autor: Michelle M.
„Pottere, na slovíčko.“
Harry se ohlédl přes rameno a za sebou uviděl Snapa. Evidentně šel z hodiny, protože měl v ruce několik knih a kolem něj ven z učebny proudili studenti.
Harry mlčky popošel několik kroků směrem k černovlasému muži.
„Pojďte se mnou, chci si s vámi promluvit.“
Odevzdaně Snapa následoval.
Nad ničím nepřemýšlel.
„Posaďte se,“ pokynul mu Snape, když vešli do ponuré pracovny, a sám se usadil v křesle za svým stolem. „Jak vám je?“ zeptal se.
Harry na něj pohlédl a pokrčil rameny. Cítil se tak otupěle, že se ani nepozastavil nad tím, že Snape projevuje zájem o jeho osobu. „Nijak,“ odpověděl popravdě. A skutečně to tak bylo. Nic necítil. Všechno, co v něm dřív žilo, zůstalo někde na půli cesty mezi ním a Dracem.
„Našel jste to, co jste hledal? Pomohl jste panu Malfoyovi?“ promluvil znovu Snape a zamyšleně tmavovlasého chlapce, sedícího před ním, sledoval.
„Věděl jste o mně, je to tak?“podíval se mu Harry konečně do očí.
Snape pokrčil rameny. „Neměl jsem jistotu, ale očekával jsem, že se vám podařilo k němu dostat, a tudíž budete někde poblíž.“
„Co se vlastně přihodilo? Rozumíte tomu?“ vyhrkl Harry. Sám sebe překvapil svou nečekaně spontánní reakcí.
Snape spojil své hubené ruce s dlouhými kostnatými prsty před sebou. Jeho pohled sklouzl někam stranou a Harry jasně viděl, že přemýšlí, jestli mu má odpovědět.
„Řekněte mi to, prosím,“ řekl tiše, „potřebuju to pochopit, abych se s tím vyrovnal.“ Nikdy si nemyslel, že bude Snapa o něco prosit, ale najednou cítil, že ten obvykle nepříjemný, temný muž je mu v tuhle chvíli ze všech lidí nejblíž. Nedokázal to vysvětlit, ale měl pocit, že mu Snape rozumí, že ho chápe, že ví, čím prochází..
„Jaký přesně je váš vztah k panu Malfoyovi?“ zeptal se Snape.
Harry se nepatrně zamračil.
„Chci vědět, jestli jste přátelé nebo… jestli… je mezi vámi něco víc,“ poslední slova splynula ze Snapových plných rtů tak tiše, že se Harrymu na okamžik zdálo, že se přeslechl.
Chlapcovo srdce se rozběhlo o poznání rychleji. „No… já…“ mumlal Harry.
To Snapovi naprosto stačilo. Jeho rozpaky byly výmluvnější než plné přiznání. Přikývl. „Myslel jsem si to.“ Zatlačil prsty proti sobě, až mu zapraskaly klouby. „Vy víte, že jen kvůli vám se rozhodl otci vzdorovat, že?“
Harry nepatrně přitakal. „Chtěl, aby se Draco oženil.“
Snape se smutně pousmál. „Nepoučitelný a tvrdohlavý Lucius,“ řekl se zvláštní něžností v hlase. „Proti některým věcem se prostě bojovat nemá,“ dodal mnohoznačně, „jako kdyby to sám nevěděl. Věděl to, samozřejmě že to věděl, celý svůj život, jenomže by to nikdy nepřipustil. Hrdý Malfoy… do posledního dechu.“
Vášnivost ve Snapově jindy studeném hlase Harryho udivila. „Obávám se, pane, že vám teď úplně nerozumím,“ řekl zmateně.
Snape si povzdechl, ale Harryho poznámku přešel bez komentáře. Jeho tvář se znovu potáhla tou lhostejností, kterou u něj Harry tak dobře znal. Pokrčil rameny. „Není co vysvětlovat. Je to prosté. Draco se zamiloval a nechtěl vás ztratit. Nevím, jestli si uvědomujete, co to znamená, když se rozhodl vzepřít se kvůli vám otci. U někoho jako je Draco Malfoy to znamená mnohem víc, než by se mohlo na první pohled zdát.“ Na vteřinu se odmlčel. „To, co cítil, se promítlo do síly jeho hůlky. A ačkoli mu rozum říkal, že nemůže jít proti otci, jeho srdce bylo silnější. Nemusíte si nic vyčítat. Nebyl jste to vy, kdo vedl Dracovu ruku. Byla to jeho láska k vám a jedině ona mu zachránila život… a zničila jeho otce.“ Sklopil oči ke svým spojeným rukám a zhluboka vydechl.
Harry prudce zavrtěl hlavou. „Tak proč to teď skončil? Proč po tom všem, co podstoupil, všechno vzdává? Proč se nechce vrátit do Bradavic? Já to nechápu!“
„Zabil kvůli vám svého otce, zdá se vám to málo?“ ušklíbl se Snape.
„Ale úplně zbytečně, když mě opustil!“
V tmavých očích se zlostně zablýsklo. „Nechte Draca jeho osudu. Příliš jste mu zkomplikoval život.“
„Nenávidíte mě?“ zeptal se najednou Harry a vyzývavě zdvihl hlavu.
Snape pokrčil rameny. „Nikdy jsem se svými nesympatiemi k vám netajil.“
„Tak proč jste mi pomáhal?“
Černý muž se zamračil a přemýšlivě našpulil ústa.
„Chci pravdu, nestojím o výmluvy,“ řekl tvrdě Harry.
Několik dlouhých minut se na něj Snape jen mlčky díval, než konečně promluvil. „Připomněl jste mi něco z mé minulosti,“ řekl tiše. „Jenomže i tentokrát to mělo dopadnout stejně. Nic se nezměnilo.“
„Vy a Lucius, je to tak?“
„Obávám se, že debata na toto téma není nejvhodnější,“ promluvil Snape a vytáhl z kapsy hodinky. „Neměl byste být náhodou na večeři, pane Pottere?“ zeptal se a v jeho hlase byla zpět jeho obvyklá arogance.
„Proč mi nechcete odpovědět? Uhodl jsem, je to tak?“
„Jste drzý.“
„Víte, že mám pravdu. Jste jako já. Zamiloval jste se do Luciuse a on vás opustil kvůli Narcisse. Je to tak? Obětoval vás kvůli Dracovi. Mám pravdu, viďte! Tak to přiznejte!“ Harry vstal a opřel se rukama o desku Snapova stolu. Naklonil se k tmavovlasému muži blíž, než by si kdy dřív dovolil. „Vím, co jste k němu cítil a zřejmě i on k vám. Chcete, aby Draco udělal stejnou chybu jako jeho otec? Aby se z něj stalo to, co z jeho otce?“
„Jeho život nikdo zpátky nevrátí a na ničem jiném nezáleží,“ řekl Snape ponuře.
„Ale on žije, žije v Dracovi!“ vykřikl Harry vášnivě. „Proč jste mi tedy pomáhal?“
Snape sklopil hlavu. „Nevím.“
„Ale víte. Vy přece nikdy neděláte nic jen tak.“
Snape na něj krátce, nejistě pohlédl. „Máte pravdu,“ řekl tiše. „Doufal jsem, že si Lucius uvědomí, jakou chybu se chystá udělat a vzpomene si sám na sebe. Nikdy jsem nepřestal doufat, že si uvědomí, co ztratil. Jenomže to všechno dopadlo úplně jinak,“ dodal zlomeně. „Ani jsem se s ním nerozloučil.“
*
Pronikavé zazvonění vytrhlo Toma ze čtení. Zdvihl hlavu a zaostřil směrem ke dveřím. Poslouchal, jestli někdo šel otevřít, ale všechno nasvědčovalo tomu, že nikdo na zvonění nereaguje. Matka byla na zahradě a Bill zřejmě s ní.
Odložil notebook vedle sebe na postel a rychle vyhlédl z okna. Měl pravdu. Viděl matku, jak se zahradnickými nůžkami v ruce živě gestikuluje. Vedle ní opřený o kmen mladé jabloně stál Bill,ve své staré vytahané mikině, a pozorně jí naslouchal. Byli si v tu chvíli tak podobní. Tomovi se na malinkatý okamžik dojetím sevřelo srdce. I Bill se projevoval podobně. Jeho ruce při řeči málokdy zůstávaly v klidu.
Znovu se ozval zvonek a už podruhé vytrhl Toma z jeho soustředění.
Povzdechl si. Bylo to na něm.
Seběhl po schodech, rukou si zručně přidržoval kalhoty, aby nespadl, jako se mu to povedlo už tolikrát, když nedával pozor.
Otevřel dveře a překvapeně zůstal koukat na světlovlasou dívku.
„Jé, co tady děláš?“ zeptal se udiveně. Leni se na něj váhavě usmívala.
„Ahoj,“ řekla a tváře jí lehce zčervenaly. „Přinesla jsem ti ze školy pár poznámek. Myslela jsem, když jsi teď chyběl, že by sis to třeba chtěl dopsat.“
Oči mu sklouzly k barevným sešitům, které tiskla křečovitě k hrudi.
Usmál se. „No, to jo. To seš hodná,“ řekl a natáhl k ní ruku.
Zářivě se usmála a podala mu sešity. „Stačí, když mi je vrátíš až v pondělí,“ zaculila se. Pak se najednou zarazila a očima sklouzla ke špičkám svých bot. „Tome?“
„Hm?“ Vzal si sešity. Zmocnil se ho neodbytný pocit, že snad čeká, že ji pozve dovnitř nebo něco. V duchu se musel zasmát, protože si uměl představit, jak by se asi Bill čertil, kdyby to fakt udělal. Bill na Leni žárlil snad odjakživa. Ještě mnohem dřív, než se jejich vztah změnil z čistě sourozeneckého na milenecký. Prostě ji neměl rád.
„Myslela jsem…“ pípla rozpačitě, „jestli by ses nechtěl jít na chvíli projít. Venku je docela hezky,“ dodala a zase zčervenala.
„Tomiiii, kde seš?“ ozvalo se najednou z vnitřku domu. „Chceš vidět, jak mám ledový ruce?“
Tom se otočil a za sebou uviděl Billa. Mikinu měl zapnutou už pod bradu a ruce natažené před sebe. Z černých rukávů vykukovaly bledé prsty. Tom si uměl živě představit, jak budou pekelně studit, až se ho Bill dotkne.
Bill se okamžitě zarazil, když uviděl Leni a Tom moc dobře postřehl pohled, kterým si ji přeměřil. „Ahoj,“ pozdravil ji.
„Ahoj Bille,“ odpověděla. „Tak to asi ven nepůjdeš, viď?“ obrátila se zpět k Tomovi.
Ten jen nepatrně zavrtěl hlavou. „Promiň, nejsem ještě úplně fit,“ řekl a usmál se na ni. Vtom ucítil, jak se Billova ruka nenápadně sune pod jeho tričko na záda. „Díky za sešity, vrátím ti je co nejdřív,“ řekl honem. ´Uáááááá,´ chtělo se mu začít křičet, když se Billovy ledové prsty poprvé dotkly jeho kůže, ale ovládl se. Jen střelil po svém povedeném dvojčeti pohledem, jako kdyby mu chtěl říct ´jen počkej, tohle si s tebou vyřídím.´ Bill se spokojeně usmál.
„Tak ahoj Leni,“ řekl Bill zvesela a otočil se na patě. Zamířil nahoru do jejich pokoje a nezapomněl přitom zavrtět zadečkem. Moc dobře věděl, že ho Tom sleduje.
„Tak já už musím,“ odvrátil Tom pohled od Billova pozadí, které mizelo na schodech. „Ještě jednou díky.“
Leni přikývla a měla se k odchodu. Evidentně byla zklamaná, ale Tom teď neměl čas se tím zabývat. Po dvou vzal schody nahoru a vběhl do pokoje, který s Billem sdíleli.
„Provokuješ,“ řekl a zadíval se na Billa rozvaleného na posteli s rukou položenou na břiše. Sešity odhodil na svoji postel a zamířil k druhé posteli.
„Ehm… jo, správně.“
„Víš, o co si koleduješ?“
Bill spokojeně přikývl a rozkošnicky přivřel oči. Posadil se. „Máma šla k sousedům, potřebovala naostřit zahradnický nůžky… určitě nepřijde dřív než za půl hodiny, znáš ji, a půl hodiny je spousta času.“ Poslední slova už téměř neslyšně zamuml, zatímco si přitáhl Toma za pásek blíž k sobě. Oči mu jiskřily, když zdvihl k Tomovi tvář.
Tom nevěřícně zakroutil hlavou a vjel prsty do černých vlasů. „Seš naprosto ne-u-vě-ři-tel-nej,“ odslabikoval pomalu. Sledoval, jak se Bill otírá tváří o jeho břicho a spokojeně něco brouká.
„Posloucháš mě?“ snažil se ještě přerušit Billův naprosto jasný záměr, když přitiskl rty na Tomovy kalhoty a horce na ně vydechl. „Ouuu…“ zakňoural, jakmile horký dech prošel vrstvami oblečení a pohladil jeho tělo.
„Neposlouchám,“ zašeptal Bill a zdvihl hlavu. „Nechci slyšet nic jiného, než že se se mnou chceš milovat. Hned.“
„Ale máma–„
„Když si pospíšíme, stihneme to dřív, než přijde.“
„Seš neuvěřitelnej, víš to?“
Bill se spokojeně zazubil a přikývl. Očima sklouzl k Tomovu pásku, který začal hbitě rozepínat. „Myslím, že ses o tom už zmiňoval.“ Stáhl široké džíny z Tomových úzkých boků a spokojeně pohladil vybouleninu, která se rýsovala pod prádlem. „Ahoj,“ řekl s očima upřenýma na ni.
Tom nevěřícně vydechl. „Ty si s ním povídáš?“
Bill pokrčil rameny. „Snažím se přesvědčit aspoň jeho, když ty se k ničemu nemáš.“
Tom se rozesmál. „Seš praštěnej.“
Bill se zamračil a bojovně si založil ruce v bok. Při jeho poloze v sedě na posteli však jeho gesto rozhodně nebezpečně nevypadalo. „Fakt tě musím tolik přemlouvat?“
„Ne,“ potřásl Tom vážně hlavou a skopl džíny na stranu. „Ale bude to rychlovka.“
Bill horlivě přikývl a přetáhl si tričko přes hlavu. „Tak dělej.“ Netrpělivě zatahal za lem Tomova trika a rychle ho svlékl.
„Džíny,“ připomněl Tom a začal zápasit s kovovou sponou na Billových kahlotách. Během pár vteřin letěly vzduchem pryč.
„Hmm,“ zamručel Bill spokojeně, když se Tomovy rty přitiskl na citlivou kůži jeho krku. „Přesně tohle jsem potřeboval,“ zašeptal a pohnul pánví proti Tomovi.
Tom tlumeně zasténal. „Bille…“
„Tolik jsi mi chyběl,“ pokračoval Bill. Tom hladil dlaněmi jeho boky a Bill se pod jeho doteky neklidně vrtěl a prohýbal. Vyhledal Tomovy rty a horce se do nich vpil. „Pokračuj,“ zamumlal do jejich spojených úst, když ucítil Tomovy ruce ve svém klíně. Sám vklouzl rukama pod Tomovy boxerky a přitiskl ho blíž k sobě. Povzbuzoval přirozené pohyby jeho boků a spokojeně sténal.
„Tiše,“ vydechl Tom. „Co kdyby–„
„Ještě jednou zmíníš mámu a jdu pryč.“
„To bys neudělal.“ Tomův prst nasucho obkroužil vrásčitý otvor a lehce zatlačil.
„Oh…“
„Chceš jít pryč?“ Tom zkušeně masíroval okolí toho citlivého místečka. Billovy chvějící se řasy a pootevřená ústa, z nichž co chvíli unikl neovladatelný vzdech, byly jasným důkazem, že Bill rozhodně nikam nepůjde.
„Ne,“ vydechl Bill. Rukou zašmátral někde za svou hlavou a vytáhl malou tubu. „Tady.“
Tom mu tubu sebral a vytlačil trochu chladného gelu na své prsty. Po paměti vrátil ruku zpátky mezi Billova stehna a pokračoval v laskání.
Miloval spontánní reakce toho tmavovlasého anděla pod sebou.
„Tak už…“ ozval se po chvíli Bill.
Tom zavrtěl hlavou. „Ještě ne… nechci tě zranit.“
„Nezraníš mě.“ Bill razantně stáhl boxerky z Tomových boků a dychtivě sevřel v dlani jeho horký penis. Několikrát zapohyboval rukou. Hltal Tomovu tvář a jazykem přejížděl po svých rtech.
„Dobře,“ připustil Tom nejistě. Sám sebe překvapoval, jak rychle dokázalo jeho tělo zaplavit téměř nesnesitelné vzrušení. Byla to děsivá kombinace, přímo smrtelná. Dychtivý, nažhavený Bill, nahý, ležící pod ním… jeho ruce na nejcitlivějších místech Tomova těla… a hrozba matky, která se mohla kdykoli vrátit. To byl ten správný adrenalin, který s ním dělal divy.
Tom si stáhl boxerky ještě níž na stehna. Už nebyl čas se s nimi zdržovat. Rychle pokryl svůj penis gelem a posunul se blíž k Billovi. Uvítala ho široce rozevřená stehna a oči plné vášně a touhy. Usmál se a krátce se přitiskl k růžovým rtům…
Když se o sedm minut později oblékal, sotva se udržel na roztřesených nohou, ale pořád cítil, že je na tom líp než Bill, který ležel na posteli tak, jak ho tam Tom nechal, a netvářil se, že by se hodlal v příštích minutách pohnout. Takže když bouchly zadní dveře od domu, bylo na Tomovi, aby matku zabavil do té doby, než se Bill dá dohromady.
Sklonil se nad svým vyřízeným dvojčetem a krátce se dotkl jeho naběhlých rtů. „Obleč se,“ zašeptal.
„Nechce se mi,“ zazněla odpověď.
„Jdu dolů, za chvíli bude večeře, tak přijď. Nechceš přece, aby tě tu máma takhle našla, ne?“
Bill zavrněl jak kotě. „Určitě by poslala tebe, abys pro mě došel… takže možná takhle zůstanu, co ty na to?“
Tom se uvolněně zasmál. „Už jsem ti dneska řekl, že seš neuvěřitelnej?“
„Nejmíň stokrát!“ odpověděl Bill a v očích mu pobaveně jiskřilo.
Tom potřásl dredy a vydal se ke dveřím. Ještě s rukou na klice se otočil a pobaveně na Billa zamrkal. Byl šťastný. Bill byl všechno, co chtěl.
autor: Michelle M.
Oooooh, nádherný… Krásný… ♥ Miluju PnD! Sakra, zlatooo!!!*in love* Oni se milovali *yahoo* *dance*
*yahoo* já sem první!^^
skvělý, se těšim na další:-* chvilku sem si myslela, že je Simone vážně nachytá:D
Hazardéři jedni malí 😀 Upřímně teď vůbec nevím, co mám čekat, že přijde. Jsem šíleně zvědavá 😉
A doufám, že Snape bude hodný a nenechá udělat Draca stejnou chybu 😉 Harry gay, no to by měla Rowlingová radost 😀
Tak to tedy byla opravdu rychlovka 🙂 Jsou to pěkní ďáblíci. No a Harryho rozhovor se Snapem – co dodat 😀
A jsem napnutá jak struna, co dalšího vymyslíš, jak to celé uzavřeš. Doufám, že na Kaulitzovy nevyskačí ještě nějaká kostra ve skříni a Draco s Harrym se dají do kupy. I když u tebe jeden nikdy neví, jak povídka zkončí, že? No, nechám se překvapit 🙂
Jj, slibovala jsem něco méně depresivního, tak snad se to povedlo.
Nebojte se mi ale říct, i když k tomu budete mít výhrady. Ne že by to mohlo ovlivnit, jak ta povídka skončí :)), ale pro mě je rozhodně lepší slyšet nějaký názor než žádný 😉 To vždycky platí, to přece víte 🙂
SaJuŠ, Cathy, Janik, Dania: :-*
krásný…..to…by….chtělo….další…díly…co…nejdřív….!!!!!!
krása=)
Můžu napsat, že žádné výhrady nemám?!?!? Já jsem takový ten oddaný, spokojený a se vším svolný čtenář, který bere věci tak jak jsou, nevynucuje si šťastné konce, nechce, aby postavy jednaly podle jeho tajných přání, nenutí nebohého autora k dějovým zvratům a také nenaléhá na rychlejší pokračování. Ale jestli tenhle příběh nedopadne dobře, tak se neznám!!!!!!!!!!! 😉
Ve skrytu duše jsem doufala, že by třeba Snape, má milovaná postava, mohl trošku zasáhnout do děje, když už ne přímo pomoci, tak alespoň vysvětlit, či poradit. Takže mám radost 🙂
Bill s Tomem byli roztomilí, tak spokojení, šťastní a hlavně spolu 🙂
Tak jen aby to vydrželo :)))
omg a za dvermi mama …no o by m natiahlo …ja …..mne je do plaču …som uplne trápna ale …..pozerám popri tom PrISON bRrAk a práve ušli a ja tu brečím šťastím ako malá ….tak hrozne som chcela aby ušli…a toto je niečo podobné …..tak strašne chcem další diel…ja som neuveritelne nervózna !!!!!! prosííím ♥
jolo: děkuju za podporu, už se na tom pracuje 🙂
misi: jsi zlatíčko… :-*
Kattys: samozřejmě, že to napsat můžeš :)) Já přece nikomu nic nepřikazuju… opovaž se říct, že se ti to nelíbí!! *kidding* :))) V každém případě jsem ráda, že jsi pořád vytrvala a pořád ještě na mých výtvorech nacházíš něco hezkého. Hřeje mě to u srdíčka a vrhám se optimisticky na další díl. :-*
Dzesi3: nebreč a nebuď nervózní… ono to nějak dopadne 😉 Díky za zprávičku :-*
Neuvěřitelné, nádherné, okouzlující, famózní, dechberoucí, úžasné, rozkošné, víc než dokonalé a spoustu jiných slov které neznám 😀 prostě Uplně…..nevím…nedá se popsat jak skvělé to je ty jsi prostě umělkyně! vážně super……A Snape a Lucius uhm ….jenom ta představa uh…..miluju Snapa *in love* …….a ten Bill 😀 takovej provokatér prý : "Tomiiii, kde seš?" ozvalo se najednou z vnitřku domu. "Chceš vidět, jak mám ledový ruce?" 😀 tak to mě fakt dostalo 😀 No prostě tímhle dílem si mě strašně potěšila 🙂 Už se těším co bude dál 🙂
to je roztomilý
A všechno, co chci já, je další díl, zlato x):-*
Úúúúúúúúžasný, teď jsem si to znovu krásně užila… ty víš, co mě nejvíc dostalo, viď? Představa Billa, jak si povídá s Tomovou vybouleninou, ta mě úplně položila :D:D A jak slušně pozdravil "Ahoj" :D, je to holt vychovanej chlapec 😀 To bylo best. 😀 Chlapci si užili, Leni ostrouhala mrkvičku, ale co se dá dělat… už by mohla pochopit, že je to všechno marná snaha.
Snape je podle mě fajn chlap… tady se zachoval vyloženě skvěle, vlastně Harrymu, i když ho podle svých slov nemá rád, vysypal pravdu o sobě a Luciusovi, i když to neřekl na rovinu. Dodal mu tím podle mě trochu odvahy, aby to nějak řešil a nevzdával to… aby nedopadli stejně. Doufám, že se za ním Harry co nejdřív vypraví a pokusí se to ještě něnak zvrátit. Ať je nevěsta jak chce hezká, Draco miluje přece Harryho, ne? V Bradavicích bude tězko platit zákon o registrvaným partnerství, viď? Že by se jako ta svatba, když už bude napečíno, dala trošku pozměnit a kluci by do toho konečně mohli praštit 😀 Dělám si srandičky, ale symbolický by to bylo. A sex až po svatbě, jak to má ve správný pohádce být, protože předtím na to pro samý svatební starosti nebude čas :D:D No… moje fantazie trošku zapracovala, tak to uvaž :D:D Pa J. :o)
teda…ten Billda se nezdá xDDDDD super povídka:)
Nádherné ♥ takýchto ich zbožňujem. Leni má smolu muhahaha.
Severus je férový, vždy bol, aj keď to občas vyzerá inak, keď on je miláčik tak chladný akoby spával v jaskyni, vlastne tak trochu aj spáva 😀 Bola by som rada, keby Harry bojoval za svoju lásku, ale aj tak si myslím, že Draco sa rozhodol pevne. A tá jeho čistá krv… no neviem.