autor: LofinQa*TWC
betaread: Janule
betaread: Janule
Tak lidi,zase pro vás mám jednu povídku, tentokrát delší, s HAPPY ENDEM, moc mě potěšily vaše komentáře u mé 1.povídky. Povzbudily mě, tak jsem se rozhodla pro tuto povídku… Snad se vám bude líbit a za každý (i kritický xD) komentář moc děkuju x)
BILL:
„Sakra Bille, co ti furt je? Z pokoje nevylezeš jak je den dlouhý, vyhýbáš se mi a dokonce ani na mamčiny protesty a otázky neodpovídáš!! Už mě to přestává bavit! Buď mi řekneš, co se děje, nebo jsem s tebou skončil,“ řve po mně už nepříčetný bratr Tom. S nechutí pozoruju jeho rudý obličej. Co mu mám na to říct? Přece mu nemůžu vykecat, že ho miluju, a že bych pro něho snesl modré z nebe. To by mě poslal někam.
„Hele, Tome… Já myslím, že je to moje věc, je to můj život a tobě může být ÚPLNĚ JEDNO, jak já se chovám a co mi vadí!!“ řeknu mu taky už nakvašeně. Najednou ucítím palčivou bolest na tváři a už se nevěřícně se slzami v očích dívám na Toma, který už poznal, že to přepískl.
„Bille… pro… promiň. Já… ta facka… ehm…“ začal se mi omlouvat…
„Vypadni…“ zašeptal jsem, „VYPADNI Z MÉHO POKOJE!! JE TI TO JASNÝ?“ začal jsem křičet. Zvedl se, že odejde, ale u dveří se na mě ještě otočil a kuňkl: „Promiň, Bille“… Panebože!! On mi dal facku… Zase jsem se chytl za tvář a se slzami v očích jsem si vzal na sebe bundu, boty a šel jsem se projít ven.
„Hele, Tome… Já myslím, že je to moje věc, je to můj život a tobě může být ÚPLNĚ JEDNO, jak já se chovám a co mi vadí!!“ řeknu mu taky už nakvašeně. Najednou ucítím palčivou bolest na tváři a už se nevěřícně se slzami v očích dívám na Toma, který už poznal, že to přepískl.
„Bille… pro… promiň. Já… ta facka… ehm…“ začal se mi omlouvat…
„Vypadni…“ zašeptal jsem, „VYPADNI Z MÉHO POKOJE!! JE TI TO JASNÝ?“ začal jsem křičet. Zvedl se, že odejde, ale u dveří se na mě ještě otočil a kuňkl: „Promiň, Bille“… Panebože!! On mi dal facku… Zase jsem se chytl za tvář a se slzami v očích jsem si vzal na sebe bundu, boty a šel jsem se projít ven.
TOM:
Sakra, sakra, sakra!! To jsem teda posral! Já jsem mu dal facku… A co jsem měl dělat? Jenom tam stát a přihlížet, jak se můj bratr trápí? Nevěřícně jsem si prohlédl ruku, kterou jsem Billa uhodil a přitiskl jsem si ji k tváři… Je to už dlouho, co jsem ho začal vnímat jinak, než bratra… Vždycky, když Bill není v pokoji, ukradnu mu nějaké tričko a pak si k němu celou noc voním (xDDD minuta pauzy xDD). Jenomže co on? Ne že mě nebere jako lásku, ale ještě mě nenávidí jako dvojče! To jsem teda dopadl. No co, půjdu se projít ven, potřebuju si provětrat hlavu…
BILL:
Šel jsem do parku, vždycky jsme si tam s Tomem chodili hrát, když jsme byli malí. V parčíku už jsem nebyl asi 2 roky, ale jak vidím, je to tady pořád stejné. Alej stromů, dětské hřiště, řeka a stará lavička, na které je ještě pořád vyryto B+T… (upozorňuju že to není B+T=LOVE, ale kluci to napsali ještě jak byli malí, berte to třeba jako B+T NAVŽDY)… Posadil jsem se na lavičku a bříšky prstů jsem pohladil vyryté iniciály… Achjo… To byly ještě časy… Hráli jsme si na piráty na dřevěné loďce nebo jsme blbli na houpačkách, lezli po klouzačce a ještě si vzpomínám, jak jsem spadl z průlezky a volal: „Já ci maminkuuuu“… Jojo, to bylo. Jenomže teďka, krutá realita…
VYPRAVĚČ:
Zatímco Bill seděl na lavičce v parku a vzpomínal na dětství, Tom mířil úplně stejným směrem… Jak směšné, oba se souží láskou pro toho druhého a neví to o sobě. Oba mají strach, že by je ten druhý zavrhl, a ztratili by i bratra-dvojče…
TOM:
„Jau, kurňa,“ zaklel jsem, když jsem tvrdě dopadl na zem a rýpl se do hlavy. „To se může stát jenom mně,“ postěžoval jsem si. S námahou jsem se zvedl ze země a s rukou na čele jsem šel dál – do parku… Už jsem zdálky viděl lavičku, ale… Počkat? Na té lavičce někdo… TO JE BILL!! BILL TAM SEDÍ! Bratrský instinkt… Tady do parku jsme chodili ještě když jsme byli malí… Pod košatým stromem jsme měli naši tajnou skrýš, a když jednoho z nás něco trápilo, vždycky jsme si tam všechno svěřovali a říkali. Teď už ne. Já mu nechci říct, že ho miluju jinak než bráchu, a on mi nechce říct… To nevím, a taky se to z něj už týden snažím vypáčit… To mi připomíná tu facku. Neměl jsem to dělat… Přehnal jsem to, ale už na to nechci myslet… Je to minulost… Pomalými kroky směřuju k lavičce…
BILL :
Pořád vzpomínám a blbě civím na ty iniciály, když si někdo ke mně přisedne… A ten někdo je… Tom. Počkat, Tom? Co ten tady dělá?
„Co tady děláš?“ vyslovím svou myšlenku nahlas… Pokrčí rameny a očima pohlédne na vyrytá písmena B+T… Pak sklouzne pohledem na mě… Podívá se mi do očí a já se zase utápím v moři čokolády… ´Odtrhni ty oči !´ přikazuji si v duchu, ale né a né poslechnout… Pomalu se ke mně přibližuje a najednou naše rty splynou v polibek… Jeho rty jsou sladké, hebké, jemné a horké, přesně takové, jaké jsem si je představoval, ba ještě lepší…
„Tome-mlask-to-mlask-co-mlask-děláme-mlask-je-mlask-to-mlask-správné-mlask??“ (samé mlaskování xDD)… Na chvíli se ode mě odtrhl…
„Děláme to, co nám říká srdce,“ pronese a pak se zase začneme líbat…
„Co tady děláš?“ vyslovím svou myšlenku nahlas… Pokrčí rameny a očima pohlédne na vyrytá písmena B+T… Pak sklouzne pohledem na mě… Podívá se mi do očí a já se zase utápím v moři čokolády… ´Odtrhni ty oči !´ přikazuji si v duchu, ale né a né poslechnout… Pomalu se ke mně přibližuje a najednou naše rty splynou v polibek… Jeho rty jsou sladké, hebké, jemné a horké, přesně takové, jaké jsem si je představoval, ba ještě lepší…
„Tome-mlask-to-mlask-co-mlask-děláme-mlask-je-mlask-to-mlask-správné-mlask??“ (samé mlaskování xDD)… Na chvíli se ode mě odtrhl…
„Děláme to, co nám říká srdce,“ pronese a pak se zase začneme líbat…
„Tome, omlouvám se za to chování… A to právě bylo to, co jsem před tebou kryl. Miluju Tě Tome, moc Tě miluju,“ řeknu mu procítěně… Jen vykulí šťastně oči a na jeho rtech se vykouzlí krásný spokojený úsměv…
„Já jsem ti to taky nechtěl říct… Taky tě moc miluju, Billí,“ řekne mi, a teď vykulím oči já… Nakonec se obejmeme a společně jdeme domů…
„Já jsem ti to taky nechtěl říct… Taky tě moc miluju, Billí,“ řekne mi, a teď vykulím oči já… Nakonec se obejmeme a společně jdeme domů…
VYPRAVĚČ:
Nakonec to s incestně zamilovanými dvojčaty dobře dopadlo (xD). Oba dva se měli pořád rádi, a nakonec si adoptovali dítě, holčičku, kterou pojmenovali Angel… Řekli to i jejich rodičům, nebyli nadšeni, ale tolerovali to, a když náhodou dvojčata načapali při… ehm… TOM, tak se jenom pro sebe pousmáli a dopřáli jim soukromí. Zkrátka to za měsíc byla nejšťastnější dvojčata a zároveň pár, který kdy na světě kdo viděl…
KONEEEEEEEC!!!! xDD
autor: LafinQa*TWC
zlaté 🙂
hezůů,boží,napíšeš etě něco?plsky :))))
no vopravdu krásný
LafinQoooooooooooooooooo!!!! Toe
N
*
Á
*
D
*
H
*
E
*
R
*
N
*
Ý
((= ((= ((= Wíc k tomu není co dodat ((= Snad jen… HLAWNĚ PÍSEJ DALEEEEEEEEEEEEJ!!!! ((=
hezkýýý jen co je pravdaDxD :)))))))*KISS*
pohááádka pěkná:)) jak já miluju happy endy:)
ježišmarjááá xD mě z těch vašich pochval hrábne a bude po povídkách xD moooc děkuju jsem ráda že se to aspoň někomu líbíííí x)) for Billinka : jasně,holkám už jsem poslala asi 2 nebo 1 povídku x)) těště se x)
to je bry…
Aduska : kujíí xD
docela mi to v něčem připomíná mojí ff heavy on my hearth a to dost s tim trikem nápisama a celý je to jak trochu okopčený,ale možná máme jen stejný nápady,ty to máš o něčem jinym,ale podobný si sou
jinak hezký,ale četla sem lepší,ale piš dál:-)
mimi : Heavy on my Hearth??? tak to asi ne xD protože tu FF ani neznám…. xD ale co…jdu si ji přečíst a možná fakt mám podobné nápady xDD jjj jsem ráda že se líbí xD no jasně,že jsi četla lepší,to taková ZOE a puzzle,co xDDDD děkuju x))
tenhle příběh mi přijde jako šťastná naivní pohádka =) ale to je na tom to kouzlo,které mě přinutilo ji se zatajeným dechem číst až do konce 🙂 V dnešní době se píšou nádherný pvídky. Ráda je čtu…jsou realistický,do detailů propracovaný,někdy ze života,někdy zas s pořádnou dávkou fantazie. tahle povídka mi připomíná ty zlaté začátky…autorky se psaním začínaly,tokio hotely byly taky na začátku svojí kariéry…mladá srdíčka faninek překypovala láskou k twinsátkům a proto vznikaly takto pohádkové a roztomilé povídky…úplně to na mě dýchlo vzpomínky ze starých časů =)! Bylo úžasné si znovu něco takového přečíst! Krásná práce =o*
für Pawlinka : nooo skáááču radostí 5 metrů vysokoooo xD děkuju mooooc xD od tebe jsem si už myslím taky něco četla x)) každopádně FAKT MOC DĚKUJU protože sama víš,že tohle člověka potěšííí x) moc kujuu x)