autor: Adella Kaulitz
betaread: Janule
betaread: Janule
Ráno se oba kluci probudili v pevném objetí.
,,Kaulitzi? Ach… jo… jak ses vyspal, Bille?“ zamumlal Tom dezorientovaně a vybavoval si včerejší noc. Vzpomínal si, že se s Billem prali a téměř hned nato se spolu začali líbat. Bylo to zvláštní… prolíbali a promazlili skoro celou noc!
Na Billově rozespalé tváři pohrával nejistý úsměv, jelikož se trochu bál Tomovy reakce. Co kdyby si to třeba rozmyslel? Nebo si na to vůbec nevzpomínal?
Tom naštěstí moc dobře věděl, co se včera stalo a věnoval Billovi hned po ránu něžný polibek do vlasů.
,,Hezky… a ty?“ zeptal se Bill a nejistý úsměv vystřídal veselý xichtík.
,,Hezky… Bille, chtěl jsem se ti omluvit… za to všechno…“ omlouval se Tom a zahanbeně sklopil pohled.
,,Tome, oba jsme se chovali hrozně. Není nic, co bych ti měl odpouštět,“ řekl něžně a pohladil ho po tváři.
,,Víš, pravda je, že ses mi hned od začátku moc líbil. Fakt jsi hezký. Až moc hezký, na kluka. A to, jak jsem ti nadával… no… bylo to… bál jsem se toho… toho, že bych byl… gay.“ To poslední slovíčko tiše špitl. Ale dost hlasitě na to, aby to slyšel černovlasý chlapec, který hltal každé jeho slovo a pohrával si s jeho dready.
,,A jsi… gay?“ pozvedl obočí a piercing se mu vesele zatřpytil.
,,No… to právě nevím. jen jsem si říkal… to, co se včera večer stalo…“
,,Lituješ toho?“ Bill posmutněl a sklopil pohled. To si mohl myslet.
,,T-to né! Teda… nevím… né, já… Bille, myslím, že jsme to včera trochu přehnali.“ Tom se nervózně posadil a uhýbal pohledem před Billovýma nechápavýma očima.
Když Bill usínal, naivně si myslel, že by k němu Trümper mohl něco cítit. Že by to nebyl jen výbuch emocí… Teď si uvědomil, že se velice mýlil…
,,To sis jen na mě chtěl vybít emoce?“ řekl Bill a v hlase se mu odráželo zklamání a lítost.
,,N-ne, to… Tys mě první políbil!“ bránil se Tom a seskočil s postele. Měl v sobě zmatek. Vířilo v něm tolik pocitů z včerejší noci, že se sám v sobě vůbec nevyznal. Nevěděl, co cítí… nebyl si najednou ničím v sobě jistý. Neměl vztek… neměl zlost… včera to byl hezké. Krásné… dotýkat se Billovy hebké kůže… bylo to zvláštní… nenávist zmizela… cítil se s Billem krásně. Ale nevyznal se v sobě… a připadal si jako srab, že to shodil na Billa.
,,Tak proč si nic neudělal? Kdybys mi alespoň vynadal, nebo něco udělal… ale ty né! Jen si spolupracoval a mě si nechal myslet si kdoví co! Jen si mě využil?!“ To už se Bill, ač nerad, rozplakal a ublíženě Toma propaloval pohledem. Cítil se využitý a zrazený… Ale teď si jen v duchu nadával, jak se mohl nechat unést. I když… Tom se choval tak něžně… mazlili se spolu, jako dlouhodobí milenci… A teď to všechno krásné, co včera večer cítil, najednou zmizelo.
Tom si k Billovi sedl a chytil ho za ruce, které schoval ve svých dlaních.
,,Bille… není to tak, že bych… že jsem tě chtěl jen využít… tak to není, přísahám! Tohle si nemysli, to fakt né!“ Co se to s ním děje? Nechtěl, aby se na něj Bill zlobil. Snad mu na něm záleželo? Ano, záleželo mu na něm a to moc!
,,Bille, prosím odpusť mi to…“ objal ho kolem ramen a dal mu lehký polibek na rty.
,,Nech mě! Jen bys mě využil!“ plakal a snažil se dostat z Tomova obětí.
,,Bille, prosím, věř mi! Nechci tě využít! Mám tě r…“ Toma přerušilo klapnutí zámku a než se v nich stačila objevit svraštělá hlava paní Richterrové, odskočil na opačnou stranu postele.
,,Neseme vám snídani, chlapci,“ řekla svým příjemným hláskem, který se velice shodoval se skřípáním dveří. Do chatky vstoupily dvě holky z tábora, obě velice vyzývavě oblečené a se svůdným úsměvem přicupitaly před Toma a v největším předklonu, při kterém se jim prsa málem vylila z výstřihu, položily dva tácky s jakousi parodií na jídlo a s kroutícími zadky odpochodovaly pryč. Tom celou dobu pozoroval jen tácy jídla a děvčata se snažil ignorovat. Bill seděl přimáčknutý co nejvíce ke zdi a snažil se setřít si nenápadně slzy.
,,Doufám, že se tady nehádáte,“ řekla přísně a oba zpražila rentgenovým pohledem, při kterém vyhledávala jakékoli nové šrámy, modřiny či případné zlomeniny. Samozřejmě, že důkazy včerejší bitky nalezla. I pár červených flíčků na Billově krku, které ji krapek vyvedly z míry. Když pak viděla jejich neutrální obličeje, jen se otočila a nechala oba utrápené človíčky o samotě…
autor: Adella Kaulitz
no zatim docela zajímaví,ale mohlo by se to vyvíjet o něco rychleji.
sakra to je naschvál rachle další díl vždycky to trvá věčnoct!!!!!!!!! ale jinak je to moc hezký:-D
dalšííííííííííííí dílek prosíííííííííííííííííííííííím xD
cha cha já už cu taky moc moc dalšííí x)) je to … no šak ty sama víš že je ho kwášný xD xD
dáááál
Dááááál! <3
no to je zajímavé
ježišmarjáá xD to je fakt děsnéé xD jako v dobrém smyslu slova!! tpč honem dál plls x))
hm…a co dál|?
bozeeeeeeeeeeeeeee…………rychlo dalej!!!!! ja sa zblaznim….je to tak super poviedka!! uplne hltam kazde slovo….obcas sa do toho tak zazerem, ze sa po chvili preberem a musim si to precitat znova, lebo si niesom ista ci som to uz citala…ako v tranze… tak prosim rychlo dalsi diielik…snad ma nechces pripravit o tie moje sialene stavy???=)
Adellko, už jsem to psala, ale musím znovu říct, že tvůj styl psaní je nádherný, moc se mi to líbí :))
No to snad ne…..já ti dám Tome!!!! A ty dvě slepice ať už se neukazujou…