autor: Janule
betaread: Janik
„Tomi,“ zaslechl v polospánku Billův hlas.
„Já nespim,“ zamumlal a otočil se na záda. „Už jsi doma? Čarodějnice tě propustila ze svých spárů?“ pohladil Billa po ruce, která ho lehce šimrala na bříšku. Bill seděl u něj na posteli a ve světle lampičky celý zářil.
„Hádej, co jsem se dneska naučil?“
„Nemám ponětí, ale určitě něco úžasnýho, ty můj čáryfuku,“ zasmál se Tom, když viděl Billův rozzářený výraz.
„Umím otvírat a zavírat čakry, kdy si vzpomenu,“ pochlubil se a očekával ocenění.
„Mluvíš čínsky?“ zamumlal Tom. Neměl ponětí, o čem to Bill mele.
„Ne, čínsky ne, tak se to jmenuje v sanskrtu, to je něco jako indická latina,“ pokračoval v matení svého bratra. „Já vim, tebe to nezajímá, ale já to nemám komu říct,“ lítostivě sledoval Toma, který zatím mohutně zívl.
„Ale zajímá, broučku, zajímá, pojď si ke mně lehnout a vyprávěj mi o tom,“ pokoušel se Tom napravit, co svým zívnutím způsobil. Viděl v Billových očích zklamání.
„Ty stejně usneš, znám tě,“ odporoval načuřený bratr, ale když ho Tom chytil za ruku a stáhl ho k sobě, nebránil se. Uvelebil se vedle Toma.
„Tak povídej, ty můj čakro, jsem jedno velký ucho. Co to je, že to můžeš otvírat a zavírat?“ snažil se přesvědčit Billa, že ho poslouchá. Přitulil se k němu, nechal se obejmout kolem nahých ramen a zabořil mu hlavu do voňavých vlasů. Zavřel oči. Musel se držet, aby znovu neusnul…
„Když, tak moje čakro, je to ta čakra,“ opravil Toma a hned pokračoval. „A není sama, je jich moc. Hlavních je sedm a má je každej,“ snažil se v hlavě shromáždit všechno, co se dnes naučil. Bylo to složitý i pro něj, natož pro Toma, který o těchhle věcech neměl ponětí.
„Každej? Já nic takovýho nemám, to bych o tom musel něco vědět,“ odporoval mu Tom. Bill se usmál a hladil Toma po zádech. Potřeboval se ho dotýkat, celý den ho neviděl a chybělo mu to.
„Neboj, za chvíli ti předvedu, že je máš taky, to budeš koukat,“ slíbil mu, ale nejdřív musel vysvětlit teorii. Koneckonců, měl by se pomalu připravovat na tu možnost, že bude mít jednou žáka, tak mu Tom může posloužit jako živá učební pomůcka. Jenže jak znal svoje milované dvojče, pustá teorie by ho nebavila. Musel vymyslet nějaký zábavný způsob výkladu.
„Vlastně to slovo znamená kruh nebo kolo,“ začal a kroužil přitom Tomovi prstem po zádech a snažil se zachytit jemný proud energie mezi jeho lopatkami, kde by měla být jeho srdeční čakra. „Jsou to takový energetický víry kousíček od těla, tak dva až pět centimetrů, kterýma do něj proudí vesmírná prána a vlastně díky ní všechno funguje.“
„Ježiš, co je zase prána,“ nešťastně zamumlal Tom, vyrušen z polospánku neznámým slovem.
„To je jen jiný pojmenování pro univerzální energii, v Indii tomu tak říkaj,“ usmál se Bill a pohladil Toma po vlasech.
„Aha, tak povídej, ať to máme rychle za sebou,“ znuděně reagoval bráška, teorii neměli rádi oba dva. Bill se ale rozhodl, že mu to vysvětlí, i kdyby mu to měl nalít do hlavy trychtýřem.
„Neboj, za chvíli to bude zábavnější. Nejdřív ti musím vysvětlit, co to je, abych ti to mohl předvést. Tak poslouchej. Každej člověk má fyzický tělo, který viděj všichni, ale taky má kolem něj ještě další těla, těm se říká jemnohmotná a ty vidí jen někdo. Ono je to vlastně to barevný záření, z kterýho se skládá aura kolem lidskýho těla. Má sedm různě silných vrstev. Víš, jak jsem ti říkal, že ji vidím a že se podle ní dá poznat, jakej ten člověk je…“
„Hmmm,“ dostalo se mu vyčerpávající odpovědi někam za krk. Nenechal se ale odradit a pokračoval. „Těch sedm jemnohmotných těl je propojených právě čakrami a vzájemně se ovlivňují energií, která jimi protéká. Jsou to takový energetický spojení. No a jak vypadaj? Jak ti to nejlíp přiblížit… jsou to takový kulatý barevný víry energie, mají průměr tak deset centimetrů a vypadají trochu jako lotosovej květ. Víš, jak vypadá?“
„Roste nám to na zahradě?“ zeptal se Tom Billových vlasů.
„Ne, to je nějaká cizokrajná rostlina, ale je to podobný leknínu, co plave na rybníce, akorát to má víc těch okvětních plátků. No a právě tyhle plátky se točej na jednu nebo na druhou stranu a buď vesmírnou energii do těla nasávaj, nebo naopak pouštěj ven,“ rozmluvil se Bill. „Vypadá to trošku jako malý větráčky,“ fouknul Tomovi na nos, když k němu zvedl oči. „Každá čakra má na starosti určitou oblast lidskýho těla, a když funguje dobře, jsi zdravej a v pohodě. Když máš ale některou špatně funkční nebo dokonce zablokovanou, špatně tudy proudí energie a ty máš s tou oblastí potíže nebo jsi dokonce nemocnej. Nebo máš třeba noční můry,“ naznačil Bill palčivý problém svého bratra.
„Fakt? A to by se jako dalo něco s těma mýma můrama dělat?“ zvedl Tom hlavu ještě o kousek výš a zadíval se tázavě na Billa.
„Myslím, že jo, ale to bys ty čakry musel mít… jsi řikal, že žádný nemáš,“ zašklebil se na bratra a rukou mu zatlačil na hrudník, aby se položil na záda.
„Tak mi je ukaž, já žádný nevidím,“ usmál se Tom.
„Ty nemůžeš vidět, můžeš je jenom cítit. Já je vidím, jsou krásně barevný, ale to víš… mám na to svoje metody,“ zafrajeřil Bill. „Tak… začneme odtud,“ pohladil Toma po hlavě. „Tady je sedmá čakra,“ zakroužil prstem kousíček nad Tomovou hlavou. „Říká se jí „korunní“, protože je v místech, kam si králové dávali korunu. To jako odznak moci, ale taky jako symbol spojení s Bohem. Víš, jak maj svatý nad hlavou to zlatý kolečko? To je svatozář, vlastně je to znázorněná korunní čakra. Tudy se člověk propojuje s vyšším vědomím. Tuhle čakru má většina obyčejných lidí nevyvinutou, tvoří se, jen když je člověk na vysoký duchovní úrovni a je mu dovoleno nahlížet vejš,“ zdvihl Bill významně oči ke stropu jejich pokoje. „Má fialovou, bílou nebo zlatou barvu.“
„Tak to jsi nezačal moc slavně, tuhle opravdu nemám,“ zašklebil se Tom.
„Počkej…“ zavřel oči Bill, soustředil se a snažil se rukou rozpoznat pronikání energie nad Tomovou hlavou. Pocítil jen slabounké zachvění. „Ale jo, už se ti tam něco klube, ještě pár let ti o tom budu vyprávět a bude to,“ usmál se a líbl brášku rozpustile na čelo. „Ale tuhle máš určitě, to ti garantuju,“ zakroužil prstem na místě mezi očima, kam Toma před chvílí políbil. „Tady je šestka. Čakra vyššího vědomí a intuice. Jmenuje se třetí oko a většinou je indigově modrá nebo fialová… jenže ty jí máš žlutou,“ smutně se na brášku usmál Bill. „Víš, co to znamená? Jsi moc velkej materialista. Sice chytrej, inteligentní, ale tomu všemu, co ti tu vyprávím, pořád ještě tak úplně nevěříš, viď? Kdybych ti hejbal solničkou před nosem od rána do večera a byl přitom svázanej lanem, ty budeš pořád žlutej jak pampeliška,“ vzdychl si, ale vzápětí se usmál. „Ale neboj, já se budu snažit, aby byla jednou tmavě modrá jako ta moje. Však ty jednou uvěříš…“ dodal sebejistě a pokračoval. „Meg jí má nádherně sytě modrou, občas trochu do fialova, úplně jsem zíral… Když je tahle čakra dokonale otevřená, má člověk schopnosti jako mám já, když je zablokovaná, neuvěří v boha a vyšší moc, ani kdyby stál před ním a dělal jeden zázrak za druhým.“
„A já jí mám zavřenou nebo otevřenou?“ zajímalo Toma. Docela se mu bráškovo vyprávění začínalo líbit, nebylo to tak nudné, jak čekal.
„Něco mezi, tak zhruba napůl,“ zkonstatoval Bill, když nad jeho čelo nastavil dlaň.
„A neříkal jsi náhodou před chvílí, že ty čakry umíš otevírat a zavírat, kdy se ti zachce? Tak mi jí otevři a bude to,“ rozhodl Tom.
„No… to je právě to, co nejde… to by byl pěknej podvod… tyhle zásahy se můžou dělat jen v nejnutnějších případech, většinou když jde o život a tady teda o něj sice jde, ale spíš jen o tvůj duchovní, ne fyzickej, a to není životu nebezpečný,“ poučoval pan učitel svého žáka. „Když jde o zdraví, tak jo, ale tohle je něco jinýho, víš,“ líbnul znovu Toma na čelo a malinkými pusinkami se postupně dostával přes obličej až na krk. Když se zastavil přesně v ďolíčku na Tomově štíhlém hrdle, jeho majiteli se vydral z inkriminované části těla nepatrný vzdech. Tohle bylo místečko, které mu způsobovalo nemalé problémy, pokud ho na něj někdo líbal. Většinou ten „někdo“ byl stále stejný člověk a ten to teď bezostyšně provedl, aniž by sliboval něco dalšího. Uprostřed vyučovací hodiny se takové věci prostě nedělají…
„Copak? To je jenom pětka, krční čakra,“ usmíval se Bill, když se od Tomova krku odtrhl a sundal ze svého zadku jeho nenechavou tlapu.
„Pětka nepětka, mě to pěkně vzrušuje, ty čaroději,“ zašklebil se Tom a znovu stiskl Billův drobný zadeček. Takovéhle učení by bral pořád…
„No tak… huš,“ plácnul Bill bratra po ruce a vrátil mu ji na jeho vlastní břicho. „Máš jí nádherně otevřenou, je světlounce modrá, jak má být,“ vrátil se zpátky na Tomův krček. „Úplně mě brněla do jazyka, jak se otáčí. Víš, co má na starosti tahle čakra? Ta je komunikační. Kdybys jí měl zablokovanou, budeš koktat a nebudeš umět moc mluvit s lidma… ale ta tvoje je úžasná,“ pochvaloval si Bill.
„Tak to ty jí musíš mít roztočenou jak cirkulárku, jestli jde o to, kdo je ukecanější,“ zachechtal se Tom, když si vzpomněl na bráškovu vyřídilku. Kecat uměl výborně, to byl přesně jeho obor. No… ale když na to přišlo, uměli to oba stejně.
„Jasně že jí mám otevřenou,“ usmál se Bill. „Schválně, kde myslíš, že bude další?“ zeptal se jen tak zkusmo, aby se dozvěděl, jestli jeho žák už aspoň trošku chápe celý princip. Tom se zvedl na loktech, aby přehlédl terén, na kterém jeho bratr viděl ty úžasné otáčející se kruhy, ale jen pokrčil rameny. „Tak jinak… který místo má podle tebe na starosti lásku,“ zeptal se Bill s šibalským úsměvem. V tomhle Tom ani na vteřinu nezaváhal a položil si ruku na srdce. „Vždycky, když tě dlouho nevidim, svírá se mi to tady steskem,“ postěžoval si tak trošku divadelně Tom, div k tomu nedodal srdceryvné „ááááách“.
„Jo… správně, ty komediante, to je čtvrtá „srdeční“ čakra,“ kýval Bill. Rukou kroužil těsně nad Tomovým nahým hrudníkem a užíval si energii, která tudy procházela. „Už tě někdy napadlo, proč je zrovna srdce symbol lásky?“ zeptal se, ale hned sám pokračoval. „Já když viděl na biologii model srdce, tak mi ten ošklivej sval moc romantickej nepřišel. Jenže oni byli lidi kdysi dávno moudřejší než my, a věděli toho o energiích daleko víc. Všechno se teď bere moc technicky, ale když se na to podíváš takhle, je to hned jasný. Otevřená srdeční čakra je schopná nesobecký lásky, můžeš milovat prakticky všechny lidi na světě, ale když nefunguje správně, je to průšvih. Pamatuješ na starou Schwarzovou? Jak bydlela vedle nás v Magdeburku a nadávala nám pokaždý do uřvanejch parchantů? Ta jí měla určitě totálně zablokovanou. Nikdy nikoho nemilovala. Nebyla toho vůbec schopná, byla ledová jak šutr,“ vzpomínal Bill.
Neměli ji tenkrát rádi, báli se jí, připadala jim strašně zlá. „Kdyby ta stará můra nechodila furt v černý a vzala si občas zelenou košili a růžovou podprdu, mohla se aspoň trochu změnit,“ chechtal se Bill při té představě. Když viděl Tomův nechápavý pohled, došlo mu, že mu to vlastně nevysvětlil. „Barvama se dají čakry ovlivňovat, víš? Na to jsou různý léčitelský terapie. Srdeční čakra je zelená, ale někdy i růžová nebo zlatá, to je různý.“
„To je všechno fajn, ale jak mám vědět, že tam ten mrňavej větráček fakt mám… Když něco nevidím na vlastní oči, tak se mi tomu těžko věří,“ pronesl Tom zamyšleně.
„No jistě, pamepliško, to je ta tvoje žlutá šestka, můžu tě přesvědčovat, jak chci a ty si budeš stejně mlejt svojí, co?“ smál se Bill. „Víš co? Tak já ti to ukážu, jo? Bude to jen chvilka, neměl bych to dělat, ale s tebou to asi jinak nepude.“
„Hlavně, abych to přežil,“ podotkl sarkasticky Tom, ale poplašeně zamrkal. Bylo vidět, že není tak úplně klidný, jak se tváří. Radši zavřel oči, když zahlédl bratrův soustředěný výraz a jeho ruku těsně nad svým hrudníkem. Bill se snažil jen pomalu a opatrně přidávat energii, která proudila pod jeho rukou, aby Tom poznal, jaké to je, když člověk cítí bezvýhradnou lásku k celému světu. Sám to odpoledne u Meg prožíval hodně intenzivně a chtěl, aby si i Tom na chvilku užil ten nádherný pocit bez toho, aby si musel něco píchnout do žil. Drogy totiž tenhle stav dokázaly navodit uměle. Když si při svém soustředění všiml, jak se bratrova napětím pevně sevřená ústa pomalu uvolňují a mění se do spokojeného úsměvu, věděl, že ho má tam, kde chtěl. Ještě chvilku udržoval čakru v otevřeném stavu a pak ji zase pomalinku zavíral, až do úrovně, v jaké původně byla. Zase až tak moc lidí jeho bratr milovat nemusel… Billovi úplně stačilo, když miloval jeho. Pomalu se k Tomovi nahnul, a když konečně otevřel oči, políbil ho. Dobře si vzpomínal, jak toužil přesně tohle udělat, když se u Meg probral ze stavu všeobjímající lásky, ale Tom bohužel nebyl po ruce. Bratr se k němu přitiskl tak intenzivně, až měl chvilku pocit, že mu svýma objímajícíma rukama zlomí vaz. Potřeboval tu lásku někde ventilovat a Billova ústa byla přesně tím místem, kde to bylo nejkrásnější.
„Já snad miloval i pavouky,“ pronesl Tom, když Billa konečně pustil ze sevření. „Dokonce i ty hnusný chlupatý,“ začal se smát, když uviděl bratrův znechucený výraz. To druhé už dodávat nemusel, ale věděl, jak se při tom Billovi zježí všechny chloupky na těle a chtěl si to škodolibě užít. Když láska, tak ke všem, říkal si. „Tak co je? Jdeme dál, ne? Kde mám trojku?“ vyptával se Billa, který byl ještě duchem u těch mrňavých nohatých potvor.
„Jo… no trojku… to je solární čakra, tak kde myslíš, že asi bude?“ vzpamatoval se Bill.
„No to nevim, jak to mám vědět?“
„Tak si vzpomeň, když ti v šestý třídě dal Hanz pěstí na solar. Pamatuješ, kams tu pecku dostal?“ usmál se a čekal, až si Tom vzpomene.
„Jasně, sem,“ zapíchl Tom spolehlivě prst do oblasti žaludku. „To bylo děsný, bolelo to ještě druhej den,“ zavzpomínal.
Tenkrát se rvali o jednu holku ze školy, ale nakonec ta potvora nechtěla ani jednoho z nich. Byla děsně nafoukaná. Dneska by určitě za jeho jedinej pohled dala cokoliv, pomyslel si Tom škodolibě, ale schválně ji tuhle ignoroval, když se k němu na autogramiádě hnala jako jeho stará známá. Pěkně ji zpražil pohledem, to si bude holka dlouho pamatovat. Staré křivdy se jen tak nezapomínají, zvlášť ne ty, co zasáhly jeho city.
„Tahle čakra je žlutá a proudí skrz ní sluneční záření. Má na starosti hlavně emoce. Vzpomeň si, kde cítíš strach… kde se ti všechno sevře, když se bojíš? Přes tuhle čakru bych chtěl posupně ovlivňovat ty tvoje noční děsy,“ kroužil Bill opatrně nad Tomovým břichem a snažil se ji malinko posílit. Nesměl to přehnat, protože její projevy byly dost silné. Nechtěl, aby se mu tady Tom teď začal bát, což se klidně mohlo stát. Aby to mělo účinek, muselo se na to jít pomalu a postupně. Doufal, že se mu to nakonec podaří. Neměl rád noci, kdy Tom křičel ze spaní a budil se zpocený a vyděšený. Druhý den byl vždycky smutný a někdy i naštvaný na celý svět.
„Tak to budeš hodnej bráška,“ zaculil se na něj Tom. „Hele, podle toho, jak to šlo až doteď, jo, tak schválně… že uhádnu, kde je dvojka,“ zatvářil se jako mistr světa.
„No, tak ukaž,“ usmál se Bill a pozoroval bratrovu ruku, jak postupně sjížděla od žaludku přes pupík a pomalu se posunovala po cestičce jemných chloupků směrem k černé vyboulenině. „STOP!“ zavelel Bill, když se Tomovy prsty dotkly lemu boxerek. Už už se chtěly posunovat dál, ale na bratrův povel se zarazily.
„Tak to jsem si o tý dvojce myslel, že bude trošku níž,“ zklamaně pronesl Tom. „Tady je to nuda,“ stěžoval si. Jeho představy už zabíhaly malinko jinam a pomalu se přestával soustředit na výklad. Už jen matně vnímal, když mu Bill vyprávěl, že tahle čakra se jmenuje sakrální, podle latinského pojmenování křížové kosti, ovlivňuje mezilidské vztahy a sexuální energii, je oranžová, a když špatně funguje, mívá člověk s intimní oblastí velké problémy. To se ovšem Tomovi stát nemohlo. Když Bill soustředěně kroužil rukou nad jeho druhou čakrou, Tomovy ruce nenápadně na bokách stahovaly kousek po kousku černé prádlo, které se během bratrova soustředěného výkladu stávalo pomalu těsným. Bill zatím dělal, jako když si nevšiml pozvolna sjíždějící černé látky, ale v duchu se usmíval a tušil, jak dnešní vyučování skončí. Což teprve, až přejdou k první čakře.
„Funguje ti perfektně, jak tak koukám,“ zvedl usmívající se oči k Tomovi. Pomalu se přemístil mezi jeho štíhlá stehna a jedním tahem za černé boxerky dokončil zdlouhavou bratrovu práci. Překvapený Tom si najednou stydlivě zakryl odhalený klín. I když na tom předtím sám soustředěně pracoval, teď mu připadalo trapné, nechat se takhle očumovat panem učitelem. Bill se ovšem vůbec nestaral o jeho rozpaky a už jen obdivným pohledem sledoval dokonalou funkci bratrovy druhé čakry, která se projevovala naprosto ukázkově. Její symbol, hrdě vztyčený čekal, až se ho přestanou dotýkat stydlivé ruce jeho majitele a přenechají jemnou práci svému učiteli.
Bill jemně odstrčil Tomovy ruce a prstem přejel jeho chloubu od kořene až po vrcholek. Usmál se jemnému škubnutí a zakroutil hlavou. „Ještě jsme nedobrali látku, žáku Kaulitzi, něco nám ještě chybí. Jestlipak byste věděl, kde se na vašem krásném těle nachází první, základní čakra?“ tázal se vážně pan učitel a zvedl při tom pravé obočí. Znovu se mu vybavil Megyin ruměnec, když jí dnes odpoledne tuhle část mužského těla pojmenoval jako „bojiště“. Měl co dělat, aby se ve své vážné roli nerozesmál. „Pro vaši informaci, žáku Kaulitzi,“ významně se odmlčel, aby si zajistil pozornost. „První čakra má červenou nebo rudou barvu a skrze ni přijímáme do těla zemskou energii. Na její funkci záleží, jak vnímáme fyzickou realitu, jak umíme žít a užívat život a taky jak vypadá naše tělo,“ poučoval, div přitom nekýval prstem. „Kdyby ti ta červená potvůrka fungovala špatně, neležel by tu teď přede mnou krásný štíhlý mladý muž, ale nejspíš ošklivý tlustý chlapeček,“ mrknul na Toma, usmál se a oběma rukama pohladil jeho dlouhá štíhlá stehna. Nedalo mu to, sklonil se a jazýčkem lehce obkroužil růžový vrcholek Tomova mužství. Celou tu dobu se díval do hnědých očí, které ho zpod dlouhých řas soustředěně sledovaly. „Tak kdepak je ta jednička,“ připomněl rozrušenému žákovi položenou otázku.
„Netuším, pane učiteli,“ zachraptěl Tom. „Na palci u nohy?“ zeptal se nejistě, protože si nějak nedovedl představit, kde jinde by ještě mohla být. To místo, které ho napadlo jako první, hned zavrhl. Tam přece nemůže být něco tak duchovního, jako je čakra, ne?
„Omyl, žáku Kaulitzi, myslím, že bude potřeba praktická ukázka,“ usmál se Bill. „Škoda, že jsem nepřinesl z kabinetu mapu lidského těla, takhle to budete muset vydržet na sobě,“ zatvářil se, jako by svého žáka už předem litoval, ale současně dráždivě vyplázl jazýček s kovovou kuličkou, aby Tom bezpečně věděl, čím se jeho první čakry hodlá za chvilku dotknout. „Bude to příjemně vlhké,“ slíbil a jeho hlava v momentě zmizela z Tomova zorného pole. Žák Kaulitz přivřel oči ve chvíli, kdy ucítil, jak jemné ruce pana učitele hladí vnitřní strany jeho stehen a jemným tlakem je od sebe oddalují a zvedají nahoru. Ochotně se jim poddával a věděl, že první dotek, který ucítí, bude tak vlhký a příjemný, jak Bill sliboval. Toužil už konečně po tom vědět a cítit, kde přesně je ta tajemná první čakra, která mu momentálně svou existencí poskytovala tak vzrušující pocity. Pomalu začínal věřit, že ty záhadné energetické víry skutečně existují, a jeho šestá čakra se na čele radostí zatetelila a zvolna se nesměle po okrajích měnila ze žluté na krásnou indigovou modř.
„Bože…“ vzrušeně vydechl, když se Billův jazyk dotkl kovovou kuličkou citlivého místa mezi jeho nohama a začal ho soustředěně hladit a olizovat. Šimravé prstíky s dlouhými nehty bloudily dál po jeho napjatém vzrušeném těle, a způsobovaly mu husí kůži svou neposednou hrou. Intenzivní pocity Toma donutily pevně zavřít oči a soustředit se na nádherné vlhké polibky, postupně a pomalinku přecházející nahoru přes jeho vzrušením napjatá varlata, až k vztyčenému mužství, které za malou chvíli pohltilo mučivé horko bratrových hlubokých úst a donutilo jej zatnout prsty do prostěradla. „Ano… bože… Bille… ano… nepřestávej… jo… takhle… dělej to pořád… ano… ano…“ dychtivě šeptal a vzdychal, když mu bratrův mrštný jazyk svými krouživými pohyby způsoboval neuvěřitelnou slast. Musel se pevně držet, aby nepřirážel a nezpůsobil tak Billovi potíže, když jej začal intenzivně sát, a ve chvíli, kdy kovová kulička několikrát cíleně přejela přes uzdičku jeho penisu, byl schopen už jen sténat, svírat stehny černovlasou hlavu a rukama ji bezděčně tlačit víc do svého klína. Při intenzitním a krásném vrcholu, jenž mu během okamžiku způsobil jeho skvělý učitel, si jen matně vzpomněl na nádherné pocity, které zažil, když díky bratrovu působení před chvílí miloval celý svět… trošku se to tomu pocitu podobalo, ale teď už byl schopen myslel jen na jediné… miluje svého Billa…
autor: Janule
Protože tenhle díl je opravdu tak dlouhý, že víc písmenek by mi blog.cz už nespolkl, musím pokračovat tady :o). Především chci poděkovat všem vám, kteří mi píšete komentáře, opravdu jsem za ně vděčná a těším se na ně, jste moji věrní a já si toho vážím. Na twincestblogu je poslední dobou v tomhle smyslu dost útlum a jen málokdo je ochoten po sobě nechat alespoň krátký vzkaz pro autora, což mě za všechny autory nesmírně mrzí, ale nic s tím nemůžu dělat. Píšu ale proto, že vám sem chci dát odkaz na stránky, na kterých najdete daleko víc podrobností z oblasti, o které byl dnešní díl. Doufám, že vás to nenudilo a bylo to pro vás alespoň v něčem zajímavé. Takže tady: http://caroorchydee.webgarden.cz/aura-a-cakry
Ještě jednou díky. Vaše J. :o)
I když mě věci týkající se nadpřirozena, energií, aur (to je poprvé, kdy si nejsem jistá skloňováním:)) a podobných záležitostí vždycky přitahovaly a zajímaly, nikdy jsem to nestudovala takhle do hloubky… a láká mě to zkusit teď. Tenhle díl se mi neuvěřitelně líbil, dokázala jsi to tam krásně vsunout a popsat poutavě a barvitě, musím se poklonit tvé přepestré slovní zásobě:) Je to propracované do posledního detailu a myslím, že jsi s tím musela mít dost práce (možná se pletu… takže pokud tuhle teorii sypeš z rukávu jako nic a stejně jsi to i psala, tak druhou část poslední věty škrtni:D)
Bill byl (tohle mě vždycky donutí vymyslet jiné sloveso… ale teď už to nechám tak:D) skvělý učitel, když se všechno ukazuje názorně, líp se to pamatuje xD A v závěru taková odměna za pozornost… Tom holt vyfasoval toho nejlepšího, co mohl:D Až mě to přivedlo na myšlenku, že by se mi taky líbilo mít takového učitele, který by mi vysvětlil čakry:D
Úžasné. Billík je skutečně skvělý učitel, protože já jsem se těma čakrama jednu dobu probírala taky a tohle bylo tedy určitě zajímavější a rozhodně bych řekla, že mnohem zapamatovatelnější a pochopitelnější. Jen je škoda, že mě jich 80% funguje úplně blbě. Vzdala jsem hledání roztáčečů a pomalu se vydávám na dráhu starý Schwarzový… :oD No, radši toho nechám. :o) Takže prostě, těším se na dalšího čáryfuka a pampelišku. :o)
miluju tuhle povídku…nejlepšííííííííííííííííí :o* :o* :o*
hej tak to je naprosto užasny
ja to miluju tu povídku…
bill je zřejmě skvělj učitel
Myšlenka, že by z Billa byl jednou učitel mě při čtení nikdy nenapadla. Aspoň vidím, jaký jsem zabedněnec 😀 Janu já už nevím, jak bych Ti to mohla lépe vynachválit. Pokaždé, kdy zavítám tuhle stránku a zpatřím něco od Tebe, se mi na tváři vykouzlí úsměv od ucha k uchu. Jenom zachytit pohledem název tvé povídky je potěšení, které mě okamžitě naladí na dobrou náladu.. 🙂
Díl od dílu mi docházejí slova na kometáře. Brzo tu budeš číst velmi "duchaplné" věty, nebo pouze nadšené citoslovce, jenž bude následovat věta "Honem další díl!" 😀
vďaka je to nádherne napísané!Páči sa mi že to niečo iné povedala by som poučné keď teda Billík je už učiteľom.
Ešte k tým komentom ja čítam skoro všetky poviedky a keď som celý deň doma čakám na 1.poviedku ktorá sa tu objaví,ale oni sú vačšinou také skvelé že sa mi zdá zbytočné stále opakovať to isté.Myslím
Janulinka že Ťa nemá čo mrzieť veď keď pozrieš návštevnosť to hovorí za všetko,tak to prosím vydrž s nami!
Tak jsem si pro jistotu našla přesnou polohu první čakry, když ses mě na to ptala, jestli jsem v obraze :o) Ono je to nakonec docela logický, když by jí měli mít všichni, co? No já nad tím vlastně původně vůbec nepřemýšlela, ono když do výuky zasahujou dva nadržený hřebečci, je to trochu složitější 😀 😀
Takže úplně nejlepší by bylo kluky ukecat, aby nám natočili videoklípek, co říkáš? Já myslím, že by tady nikdo nebyl proti… instruktážní video :o)
No, to mi zase odvedlo myšlenky trošku do jiných sfér… 😀 😀
joana to video od Billa a Toma je skvelý nápad!
Nudit?Dar?Povídka od Tebe a nudit?to není realné, opravdu ne:Dzhltla jsem to na jeden nádech:)vidíš, dokonce je to i vzdělávací, ted už si nadosmrti budu pamatovat, kde jsou všechny čakry…nechceš takhle psát třeba o matice?:Dnebo o fyzice?:Dto by se to učilo…škola twincestem:-P
No jo, čakry. Taky už v tom mám jasno a vždycky budu vědět, kam mrknout, když si to budu chtít oživit. Bill je úžasně vynalézavý v tom, jak Tomovi předat nějaké vědomosti. Výborná metoda, fakt 🙂 Fascinuje mě, jak lehce a ochotně se všichni rádi učí něco nového, jen mít správnou metodu. Možná by sis to mohla nechat patentovat a zavést do našeho školství :-D:-D
Závěrečnej sexík neměl chybu. Správně. Po namáhavém učení to zakončit něčím mooooc příjemným 😉
oh,skvelé!!
Tolik jsem se těšila na Dar číslo dvě a teď se k němu dostávám až u šestého dílu! Já jsem pořád jen tak obcházela zpovzdálí a k ničemu jsem se neměla, nechtělo se mi totiž přemýšlet o aurách, energiích a nadpřirozenu vůbec. A po tomto díle se tomu ani nedivím, já jsem totiž úplně jasná pampeliška, materialista jak vyšitej, co nevidím na vlastní oči, tomu nevěřím a co si nedokážu rozumem vysvětlit, toho se podvědomě obávám. Takže tak.
Ale jsem ochotná na sobě zapracovat :))) Vyučovací hodina na téma čakry byla skvělá, Bill má rozhodně pedagogické schopnosti. Asi nemohu doufat, že bych někde získala tak úžasného učitele a tak se pravděpodobně pustím do samostudia 🙂
Už se těším, co se dozvím příště…
ja žasnem 😀 zo začiatku som bola uplne rozjarená , koniec ma trošku uzemnil no i tak sa tu chechcem =D krááásny diel 😀 vtip o bojisku…hovorila som ho mame 😀 božinku , ten jej smiech =D ver tomu , že aj mne sa chce objímať celý svet , keď čítam tvoj poviedky x)
V co všechno se nezvrtne učení o čakrách, co? Kdyby jenom Meg věděla, jak Bill Toma učí 😀 Chuděnka 😀
Co se týče Toma materialisty, myslím, že i reálný Tom je na tom úplně stejně 😀
Zajímalo by mě, co se bude Bill učit dál. Myslím, že se touhle povídkou naučím víc, než s knížkou ze školy v ruce 😀
Danke Jani :-* Moje závislost je čím dál tím větší…
Moooooooc krásnej dílek..
člověk by řek že číst takovejhle výklad bude pro někoho po pár řádcích pěkná nuda, ale teda nevim jestli se někdo takovej na světě vůbec najde 😉
bylo to naprosto skvělýýýý
rozhodně se těšim na pokráčko! =o)
Moc zajímavý díl, těšila jsem se na tvoje vysvětlení čaker.. :)) když je u toho Tomí s Billem, je to lepší, než si to jen někde číst.. xP těším se na další dííííl, bude tam… ehm… 🙂
Teda Jani, já si sbírám pusu z podlahy, ty jsi neuvěřitelná. Nejen že jsi evidentně v týhle oblasti úplná profesionálka, ale tak dokonale to skombinovat s "dvojčecím" příběhem a sexem… páni, klobouk dolů. Vždycky se dozvím tolik zajímavejch věcí… a tak skvělým způsobem, že mám pocit, že je nadosmrti nezapomenu. No a čakry… o půlnoci kdybys mě vzbudila, tak ti to vyjmenuju x) Je mi líto, že mám teď tak málo času, protože bych se do studia těhle čarokrásnejch věcí vrhla po hlavě. Odjakživa mě to přitahovalo… ale vím jenom pár základních "chytrostí", to ostatní se teprve musím naučit. Vlastně všichni, jak tu jsme, jmse tvými žáky a ty jsi naše Meg. xD Je sice pravda, že solničkou hejbat neumím, ale ty rozhodně kouzelná jsi. A tvoje povídky jakbysmet. Bože, asi se nedočkám dalšího dílu, to je hrozný. Sice jsem teď měla nášup dvou za sebou, ale stejně už mám absťák po dalším. Jsem ztrancenej případ, no… Ale šťastně ztracenej ve tvých spletitých příbězích x))
Musím říct, že to Bill Tomovi pěkně podal. A navíc jsem se i já něčemu novému přiučila. Miluju tuhle povídku 🙂
Tak tomu sa hovorí škola hrou 🙂
A je to nádhere nežné. Vieš do ich postáv vložiť toľko lásky, že sa mi zdá, že si tiež jednou z čarodejníc. Tvoje slová sú poskladané k sebe magicky krásne.
Za odkaz ďakujem, určite sa tam pozriem. Vždy som obdivovala ľudí, ktorý tieto veci ovládajú. Ja som na to príliš lenivá,ale verím veciam medzi nebom a zemou…
Tak tenhle díl se mi neuvěřitelně líbil! Učitel Bill byl prostě dokonalý a pěkně to dokázal bráškovi všechno povykládat a hlavně názorně předvést 🙂
O čakry jsem se kdysi dávno zajímala, ale od té doby vůbec, takže jsem si už ani nepamatovala jak se která jmenuje a na co je, takže moc děkuji za oživení 🙂