Tomem. On byl jedinou osobou, ke které skutečně patřil. I když prožil to nekonečné zklamání… nechtěl jej ztratit znovu. To by jeho sklíčené srdíčko už neuneslo. Už toho překonal takhle dost…
Potichu vstal a opatrnými a tichými krůčky se posouval k celkem prostornému balkonku pokoje. Hned, jak se ocitl na čerstvém vzduchu, se rozhlídl kolem sebe na právě probouzející se město. Sluneční paprsky ještě neměly reálnou šanci ani zasáhnout, aby město malinko probraly, avšak Bill už byl probuzen úplně. V Tomově náručí se mu sice spinkalo více než hezky, ale věděl, že tam by se ukrýt před celým světem nemohl. Stejně by jednou musel z bezpečí jeho náruče vyjít a postavit se všemu čelem… Když byl ještě malinkým klukem, snil o tom, jak dokonalé by bylo být samostatný a dospělý. Neskutečně moc toužil stát se slavným a mít svůj vlastní život… Chtěl zpívat před davy fanoušků a chtěl se konečně cítit volný… Jenomže je tohle opravdu to, co chtěl? Tou svou volností přišel o všechno. Ztratil to nejcennější, co měl – své dvojče, maminku viděl jenom občas, na zbytek rodiny neměl čas vůbec. Ani nevěděl, kdy naposled pohladil svého pejska nebo si s ním alespoň pohrál. Jediný, kdo byl pořád u něj, byl naneštěstí jenom Natan… Natan, který jej chtěl pořád líbat… pořád se mazlit a nic jiného nedělat…
Když Tom tehdy odešel, přišel Natan Billovi jako skvělý přítel… jenomže to se pomalu začalo měnit, když chtěl s Billem trávit skoro všechen čas. Ale Bill jej chápal. Natan se prostě do něj jenom zamiloval… šíleně zamiloval…
Popravdě Natan ještě nikoho takhle nemiloval… i když byl někdy nepříjemný, ale jeho srdce patřilo jenom Billovi. A pevně doufal, že také to Billího jenom jemu. Jenomže teď, když se vrátil Tom zpátky cítil, že Billa pomalounku začíná ztrácet a to nemohl dopustit! Žárlil jako šílený, když je dneska uviděl v pevném objetí… Musel Toma znovu vyrvat z jeho srdíčka!

„Není ti zima?“ ozvalo se Billovi u ouška, jak mu do něj něčí hlas tiše zašeptal. Polekaně natočil hlavinku, a když se srazil s Natanovým pohledem, malinko poodstoupil.
„Ne, jsem v pohodě,“ pousmál se a něžně sklonil svou hlavinku, kterou teď nevynášela do nebeských výšin různorodost Billova účesu.
„Bille, co se to mezi náma vlastně děje? Copak ty už mě nemáš rád?“ zašeptal tiše plavovlasý chlapec a hnědýma očkama Billa pozoroval.
„Natane, já… v poslední době se něco změnilo a já… já jaksi nerozumím tomu, co se vlastně stalo,“ vydechl tiše a s bolestným výdechem ucítil, jak si jej Natanovy dlaně k sobě za boky něžně posouvaly.
„Ale ty víš, že já tě miluju… Tom odejde… znovu to bude tak jako dřív, hmm?“ špitl a Bill se nad tím na chvilku zamyslel. Chtěl vlastně, aby bylo všechno jako dřív?! Chtěl, aby byl Natan jejich kytaristou?! Chtěl vlastně ještě někdy cítit, co je to milovat?! Otázky mu v hlavě vířily bez přestání a on si pomalu uvědomoval, že na žádnou z nich nezná odpověď. Už tak dlouho necítil lásku… to, co cítil k Natanovi – to nebyla láska… i když si mohl nalhávat… nedělal to, protože by to stejně nemělo smysl.
Prostě si nemohl pomoct, ale Natanovy polibky vždycky oplácel nuceně nebo raději vůbec…
Jenomže Natan si prostě nedal říct a zrovna tak i teď si k sobě Billa pomalu přitulil a lehce se sklonil k jeho rtům.
Bill útrpně semkl rty k sobě, avšak v ten moment otevřel dveře terasy ještě poslední človíček, který se v téhle chvíli nacházel v jejich pokoji. Natan něžně líbal Billovy rty, ale Bill přitom fascinovaně hleděl do očí svého dvojčete, které tenhle výjev snad vidělo poprvé… Tohle bylo totiž skutečně poprvé, co viděl, jak Bill někoho líbá. Nedokázal z něj spustit oči. V těch jeho mohl Bill vidět neskonalou vášeň a touhu, a možná právě to jej přinutilo Natanovy polibky opětovat. Díval se upřeně do vášní potemnělých očí svého dvojčete, zatímco horlivě proplétal svůj jazyk s tím Natanovým. Ten jen šokovaně přijímal, co se mu poprvé nabízelo…

autor: B-kay